Myth II: Soulblighter

Jedna z první generace strategií, které začaly ujíždět na neopodstatněném 3D fetiši. Nemá smysl řešit, jak to vypadá z dnešního pohledu, ale tahle fixace na grafiku se odráží i po herní stránce a to dost negativně. Tahle hra se fakt ovládá špatně. Jasné, dá se na to jakž takž zvyknout, ale co je to za nesmysl, že si hráč musí zvyknout na konstantní využívání asi půl tuctu kláves (plus šipek), které ovládají kameru, aby se byl vůbec jenom schopný orientovat na bojišti . "Orientovat" zde navíc myslím v dost volném významu, protože grafika to na jinou, než blízkou vzdálenost, umožňuje jen do určité míry.

Když hraji strategickou hru (tahle sice není strategická, ale spíše taktická, ale dejme tomu), tak se chci soustředit na strategii a ne na řešení toho, na co se to vlastně zrovna dívám. Oceňuji zde odvahu autorů, ale když nejsou prostředky (či schopnosti) udělat co člověk chce, tak je lepší zůstat u něčeho, co je uskutečnitelné (což u hry znamená hratelné a zábavné).

Může se zdát, že pokračování výborné strategie Myth: The Fallen Lords je hodně podobné, ne-li úplně stejné jako její předchůdce. Někomu by se na první pohled mohlo , že je to spíš takový datadisk.

Na první pohled bych se jim ani nedivil. Grafika je, s mírným vylepšením, stejná. 3d terén se skvělou fyzikou. Postavičky jsou sice 2d sprity, ale citlivě vykreslené a krásně to do sebe zapadá. Prvních 15 misí se ani nedočkáte nové jednotky ve vlastních řádách. To hlavní a nejdůležitější je náplň misí. Jsou hodně rozmanité, a hra se pomalu stupňuje do pořádného masakru.

Jak už to tak bývá, jste v menšině. Takže, asi tak každá třetí mise je obranná (ty jsou nezábavnější). Pár misí je dobývacích, nějaké honičky, či úprky. Nebo velké taktické bitvy na otevřené planině. Čím dále jste ve hře, tím více jde proti Vám nepřátel. Země se tak zbarvý krvý a těly, že máte opravdu na konci pocit, že je po těžké bitvě. Přeživší vojáci zbarvení krví a mnohdy zranění se nefalšovaně radují z vítězství. Nezapomenu na ten pocit, když jsem beze strát ubránil tu proklatou přehradu. Ještě k tomu si připočtěte, že vám následný boj osvětlý atmosferický brífing s geniální melancholickou hudbou a nepřekonatelným vypravěčem. Prostě lahůdka.

Jen škoda, že ta skvělá hudba je jenom v menu a brífingu. Misí je 24 + jedna tajná a vydrží na dlouho. Dobře, že autoři od jedničky nic moc neměnili. Když něco dobře funguje, tak proč to měnit? Falloutu 2 to taky málokdo vyčítá. Místo toho se autoři zaměřili na zlepšení ovládání (formace fungují mnohem lépe), rozmanitost prostředí a hlavně na větší a propracované taktické bitvy.

Pokračování hry, která se mi skutečně líbila a bavila mě, sice moc nových jednotek neni, ale to mi ani moc navadí, bitvy jsou zas o něco větší a krvavější, oblíbení trpaslíci nezklamou a vrhají molotov jeden za druhým s tim, že občas nějaký vyhasne a zůstane ležet na bojišti a je možné ho odpálit dalším. Parádní fyzika na tu dobu s krvavými efekty a řinčením brnění. Pro mě je to stále přitažlivé a dá se říci, že lepší než předchůdce.