Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

KISS: Psycho Circus - The Nightmare Child

14.07.2000
29.10.2000
74
37 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ano

KISS: Psycho Circus - The Nightmare Child je tradiční FPS své doby, ale odlišuje ji pojetí kampaně pro jednoho hráče. Na výběr máte hned čtveřici odlišných postav, reprezentujících jednoho člena kapely KISS. Ti zde představují superhrdiny z komiksu Todda McFarlanea, z něhož hra čerpá. Každý ze skupiny zastupuje jeden ze čtveřice živlů, kterými jsou oheň, voda, vzduch a země. V New Game si můžete vybrat, za koho z nich chcete hrát jako první, buď The Starbearer, The Demon, The Celestial nebo The Beast King. Ale samotnou cestu dlouhou kampaní postupně absolvujete za všechny uvedené, jelikož jednotlivé fáze hry spolu jsou úzce provázány a rozčleněny do čtyř menších celků. Každá z postav disponuje šesticí zbraní, nacházejících se v její linii napříč různými prostředími, z nichž je jedna unikátní pro svou postavu.

Zlý Nightmare se snaží dostat na svět, který chce zničit a nahradit ho kopií sebe sama, a jediný způsob, jak jej zastavit, je najít šest kusů výbavy ke každému hudebníkovi skupiny KISS, pobít tisíce jeho nohsledů a nakonec i jeho samotného. Kiss: Psycho Circus – The Nightmare Child obsahuje pět stupňů obtížnosti, jaký si hráč vybere, taková hra následně bude. Obtížnost se projevuje větším výskytem potvor, vyšším poškozením nepřátel i stupňováním obtížnosti podle toho, v jaké části hry momentálně jste. A při hraní nesmí chybět poslech hudby od kapely Kiss. Kiss běží na enginu LithTech 1.5.

Protivníci zahrnují mnohé variabilní zástupy k likvidaci, poletují, lezou, útočí na blízko, na dálku, jsou neviditelní, můžou mít naváděné střely, oplývat jedem poté, co se rozprsknou, chrlit oheň. Průběh hráčova snažení je monitorován statistikami v závěru dané epizody té konkrétní postavy, dá se tak dozvědět odehraný čas, počet zabitých, i kolik secretů bylo objeveno.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 85
Konečně zase nějaká pořádná doomovka. Dlouho jsem se nedostal k tahle ryzí střílečce. Hra, která se už nedá skoro sehnat. A to ani pirátsky. Zaviroval jsem si počítač, když jsem hledal nějaký torrent. Nakonec jsem jí našel rozházenou na uložtu. O nějakou digitální distribuci se ani neotřela a krabice mají snad jenom sběratelé. Tahle hra prostě upadla do zapomnění. Je to trochu škoda.

Překvapivě hodně slušný level design. Propracovaný. Má to hlavu a patu. Celé je to zasazené do dost bizarního prostředí, kde se fantazii meze nekladou. Skvěle udělaní nepřátelé. Inteligenci mají sice stejnou jako v Doomu, ale jsou hodně osobití a zapamatovatelní. Skvělí bossové vám nedají nic zadarmo. Dokáží nahrnout adrenalin do krve. Celkově hra není žádná procházka růžovým sadem. Už na střední dokáže hráče prověřit.

Rodiště nestvůr vám nedovolí jen tak stát v záloze a postupně to snímat. Musíte jít dopředu. Do vřavy a tam se, sakra, ohánět zbraněmi, které všechny využijete. Na každý typ nepřítele se hodí jiná a nábojů není úplně mnoho. Zbraně jsou pěkné a hra dost dlouhá. Bohužel, díky tomu jsem měl občas pocit stereotypu. Naštěstí se to celé neodehrává v jednom prostředí, ale mění se design, styl postupu a barvy.

Od hry by někdo mohl očekávat odpočinkovou střílečku. No, měl jsem po tom pokaždé červené oči. Asi nedostatek mrkání. Ač je to pořád to samé, hra mě po celou dobu udržela v sedle. Něco takového už se totiž dneska moc nedělá, tak je potřeba si to užít. Hordy nepřátel. Jen škoda, že k tomu nebylo víc Kiss muziky.

Pro: design úrovní, slušná obtížnost, skvělí nepřátelé, ujeté prostředí, bossové, doomovka jak vyšitá

Proti: občas pocit stereotypu

+31
  • PC 80
Jak už se správně v popisu hry píše, tak KISS: Psycho Circus - The Nightmare Child je klasickou doomovkou. A nutno dodat, že doomovkou nadmíru povedenou. Název hry odkazující na tehdy aktuální album skupiny Kiss sice může zavdávat pocit, že půjde o narychlo spíchnutý brak sloužící jen k propagačním účelům, ale opak je pravdou. Samotní členové skupiny ve hře moc neexhibují a to je jedině dobře.

Díky cirkusácké stylizaci, která se velkou měrou podepsala nejen na designu lokací, nepřátel, ale i hudbě, mi přirostla k srdci daleko víc, než všechny Doomy a Quakové dohromady. A to nejenom proto, že základní koncept hry na první pohled připomíná episodu Dark Carnival z nejlepší střílečky všech dob.

Stavba jednotlivých levelů je velmi dobře vymyšlená a obvyklé adventurní prvky v podobě nalezení klíče, přehození páky, zmáčknutí tlačítka, utažení ventilu atd., jsou v nich zakomponovány překvapivě smysluplně. Design lokací se až do konce hry průběžně mění a v některých z nich – Cathedral, Freak Show, Morbid Manor, Unholy Ground, Acropolis – je radost se rochnit. Škoda jen, že během první třetiny hry se na scéně postupně objeví v rychlém sledu všechny typy nepřátel. Hra tak v tomto směru už dál nemá čím překvapovat. Na konci každé úrovně sice čeká na popravu připravený boss, ale přece jenom nemusely být všechny patrony vystříleny hned na začátku.

Obtížnost hry je nastavena na výbornou. S přibývajícím časem dochází díky hustší a silnější mixtuře nepřátel k jejímu postupnému zvyšování, takže je nutné neustále přizpůsobovat likvidační strategii právě se valícím hordám nepřátel. Včetně úsporného používání zbraní, protože nábojů zvlášť do těch nejúčinějších kousků není nikdy dost. Na konci hry už je obtížnost tak pekelná, že jsem se dostával do zvláštního transu, který jen zběsilé střílečky z 90. let s poctivou AKČNÍ hratelností dokáží navodit. Občas je sice nutné k postupu dál vystřílet celou místnost, ale nejedná se o žádné křečovitě uzavřené arény známe z her jako je např. Painkiller. Daleko víc mi vadily portály, z kterých – dokud nebyly zničeny – vyskakovaly nekonečné vlny otravných potvor.

Tak jako tak je KISS: Psycho Circus - The Nightmare Child AKČNÍ STŘÍLEČKA ve své nejlepší podobě, kterou by byl hřích minout.
+25
  • PC 85
Tuto střílečku jsem si chtěl dlouho zahrát, ale pořád se k tomu neměl. Napomohl tomu až fakt, že vyšla záplata na widescreen, že to dobře jde s DGVooDoo2, a hlavně třetí ročník herní výzvy. KISS je tradiční frenetická FPS, kde hráč zabíjí příval nepřátel. Je tu pětice obtížností, čtveřice postav, každá s jiným startem a zbraněmi. Ačkoli by se mohlo zdát, že je herní náplň nezáživná, není tomu tak. Serious Sam a Painkiller mají trošku odlišnější styl, byť stručně se Nightmare Child velmi blíží. Každou FPS ale odlišuje grafika, level design, atmosféra, svět, pojetí mechanizmů. Z toho důvodu jistou originalitu u KISS: Psycho Circus - The Nightmare Child vidím.

Vlastní gameplay je vždy o tom, zničit spawn pointy v okolí, zorientovat se v prostředí, vše posbírat, zvolit nejúčinnější zbraně, případně je pravidelně měnit. V závislosti na zvolené obtížnosti často ukládat, na tu poslední po každém zabitém. Provádí se obvyklými klávesy F6 a F9, ale to jen vede do přehledu pozic. Potvory se respawnují, stejně jako objevují v jakýchsi zařízeních, sloužících jako spawn pointy, jakmile hráč dosáhne určité části mapy. Pokud jsou tyto přístroje jím následně zničeny, příval monster ustane. Úrovně jsou koncipovány promyšleně, dá se v nich vracet, tak se odemykají nové lokace, secrety s cennými předměty. Je to ale doprovázeno novým přísunem neřádů.

Koncept hry uveden na pravou míru v popisku. Ať už hráč začne s kýmkoli ze čtveřice hrdinů, tedy snad, měly by být první dvě postavy docela v pohodě, klidně i na tu nejtěžší obtížnost. Peklo začíná až u třetí postavy, kde se to silnými potvorami jen hemží. Variabilita zvolené obtížnosti se projevuje mnoha styly, tužšími potvorami ve větších počtech, vyšší mírou způsobeného zranění, hodně spawn pointy, někdy i falešným pocitem snadného průchodu, bez game overů, aby hra hráči vzápětí připomněla, jakou obtížnost to v Nové hře zvolil. Využit byl licencovaný engine od společnosti Monolith, tudíž je grafický styl důvěrně známý. Hra vypadala pěkně.

Zbrojní výbava je bohatá a okořeněná tím, že má ten který charakter dvě unikátní zbraně, jednu základní a druhou ultimátní. Dále se neustále sbírají části pro lepší výdrž. The Beast King může zabíjet rukou nebo holí, další mají účinnou dýku a hvězdici, některý ze zbývajících dvou alter eg umožňuje mít elektrické výboje, skrze něž se útočí dosti špatně, na dálku absolutně neúčinně. Obecně je nejlepší mrskající bič, dýka, silný elektromet, kulomet a obdoba brokovnice. Jak hráč objevuje kousky své výzbroje, zlepšuje se mu objem životů, výška doskoku, kapacita zbraní. Zhruba v polovině, za kohokoli, už má tolik nábojů, že není moc pravděpodobný jejich nedostatek. Věci z inventáře nutné nejsou, byť jich je k mání nepočítaně.

Jednotlivá prostředí srší tajuplnou atmosférou, přetechnizovaným stylem i vkusně pojatým domácím sídlem. Ohnivý svět s lávou měl dechberoucí architekturu. V průběhu strastiplné cesty dochází k obměně spektra barev, specifického pro daného člena kapely. Neobejdeme se bez sbírání klíčů a řešení hádanek, skákání, hledání směru dál, jak problém vyřešit. Aktivní místa s háky svítí a problikávají na dálku, takže si jen stačí všímat okolí. Jo, právě využití biče dělá ze hry dost neotřelou věc. Potěší i statistiky a score z absolvovaného průchodu hrou. Časem mi došlo, že jsem o Kiss měl zcela zkreslené představy, to umocňuje i skutečnost, že samotné zabíjení je podáno věrohodně, cákance krve, potvory disponují jinakostí. Zkrátka, umělecky a vytříbeně pojatá FPS.

Bossů je dohromady pět. Já při nich nemohl ukládat. Lze je načíst přes Autosave. Na pátý obtížnostní stupeň nedělá první dvojice problémy. Nejobtížnější byl asi ten třetí, kde byly velmi špatné manévrovací podmínky, fází boje také bylo nutno zdolat hodně. Ale udolání toho nejnáročnějšího mi udělalo radost. Zbylá dvojice naopak vyžaduje dobré zacházení se zbraněmi a trpělivost, přestože o nervy byl i boss číslo čtyři. Nejsnazší je asi ten poslední, připomínající mi závěr Half-Life. Ve hře nahráno asi devatenáct hodin, jak statistiky počítaly. Outro pěkné, potvory tam tančily a Kiss byli na pódiu. Fix pro KISS mi umožnil vyřešit i letité problémy s Blood II. Takže jsem obě pařby paralelně vyzkoušel, zavzpomínal na tu starší a jal se spřádat plány, jak konečně využiji i tu z roku 2000. Tenkrát k ní vyšla ještě poctivá obří krabicovka, s manuálem, CD a pěkným motivem na obalu.
+20
  • PC 80
Po dohrání I.G.I. mě v kolonce nedohraných FPS za rok 2000 (nepočítaje různé týmové/taktické akce) zbyla jediná Kiss: Psycho Circus a tak jsem si ji s troškou váhání sehnal. Na rozdíl od jiných jsem ji nikdy extra nesháněl. Kapelu Kiss totiž nijak neprožívám, pro mě je to skupina od které znám cca 4 písničky, z toho tu nejprofláklejší odrhovačku I Was Made For Loving You hlavně díky Scooteru. Čili pro mě na úrovni Foreigner, Journey, Styx, Reo Speedwagon a podobných kapel té doby. Takže jsem měl pocit, že hra s nimi bude prostě šílená kravina.

Nebylo tomu tak. Kiss... je parádní doomovka ze staré školy se vším na správném místě. Jedinou výtku bych měl k příběhu, protože je to šílené klišé - ovládni světy 4 elementů a nakopej zadek nějakému ultimátnímu zlu, co chce zničit celý vesmír... navíc vyprávěné je to děsně pateticky nějakou jasnovidkou.

Jinak se nedá vytknout skoro nic. Ve hře si zahrajte postupně 4 kampaně za 4 hrdiny. Každá kampaň má 4 epizody a každá epizoda má ještě několik kol; nakonec Vás čeká ještě poslední kolo. Dohromady je to velice solidních 39 kol, přičemž každá kampaň se odehrává v prostředí nějakého živlu. Navštívíte zatuchlé hrobky, panství, jeskyně, město či lávové peklo (to mi dalo zabrat) a ve vzdušných kolech zavítáte i do továren a laboratoří a několikrát se vrátíte do cirkusu. Grafika je parádní, hraje všemi barvami, pokud je potřeba umí být pořádně temná, jediné kde mi příliš nesedla byly moderní lokace.

V každém kole musíte dojít do exitu a občas něco zmáčknout, protože je to doomovka, čekejte i rozsáhlá bludiště, kde jsem se dokonce dvakrát musel podívat do návodu kudy vlastně dál. Je tu taky spousta skákání po střechách, plošinkách, šplhání a lezení po trámech, žebříků atd.., což je občas na zabití hlavně v lávových kolech, protože skoky nejsou nejpřesnější. Skvělým nápadem je sbírání kartiček s popisy předmětů, monster, zbraní atd. Další specialitou je, že každý hrdina během kampaně nachází asi 6 částí zbroje, které v působivém efektu obleče, načež má větší výdrž, unese více nábojů, má více zdraví či dále doskočí. Dají se najít i různé věci jako nesmrtelnosti, maximální zdraví či pár kravinek do inventáře (zaměřovač, bomba, zuřivost), které jsem moc nevyužil.

A je to hlavně řežba jak prase! V úvodních epizodách se na Vás ve stylu Serious Sam valí občas hordy nepřátel, přičemž ti základní dvounozí brouci padají po desítkách v cárech masa. Když jim useknete obě nožičky, tak už nebojují :) Nepřátelé jsou ujetá monstra, často různé cirkusové zrůdy, včetně asi 4 bossů. někteří se valí ve vlnách, jiní stojí na strategických plošinkách a ostřelují. Nejtužší mrchy jsou "beholdeři" kteří se pohybují chaoticky, je těžké je trefit, něco vydrží a ještě svým jekotem dost ubírají. Hordy monster často přichází z respawnerů, které je nutno zničit, občas i ze vzduchu, za Vámi, prostě všude. Finální boss na tři etapy je parádní, takhle to má být - výzva, tuhý boj ale ne frustrace.

Se zbraněmi tvůrci šetřili, každý hrdina má jen 6 kousků. 4 jsou společné - slabý a nepřesný, zato rychlý ledový kulomet se hodí na čistky "drobotiny". Brokovnice (super design!) je pomalá, ale na blízko udělá paseku. Na dálkové souboje se hodí bleskový raketomet. A pak je tu bič, který je silný, pomalý, ale hlavně se využívá k přitáhnutí se na jinak nedostupná místa. 2 zbraně má každý vlastní - zbraň na blízko je kupodivu často dost účinná (sekera, meč, drápy, elektrické rukavice). A poslední zbraň je většinou ultimátní, zato má nějakou nevýhodu. Hvězdice jsou slabé, oštěp fungující jako rail gun silný, ale musí se přesně zaměřit, vrhač černé díry se hodí zaměřit pod nohy monster a dračí hlava chvíli trvá než se nažhaví. Celkově je to natolik vyvážené, že Vás hra donutí používat na střídačku všechnu výzbroj.

A málem bych zapomněl na secrety! Jsou tady, je jich celkem 115 a samozřejmě (s pomocí návodu) jsem je musel najít všechny :) Secrety se hodí, neboť obsahují často doplnění životů či nábojů.

Kiss: Psycho Circus je kupodivu výborná střílečka. Monstry a občas grafikou mi připomenula Unreal, frenetickou akcí Serious Sam, některými lokacemi Blood. Skvěle jsem si u ní odpočinul od frustrace z I.G.I.
+20
  • PC 70
Kdysi jsem ji hrál jako demáč, když byla přiložena ke Score CD. Jednalo se vlastně o jednu z prvních FPS co jsem kdy hrál. Nikdy jsem nehrál plnou, takže bych ji vlastně správně ani neměl hodnotit, ale co už. 70% jí dávám za unikátní ujetost, která se v tom demu objevila...plná stejně asi na víc než průměr nedosáhla:-)
-3 +4 −7