Peach
Hráno v co-opu:
Storm of Zehir jsme s partou přátel rozehráli už podruhé. První pokus ztroskotal na systému obchodování, který nejenže působí nezáživně i v singleplayeru, ale v kooperaci je vyloženě nešťastně navržený. Výsledkem bylo, že jsme se v polovině kampaně na celé DLC prostě vykašlali.
Základní problém je jasný: velká část hry se odehrává na mapě světa, po které se může pohybovat pouze hlavní postava družiny. Ostatní hráči jen pasivně sledují a maximálně radí nebo kibicují. To by se ještě dalo překousnout, ale tabulky s obchodem vidí opět jen leader party. A protože obchodní systém nutí k neustálému přebíhání mezi městy a hledání nejvýhodnějších tras, je to otrava i pro něj samotného, natož pro zbytek družiny, která se mezitím nudí a čeká na náhodné souboje.
Přitom Storm of Zehir má jasnou ambici vrátit se ke kořenům žánru. Rozlehlá mapa a důkladné prozkoumávání krajiny místy připomínají první Baldur’s Gate. Hrdinové se připletou k událostem kolem obchodnice Sa’Sani, která chce rozšířit vliv své společnosti na Chultanském poloostrově, a družina má možnost vybudovat si vlastní obchodní impérium. Jenže v praxi se z toho stává repetitivní rutina.
V první třetině hry vás nikdo nenutí se o obchod jakkoliv zajímat. Jenže ve chvíli, kdy vás hlavní úkol pošle na Mečové pobřeží, narazíte. Příběh se tam příliš nerozjede, kromě nostalgických návštěv známých míst, často omezených zamčenými dveřmi, na které je i kouzlo Knock krátké, a hra vás navíc vytrestá, pokud jste se do obchodování dosud nepustili. Pro pokračování totiž potřebujete určité množství obchodních prutů, které jinak nelze získat. A to byl pro naši družinu konec. Hru jsem dohrávala sama.
K návratu nás přiměla vydaná Neverwinter Nights 2: Enhanced Edition. Řekli jsme si, že je to ideální šance Storm of Zehir konečně pokořit. Jenže i napodruhé jsme skončili ve stejném bodě: uprostřed kampaně, zničení desítkami minut nudného pobíhání. Nakonec jsme se shodli, že jeden z nás rozjede obchod offline a pak se k němu připojíme až s potřebným kapitálem na pokračování v příběhu. Nakonec to ani nebylo tak dlouhé. Když do fungování systému pronikl, tak to měl za hodinu hotový a hru jsme pak už společně dohráli. Jen závěrečný boss potrápil. Hodně tuhý souboj. Ale se správnou strategií zvládnutelný.
A co Enhanced Edition? Upřímně, moc toho nepřináší. Textury a ikonky působí lehce vylepšeně, nejspíš jen díky AI upscalingu. Ovládání je trochu lepší. Multiplayer má znovu funkční lobby. A tím to v podstatě končí. Nahrávací časy jsou stále bolestivě dlouhé, kamera moc nespolupracuje a kooperace zůstává nestabilní. Major Patch 1 navíc přinesl problém s mizející lištou skillů u připojených hráčů, takže originál nám ve skutečnosti fungoval líp.
Storm of Zehir jsme s partou přátel rozehráli už podruhé. První pokus ztroskotal na systému obchodování, který nejenže působí nezáživně i v singleplayeru, ale v kooperaci je vyloženě nešťastně navržený. Výsledkem bylo, že jsme se v polovině kampaně na celé DLC prostě vykašlali.
Základní problém je jasný: velká část hry se odehrává na mapě světa, po které se může pohybovat pouze hlavní postava družiny. Ostatní hráči jen pasivně sledují a maximálně radí nebo kibicují. To by se ještě dalo překousnout, ale tabulky s obchodem vidí opět jen leader party. A protože obchodní systém nutí k neustálému přebíhání mezi městy a hledání nejvýhodnějších tras, je to otrava i pro něj samotného, natož pro zbytek družiny, která se mezitím nudí a čeká na náhodné souboje.
Přitom Storm of Zehir má jasnou ambici vrátit se ke kořenům žánru. Rozlehlá mapa a důkladné prozkoumávání krajiny místy připomínají první Baldur’s Gate. Hrdinové se připletou k událostem kolem obchodnice Sa’Sani, která chce rozšířit vliv své společnosti na Chultanském poloostrově, a družina má možnost vybudovat si vlastní obchodní impérium. Jenže v praxi se z toho stává repetitivní rutina.
V první třetině hry vás nikdo nenutí se o obchod jakkoliv zajímat. Jenže ve chvíli, kdy vás hlavní úkol pošle na Mečové pobřeží, narazíte. Příběh se tam příliš nerozjede, kromě nostalgických návštěv známých míst, často omezených zamčenými dveřmi, na které je i kouzlo Knock krátké, a hra vás navíc vytrestá, pokud jste se do obchodování dosud nepustili. Pro pokračování totiž potřebujete určité množství obchodních prutů, které jinak nelze získat. A to byl pro naši družinu konec. Hru jsem dohrávala sama.
K návratu nás přiměla vydaná Neverwinter Nights 2: Enhanced Edition. Řekli jsme si, že je to ideální šance Storm of Zehir konečně pokořit. Jenže i napodruhé jsme skončili ve stejném bodě: uprostřed kampaně, zničení desítkami minut nudného pobíhání. Nakonec jsme se shodli, že jeden z nás rozjede obchod offline a pak se k němu připojíme až s potřebným kapitálem na pokračování v příběhu. Nakonec to ani nebylo tak dlouhé. Když do fungování systému pronikl, tak to měl za hodinu hotový a hru jsme pak už společně dohráli. Jen závěrečný boss potrápil. Hodně tuhý souboj. Ale se správnou strategií zvládnutelný.
A co Enhanced Edition? Upřímně, moc toho nepřináší. Textury a ikonky působí lehce vylepšeně, nejspíš jen díky AI upscalingu. Ovládání je trochu lepší. Multiplayer má znovu funkční lobby. A tím to v podstatě končí. Nahrávací časy jsou stále bolestivě dlouhé, kamera moc nespolupracuje a kooperace zůstává nestabilní. Major Patch 1 navíc přinesl problém s mizející lištou skillů u připojených hráčů, takže originál nám ve skutečnosti fungoval líp.
MickTheMage
Morty
rtguti
Snix
Red
Pro: Zpracování mapy světa je fajn, akorát v multiplayeru je plně v kompetenci jediného hráče a ostatní se jen koukají.
Proti: Debilní požadavky na postup ve hře, nudný systém obchodování, nesmyslně ořezané lokace a naprosto nezajímavý příběh.