Hovniválové aneb Záhada komixu

Adventura Hovnivalove (aka Komix) vysla v dobe, kdy nejaka ceska hra vychazela kazdy mesic (Horke Leto, Edna, Boovie, Leto s Oskarem, Turbo Speedway, Oil Empire etc.), cesti vyvojari tehdy doslova bombardovali trh ve snaze navazat na uspech Draci historie, ale doba uz ponekud pokrocila a naroky na kvalitu se trochu zvetsily. Ceske hry si tehdy v podstate konkurovaly navzajem, coz v situaci, kdy si originalni hru koupilo 5% hracu, nevestilo nic dobreho. Tehdy uspelo jedine Horke Leto, ostatni vydane hry upadly do zapomeni a skoro nikdo je nehral.

To byl i pripad Hovnivalu, chvili jsem je tehdy behem zlatych devadesatek hral, ale krome odporne grafiky a segmentu z brouci rise mi v pameti moc neuvizly. V soucasnosti, kdy prozivam mensi herni krizi, jsem se je proto rozhodl oprasit. Hra zacina vpravde masivnim intrem, ktere by ze vseho nejvic potrebovalo akutni zasah strihace a dramaturga. Behem nej sledujeme jakehosi typka z typicky ceskeho mesta Gotham city (duvod pojmenovani mi jaksi unika) na zdlouhave ceste ze skoly domu, kde se cely prevlece (opet za nonstop asistence vtirave kamery) a jde ven jezdit na skejtu. To jsme opet nuceni nekolik minut sledovat, aby pote pri ceste domu (tentokrat jiz pouze textove info) vlezl do nejakeho domu, ve kterem ho vcucla komixova kniha. Fajn, intro jsme pretrpeli, zacina hra. A jaka! Autori Hovnivalu opravdu vedeli, jak potencialni hrace odradit, po nicnerikajicim intru totiz hra zacina rovnou v momente, kdy hrace silne omezuje casovy limit a adventurni problem, zahrnujici pixelhunting a nekolikere klikani na misto, kde by jiz nemelo nic byt, coz je jeden z nejpodlejsich triku, ktery v adventurach existuje (nebo spis existoval). K tomu vsemu hrac musi pretrpet doslova prisernou grafiku, ktera nebezpecne pripomina nechvalne proslulou Misi Quadam. Po vycerpavajicim zneskodneni uvodniho problemu (nakonec klasicky za pouziti navodu, aneb jak si hned zkraje zkazit hrani) se hra nicmene zlepsuje a da se hrat.

Hovnivalove jsou rozdeleni na 4 casti, prvni, ve ktere hrac ovlada soukromeho detektiva, je relativne rozsahla a neni moc zabavna. Druha cast z rise plysovych zviratek je zase smesne kratka, ale je treba ocenit originalitu nametu, ac je dost infantilni a me moc nebavil. Nasleduji slavni Hovnivalove, tato cast je opravdu originalni a vtipna, bohuzel vsak opet velmi kratka (cca 6 obrazovek a stejny pocet predmetu). Po defakto freewarovych segmentech prichazi posledni a konecne jiz patricne dlouha cast z nedaleke budoucnosti. Trochu mi svou naladou pripominala Nightlong, ale hratelnost opet trochu pokulhavala, autori zde myslim jiz prehnali svou snahu davat vsechny predmety do odpadkovych kosu (adventurni klise, ze ktereho si delal legraci uz Al Lowe v prvnim Larrym) a nutnost klikat na aktivni mista nekolikrat, aby z nich hrdina vyhrabal nejaky ten zivotne dulezity predmet.

K technicke strance neni moc co dodat, grafika je strasliva, nemam nic proti komixovemu stylu, ale grafik Centauri proste neumi moc malovat. Hudba je prumerna, nic extra. Za zminku ovsem rozhodne stoji dabing, prekvapive ovsem v kladnem slova smyslu. Podle vseho je amatersky (prinejmensim o nem neni zadna zminka v jinak ultrainformativnich credits), ale pusobi uveritelne a mnohdy mnohem lip, nez rada ceskych profesionalnich hernich dabingu. Zejmena daber hlavniho hrdiny je velmi dobry. Kdybych mel vsak Hovnivaly zhodnotit, tak mi vychazi jako jasny prumer (samozdrejme s klasickou kladnou prirazkou pro ceske projekty, i kdyz do ceske sceny neprinesla nic noveho a zapomelo se na ni), hra je misty zabavna, ale misty i nudna a frustrujici. Autori se mozna meli plne soustredit na segment s Hovnivaly a zbytek vypustit.

Poněkud opomenutá adventurka. Přitom mi z české dřevní tvorby vychází jako jedna z nejlepších. To hlavně díky citu pro stylizaci, jemuž pomáhá parádní skorokomiksová grafika, skvělá hudba a povedený (!!!) dabing. Výsledkem je suverénně a s chutí vytvořená záležitost, která sice má některé typické neduhy typu ne zcela logických akcí a hádanek, ale širokým obloukem se vyhýbá křečovitosti a trapnosti, do kterých české adventury často upadaly. Radost hrát.

Centauri production, vy bestie! Klidně si vydáte hru proloženou filmy s živými herci (byť v typicky prokládané nekvalitě výsledného záznamu), namluvenou a navíc i se dvěma volbami obtížnosti? Některé obrazovky scrollují, a to nahoru i dolů? Nevídané...

Hovniválové (původně vedení pod jménem Komix, jak byli ostatně i recenzovaní tuším ve Score) jsou hrou velmi zvláštní. Skládají se z několika naprosto odlišných segmentů, z nichž každý má úplně odlišné ovládací prvky (některé připomínají SCUMM se dvěma řadami příkazů nad sebou - ostatně autoři jako jednu ze svých inspirací uvádějí Indiana Jonese, jiné jsou pro změnu v jedné řadě. Liší i barevným provedením) a společné mají snad jen to, že se protagonista - skejťák - jen tak náhodou dostane do světa komiksů.

Některá místa jsou obtížná díky nechutně krátkému časovému limitu (ať už se jedná o střílení padouchů či zneškodňování bomby hned na samém začátku hry) a jiná zase kvůli mezihrám (které jsou všechny na jednom místě v podobě automatů - zrada je v tom, že musíte na jednom z nich překonat nejvyšší dosažené skóre a pokud nejste pamětníky Arkanoidu, odhalování (lehce lechtivých) obrázků či klasickému automatovému střílení typu Space invaders, tak vám pomáhejte všichni svatí (a nebo cheat - vyberte si prostřední automat a hned jak začnete kolo, stiskněte ctrl+h). Opakujte po následujících třináct spoře oděných dívek). Kromě (v tomto pořadí) Arkanoidu, Qixy a Galao jste v závěru odměněni ještě hrou Flappy, která dost připomíná Boovie.

Vizuálně vypadá hra poměrně odpudivě - částečně je to asi dáno nízkému rozlišení naskenovaných pozadí, hlavní postavička snímaná pomocí motion capture tam zapadá jako pěst na oko. Představte si něco mezi Misí Quadam a Gookou v tmavých barvách. Hudba je zajímavá snad jen v intru a outru a jinak jsou samply spíše iritující.

Autoři dále zkoušeli mou trpělivost předlouhými videi - šestiminutové intro nemá prakticky žádnou výpovědní hodnotu, tedy pokud nejste fanoušky ježdění na prkně - a naopak credits mají výpovědní hodnotu obrovskou. Tvorba hry zabrala třináct měsíců od podzimu 1996 do podzimu 1997? Naprogramováno na třech 486kách? Něžný vzkaz pro Petra Vochozku (Chcípni, hajzle!)? Lokace v Chomutově a Klášterci nad Ohří?

No, to by snad stačilo. Na závěr ještě credits:

Komix

1997 Centauri production
Distribuce: JRC

Video sekvence LTP Video

Kápo: Jan Hloušek
Pozadí a kresby: Kája Ch. Hejkal
Grafika: Jan Brichta,Jaroslav Němeček, Robert Hejkal
Program: Jan Hloušek, Jan brichta
Hudba: Petr Havránek, Marek Bulant
Námět: Robert Hejkal
Cituplné hlášky Jan Hloušek
Flappy spolupráce: Jakublb Hloušek

Video sekce
Kamera: Petr Klier, Emil Zahálka, Jan Mašek, Jan Hloušek
Scénař a režie: Jan Hloušek
Střih: Petr Klier, ACE, Jan Hloušek

Starring: Jaroslav Němeček as Jerry
Pišta Sudra as Zabitý grafik
Šimi as Kaskadér
Jan Brichta as noha
Mulíř - Karel Hejkal


hudbu k intru nahráli: The Malarien people

David Homola - Homer
Paul Kopecky - Kopyto Kyd
Karel Hejkal
kamil karas

Dále zní skladby od No Feeling