Komentáře

Dlouho předlouho mě tato, na první dobrou vnímaná, noir verze GTA lákala. Jen jsem na to neměl funkční počítač. To se ale změnilo a tak mi nic nebránilo si opětovně vzpomenout na L.A. Noire a ponořit se do černobílého světa plného zločinu v prostředí Los Angeles v období těsně po druhé světové válce.  

No, co Vám budu povídat, dle svého soudu bych řekl, že tato hra má nápad takřka geniální. Využívá jednoho uceleného svébytného žánru, který je dnes už takřka mrtvý a vpravuje ho do prostředí GTA se všemi těmi mechanikami spolu náležejícími. Tak barevné, respektive černobílé, to ale také není. Hra má celou řadu pro, ale i proti. A během více jak třiceti hodin jsem měl neustále tendence nad tím vším přemýšlet a přiklonit se k jedné, rozhodující, straně. Nakonec to tedy vyhrála strana plná pozitiv, ale jednoduché to jednoznačně neměla.

L.A. Noire Vám totiž dá do vínku postavu Cola Phelpse (s tváří Honzy Bořila ze Slávie), která má jednoznačně odžito a ve vzpomínkových scénách se Vám to snaží dát najevo. Nicméně z druhé světové války se vrátí do své domoviny, aby stál na straně práva a pořádku. Nejdříve coby řadový pochůzkář a postupem času i coby uznávaný detektiv. Jen s tím problémem, že hra tu ucelený příběh trestuhodně nezvládá.  

Hned z kraje Vám hra vysvětli herní mechaniky. Určí volnost, která je na jednu stranu typická pro GTA, tedy maximální, ale i omezení, které každá mise (případ nebo vražda) vytváří. Vlastně jste neustále v další misi a vedlejší vloupačky po městě si chca nechca musíte vměstnat do právě probíhajícího vyšetřování. Jinak se k nim reálně nedostanete, což je sakra hloupé a reálně jsem neměl důvod si ty vedlejší mise zkoušet a po městě si během jasného vyšetřování jen tak jezdit a dělat vylomeniny. Byť je město krásně ztvárněno, včetně vozového parku.  

Tvůrci ale i s příběhem udělali doslova husarský kousek ne úplně pozitivního charakteru. Chtěli do něj totiž vměstnat všechno co filmový noir svět ve své době nabídl a tak tu vyšetřujete jeden případ za druhým, ale konstantně se v ději Cola Phelpse příliš neposouváte. Jediné, co se mění, tak pravomoci a s tím nabytá moc. To časem vytvoří obrovský stereotyp, kdy neustále přicházíte na scénu, vyšetřujete, prohlížíte potenciální stopy a vyzpovídáváte potenciální vrahy. To je z podstaty hry hodně originální a zábavné, ale v celkovém kontextu děje se nic nemění. Jen kariérně rostete, ale všechno kolem Colea tak jako probíhá, aniž byste si vůbec všimli rozdílu.  

Pak ale začne přituhovat a vy se dostanete na stopu legendární Černé Dahlie. V tu chvíli Vám dojde, že hra z několika dílčích příběhů začala dělat jeden ucelený a ten s Colem si prakticky nechala až na poslední pětinu hry. Přitom ten obsah je neuvěřitelný a jen na hlavní dějové linii jsem strávil něco málo přes třicet hodin čistého času. Jenže v tomto případě to bylo spíše ku škodě. Dostával jsem se totiž do fáze, že každá další mise, která prodlužuje hrací dobu, mě spíš už otravovala, než bavila, protože jsem nikdy nevěděl, jestli to na Colea bude mít vliv nebo je to jenom další rutinní vyšetřovačka – respektive jedna z mnoha.  

Prostě jako kdybyste si pustili seriál z noir prostředí, který Vám odvypráví všechny všeobecně známé hollywoodské příběhy, ale zároveň by se vůbec nezaměřoval na hlavní postavu, abyste si k ní mohli udělat jakýkoliv vztah. Popřípadě si ji oblíbit. To až v posledních dvou dílech. Což už je sakra pozdě.  

Je to zvláštní, ale je to tak. Naštěstí tu ale pořád jsou herní mechaniky vyšetřování, které tuto hru povyšuje na úplně jinou úroveň, než bych vlastně čekal. Ve výsledku jsem vůbec neměl potřebu jezdit autem, objevovat město, pouštět si černobílý filtr, abych chytl atmosféru hry (tu chytnete i tak). Prostě jsem se dlouhou dobu bavil samotným vyšetřováním. To totiž stojí a padá na hledání důkazů a vyšetřování podezřelých osob, kde se rozhodujete pro to, zdali Vám mluví pravdu, lež nebo máte z jejich vyjádření pochyby. To pak má vliv na celý chod vyšetřování a je jen na Vás jak se s finálním rozuzlením poperete. To je na hře opravdu skvělé a než přišel stereotyp především daný délkou hry, dost mě to bavilo. Nutno dodat, že obtížnost je zde poměrně vysoká a klade důraz na detaily vyšetřování. Na rovinu hlásím, že bez návodu jsem se zde neobešel.  

Celkově vzato je ale L. A. Noire opravdu hodně dobrý kousek. Pokud čekáte GTA, což jsem čekal i já, tak to očekávání rovnou vzdejte. Zde je hlavní náplní hry hledání důkazů a dokazování viny či neviny, tudíž hrací prvky jsou spíš adventurního charakteru. Tedy, když Vám podezřelý neutíká, a to jak ve voze nebo po vlastních. V tu chvíli dochází k honičkám, které hru příjemně ozvláštňují. Herní prostředí a la GTA je tu ale ke hře spíše naroubované tak jako násilím a klidně bych se bez toho obešel. Obecně jsem si ale hraní většinu času užíval a kdyby bylo o pár misí míň a příběh by byl trošku osobnější a emotivnější, asi bych mluvil o jednom z nejlepším herním kousku vůbec. Naštěstí ale platí, že naše Mafie může být jen jedna. I tak se jedná o hodně solidní kousek, ale jak se říká, všeho moc škodí, a tato hra na tomto pořekadle přišla o statut potenciální herní legendy.