Komentáře
Prvních pět minut Assassins Creed: Sauron'sRevenge je celkem fajn, líbí se mi rychlé střihy mezi událostmi. Hra nás nenutí dlouho stát na místě a nic nedělat a v rámci možností máme úvod rychle za sebou.
Bohužel pak už je to jenom horší. Arkham Gondor: Nothing Here Is Original vás hned po tutorialu zahltí VŠÍM co známe z jiných her. Hned třetí informace je o collectibles, což považuji za krutý žert.
Far Mordor nás následně unudí k smrti množstvím soubojů, kde stačí mačkat střídavě čtvereček a trojúhleníček, to vše přerušováno cutscénami se skřetími kapitány (co přesně jsou zač se nikdy nedozvím, protože poté co jsem došel k první zip line, jsem dal rage quit).
Horizon: Zero Fun je prostě další copy paste ubi hra, která není od ubi. Pryč s tímhle hnojem.
Pro: tutorial
Proti: vše ostatní
Druhá věc je, že jakmile se člověk do oněch mechanismů ponoří, konkrétně do opěvovaného nemesis systému, tak se vlastně začne docela dobře bavit. Podmínkou je ale přežít úvodní lokaci, protože ta opravdová zábava u mě začala až po přesunu z šedivých plání Gorgoroth do zeleného Núrnu. Kromě líbivějšího prostředí se tam ale především odemyká ta záživnější část hratelnosti a to jest tzv. "cejchování" a ovládání skřetů, ze kterých lze posléze budovat docela slušnou armádu a ulehčit si tak mnohdy práci.
Nebudu tu popisovat všechny mechaniky nemesis systému, napsalo se o tom už mnoho a stejně to každý zná, ale alespoň za sebe říkám, že je to to nejzábavnější na Shadow of Mordor. Všechno ostatní - od designu obou lokací, většiny misí jak hlavních tak vedlejších, přes příběh až po jeho zakončení je při nejlepším průměrná záležitost. V celé hře mi absolutně chyběl jakýkoli wow moment, nějaká komplexnější skriptovaná sekvence či jen pitomá NPC, se kterými by šlo interagovat i jinak, než okamžitým bojem. Ona vlastně i hra jako celek je titul postavený na několika mechanismech, ale chybí ji taková ta nebojová omáčka navíc, což zrovna v případě hry na motivy Pána prstenů prostě fakt mega zamrzí.
Pro: chytlavá core hratelnost, nemesis systém a s ním spojený dynamický vývoj na mapě, souboje a různorodost protivníků, hezké cutscény, hudba, skvěle nadabovaný Glum (k nerozeznání od Andyho Serkise), momenty, kdy se hra otře o lore
Proti: generické prostředí, generické vedlejší mise a množství otravných arkádových prvků v nich (challenge, časové limity apod.), podprůměrný design misí hlavních, slabý příběh, nevyužitý lore, absence nebojové části hratelnosti - na hráče neustále vše útočí
Ano, přesně takhle jednoduše by se to dalo říct nebýt Nemesis systému. Tedy náhodné generování členů Skurutí armády a jejich povyšování na "uvolněné" pozice. Bavilo mě když jsem narazil na kapitána o kterém jsem byl přesvědčen že jsem ho zabil a on mi to před soubojem krásně připomněl. O něco míň jsem byl nadšen z protivníků kteří mě trápili několik hodin tím jak se jim dařilo mě zabíjet a já z nich tak nechtěně udělal nejvyšší šarže skurutí armády a vlastně největší můj problém bránící jinak rychlému dohrání.
Skurutí boss v půlce hry byl asi nejlepší souboj za celou dobu, protože vyžadoval nějaké to klasické uhýbání a vyčkávání na vhodnou příležitost protiútoku. To se bohužel nedá říct o finále hry a jejím souboji proti quick time eventu kterým jsem ukončoval život hlavního arcilotra příběhu. Škoda.
Příběh byl hodně jednoduchý i když se v něm pohybovaly postavy které (ne kanonicky) měly svůj výrazný vliv na dění ve Středozemi před a po příchodu temného pána. Ale ani přes systém Nemesis není tahle hra něčím k čemu bych se do budoucna chtěl vrátit.
Pro: prostředí Středozemě, systém Nemesis
Proti: jednoduchý příběh, repetitivnost hraní, mizerní bossové
Snad nebude vadit, když napíši začátek děje a uvedení do hry (popřípadě přeskočte zbytek odstavce), hra začíná vaší smrti a vtělením elfského ducha Celebrimborna do vás. Který vás oživí za účelem pomsty a vyššího poslání sama pro sebe.
Middle-earth: Shadow of Mordor je takový mix několika her najednou, Assassin's Creed, Batman: Arkham Asylum, Mad Max. Bohužel ale tento mix se moc nepovedl. Hned uvedu několik důvodu.
První je bojový systém, který je vypůjčený z Batmana, kde funguje skvěle. V Shadow of Mordor je příliš pomalý na počet nepřátel a hlavně na nekonečný respawn nepřátel. Teprve až jsem měl skoro otevřené všechny schopnosti jsem byl schopný setrvat boji ale stejně jsem vždy utekl a pak je zabíjel z utajení, tedy stealth. A to je hned další bod, stealth alá Assassín. Díky úplné absenci AI je stealth dětská zábava. Stačí být zavěšený na římse a po jednom přivolávat nepřátele, kteří si rádi přijdou pro smrt. Tímto stylem by se dal vyvraždit celý tábor, kdyby ve hře nebyl všudypřítomný respawn nepřátel. Už tomu chyběla jen šipka do sena.
Dál je tu mapa, která mi připomněla Maxe. V Maxovi je jen a jen písek sem tam nějaká rezavá věc. I když se zdá že v Maxovi je celá mapa nevyužitá, tak má alespoň nějakou duši, vyvolává nějaký pocit. V Shadow of Mordor ale není prostě nic, takhle strohé prostředí jsem dlouho neviděl. Opravdu jsem měl problém si někde něco zapamatovat protože vše vypadá úplně stejně. Kámen, zídka, ohniště, skála, tábor ten či onen, ani druhá část tomu moc nedala, přibyla tráva...
Ještě bych rád zmínil vychvalovaný systém Nemesis, který je určitě ve hře originální ale kdyby ho hra neměla, tak si toho člověk ani nevšimne. Opravdu mi bylo putna jestli ten nebo tamten ork je kapitán nebo seladon, stejně je chcete všechny zabít nebo je zotročit. Nemesis jsem začal sledovat až když jsem potřeboval splnit některé achievementy.
Pokud si myslíte, že hře pomohly DLCéčka, tak jste na velkém omylu. V jednom opět lovíte zvěř, která pak umí v tichosti rozpárat nepřítele aniž by to někdo slyšel. No a v druhé, hrajete za Celebrimborna, ještě z horšími bojovými schopnostmi než má Talion, ještě že můžete využívat miláška.
Verdikt: Jediné co mohu vyzvednou a co se mi ve hře líbilo byly filmečky. Všem doporučím, ať si radši zahrají mnou tři zmíněné hry než tento mix všeho. Byl jsem rozhodnutý že dám 50% ale po napsání tohoto textu zjišťuji, že Shadow of Mordor nemá ani na těch 50%. 40% za Miláška
Pro: Filmečky
Proti: Bojový systém, stealth, respawn nepřátel.
Nejprve jsem se cítil velice zmaten. Už úvodní cutscény ve mně vzbuzovaly nepříjemný pocit, že jakožto „nefanoušek“ LOTR budu mírně zmaten. Poté, co jsem spatřil prvního elfa, měl jsem chuť hru zase vypnout. Já vím, že elfové jsou jedna z nejdůležitějších frakcí ve všech fantasy světech, ale já je prostě nemám rád (omlouvám se všem fandům) :-D
V několika dalších okamžicích jsem si osvojil základní bojové dovednosti. Nedávno jsem pařil Batmana, takže zdejší bojový systém pro mne nebyl nijak zvlášť složitý. Záhy jsem byl konečně uvržen do Mordoru. Na můj vkus se na mě vysypalo až příliš velké množství informací – přepínání mezi postavami, systém armády skřetů, vylepšování dovedností, runy, vysávání nepřátel, šípy a já nevím co ještě. V duchu jsem si říkal: „nepanikař – ty se do toho dostaneš!“ A víte co? Dostal. Stačilo mi zabít pár skřetů, splnit asi dva úkoly, vylepšit si dovednosti a konečně – zabít prvního skřetího pohlavára. Nebudu jistě první ani poslední, kdo vychválí tolikrát skloňovaný NEMESIS systém – tedy způsob, jakým se ve hře obměňují válečně řady skřetů. To byla věc, která mě okamžitě oslovila a donutila mě se do hry hlouběji ponořit. V pozdější části hry se odemkne možnost rekrutovat na svou stranu skřetí pěšáky a hra tím získává nový rozměr. No, a hlavně to dost pomáhá v situacích, kdy jsem nedopatřením spustil poplach. Jinak jsem se (jako ve všech hrách, které to umožňují) soustředil především na stealth. Efektivní je ale i Assassinské skákání přes překážky, ze střechy na střechu a vůbec celá ta „parkourová“ interakce s prostředím. A když se k tomu přidá možnost osedlat si ty krvelačné potvory, které mě nesčetněkrát zabily, je radost tuhle hru hrát.
Příběh sice není bůhví jak originální, či poutavý (daleko raději jsem plnil likvidační úkoly), ale rozhodně neurazí. Zhruba v polovině hry mě všechny ty řeči o prstenech donutily podívat se alespoň zběžně na Wikipedii, abych si doplnil mezery ve znalostech místního světa. A ve finále jsem se docela i začetl :-) Rozhodně mi to pomohlo se více orientovat v motivech postav ve hře. Co mě trochu zklamalo, byl závěrečný boss, neboť jeho likvidace byla přinejmenším snadná a nepříliš zajímavá. Bitva před jeho samotnou konfrontací byla sice perfektní, ale onen hošan mě trošičku zklamal.
Audiovizuál je dle mého lepší nadprůměr. Na grafiku si sice nijak zvlášť nepotrpím, protože kdyby jo, asi bych se utopil v potoce vlastních slz z toho, jak málo her spustím na svém stařičkém notebooku :-D Skřeti jsou zde ale patřičně odporní a druhý svět, do kterého se v polovině hry dostanete, vypadá opravdu krásně – ale to by vypadalo asi i průměrné české sídliště po několika hodinách strávených ve vypleněné, pekelné krajině z první poloviny hry :-D
Trochu mě zklamal fakt, že po dohrání hlavní příběhové linky, už není tak nějak motivace nic dalšího dělat. Samozřejmě, herní svět je nadále plný výzev, soubojů a vedlejších questů, ale neznámo proč mě chuť do hry záhy opustila.
Sečteno, podtrženo: bavil jsem se. Bavil jsem se náramně, až jsem byl překvapen jak moc mě tento žánr může upoutat. Trochu zamrzí bugy, ale až na dva záseky v textuře vyžadující restart šlo spíše o kosmetické vady. Rozhodně mohu s čistým svědomím doporučit všem, kteří si chtějí zahrát fungující open-world a nevadí jim zasazení do fantasy světa.
Pro: Nemesis, souboje, vylepšování postavy, luk, grafika
Proti: Závěr mohl být epičtější, po dohrání rychlá ztráta zájmu o hru, bugy
Pro: Soubojový systém, grafika, hudba, Nemesis systém
Proti: Repetitivnost může být pro někoho -, příběhově není úplně OK, svět by mohl být živější
A musím říct, že jsem se do tohoto myšmaše soubojového systému z Arkham série, akrobacie od Assassin´s Creed, craftingu po vzoru Ubisoftu a tolkienovského fantasy dostal velice rychle. Hlavní mise sice vyplňují repetetivní a prosté úkoly spočívající v získávání nadvlády nad orky, člověk se však přistihne, že přes lásku k Tolkienovi a prozření, že mytologie je vytěžována pouze částečně, nechává unášet skvěle zpracovým, ač minimálně pochmurným, Mordorem a baví ho hledat všemožné runy a plnit výzvy a to pouze proto, aby mohl setnout hlavu dalšímu ohyzdnému náčelníkovi.
A ty animace jsou prostě boží a neskutečně efektní. Zkrátka a dobře. První hra ze Středozemě není bez chyb, ovšem nabídne v Goty edici kolem 40ti hodin vesměs zábavného craftingu a výborně sepsaného příběhu, že mohu jen doufat, že dvojka bude minimálně stejně tak dobrá.
Pro: soubojový systém, příběh, DLC, svět ála Assassin´s Creed a vlastně ála Ubisoft, mytologie, znovuhratelnost, sympatický soundtrack, Glum
Proti: občasná frustrace z nepřiměřeně tuhých bossů, přílišná odlišnost od Tolkiena (fauna - karagoři, žádné cameo pro postavy)
Hra nejen výborně vypadá, ale hlavně se skvěle hraje ! Prvky ''vypůjčené'' z Batmana a Assassin's Creed jsou tu pozvednuty na ještě vyšší (rozuměj plynulejší) úroveň, což tvoří ideální akční zážitek. A hra je tedy především o akci, o zabíjení hord skřetů a je jen na Vás, jestli zvolíte tichý nebo Rambo přistup. Fungují skvěle oba.
I když to tak zpočátku nevypadalo, postupem času mě zaujal i příběh hry, který se točí okolo zajímavé postavy z Tolkienova univerza a teď nemyslím Gluma, i když toho potkáte taky a dokonce Vám i zazpívá moc hezkou písničku. Potěšila i vtipná přítomnost lovce trpaslíka, zklamala přítomnost klišovitého nemehla Ratbaga, ještě že dostal co proto.
Z asasína si hra bohužel vypůjčila i přehršel prkotin, které můžete sbírat. Z artefaktů mě zaujala pouze anatomicky velice anomální lebka, účel sbírání elfského graffiti jsem nepobral. Přesto jsem to všechno jako správný herní kleptoman posbíral a můžu se tak chlubit, že jsem hru dohrál na 100%, což v závěru komentu napíšu ještě jednou, ať se za tu snahu pochlubím aspoň dvakrát.
Co se soundtracku týče, přílíšného epična jsem se nedočkal, v dalším díle bych tedy v titulkách rád viděl jméno Howard Shore, to pak klidně slíbím, že ty titulky nepřeskočím.
Celkově jsem rád, že si konečně i herní studia po delší odmlce všimla, jaký potenciál v sobě ukrývá Tolkienův svět, i když jsem si to asi představoval trochu jinak, Shadow of Mordor rozhodně nezklamal, právě naopak.
Dohráno na 100%
Herní doba: 21h 16min
Pro: optimalizace, grafické zpracování, zapamatovatelné postavy, Glum, hratelnost, plynulost, dabing
Proti: nízká obtížnost, příliš rychlé odemykání schopností, QTE, zdrhající orkové imunní na šípy
Ke hře bych neměl žádné výhrady akorát jen to, že mi to spíše připadalo Assassina ve stylu Mordoru a pána prstenů. Také tam byl menší problém v tom, že se opakovaly vedlejší úkoly a mise.
Pro fanoušky se hra velice povedla, pro někoho nového by to časem omrzelo.
Pro: Pro fanoušky skvělá věc
Proti: Stereoryp, kopírování assassina
To mě přivádí k dalšímu neodpustitelnému prohřešku hry, a to sice její primitivnosti. Systém skřetí armády, kde se postupně propracováváte k vybíjení vyšších a nebezpečnějších šarží, je vymyšlený velmi pěkně, ale k čemu vám to je, když po pár hodinách s klidem kosíte hordy skřetů a ani jejich nadřízení vám nedávají příliš zabrat. Ze začátku se vám odhalovat slabiny protivníků vyslýcháním jejich nohsledů hodí, později už je to celkem zbytečné, protože stejně vyhrajete. Největším zklamáním jsou samozřejmě boje s třemi hlavními bossy, z nichž jen jeden je opravdovým bojem. Další je únavnou hrou na schovávanou a poslední, porážka Sauronovy Černé Ruky, se odehraje během několika kliků kláves. I přes tu kritiku ale hře nemůžu upřít, že zabíjení stovek skřetů, z nichž ti namakanější mají dokonce vlastní identitu, přináší, alespoň na chvíli, dobrou zábavu a satisfakci.
Příběh je takový hezky tolkienovsky konzervativní: každý, kdo není skřet, je čestný a spravedlivý, a pokud ne, tak jen proto, že je pod vlivem Mordoru. Během hlavních misí se tak dozvíme něco o původu Prstenu moci a významu nukleární rodiny. Bohužel dvě nejzábavnější postavy jsou použity jen krátce: oportunistický skřet Ratbag a náš starý známý Glum, za jehož písničku o smradlavém Rangerovi automaticky zvedám hře hodnocení o 10%.
Pro: one does not simply walk into Mordor - oh wait
Proti: odbyté, nepropracované, primitivní
Úvod sice trošku klopýtá, příliš uměle hází do děje, ale po něm následuje herní nirvána: jedno zabíjení orka střídá druhé, souboje s kapitány jsou zábavné, zjišťování jejich slabin a silných stránek potěší, stejně jako jejich využívání. Navíc se zlepšováním hlavního hrdiny lehce roste i náročnost, což potěší.
Hlavní a vedlejší mise pobaví, nicméně nejsou tím primárním - hlavními hrdiny v Shadow of Mordor jsou: otevřený svět, Nemesis (fungující náhodné generování skřetích kapitánů na zabití), zábavný soubojový systém připomínající ten z Batmana, a parkourové poskakování a plížení. Pokud se neženete za příběhem a baví vás se i jen tak proběhnout po skřetích hlavách a zabojovat si, nemůžete šlápnout vedle.
Pro: Nemesis, zábavný soubojový systém, parkourové skákání a plížení
Proti: Slabší příběhové mise, nepříliš povedený úvod
Vývojári na to išli tentokrát z inej strany a herný príbeh si ide svojou cestou. Nejaké udalosti či postavy sú s knihou a filmami síce totožné, nie je ich však veľa. Hra ponúka svieži pohľad do Stredozeme plnej nových postáv.
Ak sa vám páčili hry zo série Assassin's Creed alebo Batman, budete tu ako doma. Podobný je hlavne súbojový systém a pohyb hlavného hrdinu (šplhanie, odhalovanie vyhliadkových veží...). Shadow of Mordor však pridáva aj svoje vlastné nápady. Tým hlavným je Sauronova armáda orkov, ktorá má svojich velitelov. Môžete ich zabíjať alebo v neskorších fázach hry pridať na svoju stranu a vytvoriť si vlastnú armádu. Môžete získavať od niektorých orkov alebo kapitánov aj informácie o polohe, sile a slabinách iných velitelov. Ak vás však niektorý ork zabije, rady v Sauronovej armáde sa preskupia, pár orkov dostane vačšu silu a postavenie atď... Každopádne je tento systém vymyslený veľmi zaujímavo.
V hre som nahral 20 hodín (nesplnil som úplne všetky bočné misie, niektoré sa už opakovali).
Pro: súboje boli celú hru veľmi zábavné, graficky pekné, príbehovo nie najhoršie, dobre spracovaný systém Sauronovej armády, rôznorodé ksichty orkov :)
Proti: niektoré bočné misie sa opakujú, prostredie hry mohlo byť rôznorodejšie
Shadow of Mordor je jedna velká arénovka s prvky RPG (tvz. strom schopností a jednoduchý upgrade zbraní díky magickým runám)
Příběh je jedno velké klišé o pomstě a vykoupení. Mě osobně to nezajímalo a cutscény jsem nepřeskakoval jen díky filmově (velmi dobře) natočeným scénám a povedenému dabingu.
Soubojový systém převzatý z Arkham série se povedl - vlastně je to jediná hra, která ho napodobuje dobře. Mačkáte levé tlačítko myši pro útok, pravé pro protiútok+ je tu modifikátor poprav (instant kills) a přikrčení (stealth mod). Je to jednoduché a na pohled efektní. Avšak ne všechny ono "spamování" tlačítek uspokojí. Zabíjení, kuchání a mordování skřetů lámáním kostí, rozřezáváním tepen a odsekáváním hlav je však díky kvalitním animacím velice uspokojující, at už jste, či nejste diplomovaný sadista.
Stealth je podle mě dost jednoduchý. Tady se pro změnu ozývá série Assasins Creed. Schováváte se ve křoví (asi jediný porost na mapě) šplháte, skáčete na hlavy nepřátelům, kteří vás nevidí, i když by měli. V podstatě to funguje dobře, neměl jsem s tím vůbec problém. Docela mi chyběla možnost kuchnout dva skřety na ráz. QTE (Quick-time-eventy) zbytečné a často dost frustrující.
Prostředí jsou ve hře dvě. Jedno je nudné, prázdné, zelené a travnaté, druhé je jen nudné. Ano, chápu. Jedná se o Mordor a v něm to životem nesálá, ale i tak si nemůžu pomoci, že obě mapy mají za účel jen to masakrování nebohých skřetů. Je to škoda, jelikož graficky vypadá Shadow of Mordor velmi pěkně. Modely postav vypadají skvěle (hlavně nepřátelé a jejich mimika) světelné efekty jsou kouzelné a textury solidní.
Po mapách se odkrývají vedlejší mise, za jejichž úspěšné splnění dostáváte body a zkušenosti na nakupování rytin, do kterých si zakouzlujete magické runy z padlých kapitánů a velitelů skřetí hordy.
Ony RPG prvky jsou tu implementovány dost dobře. Progress postavy je tu velmi fajn. Je cítit jak postava nabírá na síle. Jediná nevýhoda je v tom, že jsem se nabušil moc rychle, protože po cca 9h jsem měl 75% všech schopností. Z čehož vyplívájí dvě věci. Špatně nastavené tempo, a co je důležitější, vedlejší mise a zabíjení/ovládání velitelů ztrácí smysl, poněvadž právě díky těmto aktivitám se vám zpřístupňují nové abillity.
Jezdit na trollovy jsem se naučil až na samotném konci hry..
Genesis systém je fajn, ale podle mě to není nic revolučního. Navíc nejzajímavější prvek tedy ovládání nepřátel se také objeví až relativně pozdě v hlavním příběhu. Osobně se mi velmi líbil fakt, že si nepřátelé pamatují vaše předešlá setkání, že hierarchie Sauronovi armády se vždy po vaší smrti mění, ale ve výsledku se opravdu jen jedná jen o pěknou featurku, kterou spíše ocení zapálení hračičkové.
Shadow of Mordor je dobrá hra s vysokými produkčními kvalitami od vývojářů, které jsem již hodil neprávem do žita. Dobře se tu kombinují boje a stealth z Arkhamu a AC. Hudba je velmi povedená (paradoxně theme v menu hry připomíná hoodně AC). Bohužel se opravdu "jen" jedná o mlátičku v prázdném otevřeném světě, jehož příběh by asi pana Tolkiena příliš neoslnil. Mimochodem, na to, aby jste si užili tento produkt při vyšším nastavení je zapotřebí výkonnějšího stroje. Osobně jsem čekal více, ale i tak mohu konstatovat. "Jednalo se o solidně strávených 18h a 35min"
Pro: Grafické zpracování, dabing, hudba, výživné animace poprav, dobře zakomponované RPG prvky soubojový systém z Batmana....
Proti: nemusí sednout každému, prázdný svět, stereotypní nápln misí, slabý příbeh, QTE.
Jako obvykle začnu vizuální podobou hry, které snad kromě tradičního neduhu, a sice HW nenažranosti, nemám co vytknout. Grafika je tu trochu jiná, než bývá u velkých počinů zvykem, protože netíhne k fotorealističnosti, ale naopak bych řekl, že je mírně říznutá komiksově laděným Princem of Persia 2008, nicméně oku lahodící parametry si dle mého soudu určitě drží. Určitě by se našli hnidopichové, kteří by křičeli, že to nebo ono má lepší vodu, zeleň, budovy a podobně, ale já osobně se spokojím i s málem, dokáže-li to hra vyvážit třeba návykovou hratelností jako třeba Diablo II, které jsem mimochodem ještě před pár měsíci zase hrál.
Příběh, přestože svět Pána prstenů má v tomto směru obrovský potenciál, určitě nebude patřit mezi ty, na které člověk s odstupem času nostalgicky zavzpomíná, a to jednak díky nepříliš atraktivní zápletce, dobře známé ze spousty filmů se Stevenem Seagalem, jednak díky tak trochu roztroušenému příběhu, který má příliš široký záběr a příliš malou hloubku, takže končí dřív, než se stačí pořádně rozvinout. Hlavního hrdinu Taliona, který je hrátkami osudu zároveň spjatý s přízračným pozůstatkem elfské legendy Cerebrimbora, osobně považuju za vizuální klon perského prince, do něhož byly vpraveny geny Altaira a Aragorna, a nemůžu říct, že bych se s ním nějak zvlášť sžil, jako tomu bylo třeba u Assassin's Creed 2 nebo Maxe Paynea. Objevuje se zde samozřejmě i řada postav či artefaktů známých z trilogie, ale připadá mi, že se na ně autoři spíš snaží příběh uměle napasovat, než že by šlo o plnohodnotnou odbočku ze série nebo její obohacení. Na druhou stranu bych ale netvrdil, že je příběhová linie vyloženě na obtíž (jako třeba příběhová linie v současnosti u AC4: Black Flag), jen je to zkrátka případ nevyužitých možností a možná i očekávání, jež jsou v souvislosti s mistrně propracovaným světem Pána prstenů automaticky vysoko.
Ozvučena je celá tahle středozemská legrace solidně, byť asi nepůjde o nějaký kultovní soundtrack, a dabing si rozhodně taky zaslouží pochvalu - od hlavních protagonistů po bezvýznamné skupinky potulujících se skřetů, kteří diskutují o nejen událostech, ke kterým ve vašem herním světe došlo, ale vedou třeba i akademické debaty o tom, jak jakým způsobem je nejlepší někoho mučit. V tomto ohledu to připomíná světy GTA nebo Watch Dogs, a co do kvality a důkladnosti si člověk těžko může stěžovat - v rámci žánru jde bez nadsázky o samou špičku. Jediným rušivým prvkem jsou proslovy skřetích kapitánů při konfrontacích s Talionem, kteří mají bohužel neodbytnou tendenci k různým melodramatickým zvoláním o tom, jak vám nakopou váš hraničářský zadek, což otravuje obzvlášť ve chvílích, kdy se vydáte na lov skřetů a tyto scénky jste nuceni zhlédnout každou chvíli. Na druhou stranu to nepovažuju za kdovíjaký problém, a musím navíc přiznat, že když se v rámci souboje o moc sejdou nějací dva pořádní koumáci, dokáže takový „dialog“ dvou skřetích myslitelů člověka i pobavit.
Nejpovedenějším aspektem hry je ale hratelnost, kterou pokládám za nejpodstatnější prvek, založená na osvědčených principech ze zmiňovaných sérií. Určitě ale nejde o prachobyčejné vykrádání, protože mechanismy jsou zkombinovány velmi dovedně a zábavně a spolu s některými méně okoukanými nápady, jakým je například řetězení komb nejen útoky, ale také správně načasovanými pohyby/skoky, vytvářejí bohatý a chutný koktejl, který si člověk určitě dá rád znova.
Z Assassina/Prince tu máme horolezení a parkourové zdolávání překážek, z Batmana skvělý soubojový systém okořeněný mnoha způsoby, jak omračováním, uskakováním, házením nožů, střílením šípů nebo třeba i teleportací vytvářet kolosální komba, kdy z nepřátel můžete nadělat takovou fašírku, že byste možná udělali dojem i na nejeden paštikářský závod. Vzduchem budou létat hlavy, ruce, nohy i odporná skřetí krev, nepřátele budete bodat, sekat, řezat, shazovat z výšek a vůbec porcovat takovým způsobem, že hře směle konkuruje jen Prince of Persia: Warrior Within (pro mě osobně snad nejlepší díl série) a hrstka dalších brutalitou oplývajících, ne však nutně nezábavných zhovadilostí. Řezničina je to vpravdě taková, že pro rodiče možná bude stát za zvážení, jestli klukovi přece jenom radši nekoupit tu FIFU, a že i leckterý zaměstnanec Kosteleckých uzenin by možná uznale pokývl hlavou. Vzhledem k tomu, že hrajete vlastně za dvě postavy v jedné, je arzenál skutečně obdivuhodný a ve spojení s pestrým výběrem skillů a upgradů máme zaděláno na pár desítek hodin zábavy. Aby toho nebylo málo, z RPG prvků tu kromě získávání zkušeností a odemykání nových vychytávek máme také runy, jež lze vrazit do jednoho z až 5 slotů na každé zbrani (meč, luk, dýka) a získat tak spoustu užitečných vylepšení. Pokud by vám ani tohle nestačilo, naleznete tady i taktické elementy - ať už získávání informací o skřetích velitelích, které hodláte napadnout, nebo pletichaření v jejich hierarchii zla, kde můžete osnovat zrady, přepadení, mařit skřetí popravy nebo oslavy a podobně. Postupem času dokonce získáte schopnost ovládnout mysl těchto velitelů a dávat jim příkazy, což vám právě umožňuje páchat v řadách mordorských smraďochů pravé psí kusy.
O hratelnosti by se vůbec dala napsat samostaná recenze, ale já už dál jen zmíním, že můžete taky osedlávat caragory (jakási mrcha podobná vrrkům) a dokonce i Graugy („domy-bourající“ hovado o rozměrech jeskynního trola), sbírat léčivé byliny (haló, tady Far Cry 3), skákat z libovolné výšky, způsobovat exploze, přilákávat caragory, vyvolávat zmatek sestřelováním vosích hnízd (přesněji řečeno jejich středozemskou obdobou) a nejspíš ještě pěkných pár dalších aktivit, na které jsem si v tom skvěle fungujícím a zábavném herním světě nevzpomněl.
Závěrem tedy můžu hru s čistým svědomím doporučit všem příznivcům akčních open-world her a la Assassin/Batman/Far Cry 3 a konstatovat, že je položen velmi bytelný základ série a že pokud její tvůrci neusnou na vavřínech, máme se v budoucích letech na co těšit. Shadow of Mordor vás pravděpodobně na zadek neposadí, ale pakliže jste si užili kousky, ze kterých čerpá, osedlejte caragory a vzhůru k Černé bráně!
Pro: Rozsáhlý a zábavný herní svět, systém vylepšování postavy a zbraní, parádní soubojový systém, hrátky se skřetími veliteli, graficky líbivé, plynulé a rozmanité animace
Proti: Plytký příběh, optimalizace, AI nepřátel (např. detekce Taliona), vývoj obtížnosti má svoje mouchy, celkem vzato nic revolučního
Pro: Bravurní systém Nemessis, grafika, soubojový system, množství animací a zakončováků, atmosféra, cinematičnost, hlášky nepřátelských generálů
Proti: Příběh, parkurování, soubojový systém je pro někoho možná až podobný akrhamskému batmanovi