Perspective

Když jsem to poprvé rozehrál, vůbec jsem nevěděl, jak se to přesně hraje :) Ale principy jsou velmi jednoduché a originální zároveň. Díky perspektivě vlastního pohledu nahlížíte v úrovních tak, aby vámi ovládaný panáček mohl jít po modrých dráhách, které obklopují určitá místa okolo vás. Vtip je ten, že díky variabilitě level designu musíte přemýšlet nad správným postupem, jak asi překonat tohle a támhleto. Hodně se mi líbil ten plošinovkový režim, v němž šlo cestovat z jednoho koutu místnosti do druhého, a to prostřednictvím pouhých pár kroků.

Atmosférou se jednoznačně jedná o návrat zpět do video heren a automatů, tedy minimálně do éry osmdesátek až devadesátek. Sice jsem jako malý chodil na pouť do přívesů, kde podobné automaty byly, ale v životě jsem na nich nehrál. Přesto měly skrze tuhle perspektivní hru velké kouzlo se závanem nostalgie, a to i v souvislosti s hrou Tron 2.0 a jejím filmem, jenž jsem viděl kdysi na Primě. Hudební podklad výborně doplňuje ten herní a grafický, takže určitá míra psychedelické nálady patrná, hlavně tehdy, kdy se opět procházím na místech, navštívených již předtím, a přitom vůbec nevypadají stejně. Paráda.

Ovládání je poměrně snadné, first person je totožný – včetně zrychlení chůze na levém Shiftu. Do plošinovkového režimu stačí přepnout levým tlačítkem myši, kdy se rázem ohraničí okraje monitoru. Tudíž to opravdu vypadá na hraní nějaké takové hry. Postavička může skákat, padat, točit se, překonávat různé vertikálně položené oblasti, procházet černou. Ono spojování modrých kontur a natáčení pohledu tak, aby hráč dosáhl úspěšně exitu každé úrovně, nemá chybu. Odměnou mu je pak dobře strávený čas u hry, nabízející poměrně nevšední zážitek.

Jo, a ten úplný konec dává názvu téhle hry teprve ten pravý význam. Něco takového by mě ani nenapadlo očekávat, ale fakt to stálo za to! Prostě perspektiva.