MechWarrior 2: 31st Century Combat

Všech 32 misí dobojovaných. Musím říct, že mě to bavilo hodně. Nejdřív je ale potřeba naučit se ovládání. Ovládání, kde můžete využít snad všechny klávesy. Kde hrajete s invertní myší. Kde přidáváte a ubíráte plyn. Kde musíte směrovat vaší chůzi a mimo to i vaší kabinu. Chová se to spíš jako tankový simulátor.

Na začátku přišel takový wow efekt. Mít v roce 95 3DFX a hrát to v plynule v rozlišení 1024x768, to muselo být něco. Co na tom, že jsou mise hodně prázdné. Samotní mechové jsou pěkně vymodelovaní, krásně bouchají, odpadávají jim končetiny a celkově se fyzika chová tak jak má. To ostatní jako krajina a města jsou samozřejmě z dnešního pohledu už dost ošklivá a často nepřehledná.

Na začátku mise si vyberete mecha, případné parťáky, vyzbrojíte se a jdete do krátkých misí splnit nějaké úkoly. V misi nikdy nebudete déle jak 20-30 minut. Pak to utne časový limit. To se mi ale za celou hru stalo jednou. Všechno je to totiž nacpané do malého prostoru a dost intenzivní. Parťáci opravdu poslouchají a pomáhají. Boje jsou tuhé do poznání správné taktiky a osvojení si ovládání. Pro mě jednoduchá taktika. Odebrat všechny heaty, narvat do mecha raketomety a co nejvíc naváděcích raket. Na brnění tolik nezáleží, důležitější je rychlost. Každý si najde to své.

Hratelnost je celou hru pořád stejná. Je to ale celou dobu zábavné. Není to zdlouhavé. Má to atmosféru. Je to těžkotonážní. A mimochodem, má to skvělé animace. Teda, na tu dobu. Zvuky jsou skvělé a hudbu jsem vypnul, protože mě rušila. Hra má super atmosféru i bez ní. Jediné co mě občas brzdilo, že jsem nevěděl, co se po mě chce. To jsem ale taky nevěděl, že ve hře je klávesa na identifikování objektů a cílů. Pak už to bylo v cajku. Najít to v menu bylo náročnější.