Homefront

Laciná kopie, která bezostyšně kopíruje všechno možné od Call of Duty až po Half Life 2, bohužel ovšem ne moc úspěšně. Věci, které v těchto hrách fungovaly jsou vzaty, zkripleny (vrchol byla trapná stealth mise na farmě, kdy jsem si šel znovu přečíst popisek s podezřením, že jsem přehlédl že se jedná o Modern Warfare parodii) a nacpány do celku, který se snaží držet pohromadě neskutečně plytký příběh, který by se dal zkrátit na "Bubáci z Korei útočí, jdi a braň naší skvělou Ameriku!", což na Amíky možná funguje, já si z toho ublinkával celou dobu.

Mise jsou jinak šedý průměr, nenašel jsem žádnou, která by byla tak dobrá abych si jí zapamatoval (v polovině z nich bylo navíc nutné prostřílet se dopředu a zničit sentry tower), stejně průměrná je i audiovizuální stránka. Přítomnost parťáků mě spíš otravovala, často jsem na ně musel čekat až se laskavě někam dobelhají a otevřou mi cestu dál, případně jsem se schoval za bednu, načež jsem byl vytlačen, protože prostě parťák a jeho skript. A když už došlo na boj, tak žádné krytí od nich očekávat nešlo, klidně nechají žluťáka aby kolem nich proběhl a nasypal vám zásobník do zad (jediné štěstí pro ně, že tu nefunguje friendly fire).

Nepřátelé jsou také podivíni, jednou vám dávají z 50 metrů RPGčkem headshot, hází vám granáty pod nohy s milimetrovou přesností a občas mi přišlo že snad i střílejí za roh, za okamžik ale nabíhají jak bezmozci kupředu, nekryjí se a zbytečně lacino se nechají odprásknout. Nepotěší ani neexistující fyzika, kdy bouchne/jde rozstřílet jen to co vývojáři naskriptovali, takže jsem se klidně mohl schovat před tankem za malou bednu a tank si mohl střílet jak chtěl, ale s bednou to ani nehlo. Posléze jsem vzal RPG a tank zničil, ale následné pokusy vyhodit do povětří i vedle stojící dodávku byly neúspěšné, na dodávce nebylo ani škrábnutí. Tohle v moderní FPS už prostě musí fungovat.

Divné je, že se hra občas "hraje sama". V poslední misi jsem se během největší přestřelky, kdy jsem měl jakože s vypětím všech sil bránit pozici a krejt týpka, schoval za bednu a ani jednou nevystřelil. Místo toho jsem koukal na okolní děla, jak neustále zběsile střílejí, i když na obloze nebylo ani jedno letadlo a jak vše okolo neustále dokola bouchá, což mělo asi uměle vytvořit jakousi atmosféru. Po chvilce civění to napsalo good job a šlo se dál. Hmm, zajímavé.

Homefront měl vyjít jako budgetovka za 2 kilča, potom by mé hodnocení bylo schovívavější. Nepřináší nic nového, jen kopíruje to co už tu bylo a navíc špatně. Prodávat to jako AAA titul za plnou cenu je - už jenom kvůli tomu že kampaň zabere 4 hodiny - drzost.

Homefront pro mě byla jedna z nejočekávanějších her tohoto roku. V době oznámení hry jsem byl neskutečně natěšený. Moje nadšení docela opadlo po zhlédnutí několika gameplay videí, kde byla vidět docela nepěkná grafika a hra celkově vypadla dost budgetově. Proto jsem s koupí váhal až do poslední chvíle. Nakonec jsem to teda koupil a rozhodně toho nelituji.

Grafika vypadá mnohem lépe než na videích, které byly z konzolových verzí a jsou docela odfláklé. Na PC s nastavenými maximálními detaily vypadá mnohem lépe. Jasně, není to dnešní špička a hrám jako Metro 2033 a Crysis 2 se nemůže rovnat ale rozhodně neurazí. Hra běží na Unreal Enginu 3, který se ale chlapci z Kaosu naučili od minula (Frontlines: Fuel of War) optimalizovat. Grafika mi vzhledem celkově připomíná Source engine z Half-Life 2.

O pozadí příběhu se snad ani nemá cenu zmiňovat. Mediální masáž nám o hře pověděla skoro všechno a o moc víc se toho v samotné hře nedozvíme. Maximálně něco málo v intru hry za doprovodu Two Steps from Hell (velké plus) a taky z novin, které se povalují napříč hrou a zjistíme v nich, jak se ze Severní Koreje stala světová velmoc. Co se historie hráče a ostatních postav týče, tak tam se nedozvíme pro změnu vůbec nic. Je to docela škoda, protože každá postava je jiná a mě by určitě zajímalo, proč a jak se přidaly k odboji. Jak už je poslední dobou v prvních dílech plánovaných sérií zvykem, konec hry přijde brzo a samozřejmě v tom nejlepším. Na nejtěžší obtížnost mi hra trvala 6,4 hodiny a narazil jsem na tři záseková až infarktová místa.

Co se zbraní týče, tak tam se nekoná žádné překvapení. I když je ve hře rok 2027, narazíme na staré dobré klasiky jako M4, M16, M249. Je tam pár kousků, které ještě nejsou v současné době ve výzbroji ale chystají se (např. ACR). Co mi ohledně zbraní přišlo divné, tak je to skutečnost, že mají Korejci americké zbraně. Asi někde našli opuštěnou letadlovou loď. Zajímavou věcí je, že jsem během hry snad nepotkal dvě stejné zbraně. Volně ležící zbraně zde jen tak lehce nepotkáme, tak je potřeba je brát po padlých nepřátelích. Každý z nich měl zbraň upravenou podle sebe (různé kolimátory, kamufláže, někteří ji měli dokonce ovázanou provázky a kdo ví čím, atd.).

Ohledně vozidel se taky nekoná žádné překvapení. Jsou tam zase dnešní kousky. Korejci mají zase nějaké americké (Humvee, Black Hawk), ale narozdíl od zbraní mají několik kousků své výroby. Nejlepší je pravděpodobně automatické obrněné vozidlo Goliath. Během hry jsem si toto vozítko tak oblíbil až mi bylo líto, když bylo potřeba ho obětovat. Jinak v singleplayerové části se, až na jednu vrtulníkovou vyjímku, žádného řízení vozidel nedočkáme, maximálně se dostaneme za turet na Humvee. V multiplayeru má každá strana svá vozidla.

Atmosféra hraní se dá přirovnat ke Call of Duty. Ani tvůrci se tím před vydáním hry netajili. Musím ovšem uznat, že válečná atmosféra se jim povedla. Hlavně v poslední misi, kde pomalu s kolegy z odboje a s už regulérní US Army postupujete po mostě, nad hlavami se mydlí americké F-22 s korejskými Su-47, semtam proletí nějaký vrtulník, který je samozřejmě během pár vteřin sestřelen. Ovšem ne rukou hráč. Hra se snaží tvářit aspoň trochu realisticky (nebrat za slovo) a tak hráč nesestřeluje jeden vrtulník za druhým v Rambo stylu. Začátek hry se dá přirovnat k už zmíněnému druhém Half-Lifu a rozhodně dovede hráče naštvat a nabudit na zabíjení nepřátel. Prvních pár minut je hodně emotivních.

Abych to shrnul, tak mě singleplayerová část Homefrontu neskutečně bavila. Na multiplayer se vrhnu taky a doufám, že pár desítek hodin v něm strávím. Jedná se o takový mix Call of Duty a Battlefield 2, což já rád. Zahraju si taky singleplayer ještě jednou na lehčí obtížnost a zkusím získat nějaký ty achievementy a najít všechny noviny. Co se týče pokračování, tak jsem jednoznačně pro. Klidne i s ročním odstupem. Příběh má potenciál na několik pokračování (pokud půjde tempem prvního dílu, tak i několik desítek :-)).

Jak už jsem kdysi párkrát poznamenal, záliba ve válečných hrách mě po odehrání prvního dílu známých pecek Call of Duty a Medal of Honor opustila. Přesto jsem se však chtěl přesvědčit, jestli tato myšlenka se stala faktem, či zda se tento herní žánr vrátí mezi moje oblíbené. Hraní Homefront v tomto případě bylo poměrně ideální volbou, mj. kvůli délce, kvůli které všeobecně hra nesklidila zrovna potlesk.

Homefront se odehrává v poněkud vzdálenější budoucnosti popisující americko-korejskou válku, nepostrádá to, co by asi každý hráč od podobného žánru vyžadoval a to je velmi dobrá a svižná akce. Na ni není hráč sám, jelikož má k sobě akorátní počet parťáků, kteří mi na rozdíl ode jiných her nepřekáželi a konečně mi připadalo, že mě nenechávají ve štychu a odvádějí opravdu velmi dobrou práci.

Po grafické stránce nemám větší připomínky, charakterizoval bych ji jako slušně průměrné kvality, která neurazí, ale zároveń neohromí, zkrátka fajnová.

Jak už jsem se zmínil, délka hry je asi její největší negativum. Jelikož jsem se však přesvědčil, že přestože se rozhodně po komplexní stránce nejedná o hru špatnou, mně její délka naprosto vyhovovala, protože jsem se přesvědčil v tom, že zmatené válečné běsnění pro mě skutečně přestává být žánrem, který by mi přivodil pocit herní spokojenosti.

Co dodat? Hru jsem dokončil a zároveň s tím tak udělal defintivní tečku za érou her z ryze válečného prostředí.

Po intezivní propagační masáži která slibovala všechno možné, od nevšedního zážitku, po zajímavé zasazení, výjímečnou hratelnost atd... Hráč by mohl celkem snadno propadnout iluzi že tomu tak opravdu je jelikož Kaos Studios má za sebou povedené Frontlines: Fuel of War které kromě zážitku z online klání přinesli celkem slušnou kampaň která se dobře hrála a nebyla u hry jen aby se neřeklo. Zde je tomu přesně naopak.

Intro se snaží hráče přesvědčit o tom jak velkolepá podívaná ho čeká, jenže chyba lávky, invaze do USA je tak provařená a plná patosu o vlastenectví Amíků že bych na trhu s chutí uvítál už nějakou jinou stranu a klidně zas chvíli bojoval proti těm v uvozovkách dobrých. První scény která se na monitoru odehrají mají atmosféru,veřejné popravy, masové hroby, útlak ze strany KLDR. No a pak se dostaneme k odboji který je nemastný a neslaný, kdy se dějou různé předvídatelné situace které jdou v ruku v ruce s průměrnou šedou hratelností, zbraní se na zemi válí mnoho druhů, jenže jsou to jen různé varianty samopalů a útočných pušek. Zajímavé byly překvapivě hrátky s vozítkem Goliáš který dal vzpomenout na Mako, ale tyto pasáže byly bohužel velmi krátké.

Jinak je zde cítít že se autoři snažili za každou cenu vyrovnat sérii CoD, což se nepovedlo a končí to trapností že se musí čekat až umělá inteligence parťáků vykopne dveře(překvapivě vykopává každé ať už za nimi někdo je nebo jde jen čistě o průchod budovou) vylezou po žebříku nebo projdou určitým bodem. A to kazí zážitek ze hry. Hra je až drze krátká a když se konečně na scénu začíná dostávát lepší mise a hratelnost se konečně rozjede je nesmyslně hra utnuta.

Grafika značně kolísá, nabídne občas nějaké dobrá panoramata, jenže záhy hráče ztrestá mizernou optimalizací a zaseknutí se. Za plnou cenu bych hru poslal klidně do pekel, a nemazlil se sní, ale za těch 5 éček jde normání obyčejnou střílečku která má jen zmrvený potenciál. Jinak ještě přemýšlím nad vysokým hodnocením některých kolegů zde, a jediný opodstatněný důvod proč tomu tak je že si za tento zážitek nemuseli zaplatit tak k tomu přistupují diametrálně odlišne.

Není to vyloženě špatné, ale je to brutálně konzoloidní, přeskriptované (+ nepříjemně často čekáte, až se někdo uráčí přijít a vykopnout dveře, atp.), plné "Press X to do everything" blbostí, krytí za překážkama často nefunguje tak dobře, jak by si jeden přál, parťáci sice leccos zastřelí, ale záda vám rozhodně hlídat nebudou a nejednou mě zabil nepřítel, který s klidně proběhnul kolem parťáků za mě. Also, nechutně přesní raketometčíci vám občas naperou do hlavy raketu, sotva ji vystrčíte.

"Stealth" mise na farmě byla vyloženě trapná - není prostě možné, aby si nás tam nikdo nevšimnul. A vrchol je, když se vám zahlásí mission fail, protože někoho odpravíte o vteřinu dřív (která z nějakého důvodu rozhoduje o tom, jestli si toho všimnou všichni nebo nikdo), nebo protože se rozhodnete snajpovat z jiného místa.

Zbraní je ve hře mrtě - s různými kombinacemi cammo, sights. Docela často jsem měl nedostatek nábojů a občas jsem měl pocit, že maník záměrně nezvedal munici, protože ležela ve zbrani s jiným mířidlem... no, těžko říct. Každopádně munice s sebou máte málokdy hodně a nejednou jsem běhal po bojišti hledajíc zbraň s municí. V zásadě nic proti tomu nemám, ale když si vezmu, kolik zabiju nepřátelských vojáků, tak bych tyhle problémy mít prostě neměl. Zbraně se účinností moc neliší - od boku netrefíte nic, přes mířidla všechno a smrt nepřítele = 1-3 kulky. Do MG můžete nést nejvíc munice, takže je to jasný favorit. Brokovnice je ve hře prakticky k ničemu.

Hra je sice tak trochu nepříjemně patriotická, ale není to tak hrozné, jak jsem čekal a náplň misí bych se i nebál označit za lehký nadprůměr, i když stýskat se mi po Homefront nebude. Ale ten základní gameplay má holt k dokonalosti daleko. A je to fakt hodně krátké, nevím jistě, ale viděl bych to tak na 4 hodiny.