L.A. Noire

Pomalu se vstřebávající zážitek, se kterým jsem si pohrál týdny, než byl konečně pokořen. A byla to nevšední cesta...Cesta plná svěžích nápadů, skvělé atmosféry a revoluční technologie. Team Bondi odvedli skvělou práci. Na pozadí retro atmosféry LA 40. let, kdy městu vládly filmy, noční kluby a kriminální činnost, vypráví příběh Colea Phelpse - detektiva poznamenaného druhou světovou válkou. Cole není zrovna dvakrát nejsympatičtějším hrdinou (jeho robotické chování do 2/3 hry je až rakovinotvorné), ale soudružka z NDR mu pak párkrát podrží a hned je z něho člověk. Příběh má své momenty, ale nešťastnou strukturu, když je fragmentován do pěti oddělení. Vyprávění pak ztrácí šmrnc, tok děje se ztrácí a občas jen strojeně plníte jeden případ za druhým. Chtělo by to příběh trošku zkondenzovat a soustředit se pouze na jedno oddělení (řešení případů u vražd mě osobně bavilo nejvíc). Naopak scénář zaslouží absolutorium. Tolik sepsaných dialogů, nemluvě o různých účetních knihách, dopisech, denících a nevím čeho všeho ještě, zaslouží pochvalu. Atmosféra taktéž na jedničku. Pocta noir žánru na nás vykřikuje ze všech stran (mezititulky, hra světel a stínů, korupční odér) a kdo viděl LA Confidential, tomu srdíčko určitě zaplesá. Možnost přepnout hru na černobílou jsem sice nevyužil, ale jako nápad proč ne.

Peckou je samotné řešení případů. Prohledávání místa činu, poznámkový bloček, vyslýchání svědků/podezřelých...to všechno je zřetelné, plynulé a přesto je potřeba zapnout selský rozum. Jádro gameplaye je vyřešeno skvěle. I když je to možná nefér, na LA Noire se bude vzpomínat především díky revoluční mimice postav. Ta je až děsivě realistická a napomáhá vám jako vyšetřovateli odhalit případnou lež u výslechů. Doteď by to šlo. Škoda, že je to AAA titul, který leze do zadku všem. Jízdní model je jalový, někdy vadí přehnaná akčnost a přidaná hodnota v podobě nalezení pár aut a památek je spíš k smíchu. Kolem a kolem výborná zábava, která z poslední doby spolu s Deus Ex jasně dominovala co se době hraní týče. Bohužel hru zařezávají mainstreamové manýry, domrvená konverze a rozplzlý příběh.

V poslední době sice nemám moc nakomentáře čas, ani chuť, ale k L.A. Noire už jsem chvíli chtěl něco napsat.

Na jednu stranu se totiž sice jendá o hru, která přináší do adventurního žánru zajímavé, originální prvky, na druhou stranu je LA noire v mnoha směrech domrvené.

Už v úvodu mě zaujal systém hledání stop: Nejen místo činu ručně prohledáváte, hledáte podezřeé předměty a jiné stopy. Některé důležité stopy můžete přehlédnout, řada předmětů na místě činu nemá hlubší význam. Zvídavější jedinci můžou najít kritický důkazní materiál třeba návštěvou nedaleké postranní uličky. Awesome.

Jenže. Všechny případy se odehrávají stejně: Přijeď na místo činu, najdi stopy, prokecni zainteresované osoby. Přejeď na další relevantní místo, opakuj. Sem tam honička s podezřelým. Až dojdou osoby a relevantní místa, někoho zabásni. Ta-dá, případ splněn, jde se na další.

Výslech osob má svou vlastní katastrofu ála Alpha Protocol- totiž nikdy nevíte, co se pod volbou truth/doubt/lie skrývá. Vidím mezeru ve výpovědi a chci ji doplnit. Zvolím "doubt", v očekávání něčeho ve stylu "a jste si jistá, že blablabla protože mi tu nesedí blabla...". Namísto toho hlavní hrdina začne na dotyčnou slečnu řvát, obviňovat ji ze lži, ona se rozbřečí, nasere a přestane se se mnou bavit. Tohle se děje celkem běžně.

U možnosti "lie" pro změnu člověk potřebuje nějaký důkaz, kterým svoje obvinění ze lži podpoří. Zde se projevuje žánr definující adventurní neduh - autor to zamýšlel jinak, takže tvůj důkaz ve skutečnosti důkaz není. Na rozdíl od klasických point-n-click adventur, kde se prostě jen nedostanete dál a zkusíte něco jiného, tady se hra dál posune, jen si tím zkurvíte postup.

Na hru, která se snaží tvářit docela realisticky a seriózně, se věci dost často podřizují hernímu gameplayi a tak tu chodíte bludištěm částěčně neviditelných plošinek, onde sledujete naprosto absurdní stopu z krve, onde dostanete jen tak pro prdel do ruky plamenomet, protože asi proč ne. "A Cole Phelbsi, sestavte nám správně tady ty tři trubičky, ať víte, jak došlo k požáru. Já už to sice vím, mohl bych vám to hned těď říct, ale stejně chci, abyste si na to přišel sám. Ale pospěště si, tam venku běhá žhář a vy si tady hrajete s trubičkama."

Postavy na jednu stranu mají velmi přirozenou mimiku, na stranu druhou jak je přirozená, tak ji ani nevnímám. Co taky nevnímám, jsou rozdíly mezi většinou postav, protože s každým případem na vás hra vyplivne tak 3-9 panáků, kteří vám jednoduše budou splývat a jména nebudou nic znamenat. Mezi hlavníma psotavama je pak sakra problém najít sympaťáka - většina, včetně hlavního hrdiny Colea je badnou samolibých kreténů ála Rath a v rámci příběhu tak nějak nebylo s kým se sžívat, snad kolega od požárů byl celkem symaptický loser.

Příběh vůbec stojí za starou belu, i když věřím, že na papíře vypadal dobře a nejspíš by z toho byl slušný film nebo knížka. Pravdou ale je, že linka, která se táhne celou hrou od začátku do konce, je většinu času zatlačená do pozadí jinýma (třebáže vzdáleně souvisejícíma) událostma a když sem tam někde vykoukne, tak jen proto, aby vám mohla až téměř do konce motat hlavu, protože v momentě, kdy se objeví, se ji nikdo věnovat nebude.

Nejvíc mě ale na příběhu a vůbec gameplayi nasral fakt, že hra vás celkem dlouho nechává zatýkat za vraždy lidi, kteří je nespáchali. A pokaždé vás za to šéf oddělení chválí, i když často nemáte jediný přímý důkaz a u soudu by z toho musela dotyčné vysekat i moje mrtvá babička. Po nějaké době, když už je tohle zatýkání vyloženě trapné, vám konečně hra natvrdo odhalí, jak to doopravdy bylo. Hra z Vás jednoduše udělá vola. Jenže jste nikdy ani neměli příležitost příležitost jím nebýt - Epic Fail Colea Phelbse je natvrdo zapuštěný do příběhu a je jedno, jak moc se budete snažit mu předejít. Kdyby alespoň nebyl už předem tak očividný - že se děje výše zmíněné musí být každému předem dávno jasné, ale hra Vás tím prostě bude odhodlaně vláčet dál, dokud ve scénáři nedojde čas na Odhalení. Tenhle přístup "teď budeš dělat tohle svinstvo, ale budeš se tvářit, že o tom jako nevíš, protože jinak tě nepustíme dál" mě na celé hře vadil s přehledem nejvíc.

Nicméně i jinak je příběh celkem zmatený, nesouvislý, žalostně nezajímavý a osud zúčastněných postav mi byl během hraní i v závěru těžce u řiti.

L.A. Noire stojí za to si zahrát pro jeho originální přístup k adventurnímu žánru a ten je také tím, co tuhle hru drží většinu času vysoko nad průměrem. Jinak je to ale (ani ne tak blbá, jako) žalostně hloupá hra a pokud bude mít nějaké následovníky, doufám, že odvedou mnohem lepší práci. Ostatně obří L.A. tu v podstatě ani meuselo být.

Tak čím začít po čerstvém dohrání. Vyhnu se chvále do nebes která tu již zazněla, a zaměřím se spíše na to co mě iritovalo. Hlavním hnacím motorem tohoto kousku je samozřejmě příběh, který je ale neštastně rozštěpěný a trochu chaoticky podaný. Co se týká začátku hry tak je dobře uvedena, kdy v roli obyčejného policajta řešíte bežné prohřešky a zločiny. Horší je to ale když se stane detektivem. Oddělení kterými projdete se mají stoupavou a klesavou tendenci ohledně kvalit případů a zábavnosti hry. Jelikož ve hře většina vašich parťáků jsou nepříjemný a arogatní trubci, včetně Vašich nadřízených, je to až zarážející že sympatie nebudete mít skoro k nikomu včetně hlavní postavy, která je v každém oddělení vítaná asi jako svrab. Lepší by bylo kdyby každé oddělení mělo vlastního hrdinu a jiný příběh. Ješte se trochu vyjádřím ohledně oddělení ve spoileru.Zatím co trafic nabízí poměrně zábavné a originální případy, vraždy s řešením případu zabití žen se nejenže příšerně opakují, ale hned po prvním vyřešeném případu víte že je něco špatně, přesto musíme otrocky to ještě přetrpět 4x než dojde vyřesení záhady, a navíc máte za parťáka neuvěřitelně otravného a nepříjemného osla. Vice a řešení drog bylo po vraždách hotový balzám, ale partner opět katastrofa. Arson takový lehký nadprůměr.

Alfou a omegou hry je výslech podezřelých a svědků. Jenže se objevuje problém, že skoro žádná z postav nemá čisté svědomí, a odhadnutí správné volby se často stává vabankem, jelikož zatlačení na osobu vyslýchanou může přinést cenné informace, ale taky může skončit fiaskem. A když víte že ten člověk lže, musíte to podepřít důkazem, jenže se občas stane že důkazů máte více na osobu, ale volbu která zrovna u této otázky bude správná ví pouze autoři. Nechápu rozhodnutí autorů ohledně bodů které používáte buď na hledání stop nebo při výslechu. Při použití na stopy Vám všechny v oblasti označí takže všechny najdete a prozkoumáte, ale v případě výslechů to pouze odstraní jednu z možných odpovědí, takže je stále 50% šance že trefíte tu špatnou. Trochu neštastně řešeno. Jinak k výkonům herců nelze mít výtky, postavy reagují a chovají se opravdu ukázkově a dabing je výborný. I když angličtina zde je trochu těžší, ale to řeší české titulky (já je bohužel na Steamu neměl tak nemohu zhodnotit kvalitu překladu).

L.A. Noire taky nelze hrát moc vkuse, jelikož by se brzy dostavil stereotyp, jelikož akčních situací je méně než té detektivní, doporučuji hrát seriálově jeden či dva případy za večer. Samotná délka hry překvapila 31 hodin je opravdu dost, přesto si dovedu představit že některé pasáže by se klidně mohli vypustit a doplnit zajímavějšími případy.

Grafika trpí nešvarem portu z konzolí kdy měla značně kolísavý výkon uzamčený na 30 FPS. Ale město rozhodně zaslouží pochvalu a atmosféra kterou hra vytváří taky. Hudební doprovod je špičkový odpovídající dané době. Jízdní model už trpí arkádovostí. Co se týče dobového vozového parku tak nezklame nadšence této éry.

Zhodnocení závěrem, L.A. Noire je opravdu jedinečným kouskem svého druhu, který rozhodně stojí za pozornost, bohužel k dokonalosti mu chybí ještě kus cesty který již neurazil. Ale při překonání obtíží které má, nabízí hratelnost nevšedního druhu.

Na první pohled působí celkem odpudivě díky nevábné grafice, naprosto hovadskému jízdnímu a fyzikálnímu modelu a dosti rozsekanému gameplayi, kdy je hráč neustále nucen ke krátké interakci a následně umlčen video-animací. Nechybělo málo a tuhle, jinak skvělou, hru jsem jednoduše odinstaloval.

Jenže jaxe začne rozjíždět vyšetřování a příběh, LA Noire chytne a nepustí. Traffic obsahuje originální případy, které mi jako jediné utkvěly v paměti jako ty nejzajímavější. Poté přecházím na Homicide, který se s přívalem dalších a dalších vražd stává poněkud stereotypním, než nedojde na skvělé zakončení ukazující na prohnilost celého systému. Protidrogové Vice si drží vysokou laťku až do zvratu v životě hlavního hrdiny a jeho následné degradaci na další oddělení. Arsen, jako finální „kampaň“ zase poněkud ubere na otáčkách, přidá novou hratelnou postavu a pohled z jiného úhlu a tlačí hráče do pomalu vypointovaného rozuzlení.

Příběh plyne velmi pomalu, je dospělý, jednotlivé případy se vzájemně proplétají nebo se k nim postavy vrací v rozhovorech v průběhu hry a nechybí překvapivé zvraty. Vyžaduje ale hráčovu plnou pozornost a rozhodně si celou hru střelím znova, protože mi spousta detailů a spojitostí utekla.

Naprosto brilantní jsou charaktery postav, které mě nepřestaly až do konce hry překvapovat. Hlavní hrdina, Cole Phelps, nepatří mezi nejsympatičtější. Díky svému topornému, bezchybnému chování, chladnému přístupu a neotřesitelné touze být za každých okolností spravedlivým. Postupem času se hráč dozvídá jeho rozhodnutí jako velitele ve válce, s Phelpse se stává chybující člověk s city a jeho celkový vývoj patří k tomu nejlepšímu, co mi hra nabídla. V jedné scéně mi vyskočila husí kůže takovým způsobem, že jsem měl chuť vyskočit a zařvat prostě jen: „Yeah!“. Jeho finální pohled je pak velmi dojemnou tečkou za celým jeho životem. Ostatní postavy jsou také velice povedené a rádoby klaďasové se stávají sviněmi a naopak na první pohled pokřivené charaktery se vybarvují opačným směrem, než by člověk čekal.

L.A. let čtyřicátých v podání Noire je velice detailně a poctivě vymodelováno (za výlohami lze dokonce rozpoznat konkrétní zboží), jen je celé město poněkud nudné. Samá rovinka, jedna ulice jako druhá... to ale nepovažuji za příliš velký zápor, vzhledem k určité autenticitě tehdejší doby.

Doprava docela pokulhává a občané se chovají často dost nelogicky. Při odbočování doleva nedávají přednost, pokud vidí, že se na ně ženu v obrovské rychlosti z boku, nenapadne je nic lepšího než zabrzdit a nechat mě se o ně rozflákat a často se mi taky stalo, že jsem přijel na křižovatku a nevěděl jsem, podle čeho se tam pravila provozu vlastně řídí.

Herní doba přesahuje neskutečných 30 hodin. Nutno dodat, že je to hlavně díky několika DLC přidaných od počátku do PC verze hry, obsahující hned několik nových případů vsazených do hlavního příběhu.

Hlavním tahákem by měla být revoluční facial-animace a neskutečně bohaté herecké obsazení (ve finálních titulcích měla každá postava svého herce!). To jsou ale malé věci doplňující celkový dojem z profesionálně odvedené práce autorů.

Rozhodně se jedná o jednu z must-have her za tento rok.

Herní doba: 33hod 17min
*****/5

Tento monstrózní, ambiciózní projekt vyvíjený pod hlavičkou Rockstaru na sebe připoutal nejedno oko příznivců herní série GTA, adventur i her jakkoli se otírajících o filmové prostředí. Ačkoliv na první i poslední pohled jde hra nejvíce pod ruku první zmiňované skupině, budou to právě GTAčkaři, kteří si zde najdou nejvíce výhrad.

Základem L.A. Noire je příběh, nejedná se o masivní jednolitý děj, ale spousta, méně, či více, souvisejících epizodek, střípků, zkrátka případů – každý se svou vlastní mini-zápletkou, postavami a rozuzlením, které se může lišit podle toho, jak zvládáte výslechy a ohledání místa činu. Případy jsou vskutku bravurní, zvládají evokovat jak atmosféru všední, šedivé a „nudně“ triviální policejní práce, tak se občas blýsknou nějakou zajímavou kauzou, třeba navrch i s odkazy na určitý film-noir ze 40.-50. let.

Samotné hraní bych rozdělil na tři složky:
1) Přesun po městě – ano najezdíte se hodně, ze stanice na místo činu, na příbuzné lokace, do domu podezřelých osob, přes márnici a někdy zase zpět. Vracet se na stejně místo po druhé jsem se musel jen párkrát, ohledat znovu již ohledanou lokaci pouze jednou za celou hru, to jde. Město vypadá pěkně, není sice tak lákavé na průzkum jako města GTA, tudíž jsem neměl sebemenší motivaci si někam jen tak zajet mimo rámec mise, nicméně tvrdím, že vypadá velmi dobře, věrně své době a příjemně mě na něm překvapila obrovská rozlehlost. Jízdní model představuje oproti GTA 4 krok zpět, ne však natolik, aby ovlivnil hráče a ježdění znechutil.
2) Výslechy jsou jedním slovem wow, opěvovaná facial motion capture skutečně nezná konkurenci, úšklebky, pohledy stranou, drobné uhnutí očí při lži, nejistota, nebo naopak mrazivá přesvědčivost arogantního lháře, či upřímný pohled při snaze pomoct a říct pravdu, to všechno zde máme v celé své kráse. Navíc mezi postavami, včetně té vaší, rozpoznáte spoustu TV herců, což je sympatické. Samotná „mechanika“ výslechů je o poznání jednodušší, máte vždy na výběr jednu ze tří možností, intuicí si můžete jednu ubrat, což je k ničemu, protože vám většinou zmizí ta nejméně pravděpodobná, a tak hodněkrát musíte tipovat. Pokud před výslechem řádně prozkoumáte místo činu, či prostor ve kterém se nacházíte a projdete si všechny důkazy, TEORETICKY byste měli vždy vědět, zda vám vyslýchaná osoba lže, či nikoliv, ovšem problém je, že někdy si důkazy a události nespojíte, popř. něco omylem vynecháte a neuvědomíte si to, dokud výslech, vlivem nedostatku této informace, nezkazíte. Takový výslech už nelze napravit a hodnocení celé mise se ubírá směrem záchod (hra vás však vždy pustí dál, nehledě na to, jak moc výslechy kazíte).
3) Ohledání místa činu a dalších prostor je největší slabinou hry a důvodem, proč spousta „akčnějších“ hráčů může později nadávat. Zatímco první ohledávačky jsou vzrušující, baví vás koukat okolo, zkoumat keříky, prohlížet si mrtvoly, nebo se doma lidem hrabat v policích, později se ta samá činnost stane otravná. Za úctyhodnou herní dobu cca 30 hodin se ohledávání od první do poslední mise nikam neposune. Přijdete na místo, musíte ho celé projít a klikat po každé, když se změní hudba – tohle je přesně ten důvod, proč se L.A. Noire nedá hrát příliš dlouho vkuse. Osobně mě sice nenapadá, jak ohledávání vylepšit, aby byl zachován silný opar realističnosti, ale bohužel to nemění nic na tom, že mě to nudí a obtěžuje.

Celkově má hra své mouchy, paradoxně „hratelnost“ ve smyslu intenzita, zábava, chytlavost, schopnost vás přikovat k PC, popř. se o hře bavit s dalšími lidmi je právě největší slabinou hry, L.A. Noire je noblesní, propracovaný epos, chovám k němu velký respekt, který mám potřebu patřičně ocenit v hodnocení, ale rozhodně to není čirá, hravá zábava, jenž mě nutila jezdit si ve světě GTA jen tak pro radost, popř. splnit hru na 100%.

HW: Minimum: Dual-Core 2,2 GHZ, 2 GB RAM, GF 8600/Ati HD3000 (PCI-E) / Doporučeno: C2D 3,2 GHZ, 4 GB RAM, GF GTS 460/Ati 6850