Outcast

Akční adventura Outcast, než jsem jí objevil na DH díky vysokému hodnocení, byla pro mě takřka neznámou. Moje znalosti se omezovali na tušení voxelové grafiky a jisté podobnosti se hrou Omikron: The Nomad Soul, at už díky počátečnímu písmenu či stejnému roku vydání. Po vyhledání a shlédnutí propagačních materiálů (trailer, making of) jsem si byl jist, že Outcast bude tou pravou hrou. S ročním odstupem ji dokonce pokládám za to nejlepší, co jsem měl tu čest hrát v roce 2009.

Přes bezproblémovou instalaci i spuštění (na XP) mě překvapila možnost nejvyšího rozlišení. Po spuštění ale grafika v kombinaci s orchestrem moskevského filharmonického sboru nahranou hudbou vytváří unikátní atmosféru a po prvním spuštění se jen tak od monitoru nevzdálíte. Nutno zmínit skvělé intro. Pak už následovalo samotné prozkoumávání Adelphy. Voxelová grafika hned v první zasněžené lokaci se mi tak líbila, že jsem s Cutterem (hlavní postava) vystoupil na menší skalku a sledoval výslednou scenérii kdy z nebe pomalu paday vločky a zimní slunce prudce svítilo přímo do očí a oslnovalo tak Cuttera. Co dělá ale Outcast jedinečným jsou jeho detaily a skvělý situační humor, u kterého vývojáři strávili určitě dost času. Například jeden Talan (občan světa Outcastu) v pouštním městě Okasankaar si přidává do každého jídla „koření“. Humor tu vlastně vychází ze střetu uplně jiných kultur a Talané často neporozumí Cutterovím poznámkám.

Nezbývá mi než Outcast doporučit, protože podobně kvalitních her je jak šafránů. Nejlépe si udělejte o prázdninách volný týden vyhrazený jen veledílu od Appealu. Zážitek, který tak získáte za to rozhodně stojí.

Znáte klasiku české sci-fi, Ikaria XB-1?
Kosmická loď s lidskou posádkou letí k nejbližší hvězdě, aby ji prozkoumala. Film končí šťastně, najdou na povrchu cizí planety stopy civilizace. Ale co dál? Jak ta cizí civilizace vypadá? Jaké mají zvyky? Jaké náboženství, politiku a technologie? Jaké stavějí stavby? Jak vypadá tamní příroda a jaká jsou tam zvířata? A proč nikdo nenatočil dvojku?
Přátelé, pohodlně se usaďte, protože cestovat na jinou planetu, můžete i v počítačové hře Outcast. A ani nemusíte nikam roky cestovat, protože stačí využít relativistické efekty novodobé fyziky a použít k cestě prostoročasovou anomálii, zvanou červí díra. Tahle naše červí díra ovšem malinko zdivočela a hrozí zničit celou Zemi. Proto přes ni musí na cizí planetu odcestovat tým vědců a vojáků, aby zabránili události, která k takovému katastrofickému scénáři vedla. A jedním z týmu, jste samozřejmě i vy.
Každého člověka odmala baví něco prozkoumávat a objevovat. Malé dítě prozkoumává skříně a vitríny v bytě, dospělí cestují na dovolenou někam do ciziny za dobrodružstvím a vy, hráč, máte za úkol prozkoumávat a objevovat cizí planetu. Tomu říkám výlet.
Jenže ouha. Po příletu na místo je hráč sám. Jeho tým je pryč. Zmizely i všechny jeho věci, které bude porůznu objevovat na povrchu planety.
A jeho první úkol? COŽE? Najít x mocných magických předmětů, které nesmí padnout do špatných rukou? To je špatný vtip? Takhle přece začíná 99% špatných her. Přece to znáte - najdi x klíčů od bran támhletoho, sežeň x částí mocného magického tentononc, který nesmí padnout... dál už to znáte. Tohle ve hře najdete jen tehdy, když scénáristovi totálně dojde fantazie a začne to brát čistě schematicky. Já osobně jsem na začátku Outcastu delší čas pochmurně přemýšlel, jestli jsem vyhodil peníze z okna, za další vyhypovanou volovinu, kterou beztak všichni chválili jen kvůli grafice.
Ale řekl jsem si, když už jsem si ji koupil, tak ji dohraju, i kdybych se při ní měl unudit k smrti. Musel jsem se dost překonávat, abych se prohryzal první mapou, která je zároveň tutoriálem a dostal se dál. A když jsem pak našel první magický artefakt (ten co nesmí padnout do špatných... ale to už znáte), byl jsem hrozně zvědavý, co najdu. A když jsem viděl co to je, musel jsem tvůrcům hry uznale pokývat hlavou - dostali mě.
Pokud překonáte tenhle počáteční šok, budete se královsky bavit a užívat si objevování nepoznaného světa, s jeho podivnými obyvateli a jejich zvyky, budete poznávat místní krajinu, pozorovat divoká zvířata, nebo s nimi bojovat a budete zapojeni i do místních politických a náboženských problémů. Přitom budete pátrat po lidech z vašeho týmu a své výstroji, abyste mohli splnit úkol, kvůli kterému jste sem byli vysláni.
Každý kontinent, na který se dostanete je výjimečný, ať už je to poušť, nebo močál, husté lesy, nebo skaliska. A v unikátní voxelové grafice, vypadá místní krajina prostě neuvěřitelně. Ostatně tvůrci hry museli s vydáním rok počkat, než na trh přišly procesory, schopné hru utáhnout. Běžná pixelová 3D grafika, mi přijde studená a bezvýrazná, jako by si nevěděla rady s pastelovými barvami. Outcast má grafiku voxelovou a ten kdo ji neviděl v pohybu, asi nepochopí. Tohle je výlet do světa grafiky, která není podobná ničemu co znáte. Připočtěte si k tomu spoustu zajímavých bočních úkolů, a zábavné souboje, ve kterých přijdou ke slovu pozemské zbraně a speciální výbava, trochu podobná augmentacím z Deus Ex.
Planeta Adelpha čeká na prozkoumání, tak jen do toho.

Čas od času se někde doslechnu o nějaké hře, která je podle všeho nedoceněným unikátem. Většinou se snažím si pouze zapamatovat název hry pro případ, že se mi někdy dostane do ruky, ale občas se stane že se rozhodnu si danou hru okamžitě zahrát. Což je případ Oucastu.
K této hře jsem se dostal nějakých deset let po jejím uvedení na trh - a právě s přihlédnutím na její stáří jsem po několika úvodních momentech jen nechápavě kroutil hlavou - a to ohromením z naprosto unikátní grafiky. Mnoho lidí se dnes při pohledu na vizuální zpracování Outcastu jen znechuceně zašklebí, a právě těm bych rád doporučil, ať se podívají na grafickou úroveň ostatních her roku 99.
Kromě zmíněné unikátní grafiky se hra může pochlubit naprostou volností pohybu hráče po velmi rozlehlém světě, nadčasovým systémem dialogů, spoustou originálních questů, příjemným sarkasmem hlavního hrdiny, skutečně geniální orchestrální hudbou a hlavně nezapomenutelnou atmosférou.
Outcast doporučuji každému - už jen proto, aby bylo jasno, s čím vším přišla tato hra jako první.

K Outcastu jsem se vlastně dostal díky PIPovi, kterému tímto děkuju.
Před lety jsem tuším narazil na nějakou zmínku o této hře na jako blogu a na první pohled mě zaujala. Od chvíle kdy jsem objevil gog.com, jsem věděl, že si tuto hru musím koupit, ale vzhledem k obsahu mého wishlistu jsem to stále odkládal, až před týdnem jsem se k tomu konečně dostal...
Výsledkem je týden, ve kterém si toho kromě Outcastu moc nevybavuju.

Vždycky jsem měl rád hry odehrávající se v cizích světech, které může hráč skrze hlavního hrdinu objevovat, proto mi Outcast učaroval hned na svém začátku a díky skvělé hudbě mě pohltil jako málo her před ním.

Příběh, byť ne nejoriginálnější, je díky jedinečnému prostředí a skvělých postav více než uspokojující a díky tomu, že je kromě hlavní linie prakticky dotvářen ohromným množstvím vedlejších úkolů, působí dojmem neobvyklé propracovanosti a ucelenosti.

Hlavní hrdina "Cutter Slade alias Ulukai" je líbivý a dobře zapamatovatelný, a ostatní postavy také (v jejich případě hlavně díky skvělému dabingu, který dává duši většinu vedlejších postav - ty by jinak, kvůli tomu, že graficky jsou od sebe většinou docela k nerozeznání, upadly v zapomnění). Nevýhodou u hlavních postav je to, že si hráč musí přečíst manuál a v něm zmíněné informace o nich, aby v některých herních pasážích chápal, o čem je to vlastně řeč).

Herní systém je více než dobrý a ovládání padne dobře do ruky. Přirovnal bych ho například ke hrám jako je série Gothic. Výraznou chybou je ale nepřehledný inventář a notes s úkoly, které by zasloužily lepší zpracování. A některé předměty (udělátka), které hráč sbírá, ale hra samotná ho neučí ani nenutí je používat - pokud je hráč náhodou nezkusí nebo se nepodívá do manuálu, může bez problémů dohrát celou hru bez nich - já osobně nepoužil teleport ani jednou (nepočítám jeho testování), neviditelnost asi dvakrát, dvojníka jednou a nic dalšího. Poslední věcí jsou pak zbraně - všechny jsou zajímavé, to ano, ale s výjimkou minometu, který je potřeba pro splnění několika questů, mezi nimy v zásadě není nějak výraznější rozdíl - ano, něco střílí rychleni, něco dělá větší zranění, ale v základě není probém tuto hru dohrát pouze se základní pistolkou (časem možná upgradovanou). Já osobně používal hlavně základní pistoli, samopal a občas tu plasmovou pušku, ale jediné co mě nutilo mezi nimi přepínat byla buď nálada nebo náboje - ne požadavky situace, jako je například množství či síla nepřátel. Uspávací sniperku jsem použil tak pětkrát, jen z legrace, a plamenomet jednou. Na vině může být hlavně fakt, že se hra není na tolik těžké, aby nutila hráče, aby nové zbraně kupoval, protože všude je dostatek nábojů a hráč, zažraný do příběhu, vidí, že mu naprosto vystačuje zbraň, kterou má a nic ho nežene k tomu, aby si pořídil jinou.
Všechny tyto chyby a maličkosti v hratelnosti se ovšem dají odpustit, protože žádná z nich kupodivu není při hraní tak výrazná, aby kazila celkový zážitek a atmosféru - možná jen situace, kdy vám uteče Twon-ha a někde se zasekne (já osobně jsem například strávil půl hry bez Twon-hy, protože mi ten kus zortu odkráčel k bariéře v Shamazaaru, takže jsem se k ní nedostal, až dokud bariéru nedeaktivovali).

Grafika je podle mého názoru velmi pěkná a díky skvělým animacím vypadají postavy v městech a při dobře zpracovaných "filmových" rozhovorech velice živě a hravě strkají do kapsy ošklivé snahy o "žijící" město a postavy ve hrách jako je Oblivion nebo Fallout 3.

V konečném výsledku mě tato hra neuvěřitelně bavila a jsem si jistý, že si ji ještě nejednou zahraju. Bez zaváhání se zařadila do mé první pětky. (Ne ovšem na první místo, kde zatím trůní "Beyond Good & Evil".)

Moje srdcovka :) Perfektní nadčasová grafika, propracovaný živý a otevřený svět, perfektní příběh, skvělé questy, příjmený humor a pohlcující atmosféra ve stylu Stargate. Jediná starší hra podobných kvalit, kterou znám, je Metal Gear Solid.