Mudlarks

Měl jsem šťastnou ruku když jsem si vybral k zahrání Mudlarks. Musím říci že téma a prostředí mi parádně sedlo. Přírovnávat ji k sérii Gabriel Knight by bylo asi zločinem, ale na poli "freeware" je ji asi nejbližší.

Začnu od slabin. První je grafika zpracovávaná pomocí předrenderovaných fotek. To přidává hře na realitě, ale ubírá na představivosti. Čert vem představivost. Horší je, že menší počet animací hlavně u vedlejších postav působí dosti zvláštně, určitě by víc animací neuškodilo. Hudba nepotěší ani neurazí, i zde musím z absolutoria něco strhnout. Hru jde libovolně zrychlit či zpomalit, hrát na plnou obrazovku nebo v okně. Zamrzí nemožnost roztáhnout hru na širokoúhlou obrazovku.

Adventurní náplň je klasická jako z dob Sierry či Lucasarts. To znamená změny kurzoru podle činnosti a široký inventář. Každá adventura má nějaký méně logický puzzle, Mudlarks v tomto patří spíše k nadprůměru. Hrdina sbírá většinou věci, až když je potřebuje. Málokdy klesnete k tomu, že by jste zkoušeli "všechno na všechno". Daní jsou situace, kdy je hráč v myšlení rychlejší než postava. Asi ve dvou obrazovkách se mi stávalo, že poněkud splývaly odchody z lokací a tak jsem se omylem dostal do jiné lokace než jsem chtěl. Žádné bugy, obtížnost bych uvítal nižší, hlavně ke konci:)

Čím mě hra nadchnula je námět, který využívá místní a historické reálie Londýna. Příběh začíná detektivním pátráním po zmizelém kamarádovi, během příběhu však nabývají mysteriózní prvky. Atmosféra je mnohdy slušně hutná, hlavním tahounem je však přeci jen zvědavost co bude dál. Asi už se vám točí v hlavě tituly jako Posel smrti nebo Fahrenheit. Hra technicky této úrovně nedosahuje, narozdíl od nich si však udržuje po celou dobu konzistentní úroveň a má tedy i mnohem uspokojivější konec.