Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

HeXen II

31.08.1997
77
90 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ano

Pokračování úspěšné fantasy 3D akce z roku 1996. Před vámi stojí ultimátní výzva - poslední ze Serpentinových Jezdců, Archfiend. Předtím, než se mu ale postavíte tváří v tvář, musíte porazit čtyři jeho ochránce, Apokalyptické Jezdce - Smrt, Mor, Hladomor a Válku. Kromě těchto silných bossů na vás čeká celá řada pekelných legií.

Oproti prvnímu dílu máte na výběr hned ze čtyř postav - Necromancer, Paladin, Assassin a Crusader. Každá s jiným druhem zbraní a stylem boje. Využijete na 32 druhů zbraní, kouzel a zaklínadel. Vaše postava získává zkušenostní body, které můžete investovat do rychlosti, skákání či síly. Podíváte se do čtyř tématicky odlišných úrovní - Středověk, Egypt, Střední Amerika a Řím.

Hra běží na modifikovaném Quake enginu a dovoluje nevídané efekty, destrukci oken, pilířů či stromů. Multiplayer si užije až 16 hráčů přes LAN či Internet.


Poslední diskuzní příspěvek

@PavelU (10.02.2021 20:33): Steam verze v pohodě i na Win 7, na desítkách jsem to ještě zatím nezkoušel, ale nemyslím si, že to bude velký rozdíl (a GoG verze je normálně podporuje). Ale těžko říct, jak moc je engine Steam verze upravený...

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 75
Bohužel musím říct, že značce Hexen přechod do 3D úplně tolik nesedl. Ne, že by design druhého Hexen byl špatný. Díky nepřítomnosti mapky to teprve dělá z Hexena pravý hardcore zážitek. Hra, která je víc o trénování paměti, než o samotné akci. Zatímco v prvním Hexenu byla mapka neocenitelným pomocníkem při častém vracení se přes jednotlivé huby, tady si všechny aktivní místa musíte zapamatovat. Nebo si dělat poznámky na papír.

Nepřátelé se už sice nerespawnují, zato jejich přítomnost je tak nějak navíc. Při hraní jsem většinou přemýšlel nad tím jak se dostanu dál. Akční stránka byla spíš na obtíž. Není moc o co stát. Čtyři zbraně jsou hodně málo a když k tomu připočítáte nic moc pocit ze střelby. Nepřátelé vydrží docela dost munice a jsou spíše otravní, nežli zábavní. Alespoň úplně závěrečný bossfight mi spravil chuť. Mělo to napětí a nebylo to úplně lehké.

Často jsem si při bloudění po velkých bludišťoidních levelech říkal. Mám já to zapotřebí? Vždyť se tady nic neděje, vždyť je to nuda. 3D je sice pěkný. Ve své době to musel být grafický vrchol. Kde je ale sakra ta atmosféra předchozího dílu? To mělo mnohem větší grády i s respawnem. V Egyptě už jsem byl dokonce tak zoufalý, že jsem použil návod. Možná jsem přehlídl nějakou indícii, jak mám nastavit ty sluneční hodiny. Koho by pak napadlo vrátit se až na začátek epizody, kde se při správném nastavení hodin zbourá zeď. V tu chvíli jsem měl v plánu hru hodně ztrhat.

Po této zkušenosti jsem se ale poučil. S předsevzetím, že už se do konce hry ani jednou nepodívám do návodu, jsem začal do mrtě prohledávat jednotlivé huby v dalších epizodách. Dokud jsem v hubu nenašel a nesplnil všechno co šlo, nehnul jsem se dál. A fungovalo to. Hru jsem si začal konečně trochu užívat. Konečně jsem měl radost z postupu a musel jsem celkově uznat komplexní design Hexena 2. Zatímco v jedničce se po zmáčknutí spínače někde něco otevřelo, tady musíte nacházet věci a používat je jinde. S trochou trpělivosti se to dá. Na tuhle hru se nevyplatí spěchat. Pomalý postup je cesta k vítězství.

Adventurní a RPG prvky nebyly v roce 1997 moc časté. Hexen 2 je má. Je také poctivě staromódní. Pokud vám dá hra nějakou nápovědu, tak je často dost abstraktní. Po hrůzné první půlce jsem jí nakonec přeci jen vzal na milost. Nic ale, co bych si chtěl zahrát znovu. Nekromancer mi stačil. Ještě teda zkusím datadisk s tou novou postavou.

Herní nášup
1/2

Pro: Advnturní a RPG prvky jsou docela fajn, pěkný hardcore design, závěrečný boss

Proti: jen čtyři zbraně, akční část hry je nic moc, nulová atmosféru, ranné 3D konceptu Hexenu moc nesedí

+26
  • PC 65
Jak se bohužel ukazuje dost často, perfektní technická stránka negarantuje v podstatě vůbec nic. Hexen II je typickým případem. V řemeslném provedení se mu dá vytknout jen málo. Předně hra disponuje kvalitním technickým zpracováním, které je i z dnešního úhlu pohledu více než přijatelné. Ovládání lze bez větších obtíží předefinovat na moderní WASD schéma a pohyb působí velmi lehkým, hravě "houpavým" dojmem.

Samotným konceptem si mě nicméně začal ztrácet už zhruba ve třetině herní doby. Hexen II nabízí celkem čtyři epizody, tematicky situované do středověkého, antického, mayského a egyptského prostředí. Už to samo o sobě dává tušit, že Raveni si s nějakými gejzíry invence zrovna hlavu nelámali. A skutečně, každá jedna epizoda je vybudována podle repetitivního schématu několika navzájem propojených map okupovaných asi třemi typy nepřátel v několika stovkách exemplářů.

Mapy jsou pak prošpikovány adventurními retardéry s tím, že autoři obřadně poschovávali kvanta objektů na ta úplně nejnemožnější místa (optimálně za tajné zdi atp.), přičemž úkolem hráče je objekty z těchto míst vyšťourat a pak popřenášet na úplně jiná nemožná místa. Z relativně uspokojující řežby se tak stává sebepožírající se příběh hledače pokladů. A zatímco řady nepřátel se bez respawnu povážlivě tenčí, poslíčkování spíše přibývá, protože adventurní pseudoúkoly mají tendenci vytvářet masivní kaskády. Chtě nechtě, dříve nebo později se přistihnete při tom, že už dvě hodiny bloudíte po dávno mrtvém okolí a marně pátráte po (snad už poslední!) posvátné sošce, drahokamu, helmě, urně, obřadním meči nebo libovolném jiném kravinci.

Hexen II postrádá jakoukoliv formu gradace a herní zážitek v každé epizodě buď stagnuje, anebo rovnou postupuje víc a víc doztracena. Bossové se podobají jako vejce vejci, neposkytují dostatečné zadostiučinění a souboje s nimi snad už méně atraktivní být nemohly. Čtyřikrát vás hra vyflusne do arény a čtyřikrát proti vám napochoduje apokalyptický jezdec, byť vždy o něco silnější. Zbraně má každá postava čtyři, reálně jsou z toho použitelné tak dvě tři a všechny naleznete ještě před polovinou hry. Přiznám se, že mnohem víc než nějaké pochybné pozlátko znovuhratelnosti bych ocenil postavu třebas jednu, ale propracovanější a rozmanitější.

Oceňuju alepoň ten letmý náznak RPG. Hrál jsem za mága a postupně rostoucí limit zdraví a many byl příjemným zpestřením, stejně jako nové schopnosti (např. vysávání energie z nepřátel základním srpem vrátilo tuhle zbraň zpátky do hry). Oceňuju i pár dalších věcí a Hexen II v jádru špatnou akcí není, ale když musím každou hodinu zábavy vykoupit další hodinou sebemrskačství, tak to asi není tak docela to, o co šlo jak autorům hry, tak mně. A už vůbec bych to nezaměňoval s pojmy typu "hardcore"...

Pro: grafika, ovládání, RPG prvky, pár povedených levelů, hezký manuál :-)

Proti: obecně ubíjející stereotyp, neoriginalita, frustrující paadventurní prvky, bossové

+18
  • PC 70
Heretic i Hexen jsem dohrál mockrát, zato Hexen 2 byl na tom u mě stjeně jako Quake 2 nebo Blood 2. Kdysi jsem ho vyhrál, ale nic si z něj nepamatoval. Po znovudohrání se to těžko změní.

Dvojka Hexenu slibuje završení příběhu o třech Serpent Riderech a slib plní. Po zlikvidování 4 jezdců Apokalypsy skutečně stanete proti Eidelonovi, který vypadá jak ďábel, pošlete ho k čertu a je tu konec. Bohužel styl vyprávění je na rok 97 opravdu ubohý - psané texty mezi epizodami, psaný text na konci, pomrknutí na dalšího nepřítele (jakého?) a intro jen v CD verzi.

Hexen 2 běžel na notně upraveném Quake enginu a ve verzi Hammer of Thyrion je to i dnes celkem slušná podívaná - technicky. Co se týče atmosféry, přišlo mi že bez ohledu na to, ve kterém období zrovna jsem, všechno to vypadá tak nějak stejně.

Styl hry se od jedničky skoro nezměnil - opět je tu pět epizod, v každé z nich několik vzájemně propojených kol, opět sbíráte různé věci a používáte je někde jinde. Každá epizoda je v jiném stylu - je tu staré Řecko, Egypt i středověk. Autoři se inspirovali v Tomb Raiderovi, takže ubylo bojů a přibylo hádanek. Ty jsou navíc různě popsané v nápisech či knihách, takže s trochou štěstí tušíte co dělat. Bohužel autoři ponechali obrovská kola, ale z nepochopitelných důvodů ve hře není žádná mapa.

Takže se plynulá hratelnost mění v nekonečné bloudění dávno vyčištěnými koly, nadávání a přemýšlení kam doprdele patří ta pitomá staffka. Navíc spousta věcí je schovaných za tajnými zdmi a to věcí bez kterých se prostě dál nedostanete. Opět přišel na řadu textový soubor s popisem vchodů a východů, všech podezřelých míst i úkolů v jednotlivých kolech a pak už se to dalo. Zábava to ale moc nebyla, chápu záměr tvůrců, ale mě tenhle styl hraní neoslovuje, mám rád děj uhánějící dopředu a měnící se prostředí, ne nekonečné návraty.

Zbytek zůstal skoro stejný. Přibyla jedna postava, takže je tu čtveřice fighter, cleric, mage a assassin (aby se to nepletlo tak fighter je paladin, cleric crusader a mage necromancer). Každý má 4 zbraně, přičemž můj bojovník začíná s pěstmi, pak přijde meč, vrhací sekyra a rychlopalná magická kuše. Jak se k ní dostanete, už ji z ruky nepustíte. Inventář a věci v něm jsou skoro beze změny.

Nepřátel je míň, ale značně tuhých, zvlášť otravní lukostřelci, na které vystřílíte pomalu čtvrt zásobníku many, než konečně padnou. Přitom vám většinou něco uberou, takže věčně bojujete s nedostatkem many i zdraví. Pak jsou různí gargoylové, kryjící se andělé, odporní skákající a syčící pavouci a další havěť. Bossové jsou kategorie sama, tuzí, vražední a vydrží, ale koneckonců u 4 jezdců Apokalypsy a ďábla se to dá čekat.

Takže shrnutí? Hexen 2 má celkem pěknou grafiku, drží se stylu jedničky, ale přidává otravné bloudění a hledání. Dá se to hrát bez větších námitek, ale nijak velká zábava to není.

Pro: Pěkná grafika, završení příběhu, styl podobný prvnímu dílu.

Proti: Absence mapy a s ním spojené bloudění, až moc tuzí nepřátelé.

+16
  • PC 80
"Čtyři jezdci apokalypsy čekají ve stínu před tebou a jsou tím posledním čeho ses bál" Praví jeden ze známých sloganů, charakterizujících tuto střílečku ze staré školy. Té cti zahrát si ji se mě dostalo sice až v roce 2007, ale vůbec to nebylo na škodu. Neboť jsem se u ní skvěle bavil a uvědomil si jak na tom byly doomovky ve druhé polovině devadesátých let, byly na tom hodně dobře. Hexen II totiž zdokonalil herní principy z jedničky a dále i nabídl pár nových. To z něho dělalo poctivou hardcore záležitost. Hledání tajných tlačítek, vchodů nebo jiných důležitých předmětů a jejich používání při řešení logických hádanek. Možnost si zahrát za několik postav na několika stupních obtížnosti. Dvě vynikající epizody z celkových čtyř, odehrávajících se v Egyptě a Římě. To vše, vedle slušně zpracovaných soubojů s bosy a jejich legií zla, z něj dělalo ultimátní výzvu. Na jejímž konci byl skvělý pocit z dobře odvedené práce.

Pro: Rozsáhlé a rozmanité epizody, souboje s bosy na konci každé z nich a řešení hádanek.

Proti: Bloudění a z toho vyplývající zákysy.

+10