Icewind Dale

Čas od času mám chuť postavit se na obranu IWD, který mnozí hráči považují za retardovaného bratříčka BG2(anžto většina z nich ani jedničkou nezačala). Já se teď pokusím v několika málo bodech shrnout, proč na mě IWD působí lépe, než ta cool holka, která netuší jestli se vlastně maluje jako emo nebo gothic - jo, mluvím o BG2.

Čas od času (bývalo to každý rok) na mne příjde chuť odpočinout si u nějakého zábavného béčka a tak si pustím Conana nebo Rudou Sonju. To možná není nejlepší přirovnání, a i když by se dalo říci, že IWD je ztělesněním nejklasičtějšího hrdinského Sword & Sorcery. Problémy se řeší zásadně pomocí břitkého ostří a magického klystýru.

Mrazivý vítr pronikající i skrze kožené slipy a skupina sveřepých hrdinů snažících se ohřát si promrzlé zadky tím, že nakope pár padouchů, to vše v potemnělé, husté atmosféře.
Není to jako v BG2, kde atmosféra hutní, a temne a temne a na konci zakopáváte o vlastní nohy a vrážíte hlavou do zdí, protože světlo si uraženě vzalo dovolenou. IWD si na nic nehraje.

Co se vyčítané malé volnosti týče, nadhodím pro někoho kacířskou myšlenku, že jsou na tom vlastně stejně. "Cože?!" Slyším ty dunící hlasy, "vždyť tam je na každém rohu kupa questů, člověk si může nakrásně vybírat!"
Což dle mého až tak neplatí. Některé questy jsou opradu dobré (osvobození otroků je můj oblíbenec, stejně tak questy týkající se householdů a vyšetřování vražd), ale ty questy tam nejsou jen tak. Bez jejich plnění ve hře nepokročíte. Takže jediná opravdu volná lokace je Strážcova věž.

Nechám toho trollení a prostě a jednoduše shrnu, proč mám IWD rád:

Icewind dale je krystalicky čistý dungeon v krásném izometrickém podání, jehož příběh neurazí a atmosféra je tak hustá, že cítím jak mi ledový vánek protahuje nohavice.

PS: Rozhodně doporučuji malý (český) modík Renovation, který pocit ze hry ještě více umocní. Čest jeho tvůrcům.

Výborná hra klasického štýlu, prevedená do Infinity Enginu. Má všetko, čo človek mal rád na hrách ako Eye of the Beholder, či podobných "dungeon crawlerov". Vytvorenie vlastnej party, preliezanie podzemí a do istej miery klišé, ale aspoň zaujímavý príbeh v dobre odvedenom a spracovanom prostredí. Nie, toto nie je RPG v novodobom duchu započaté BioWare, toto je RPG v tom najklasickejšom zmysle - kvalitný dungeon. A také hry sa už dnes bohužial nerobia.

Icewind Dale je výtečným komplementem k Baldur's Gate a Planescape: Torment. Typově opět jiná, ale rovněž krásná; neposkytuje volnost v prozkoumávání světa ani široké možnosti v hraní role, nevšední pocit dobrodružství, pro nějž se k ní stále rád vracím, však ano.

Hlavní dějová linka je slabá a slouží především jako průvodce – úžasně navrženými a různorodými – lokacemi, skrze než promlouvá druhá, podstatně lepší část příběhu, která se odehrála před mnoha zimami. Při nedávném hraní už jsem se příležitostně pousmál nad jeho jistou naivitou, přesto je tento příběh neobyčejně silný. Napomáhá tomu způsob vyprávění, kdy procházíme již časem rozvrácenými či proměněnými lokacemi a příběh k nám promlouvá z minulosti; nostalgie je silná a atmosféra značně romantická. Kouzlo uplynuvšího je pro mne hlavní zbraní IWD a nejmocněji na mne působilo při plnění jednoho z nejkrásnějších questů, jaký ve hrách pamatuji – obnově Arboreta v Useknuté ruce.

Herně stojí IWD téměř výhradně na soubojích; ty mají výrazně menší taktický potenciál než v případě BG2 nebo IWD2, přesto po dobu celé hry zábavnost nepostrádají. Především však jsou výše nastíněná atmosféra a příběh v širším slova smyslu natolik podařené, že IWD nenáleží do rodiny Infinity RPG jen použitým enginem, nýbrž i svou kvalitou.

Pozerať sa na tú báječnú severskú krajinku a pri tom počúvať chorály Jerema Souleho ma bavilo celú dobu. Icewind Dale je taktická RPG hra, ktorá sa na nič nehrá. Jedna z tých hier, ku ktorým sa vraciam aj po desiatich rokoch. Ako všetky infinite engine hry, s widescreen modom vypadá stále nádherne a graficky zrejme nikdy nezostarne.

Přiznám se, že jsem nikdy moc nechápal, proč je Icewind Dale tak zatracovaná hra, velmi často jsem četl poznámky ve stylu, že BG nesahá ani po kotníky atd.. Baldur's Gate mám moc rád a tak jsem přistupoval k ID po přečtení toho všeho trochu s oabvami, které se ale naštěstí vůbec nenaplnily.

Když tomu člověk odpustí nemožnost najímání cizích NPC do družiny, ale nutnost vytvořit si postavy vlastní a trochu větší zaměření na boj, tak se mu dostane v podstatě toho samého co v případě BG. Krásné lokace, zajímavé questy i rozhovory (ne nejsem z těch, kteří požadují absolutní "volnost" rozhovorů, které by měli pamatovat na všechny možné i nemožné blbosti.) Linearita je vynahrazena větší intenzitou bojů, které mi přišly zajímavější a zábavnější než v BG.

Všem, kteří mají rádi fantasy izometrická RPG bych ID určitě doporučil, fanouškům série BG taktéž, dostanou možná trochu jinak "chutnající", ale i tak výbornou herní stravu :)