Z Masquerada: Songs and Shadows se vyklubalo příjemné překvapení, jen neuspokojivé po RPG stránce. Na tu jsem naštěstí rychle zapomněl a nechal se vtáhnout skvělým příběhem v unikátním světě masek a zajímavými postavami. Masquerada předčí v ukecanosti dokonce toustovač Švitorku, doporučuju tedy jen hráčům, co rádi pročítají kvanta textu. Příběh vás vleče z rozhovoru do rozhovoru, chrlí na vás kvanta doplňujícího loru a když to všechno pročtete, pořád můžete poslouchat, co se šušká mezi lidmi ve městě. A musím vypíchnout skvělý dabing, pod jehož mocí komiksově řezané modely postav vskutku ožívají.
Hratelnost samotná je po čertech osekaná, v podstatě jen chodíte z lokace do lokace, bez možnosti návratu. Minimum aktivních míst a většinu času jsem měl pocit, že mě autoři prachsprostě vlečou ze scény do scény, úplně zapomínajíc, že tvořili hru a že bych si občas taky mohl kliknout. Souboje vypadají atraktivně a stojí na systému elementů, jen jsou dost jednoduché a na hlubší taktiky není prostor kvůli neustálému obměňování vašich parťáků. A konec příběhu mohl být méně dramatický. Ale to jsou jen malé kazy.
Hratelnost samotná je po čertech osekaná, v podstatě jen chodíte z lokace do lokace, bez možnosti návratu. Minimum aktivních míst a většinu času jsem měl pocit, že mě autoři prachsprostě vlečou ze scény do scény, úplně zapomínajíc, že tvořili hru a že bych si občas taky mohl kliknout. Souboje vypadají atraktivně a stojí na systému elementů, jen jsou dost jednoduché a na hlubší taktiky není prostor kvůli neustálému obměňování vašich parťáků. A konec příběhu mohl být méně dramatický. Ale to jsou jen malé kazy.
Pro: svět masek, příběh, postavy, dabing
Proti: linearita, žádné příběhové rozhodnutí, občas vás hra hodí do další lokace, aniž byste mohli dozkoumat aktuální.