Hitman 2: Silent Assassin

Ačkoliv stealth akce zbožňuju, k Hitmanovi jsem se dostal teprve nedávno. Mohlo za to mé rozčarování z demoverze, kterou jsem hrál před lety. Na doporučení bratra jsem ale Hitmanovi přece jen dal o prázdniny šanci a nelituji. Nelinearita (zvláště možnosti v misi odehrávající se v Petronas Twin Towers jsou úžasné), zajímavá prostředí (nejlepší asi Petrohrad a japonský hrad) a mise, hudba Jespera Kyda v podání Budapešťského orchestru, ale hlavně skvělá atmosféra zabijáckého plížení mě dostala. Hodně lidí si stěžuje, že prostředí je chudé, což musím potrvdit, ale hře to dle mého moc neubírá. Co zamrzí, je krátká herní doba (i v případě, kdy se snažíte hrát potichu). Musím zde však prohlásit, že jde o zatím nejlepší stealth, co jsem hrál.

Vyšlechtěný zabiják s maximem chladnokrevnosti a minimem vlasů právě ve druhém díle – Silent Assassin – svůj konfekční oblek patřičně zaflákal od krve a zaujal svou variabilitou misí. Ty jsou nejen skvěle navrženy po stránce hratelnostní, ale také po stránce estetické. První díl jsem bohužel nikdy nehrál, ale z doslechu mi bylo řečeno, že se jedná o docela hardcore záležitost, s čímž dvojka mnohem lépe operuje a vyrovnává pomyslné misky vah zábavy a obtížnosti téměř do rovnoměrné polohy. Tišší postup je samozřejmě na hru kovaný a uzpůsobený a správný hráč by měl také touto cestou jít, ale oceňuji i iniciativu autorů hráčům ruce uvolnit a nechat je celý level jednoduše zrasit. Není to sice takový adrenalin a ochudíte se o spoustu skvělého obsahu, ale kosit enemáče jako na žních ve stylovém sáčku s červenou vázankou má také něco do sebe. Vyprávěcí linka se s takovým Max Paynem nedá srovnávat, což však nelze říct o nebesky mrazící hudbě maestra Jespera Kyda. Pro mě osobně nejzábavnější a nejvyrovnanější díl co se hlavních esencí týče.

Dnes již klasika stealth akcí. Hitman poprvé v plné síle a konečně s konečným hodnocením misí. Tímto dílem se u mě Hitman stal herní postavou číslo jedna.

Fajnově působí také zpracování stealth vs. akce. Tzn. pokud se Vám líbí plížení a tiché zabíjení nebo tvrdá akce, v Silent Assassin si přijdete pokaždé na své.

Hudební doprovod je úžasný, stejně tak jako prostředí, ve kterých se vyskytnete. Ani v jednom případě nehrozí, že se bude hra v něčem opakovat.

Zatímco u prvního Hitmana se jednalo spíše o hardcore záležitost, jenž dokázala hráče nectící stealth postupy velmi frustrovat až odradit, Hitman 2 je mnohem přístupnější hrou pro širší masy. Ne, nechci mluvit o žádném zaprodání se průměru a jednoduchosti, přístupnost a krása Hitmana 2 tkví v tom, jak jsou jeho pravidla pochopitelná a „uchopitelná“, nemusíte být Tom Clancy, abyste po rozmyslu a menší obhlídce prostředí, pochopili, kdy a kde se dá projít bez zpozorování, kam zatáhnout mrtvolu, za koho se převléct a jak potichu opustit místo činu, aniž by se aktivoval alarm… A když už se náhodou něco nepovede, nemusíte hned rozbíjet klávesnici, prostě zbytek mise dostřílite po Rambovsku a příště si dáte větší pozor, život, resp. smrt jde dál!

Mise a prostředí jsou pěkně různorodé, 20 způsobů jak někoho zabít a žádný nespadá do šedivé nudy, vystřídáte všechny možné lokace a všechny možné způsoby jak se kam infiltrovat. Na hratelnosti misí je skvělé, jak „dávají smysl“, Hitman je dost realistický na to, abyste v řadě pasáží u monitoru ani nešpitli, ale přesto je v prvé řadě perfektně hratelný právě proto, abyste se nedostávali do neřešitelných záseků a ze všeho se mohli nějak vylízat. Takto skvělý mix herních ingrediencí se jen tak nevidí, za ta léta Hitman 2 pořád vyčnívá z davu akčních her a já jej nemohu než doporučit i dnešním hráčům…

HW: Minimum: P-III 450 MHZ CPU, 128 MB RAM, 16 MB VGA / Doporučeno: 900 MHZ CPU, 256 MB RAM, 32 MB VGA

Hitman 2, další z her, která mě dokázala připoutat k počítači na dlouhé hodiny. Nevím čím to je, ale 2. díl jsem si oblíbil ze všech Hitmanů nejvíc. Možná to bylo obrovskou rozmanitostí úrovní, nebo snad také výborným hudebním doprovodem.. Ani v téhle stealth akci nechyběl příběh a s ním lepší postup misemi, které se daly projít jak způsobem tzv. Silent Assassin, nebo také způsobem Ramba, kdy po vás nezůstal nikdy, nikdo naživu.. Jedinou výhradou pro mě možná zůstávají lokace, které se zdají trochu chudé a prazdné, ale pokud se do hry opravdu "zažerete" tak na to zapomenete. Na závěr bych nemohl nezmínit úžasnou hlavní postavu Agenta 47, který hře svým kamenným obličejem přidává ještě pár bodíků navíc.