Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.




Registrace

Half-Life

89

Komentáře

« Novější Starší »

Nemám v úmyslu podrobně tu rozepisovat všechny herní prvky, které tato legendární hra obsahuje, protože je tu tolik komentářů, že by jste se stejně nic moc nového nedozvěděli a navíc popularita hry je natolik vysoká, že většina z Vás má určitě malou představu, o co jde a jak to vypadá. Nicméně, tato hra mi zůstala hluboce vyryta v paměti nejen po stránce hratelnosti, ale i díky událostem, které se udály mimo monitory našich milovaných PC. Vlastně i ty mimoherní události měly vliv (nejen) na moje PC, ale pojďme popořadě...

Psal se rok 1998. Čeští hokejisté získali zlaté medaile na olympijských hrách v Naganu, celý svět byl informován o tom, jak si Bill nechal vykouřit doutník, kterou přebytečnou tekutinu má stále Monica v šatníku a také byl spuštěn Google... Ovšem ani počítačoví hráči se nenudili a především milovníci 1st person akcí měli z předchozích let několik kvalitních kousků k výběru (Dark Forces, Duke Nukem 3D, Quake, Blood...). O menší bouři a revoluci se pokoušela tvrzení, že má vyjít titul, který v tomto zaběhlém žánru přinese něco docela nového. Ten titul měl nic neříkající název a emoce nevzbuzoval ani název společnosti, která za jeho tvorbou stála. Jenomže jakmile tento produkt spatřil světlo prvních šťastných hard-disků, začalo se jeho jméno skloňovat čím dál tím víc. Netrvalo to dlouho a jeden kamarád mi svěřil tajemství - "poslouchej, mám ten Half-Life vypálený na cédéčku". Faktor kamarádství v jeho okolí rapidně stoupnul a ani já jsem nepohrdl. Byla to fakt bomba - pařilo se to skvěle! A ten pocit po dohrání byl fantastický! O něco horší byl pocit, když mi kamarád/zprostředkovatel řekl, že mu jakýsi vir (tuším, že se jmenoval Černobyl) způsobil totální nefunkčnost jeho počítače a že šiřitelem je pravděpodobně tento skvělý herní produkt. Bohužel, o pár dní později jsem se přesvědčil, že měl pravdu. A vlastně nejenom já. Naší čtvrť doslova zasáhla virová epidemie. Sakra, stálo to vlastně za to? Jasně, že stálo! ;)

Teď teda něco málo k samotné hře... Co teda hra přinesla nového oproti předchozím titulům? Především na tehdejší dobu neskutečné množství skriptů, které dokázaly hře dát tu výjimečnou atmosféru. Dále se nekonalo klasické členění do epizod, ale příběh se pěkně nesl na jedné vlně. Styl hraní také působil nevšedně - jednou to chtělo pořádnou akci s pořádným množstvím munice, jindy to chtělo více pohybového nadání a jindy trochu zapojit mozek (ale ne moc). Také se nekonaly klasické záseky, kdy hráč bloudil úrovní, aby našel nějaké schované dveře, nebo nepatrně viditelnou díru. Obtížnost a hrací doba je tak akorát. Prostředí se odehrává především v interiérech společnosti Black Mesa a i když se Vám podaří dostat na zemský povrch, tak paradoxně pocit ztísněnosti to nesníží. Dokonce se podíváme i na jinou planetu... Přestřelky jsou dynamické a protivník v podobě vojáků nepůsobí tak hloupě, jak je zvykem u jiných her a aby toho nebylo málo, tak souboje ještě okořeňují mimozemští návštěvníci. No a když se potkají všechny 3 "strany" najednou, tak je o zábavu postaráno. :)

Přestože od prvního dohrání uplynulo 15 let rozhodl jsem se hru znovu dohrát. A opět jsem se dobře bavil. Vážně se nedostavoval stereotyp v nějakém větším měřítku. K tomu velmi kvalitní příběh, který jen tak neomrzí a byl tak využit ke vzniku dalších kvalitních titulů ze série Half-Life.

Pro: celkové zpracování, příběh, originalita, zbraně

Proti: minimální fyzika objektů

+33+33 / 0

Nejvyšší čas přepsat svůj původní komentář k Half-Life. Ne jen proto, že starý komentář získal hromadu mínusů, způsobil malý velký flame, ale hlavně jsem ho psal na základě warézácké HL verze… Před nějakou dobou jsem si ale koupil HL na Steamu a zahrál si ho několikrát znovu (jednou po zakoupení, pak Source verzi + se spolužákem jsme to hráli na přednáškách na nejtěžší obtížnost). Hrál jsem ho tolikrát, že ho znám nazpaměť od začátku do konce a díky tomu už ke hře nedokážu mít jiný vztah, než pozitivní. A právě proto HL dlužím omluvu a nový komentář, který zkusím pojmout tak, aby se v něm neobjevilo to, co už tu zaznělo mnohokrát před tím (hlavně v těch komentářích, co jsou dlouhý jak prase :D)

Zkusil jsem se zamyslet nad tím, co mám na HL nejraději, a došlo mi, že jsou to dvě věci. Za prvé její “vědeckou osobitost”. Hlavním hrdinou drsný nebojácký vědec s úplně stejnými brýlemi, jaké nosím já :), název je vlastně vědecký termín, který s lambdou místo A vypadá fakt šmrncovně, názvy map se nesou v podobném duchu (za nejzajímavější název považuji “Surface Tension”), ještě mě dost zaujal HUD - hlavně to, jak hlásí, co mi zrovna ubližuje (symbol blesku, radiace, toxikálie, H2O, led atp.) a poslední dobrý nápad je nepochybně HEV oblek, který hlásí na kolik procent je nabitý, dovede aplikovat protijed (až v druhém díle), má v sobě měřič radiace, který dělá takový ten typický zvuk :)

A druhá věc, který se mi na HL líbí je jeho celkový průběh. To, jak člověk musí mnohdy nad tím, co udělá trochu přemýšlet (most se rozbil? Vezmu to po trubkách vedoucích kolem zdi. Nedoskočím na žebřík? Tak vlezu do budovy, oknem na římsu, z římsy na elektrickou rozvodnu a z ní na žebřík. Nedokážu se někam dostat? Nedaleko je pultík na ovládání naváděných střel, tak to můžu všechno vyhodit do povětří a vyřešeno). Přestože je u HL nutné často zapojovat mozek, tak celý průběh příjemně plyne. Je to prostě (a teď mi odpusťte ten anglicismus) “flow”

Dříve jsem HL vyčítal, že obsahuje nesmrtelné potvory, které nejde zabít. Patří sem hlavně Tentacle a Gargantua. Možná, že nějak zabít jdou (raketometem?), ale nezkoušel jsem to. Nicméně jsem zjistil, že na tom vlastně nezáleží, protože obě potvory se musí zničit nějakým konkrétním postupem. Tentacle je sice otravný (především když musím kolem něj proběhnout - dovede zabít okamžitě a jediný způsob, jak se ho na chvíli zbavit jsou granáty - které v HL působí trochu divně [jako by byly z papíru]) ale dá se to zvládnout. Kromě toho celá mapa, kde se s Tentaclem bojuje (Blast Pit) má výborný design.
Gargantua mě štvala ale víc, protože jsem si myslel, že je opravdu nesmrtelná a jediný způsob, jak se s ní vypořádat je rychle proběhnout někam do bezpečí. Dřív, když jsem splnil úkol (spustil elektriku a připravil kolejnice pro vláček), jsem kolem něj rychle proběhal pryč (skočil jsem na vlak a ujel mu). Ty jeho plamenomety tolik zdraví neberou. Nedávno jsem ale objevil, jak se dá zničit (naláká se do tunelu a tam ho usmaží elektrický výboj z transformátoru), (já si totiž jako blb myslel, že ten tunel nikam nevede). Když se na to koukám zpětně, tak i mapa Power Up je designově geniální.
Blbý je akorát, že se obě tyto potvory ještě objevují později, a tam už se jim prostě musí “jen” uniknout, ale budiž.

Má druhá výtka byla na otravný nekonečný respawn potvor, se kterým se dá setkat na Xenu. Týká se to hlavně úplně poslední pasáže před hlavním bossem, kde se opakovaně objevují Alien Controlleři. No, musím to vzít zpět. Zkoušel jsem je vystřílet a opravdu to nekonečné není. Podařilo se mi je vystřílet do posledního kousku i na hard obtížnost. Je jich sice hafo, ale nejsou donekonečna.
Je tu ale místo, kde mám podezření na nekonečný zjevování potvor. Je to jedna část na Xenu, která se odehrává jako by v nějaké pouští, v zemi jsou ďoury, které vyplivují do výšky na plošinky. Tak v této poušti se opakovaně objevují Vortigaunti! Aspoň myslím - zabít je všechny jsem nezkoušel.

Ještě jsem HL kritizoval za technické bugy. Týká se to hlavně občasného zaseknutí o vzduch, přimrznutí k podlaze (pak je nutný load, páč se nedá odmrznout). Všechny problémy byly v té warez verzi, ale ve verzi na Steamu nejsou. Takže tohle je ta chvíle, kdy přesně HL dlužím omluvu :)

Poslední kritizovaná věc z mé strany byl Xen, který je obecně mnoha lidmi považován za nejslabší část hry. Já už hrál Xen tolikrát, že jsem si nějak na něj zvykl a objevil v něm to jisté “kouzlo” - hlavně kytky, co svítí a při doteku zhasnou a na chvíli se schovají. Nebo ještě vtipnější kytky, které zákeřně začnou hlavního hrdinu sekat větvemi. Docela zajímavý je u moment, kdy musím vypustit z klece tři různé lítajcí potvůrky, otevřít tři podstavce, na které si tyto létející potvůrky sednou.
Xen je v pohodě, jen trochu otravný. Hlavně ta část, co jsem zmínil výše, kde se zjevují elektrický potvory a musí se tam dostat po plošinkách na létající potvory do portalu. Pak mě moc nebavil boj s obřím varletem (Gonarch). Nejvíc mě asi otravovaly ty svině, které varle opakovaně rodilo.

To je ale asi tak vše a už si nemám na co stěžovat. Co víc dodat? HL byl v mnoha ohledech pokroková (hlavně jak dovedl využít starý engine, přinesl oblíbenost scriptů) i dost originální hra. Dnes to vím :)
+22+23 / -1

Jóóó staré zlaté časy na mojom starom PC keď som paril tento herný klenot, ktorý sa stal v svojej dobe fakt revolučným kusom. Príbeh o tom ako jeden vedec prišiel jedného dňa do práce a vzápätí sa mu nešťastnou náhodou podarilo otvoriť bránu do inej dimenzie. Problém je však že z tej dimenzie priliezli nepríliš priateľské tvory, ktoré majú chuť na ľudské masíčko. Ten deň bude pre Gordona Freemana (tak sa náš hrdina volá) veľmi nepríjemný, je sám a jak neskôr zistí, tak "záchrana" v podobe vojenského komanda prišla všetkých preživších zlikvidovať. Chápete sa prvej zbrane, ktorú máte po ruke (páčidlo) a vdávate sa do boja. 16 rokov stará hra, ktorej engine neskôr poslúžil aj k výrobe ďalšej kultovej hry Counter strike je dodnes pripomínaná ako vzor tzv. survival akčnej strieľačky. Neustále pred niečím zdrháte únikovými tunelmi, hľadáte rôzne páky, kohútiky a musíte neustále premýšlať svoj ďalší postup. Práve toto bola svojej doby snad prvá oficiálna FPS hra u ktorej ste museli používať rozum jak u partie šachu. Všetko je to jedná dlhá cesta za prežitím a je len na vás ako sa to bude vyvíjať. Jedno je ale isté, Half Life vás aj po dlhých 16 rokoch dokonalo zmetie. Jo a taká pripomienka: zdolať záverečného bosa "Nihilantha" je celkom fuška.

Pro: zbrane, na svoju dobu moc dobrá grafika, značne prekážky, príbeh, alieni, hustá atmosféra beznádeje, záverečný bos

Proti: je to hlavne hra pre hráčov s pevnými nervami, je totiž dá sa povedať že až extrémne dlhá

+22+22 / 0

Páčidlo, HEV suit a písmeno lambda. To jsou poznávací znaky hry, na kterou jsem dříve nenahlížel s nijak zvláštním respektem, a dnes ji uznávám jako veledílo. Podle některých zdrojů se jedná o první FPS s nabíjením zbraně. Ať to je, či není, pravda, jedná se pouhou jednu položku z dlouhého seznamu detailů, které tuto hru činí legendární.

Half-Life - název jednoduchý, výstižný a snadno zapamatovatelný. Ačkoli "poločas rozpadu" je tím správným překladem, nelze říci, že "polovina života" by neseděla. A čím, že je hra tak kouzelná? Na první pohled hráče osloví nebývale skromným HUDem s výjimečným rozhraním pro selekci zbraně a příjemně zapůsobí "pohráváním si" se zbraní v rukou v době, kdy hráč nic nedělá. A ať už se nováček na hru poprvé podívá v kterékoli její singleplayerové či multiplayerové fázi, pokaždé se mu naskytne pohled na uvěřitelně působící lokaci. Zpracování vnitrokomplexových i outdoorových prostor je totiž prostě na jedničku.

Po dohrání musím konstatovat a ocenit, že tuto hru neprodává obal. Ten, stejně jako menu, jež hodnotím jako jednoduché, účelné a pěkné, není nijak pompézní. To zlato je "až" uvnitř.
Jeden z hlavních atributů, jimiž se Half-Life může pyšnit, to zejména v porovnání s mnohem později vydanými FPS, je délka singleplayeru. Autorům se podařilo vytvořit dlouhou atmosférickou kampaň, která obsahuje minimum nudy a opakování, jejíž atraktivita neklesá s přibývajícím postupem a obtížnost roste přesně tak pozvolna, jak má. Osobně jsem hru dohrál na Difficult před zhruba 10 lety. Letos jsem k singleplayeru usedl znovu, opět jsem navolil nejtěžší obtížnost a do arény posledního souboje jsem zavítal po 13 až 14 hodinách čisté herní doby. Ne, že bych to odehrál na jeden zátah, to ani na dva nebo tři (taky už nejsem nejmladší), ale z každé pauzy jsem se vracel hodně rychle. A jenom jednou jsem déle než jednu minutu nevěděl, jak dál pokračovat (v Surface Tension - před vlezením do roury ústící v kaňonu). Možná je to odvážné, ale na základě toho usuzuji, že autorům se skutečně podařilo vytvořit dílo dostatečně prosté tzv. zákysových míst.

Charakteristická je hra tím, že děj singleplayeru není zatížen obvyklým rozdělením do levelů. Namísto toho je vše jeden souvislý postup, proložený loadingy. Třebaže někoho loadingy mohou iritovat, osobně je považuji za menší zlo než nevědět, jak hlavní hrdina přechází mezi různými částmi hry. A rozdělení na sekce navíc přece existuje.
Prostředí singleplayeru, ač je celé ze dvou soudků (základna Black Mesa a planeta Xen), je tak různorodé, že, pominu-li ojedinělé výjimky (části On a rail a Residue Processing), při druhém hraní už jednotlivé části s přehledem poznáváte a víte, kudy dál. Že to u her není až taková vzácnost? Pozor - vztáhněte to k délkám kampaní.

Chválu lze bez rizika ukamenování pět také na adresu protivníků. Nejen, že nejsou jen z jednoho zdroje (armádní jednotky a "příšerky" z Xenu), oni dokonce "pobrali" nějaké IQ - nenabíhají hráči pod hlaveň, utíkají z akčního rádia odjištěných granátů, útočí kooperativně nebo tzv. kempují. V případě lidských oponentů je dokonce možno zaslechnout "shit".

Hlavního hrdinu, kterého nemusím představovat, považuji opravdu za hrdinu. Celou dobu je skromný, pokorně nasazuje vlastní kůži ve prospěch všech a nemluví - nechává za sebe mluvit své činy. A tak mu je odpuštěno i to, že mu sem tam ujede prst na kohoutku revolveru zrovna v momentě, kdy se v dráze střely nachází hlava vědce, který si jej dovolil znevážit. Nebo si snad někdo myslí, že člověk, který dokázal zahnat speciální komando likvidující vše živé, nemá právo sjednat si trochu respektu, byť násilím?

Nedílnou částí hodnocení každé FPS jsou zbraně. Ačkoliv nepřítomnost odstřelovačky na pochvalu není, je tu kuše. Ta by přece jenom více zapadla do fantasy zasazené do středověku, nicméně zde nepůsobí rozporuplně a je i praktickou pomůckou, jejíž použitelnost omezuje snad jen skutečnost, že nestřílí hitscanem (míst, kde to vyloženě vadí, je však pomálu; např. na hrázi přehrady v Surface Tension nebo v outdooru na Xenu).
Při posledním hraní jsem si pečlivě vedl poznámky. Jedna z nich byla "poměrně neúčinný samopal MP5 s podvěsným granátometem". Poté, co jsem si osvojil energetickou Gauss Gun, od tohoto závěru ovšem odstupuji a převládá u mě názor, že zbraňová konfigurace je vyvážená.
Asi není pochyb o tom, že na špici zbraní má své místo jisté raketomet, který si svou popularitu nezajišťuje jen zjevem a možností řídit vystřelené rakety, ale také úžasným zážitkem, který hra nabízí možností sestřelit jím vrtulník. Už to samotné může stačit k instalaci hry.

Grafika se ve vysokém rozlišení dá dobře strávit i v r. 2013. Protilehlý svah kaňonu ve stylu špatně zaostřené tapety ani plochý dobíjecí automat "potažený" jednou texturou celkový dojem ze hry nekazí a velká hardwarová náročnost, nutno posuzovat v kontextu doby vydání, by hře na hodnocení stejně nepřidala. Ani tomuto masterpiece se však nevyhnuly chyby. K dispozici je možnost skákat po přísavných minách, lézt po žebříku rychlostí vetřelce, někde je výhodnější naskočit na žebřík z ochozu naproti, stává se, že se Gordon zasekne ve výtahu při jeho dojezdu nebo na pístu při dosažení dolní úvrati, tu a tam uslyšíme vrznutí zavírajících se dveří, které si hráč před chvílí otevřel, přičemž žádná jiná racionální síla v okolí není. Někdo by mohl říci, že to už si otevírám ústa moc, dobrá, nicméně stav nabití zbraně po načtení uložené pozice si autoři vskutku pohlídat mohli. Rovněž rychlost běhu hlavního hrdiny, a zejména pak švih přesouvání beden herní dojem zrovna neumocňují.
Hra boduje i po akustické stránce. Zatímco zvuk alarmu, který je i součástí instalace, je natolik specifický, že bych neváhal si jej dát jako vyzvánění, zvuky vydávané příšerami plně korespondují s jejich celkovým projevem a zcela samostatnou kapitolou jsou hlášky obleku HEV suit. Škoda jen, že ve hře nemají také textovou podobu, protože coby angličtinář začátečník jsem je nedokázal správně reprodukovat.

Multiplayer, přestože evidentně není hlavním zaměřením hry, zde je (být by nemusel, nebývalo to výjimkou) a zpracován je důstojně. I když nejsem příznivcem multiplayeru typu deathmatch, kde jde jen o fragy a kde se postavy představující lidi pohybují rychleji, než je člověk schopen (Quake III Arena je toho výjimkou, jelikož si na nic nehraje), je více než milé, že můžete vyzkoušet zbraně používané v singleplayerové kampani jako by na sebe samého. Z tohoto důvodu ovšem záporně hodnotím jiné multiplayerové vlastnosti revolveru a kuše.
Má další výtka směřuje k absenci módu Capture the Flag. Mohl by být dobrou zábavou, především pak v kombinaci se Satchel Charges, jejichž obdoba není v Counter-Strike ani Quake III Arena. A když deathmatch, tak by v původní sadě multiplayerových arén mohlo být více kousků vystřižených ze singleplayeru než jen mapa lambda_bunker (alespoň třeba takový Blast Pit).
V podstatě nejvíce mi v Half-Life chybí kooperativní multiplayer. Panečku, to by mohla být akce. Představte si tu dělbu práce. Ovšem kategoricky odmítám libovolnou hru hodnotit dle úspěšností jakékoli její modifikace; jsou to jiné hry.

Aby komentář byl objektivní, musím věnovat odstavec také vlastnostem, které nechválím. Vedle již uvedeného a malých bolestí typu, že sebráním vizuálně jednoho granátu hráč získá pět těchto kusů, nevysvětlené techniky odposlechu radiokomunikace nepřátel či malého počtu různých obličejů vědců mi v singleplayeru chybí jasná identifikace postav. Onen G-Man je všeobecně známý a diskutovaný, mě ale zaprvé tolik nefascinoval a zadruhé - kdybych měl jen originální hru bez internetového připojení a domácí počítačové sítě, což bylo v roce vydání běžné, neotevřel bych si multiplayerové menu a nevěděl bych, jak se ona postava jmenuje. Totéž tvrdím o oponentech a zbraních. Hodilo by se je někde představit, kvalifikovat, ať potom, když jdu (v r. 1999) s kamarády hráči ven, nemajíce spojení s fanouškovským webem, pro ty protivníky a zbraně nemusím vymýšlet vlastní názvy (když už svá pojmenování mají).
Taktéž bych nepohrdnul jakousi 3D mapou komplexu Black Mesa. Při vstupu do menu kdekoli ve hře bych se tak mohl pokochat, čím vším už jsem prošel. Jsem si však vědom toho, že v r. 1998 by zrovna toto bylo velkým nadstandardem. Podobně lačný jsem po jakémsi logu konverzace, či alespoň checklistu úkolů (postupně se rozšiřujícím). Co by se ale dalo zvládnout určitě, je statistika zabitých nepřátel. Tím by bylo možné nenásilně zajistit i tu distribuci názvů oponentů směrem k hráči.
Mírně negativně hodnotím i fakt, že hra je stavěná tak, že hráč prostě bude inkasovat damage a "tankovat" zdraví - v případě lékárniček s prominutím, v případě automatů doslova; to snad ani v žádném akčním filmu není. Vadí mi tedy to, že nelze uplatnit stealth postup. K tomu lze přidružit i dle mého názoru příliš velkou odolnost armádních ozbrojenců vůči projektilům ze samopalu vystřelených do hlavy na těžkou obtížnost.

Pro: délka, hutnost a variabilita singleplayeru, HUD, AI protivníků, přítomnost multiplayeru

Proti: drobné technické chyby, málo propracovaný model poškození, absence kooperativního multiplayeru

+24+25 / -1

Ve své době působila hra, přesně podle svého námětu, jako zjevení z jiné dimeze a naprosto zaslouženě se stala legendou. Přesto má mnoho vad, které jsou mnohdy opomíjeny, ignorovány, či zapomenuty. Nezbívá než nastoupit do vlaku a vydat se k nástupu na odpolední šichtu.

Příběh je klasická sci-fi tuctovka, je však hráči předkládán formou sdělení vedlejších aktérů, címž dosahuje realističnosti a přesně dávkovaného poměru otázek a odpovědí k okolní apokalypse. Tři strany v konfliktu - vědci, vojáci a vetřelci však nejsou moc k pochopení.

Vědci nejprve v honbě za prémiemi přinesou planetu zemi na pokraj interdimenzionální války a najednou se rozhodnou všechno stornovat. Vojáci vyslaní to zarazit jsou přesto postaveni po celý děj proti vědeckému týmu, jehož členem je i hlavní hrdina. Motivaci vetřelců nechávám stranou, jsou z jiné dimenze. Přesto by pro ně mohla být zajímavá možnost spolupráce s vědci, které by mohli korumpovat nabídkou poznání nevídaného, překvapivě je tento přirozený spojenec nakonec zdrojem jejich porážky.

Ani jedna ze základních silových mocností nepřijme vědárory s know-how mezidimenzionálního cestování, kterého žádná z nich není sama schopna, navíc disponujícím neobyčejně talentovaným Gordonem Freemanem v super obleku schopného řešit několikanásobnou přešilu v boji se speciálními jednotkami obou stran stejne snadno jako logické a technické problémy.

Hra se odehrává ve střídajících se sekvencích akce a logiky/plošinovky. Postupem času se jednotlivé složky prodlužují a to považuji za vyloženou chybu. Během expozice se hra příliš rychle vyčerpá střídáním několika žánrů a později značně ochabuje. Rozumný koncept by činil naprosto opačně. Nejprve delší úseky v klidném tempu a posléze kataklyzma zahrnující dábelské mísení a kombinaci obou vygradovanou ve velkolepé finále. K vrcholu se dostaneme někde okolo epizody "BLAST PIT" nakonci první poloviny hry.

Líbila se mi střídmá volba zbraní, která neobsahuje žádné fantasmagorické nástroje mimo mé chápání. Bohužel jejich implementace postrádá reálný základ. Pro nevěřící je útočná puška mnohem přesnější než pistole - už jen kvůli rozpětí mířidel a délce hlavně. Trefit běžnou pistolí na 50 metrů fotbalový míč je za "reálně akčních", tzn. ne sportovně-laboratorních, podmínek v podstatě nemožné i pro trénovaného střelce. Zde se to má to přesně naopak, impotence útočné pušky sloužící pouze jako přenosný granátomet mě vždy pří opakovaném hraní doslova ničí, na 10m trefím sotva dveře. Snajperská kuše tomu pouze nasazuje korunu, ačkoli prvně uvedená jako podvodní zbraň na zmutované žraloky.

Velkým zdrojem frustrací po celou dobu hraní je podivná fyzika pohybu hlavní postavy. V akčních částech to nijak zásadně nevadí - naopak, pohybujete nadlidsky rychle a jste opravdovým hrdinou. Problém přichází v plošinovkových skákacích úsecích hry, kdy občas těžko pochopit, co se s hlavní postavou děje a proč jste po skoku dolů najednou ujeli o pár metrů na stranu. Díky tomu je možné hru dohrát cca za hodinu pokud si zvláštní chování osvojíte a naučíte se skákat 40 metrů. Protože se ale hra všeobečně snaží tvářit jako realistický survival, je to problém a zbytečně to ztěžuje některé lokace redukované na save-load pro normálního hráče.

Half-Life je bez debat vrcholovou hrou i v roce 2013, a pochybuji, že čas na tom něco zásadně změní. Jeho úzká specializace bez vývoje hlavní postavy nebo příběhu a různých zúčastněných frakcí však značně snižuje prožitek z druhé poloviny hry. Nové zbraně a část s portály jsou jediným, nikoliv dostačujícím oživením.

Velký mínus vidím v nezvládnuté žándrové nejednotnosti a prodlužování neakčních prvnků, kdy není možno Half-Life vytahnout v případě chuti po klvalitní akční, ani po logické, příběhové, či rpg hře a sjednocení v mém případě u opakovaného hraní nefungovalo.
+10+13 / -3
Dohráno100

Kdo nehrál half-life, žil jen napůl!
Tuhle hlášku jsem si kdysi přečet na bonuswebu a musím říct, že recenzent mi promluvil z duše.
První Half-life posunul 3d akci někam úplně jinam, než sme do té doby byli zvýklí. Black Mesa byla nadesingovaná výborně - skvělá atmosféra vytihující nezdařený pokus v tajných laboratořích.
Na některý scény (např. opravdu velkej větrák, silo, nebo samotná nehoda test chamberu) nelze zapomenout.

I po letech stále super hra, kde holt musíme zkousnout méně polygonů u objektů a čtverečkovaný textury. To mě ale osobně nemůže připravit o skvělej herní zážitek.

100% jen to švihne!

Pro: Atmosféra, design Black Mesa, UI, zvuková stránka, hratelnost

Proti: Xen už nebyl to pravý ořechový i když obzvlášť ostudu taky nedělal...

+20+22 / -2

Half-Life. Milník žánru, který nastartoval moderní éru FPS akcí. Žádné členění na úrovně. Tady všechno probíhá v jednom kuse za pomocí krátkých loadingů. Spousta skriptů, které byly použity z velké míry na vyprávění příběhu, a hlavně na dotváření atmosféry.

Prostor Black Mesy vypadá hodně autenticky a uvěřitelně. Poté co parta vědců šíleným experimentem otevře bránu do pekel, ehm "jiné dimenze", začne k nám proudit spousty cizokrajních zvířat, a dokonce i nějaké inteligence. Gordonovi jde hlavně o to aby vyvázl, ale to ještě neví, že armáda vyhlásila na místo karanténu, a v rámci utajení nechce nikoho ušetřit. Rozjede se kolotoč šílených bojů a špíny kam se podíváš.

Hra vyniká i revoluční umělou inteligencí vojáků, že se zato nemusí stydět ani po čtrnácti letech. V bojích s vojáky musíte být pořád v pohybu protože, jakmile se na okamžik zastavíte někde za bednou, už k Vám letí granát. Vojáci stále mění prostor, spolupracují, při těžším zranění se utíkají schovat. K zábavě i přispívá skvělý pocit ze střelby (hlavně z konvenčních zbraní). Všechno co má intelgentní mozek se i inteligentně chová. Prostě bžunda.

Hra často mění způsoby hraní. Jednou si připadáte jak v akčním filmu, podruhé se musíte hodně potichu proplížit kolem smrtících tykadel, nebo beze zbraní přeskakovat radioaktivní jezírka. Je toho mnohem víc. Třeba souboje z bossy jsou bezkonkurenční (ať je to helikoptéra, nebo něco většího). Half-life má i slušnou délku. Už jsem se zmínil o atmosféře? K tomu příspívá i perfektní ozvučení a pěkně rychlá ostrá grafika, která z prvního Quaka enginu vytáhla nevídané věci.

Jediný větší úlet je poslední část hry plná otravného skákání. Scéna, která jí předchází, je ale tak dechberoucí, že jsem to hře milerád odpustil. Alespoň se podívaté odkud se to bere.

15.7.2012 - Dohráno znovu, tentokrát s českými titulky. Musím říct, že mi objasnily dost věcí. Bude to znít blbě, ale konečně jsem pochopil začátek dvojky.

V téhle hře mám opravdu radost z každého postupu dál, protože level design je naprosto brilantní a udržuje hráče v napětí.

Pro: atmosféra prostoru Black Mesy, hratelnost, umělá inteligence, přestřelky s vojaky, spousta dechberoucích scén, souboje z bossy

Proti: občasné otravné skákání, které se vystupňuje na Xenu

+33+33 / 0

Už je to dlouhá řada let, co jsem prvně hrál tuto něčím zvláštní a ojedinělou hru. Dodnes před sebou živě vidím chodby Black Masy a nikdy na ně nezapomenu. Je to vůbec možné? Asi mi dáte za pravdu, když řeknu, že Half-Life je herní záležitostí spíše pro ''starší'' hráče. Dokonce si troufnu i říct, že je to jeden z herních klenotů. Málokdo z dnešních a mladších hráčů (určitě mimo přátelská doporučení) by si chtěl zahrát tak ''starou'' (a existují i horší, kteří ohrnují nos nad 5 let starou grafikou) hru, protože někdě říkali, že to bylo revoluční z hlediska hratelnosti a příběhu.

Ok, o co tu vlastně jde? Jako mladý vědec Gordon přijíždíte mezi své kolegy do vědeckého komplexu Black Mesa, kde skutečně máte odvést kus své práce. Touto prací je experiment, který spočívá ve vložení nestabilního krystalu do výzkumného zařízení. Tento krystal vašim nadřízeným poskytnul záhadný muž s kufříkem, zvaný G-man. Všechno se pokazí a vzniká tak rezonanční kaskáda, přičemž dojde ke spojení lidského světa s mimozemským světem Xen. Spousta personálu a ochranky umírá, jste jedním z mála přeživších. Aby toho ale nebylo málo, vláda se rozhodne poslat speciální jednotku, aby celý komplex vyčistila (bohužel i s vámi) od způsobeného nepořádku.

Většina děje se odehrává v různých sektorech Black Masy. Váš zbraňový arzenál se skládá z armádních, vědeckých a mimozemských zbraní. Mně osobně sci-fi nevadí, takže se mi konečná návštěva na Xen docela líbila, nehledě na to, že se jedná o stěžejní příběhovou událost. Proč? Protože osvobozujeme Vortigaunty.

Vždycky mě strašně zajímalo, kdo je vlastně ten G-man. Můj názor je takový, že po iluzi volné volby se z vás stane něco na způsob žoldáka. Ano, čtete dobře. G-man ale nerozhoduje o tom, co budete dělat, rozhodují o tom ti, kteří si vás najímají. "if and when your time comes around again." Pokud jste dávali v HL2 pozor, tak víte, že Dr. Breen (administrátor Black Masy, který během HL2 spolupracuje s Combine) chtěl, aby lid přežil. Zárověň také věděl o vás a G-manovi - "your contract was open to the highest bidder." Jak to všechno skončí? To se snad dozvíme už tento rok.

Atmosféra je skvělá, hlavní postava je legendou herních světů. Mé hodnocení plně reflektuje oblíbenost hry a všech pokračování. Většina z vás určitě pochopí :)
+40+43 / -3

Ve světě počítačových her se najde docela dlouhá řada jmen, která sakra něco znamenají, která jsou studnicí inspirace pro celou další generaci her, a která mají co nabídnout ještě dlouho po vydání. A určitě se shodneme, že snad každý z nás si tu a tam mezi těmi jmény najde něco, co ho prostě neohromí tak, jako zbytek herního světa. Pro někoho je takovýmto rozporuplným dílkem třeba Deus Ex, pro mě je to zase právě první Half-Life.

Zatímco většina lidí v Half-Life vidí perfektně svižnou střílečku, která má místy dost hutnou atmosféru, a vůbec revoluční 3D akci, já v ní vidím jakési šíleně depresivní (a teď myslím skutečně DEPRESIVNÍ, nikoliv melancholické či strašidelné, hodně lidí tyto slova ráda zaměňuje) potloukání se opuštěnými chodbami podzemního komplexu, které prostě nepůsobí nějak ponuře a stísněně, jako spíš prázdně až nudně. Když si teď vzpomenu na všechny ty neefektivní zbraně, příšerné zvuky interface s ozvěnou a ohavné zřícené budovy, ještě teď se třesu.

Nemůžu sice říct, že by se ve hře celou dobu nic nedělo nebo že by hra snad trpěla stereotypem (tedy do té míry, do jaké může nebýt taková střílečka stereotypní), ale pořád mi tady chybí nějaká duše. Možná je to enginem, na kterém hra běží, možná jen podivným designem, každopádně na mě Half-Life působí jako strašlivě prázdná a šedá hra.

Na druhou stranu hře nemůžu upřít jisté kvality v podobě poměrně svižné akce a pár pěkných nápadů, lokací a zbraní, takže nakonec, i přesto, že mě to nudilo až do takové míry, že jsem se na to před koncem vykašlal, dávám 60% - mírný nadprůměr.

Pro: svižná akce; některé pěkné nápady (vozidla, zatopená část výzkumného střediska)

Proti: celkově zvuková stránka; šílená prázdnost a bezduchost

+7+14 / -7

Slýchával jsem o něm hodně. Často se o něm mluvilo. Každý ho znal. Leckterý hráč se věnoval jeho hraní. Všichni ho dohráli a s nebývalým nadšením o něm neustále mluvili. O čempak je řeč? O hře, která ve své době určila nový směr pro akční hry. Přinesla nové herní prvky, povedený příběh, skvělou hratelnost, výtečnou grafiku s ještě lepším zvukovým doprovodem. Řeč je o legendě z dílny Valve, o Half-life.

Half-life je herní fenomén. Můžete nesouhlasit, ale to je tak vše co proti tomu můžete dělat. V roce 1998 pobláznil tehdejší hráčské publikum hodně. Dnes má svých několikero pokračování v podobě Half-life 2 a dvou epizod. Ovšem existuje řada modů a upravených či zcela nových misí od fanoušků hry. Prodlužuje tak hratelnost a světlo na slunci fenoménu zvaným Half-life.

Kdo za to může?
Half-life byl ve vývoji vcelku něco přes 2 roky. Vyvíjela ho nová firma Valve, která vznikla teprve v roce 1996. Nic se od nich nečekalo, obzvláště určitě ne vytvoření herní pecky hned na první pokus. Half-life měl poměrně komplikovaný porod. Rodil se na svět s několika termíny, které nesplnil a tak hráčské osazenstvo už ani nedoufalo, že by mohl vyjít v slibovaných dalších termínech (první vydání mělo termín 1.12.1997 a další v létě následujícího roku). Avšak na konci roku 1998 vyšel a vzbudil nebývalo vlnu ohlasu. Narodil se Half-life, s ním i hlavní postava a ikona Gordon Freeman.

Kdo je dr. Freeman?
Gordon Freeman je vynikající fyzik, který dosáhl výtečných znalostí už v tak mladém věku. Pracoval pro institut v Massachusetts (Washington), který opustil aby se mohl věnovat práci ve výzkumném středisku Black Mesa v Novém Mexiku. V Black Mesa se každý den provádí různé výzkumy a testy technologií. Jednoho dne se jako obvykle chystal Gordon na další takový test. Ovšem netušil, že bude mít nedozírné následky. Při testování se stala nehoda, která zapříčinila výbuch reaktoru a uvolnili se do Black Mesa bytosti z dimenze Xen. To Gordon bezprostředně po výbuchu nevěděl... Musel zjistit co se vlastně stalo a přijít tomu na kloub.

Tajemná postava G-Man
Zvenčí však o nehodě vědí a už na základnu posílají vojenské jednotky, aby zamezili další postup stvůr do okolí. Jenomže jejich úkolem není jen eliminovat veškeré mimozemské bytosti. Mají za úkol zničit všechny, od doktorů po hlídače. Žádná informace se nesmí dostat mimo Black Mesa. Je za tímto vším tzv. G-Man? Kdo je vlastně G-Man. Mnoho se o něm neví. Avšak ví se že do Black Mesa přinesl úlomek, který při nepovedeném testu zapříčinil výbuch reaktoru. Na úplném začátku hry ho můžeme spatřit jak cestuje po kolejích vedle nás (pozoruje hodinky). V průběhu hry se ještě několikrát objeví. Kdo ale je G-Man? Odkud se vzal? Co vlastně dělá? Necháme si také něco v tajnosti. Na internetu koluje spousta mytologií o tom, kým by G-Man mohl být.

Slepá střílečka? To rozhodně ne!
Jen podle kvalitního příběhu už lze soudit, že nepůjde jen tak o obyčejnou akci. Half-life má v lecčem prvenství ve své době. A mnohé dokázal zdokonalit. Ve hře je spousta momentů kdy se musí Gordon opřít o svoji zbraň a řádně pokosit vše co se k němu začne blížit. Jenže jsou ve hře také úseky, ke kterým vám zbraň nepomůže i kdyby jste se na hlavu stavěli, za vlasy trhali a nebo jen tupě koukali. Jsou to úseky, kde je třeba zapojit logické myšlení. Ale také úseky, kde netřeba zbraně ani logické myšlení. Taková místnost s bednami, které visely v prostoru za řetěz upoutaný na stropě. A úkolem bylo po nich přeskákat na druhou stranu přes propast.
Jenže se po vyskočení začala bedna pohupovat. Těch pádů do propastí bylo snad víc, než se mi kdy podařilo v Mariovi. Nehledě na to, že na některá místa se normálním skokem nedostanete a je třeba skok daleký, který se v přípravě na sucho vždy povede a při ostrém testu se letí do propasti.
Osobně jsem tyhle úseky ve hře neměl v lásce. Stejně také žebříky. Nevím jestli jsem jediný komu dělají v Half-life problémy. Slézt po žebříku dolů pro mě znamenalo úbytek zdraví. Vždycky jsem se nějak netrefil a lisknul sebou o zem. Stejně tak lození po něm nahoru nebo doskok na něj. Nejen střílením a plošinovkám je Half-life otevřen. Skýtá i mnohá další překvapení a také logické přemýšlení. Nejde samozřejmě o nic extra složitého. Většinou je třeba tuhle přisunout bednu a po ní vyskákat dále, nebo najít různý vypínač atp.

Atmosféra
Už od začátku se dá říci, že hra má dobrou atmosféru. V roli Gordona se ocitáme na kolejovém dopravníku, kde z kabinky můžeme pozorovat cestou okolí (1.video). A že je na co se dívat. Různorodé místnosti, technické vymoženosti, támhle se mihne robot komíhající se a mířící do zelené radioaktivní vody. Opodál se hned na druhé koleji vyskytne stojící kabinka, ve které stojí tajemný G-Man a při pohledu na Gordona, jakoby si měřil čas na svých hodinkách.. Ale dál pozorovat nemůžeme, dopravník jede dalším tunelem do další mistnosti, dveře se za ním zavírají... Jen začátek hry mě příjde úchvatný i dnes. Cesta končí a dopravník zastavuje, přichází strážný a my míříme hezky za doktory, fyziky, vstříc dalším experimentům.. Jak hra plyne, lze spatřit spoustu zajímavých momentů, které podpoří skvělou atmosféru. Klidná chodba, tuhle problikne zářivka, támhle zas leží mrtvý vědec, něco není v nepořádku, blížíte se ke dveřím a náhle rupne stěna po levici a skrz ni se objevují pařáty zombie, nebo vtahuje vědce do větracích šachet a ač ho chcete zachránit, přijdete pozdě. Skvělých momentů si užijete víc než dost.

Hratelnost, interaktivita okolí
Half se hraje skvěle. O tom není pochyb. Jen bych opět upozornil na lození po žebřících, což je ale vskutku jen můj defekt, že nedokážu rovně lézt a skákat. Jinak se ovládání nedá vytknout zhola nic. Jestli se nepletu tak HL byl první, který účelně zavedl do hry hýbání s předměty a ve svém druhém díle to přivedl k dokonalostí. Právě tenhle prvek se mi hodně líbí. Posunování beden různých velikostí a z nich vytvořené schůdky, které pomohou k postupu do další místnosti ve hře. Možná malý detail, ale jak se říká, z maličkostí se skládají velké věci a velkou věcí nepochybně Half-life je. Také částečná rozbitelnost okolních předmětu nebyla až takovým zvykem ve své době. Navíc pokud se nepletu je Half-life vlastně první, který zobrazuje, nebo se alespoň snažil novátorsky zobrazovat zranění. Myslím červené zabarvení obrazovky, když nás někdo zraní. Dnes obvyklý jev, kterého si ani nevšimneme.

Prostředí a lokace
Celý Half-life je zasazen do základny Black Mesa v Novém Mexiku. I když se ve většině hry pohybujete v interiérech (později i v exteriérech), nepřináši hra žádný stereotyp. Neustále se lokace mění. Procházíte místnostmi, náhle je třeba k postupu prolézt šachtou, ta se překvapivě i svámi ulomí a spadnete do neznámé místnosti. Dále si zaplavete, sem tam zahopsáte, tuhle vyšplháte... Já se při hraní nenudil a stereotyp na mě nepůsobil. Half-life je první akce, která mě ale donutila sáhnout po návodu. Ve hře jsou lokace, kde jsem bloudil neustále dokolečka, vše živé pokoseno a nikde žádný východ. Z návodu jsem se pak dozvěděl, že se musím dostat dále přes šachtu. Prostě se neustále ocitáte v jiných interiérech, v místnostech velkých, malých, v halách, vítazích, šachtách, ve vodě ale dokonce i ve vzduchu (za pomoci větráku).

Grafika
Ta byla vypracována skvěle, avšak v ranné verzi se vyskytl problém, který špatně zobrazoval vodu a když do ní Gordon vlezl, špatně se v ní orientoval. Opravný patch tenhle nedostatek odstranil. V budoucnu vyšla verze Source, která zanechala celý Half-life tak jak je, jen ho oblékla do lépe vypadajícího grafického kabátu. A že mu seknul. Krásně vymodelované místnosti, různé stroje, všelijaké a všudypřítomné počítače, tlačítka. Všechno prostě sedělo tak jak má. Interiéry i exteriéry. Každou chvilku bylo něco, čím se dalo kochat, někdy možná né tak často. Nepřátelské mimozemské i pozemské jednotky vypadají v Source enginu naprosto skvěle, hezky do detailu propracované, že při každém střetnutí s novým oponentem jsem si musel mrtvolu prohlídnout. Hlavně ten první Scrab, blé, ty zubiska, no fujtajbl.

Nepřátelé
Úplně prvním nepřítelem je žebřík. Co vám budu vykládat, jen tak si stojí připevněný ke zdi a zírá, vyčkává si, pod sebou propast a čeká až se na něj svým neohrabaným tělem netrefím a slítnu do neznámých hlubin. Teď ale vážně. Ze začátku budete lítat po okolí s páčidlem a mlátit mimozemské potvory. S první zbraní vzrůstá nejen ego, útočnost ale také další druhy mimozemských oblud. S dalším a dalším postupem se začnou vyskytovat armádní jednotky, které jak víme, mají za úkol zničit a zabít vše živé na Black Mesa a zapříčinit tak jakýmkoli důkazům o tom, co se stalo. Ještě předtím se však musíme probít skrze mechanické střílny, které se aktivují pokud přejdeme přes laser. Ten je většinou šikovně "natáhnutý" od zdi ke zdi a skoro vždy o nej zavadím. Rambo styl v této chvíli je mojí prioritou. Proběhnout a postřílet vše okolo. Několik pokusů a mám vyhráno. Na stěnách bývají i bomby, v bednách se občas neskrývají lekárny a náboje ale také sem tam i nějaká ta obludka.

Zbraně
Od začátku hry běhá Gordon jen s holým pupkem. V těchto chvílích může tak akorát házet utrženými knoflíky od košile. V šatně ve výzkumném středisku si nasadí tzv. HEV oblek. Ten má hned několik dobrých vlastností. Nejenže funguje jako štít, který lze neustále po zranění dobíjet v přítomných přístrojích na stěnách ve hře. Díky němu lze i ve tmě svítit baterkou a v neposlední řadě dokáže oblek také identifikovat radiaci v jeho okolí. Dále na řadu příjde páčidlo, první pistole, brokovnice, kulomet a další mezi které patří například granáty nebo bomba na zeď. Zbraní je dostatek a dá se pohrát se všemi, najít pro ně situaci, kdy se uplatní.

Jak jsem se ke hře dostal?
Měl jsem k téhle hře nějaký neidentifikovatelný postoj. Několikrát jsem ji rozehrál a nikdy mě nenutilo ji hrát dál nebo dokonce dohrát. Na mém obstarožním stroji k tomu tehdy dopomohl fakt, že se mi hra mírně sekala a při ubrání detailů na minimum to už nebyl takový požitek. Jenže čas plynul a já dospíval věkově i hráčsky. Už nehraji kdejaké plytké slátaniny jako dřív. Už si hry vybírám. Pokud mě nebaví, vypnu, odinstaluji a pídím se po něčem jiném. Vždyť herních restů je tolik, že by byl hřích věnovat čas nějaké prachbídné a podivné céčkové hře. To jsem trochu odbočil. Ne však moc. Byla to doba kdy jsem měl už poměrně výkonný staronový počítač ale vcelku herní sucho. Nejlepší nové hry mi na něm neběžely. Což mi ani nevadilo. Vrátil jsem se k Mafii a zapnul si hezky detaily na maximum. Kochal se už několikrát dokončeným příběhem a letmo pokukoval po hře které bych se věnoval poté. Kamarád doporučil Half-life 2. Že prý je to opravdu kvalitní a výtečná hra. Vzpomněl jsem si na jedničku a můj tehdy vcelku strohý zájem o ni. Váhal jsem dlouho. Ale nakonec podlehl. I když jsem původně chtěl rozehrát hezky od prvního dílu, přes datadisky až ke dvojce, začal jsem hrát prvně druhý díl (rozuměj dohrát). Neskutečně jsem s nadšením pozoroval pro mě dechberoucí grafiku a užíval si každou lokaci i logické hádanky. A když už jsem myslel že mě nic nepřekvapí, dostal jsem do ruky Gravity Gun. Chrochtal jsem blahem. A Half-life si mě získal. Dvojku jsem dohrál a chystal se na díl první. Rest se tedy vyplnil až po dlouhých 4 letech. Mile překvapilo. I jednička je atmosferická, lekací graficky nádherná a hudebně i zvukově skvělá.
+16+19 / -3
Dohráno100

Komentář píši jako vzpomínku na éru mého hraní před cca 10 lety. Za celou tu dobu co hraju PC hry, mám nějaký svůj pomyslný žebříček TOP nejlepších her, tato hra patří rozhodně mezi ně.
Tehdejší kombinace špičkové grafické stránky hry, návykové hratelnosti, skvěle navržené úrovně (až na jednu), svým stylem, kdy je klasická 3D akce vyšperkovaná do detailů na tehdejší poměry, to vše při dlouhé hrací době, činí z mého subjektivního pohledu jasného favorita.
O perfektní grafickou stránku se staral upravený Quake 2 engine. Zde beru jako velké plus skloubení kvality a kvantity. Hra oplývala množstvím detailů a efektů a přitom měla velmi přijatelné HW nároky.
AI nepřátel byla taky hodná pochvaly. Od méně inteligentních vetřelců až po dosti agresivní vojáky, kteří svojí vzájemnou kooperací ze sebe činili dosti dobrého protivníka.
Zbraňový arzenál byl nadstandardní. Ve hře jste mohli vlastnit od notoricky známého páčidla přes pistoli, magnum, kulomet, brokovnici až po raketomet, mimozemské zbraně, granáty a další.
S hrou více hráčů jsem nikdy neměl moc tu čest, zde se zdržuju komentáře. Po Internetu jsem tuto hru nikdy nehrál, snad jen po lokální síti jsme jen tak 4fun zkoušeli pár her s bratrem.
Dále je dobré zmínit, že Half-Life není jen tak ledajaká 3d akce, kde neustále přímočaře jdete kupředu a jen kosíte nepřátele. Obsahuje i logické prvky, které mi tehda uměly celkem i zavařit mozek. Dokonce mě to donutilo si koupit oficiální příručku a sem tam jsem se musel nahlédnout co a jak udělat, abych se mohl dostat dál. Dodnes tuto knihu vlastním a sem tam seberu z poličky a prolistuju jako určitý způsob zavzpomínání na staré časy :)
Na závěr bych chtěl zmínit snad jen jediný zápor ve hře, který mě stejně nedonutí snížit ohodnocení z plného počtu. Jedná se o mnohokrát avizovanou závěrečnou pasáž. Mimozemská planeta Xen. Přes hodně úmrtí a zasekávání se prostě nemohu jinak.

Pro: Atmosféra, zvuky, grafika, celková hratelnost, páčidlo :D

Proti: Maximálně tak Xen.

+27+27 / 0

Doplňování herních restů pokračuje. Tentokát však zdaleka ne tak optimisticky. Half Life je hra, kterou valná většina hráčů vynáší do nebes, což vesele potvrzuje i místní hodnocení. Proč? To asi nepochopím.

Hru jsem průběžně již od doby vydání zkoušel několikrát rozehrát, ale nikdy si neudržela moji pozornost déle než pár minut. Vždy jsem se do ní ale pustil s tím, že "tentokrát už to vyjde a já poznám, proč ji všichni tolik blahořečí". Nikdy se tak nestalo a nestalo se tak ani teď, kdy jsem ji po letech konečně dotáhnul do finále.

Přestože hra není vysloveně špatná, žádnou zázračnou aureolu kolem sebe nevytvořila a ze všech koutů slibovaná herní nirvána se tak nekonala. Prostředí je vcelku zajímavé, i když postupem začíná být značně repetitivní. Naštěstí se to ale spraví a design na konci hry při přechodu na Xen si zaslouží opravdu pochvalu. Místy jsem měl ale z level designu opravdu špatný pocit - procházení naprosto samoúčelných místností a chodeb nebo skákání po krabicích zavěšených kdesi ve vzduchoprázdnu uprostřed výzkumného komplexu? Kdepak, tohle není to pravé ořechové. Nepřátelé jsou vcelku originální, i když jejich variabilita není největší. Několik těch logických hádanek hru oživí, stejně tak jako zapojení jednoduché fyziky. Tempo hry je proměnlivé, ale většinu času se člověk úplně nenudí, byť se hra několika opravdu zdlouhavým (nudným) pasážím nevyhnula. Zbraní je přehršel, některé z nich jsou perfektní a člověk si je ihned oblíbí, jiné nenajdou prakticky za celou hru žádné uplatnění. O grafice dnes nemá, vzhledem k datu vydání, moc smysl mluvit, ale vysloveně ohavná není ani dnes. Což je úspěch, protože éra prvních akcelerovaných her je většinou největší zlo (i starší ručně kreslené hry morálně stárnou výrazně pomaleji).

Celkově mě HL nijak nenadchnul, ale ani neurazil. Hra mě na nějakých 13 hodin zabavila, byť s proměnlivou intenzitou. Hodnotím jako lepší průměr.

Pro: pár dobrých momentů, zajímavé mimozemské prostředí, závěrečná písnička

Proti: občas úsměvný level design, místy zcela debilní respawn potvor

+21+23 / -2

"Někdy dovnitř znamená ven." Alice - The People Under the Stairs (1991)

Tak jsem se po cca pátém dohrání "Halfa" konečně dokopal k tomu, abych si svůj mozek zase vylil na (virtuální) papír, tahle hra s velkým "H" si to opravdu zaslouží.
Half-Life jsem poprvé hrál již v době jeho vydání a byl to opravdu zážitek. Vzpomínám, jak se můj studijní průkaz začal podezřele množit omluvenkami typu: Bolest hlavy, nevolnost, rodinné problémy apod. Za nějakou dobu jsem musel značně omezený repertoár prostřídat a hl. dávat bacha, aby se tam neobjevily věty typu: Rekonvalescence ze šoku po napadení Headcrabem, kontaminace rad. materiálem, komplikovaný průstřel hlavy, zánět mimozemského kousance, ozdravný pobyt na Xenu apod.

Jednou z hlavních novinek tehdy bylo, že levely nebyly oddělené do té doby klasickým způsobem (zatmívačkami, loadovacím screenem, roztmívačkami nebo in-game animacemi). Namísto toho se v určitý okamžik hra na chviličku sekne a načte další úroveň (zároveň se objeví decetní název úrovně), takže váš pocit ze hraní je kontinuálnější. In-game animace nebyly vůbec zapotřebí, vystřídaly je totiž velmi dobře provedené scripty. Příběh je jednoduchý ale silný (ostatně o nějaký složitě rozvětvený komplikovaný příběh ve 1st person akcích ani nestojím). Vychází částečně z povídky Stephena Kina - The Mist. Kdo viděl film se stejným názvem a nehrál hru (ale upřímně moc nevěřím, že tu někdo takový vůbec je), je ve výhodě. Nebojujete za nějaké vyšší cíle, nejste členem žádné frakce, nevedete povstání proti vzbouřeným strojům, nemstíte se gangům za zabitého bratra... jen se snažíte dostat ven, přežít a vlastně i vyžehlit průser, na kterém máte také svůj podíl. Ano - snaha o nalezení cesty ven a zastavení mimozemské invaze je tím hlavním, co vás nutí ve hře pokračovat dál za každou cenu. Hra se může pochlubit velmi silnou atmosférou, kterou u mě překonaly jedině noční výpravy do podzemí v prvním Stalkerovi (2007).

V cestě za svobodou byl neocenitelnou pomůckou váš speciální laboratorní oděv, který se dal dobíjet pomocí baterií nebo čerpal energii z automatů. Chránil vás před zásahy nepřátelských zbraní nebo před radiací, elektřinou apod. Zdraví se dalo doplňovat z malých lékárniček, nebo z větších, na zdi zavěšených "automatů". Jelikož hra neobsahuje žádný inventář, nedají se lékárničky sbírat do foroty. Pokud trpíte akutním nedostatkem hitpointů, můžou vám pomoci vědci, takže zbytečně nestřílet civilisty se opravdu vyplatí. Na Xenu vám pak pomůžou healovací jezírka nebo komory. Hold mimozemšťané mají o něco lepší lázeňství než my na Zemi. Kromě lékárniček, baterií, zbraní a munice vlastně ve hře nic nesbíráte. Na berserky, jet packy, zlaté cihličky nebo nejrůznější zázračné artefakty zapomeňte.

Zbraně měly podobně jako v Unrealu (1998) dva módy střelby, byly více než v kterékoliv hře dokonale vyvážené a perfektně zpracované. Začínáte s páčidlem (přijde vhod hlavně u rozbíjení šachetních mříží, krabic s vojenskou technikou nebo proti těm nejmenším nepřátelům nicméně i přes to všechno si myslím že jako zbraň nebyla zvolena úplně nejlépe: jako předmět na páčení ho vůbec nepoužíváte, což kolikrát před zavřenými dveřmi budí tak trochu rozpačitý dojem a proto jsem si oblíbil mnohem více hasák z následujícího datadisku), postupně získáte pistoli Glock 17, brokovnici SPAS-12, samopal MP5 H&K s granátometem, kolt Python .357 Magnum, moderní kuši s teleskopem, přísavné miny, nálože, ruční granáty, raketomet s naváděnými střelami (tady bylo zajímavé, že nepřátelské tanky používaly stejný typ naváděných střel, mohli jste tak svým raketometem střely odklánět a využívat jich proti oponentům – upřímně, z kláních po síti jsem věděl jen o ovládání cizích raket ze stejné zbraně u jiných hráčů, ale ovládání tankových střel jsem našel až na Youtube) – tedy reálné zbraně, ale dojde i na experimentální sci-fi zbraně vyrobené vědci (Gauss pušku nebo malou „přenosnou elektrárnu“ pálící energetické paprsky) a zbraně používané samotnými vetřelci – biomechanickou ruku s „inteligentními“ střelami a malé štěnice - Snarks, které jdou po všem živém a po několika sekundách explodují. Pocit ze střelby byl opravdu povedený, čemuž pomáhaly kromě animací i vynikající zvuky. Třeba takový Sin se musí před Halfem vyloženě stydět. Další vychytávkou bylo, že ne všechny zbraně fungovaly pod vodou (na rozdíl např. od Unreala). Multiplayer navrch měnil primární mód střelby u samostřílu.
Krom těchto zbraní, bylo občas možné (vlastně nutné) používat těžkou techniku, kterou do základny přivezli vojáci (kulomet, raketomet, tankové dělo a tankový kulomet). Těžkou technikou jste prostřelili zdi či vrata, mohli jste se tak dostat do nepřístupných míst a pokračovat dál ve hře, kosili jste s její pomocí hordy nepřátel, kterým byste se jinak ubránili jen velmi těžko. V jednom kole si dokonce budete muset přivolat airstrike, abyste se dostali dále, případně jím oddělali menšího bosse. Ostatně těžkou techniku můžete používat i při síťových hrách (pokud si dobře pamatuji, nezískáte ale frag).
Tvůrci úrovní pro hráče přichystali spoustu situací, při kterých je nejlepší (ale ne nezbytně nutné) použít specifické zbraně (např. sundat helikoptéru nebo letadlo bylo nejlepší pomocí Gauss pušky nebo raketometu, Ichthyosaury jste nejlépe zneškodnili přímo ve vodě pomocí kuše nebo pistole, laserové přísavné miny jste nejlépe zneškodnili granátem etc.), prostřídali jste tak všechny zbraně a žádná nebyla vyloženě do počtu. Také se mi líbilo, že třeba i taková základní zbraň jako pistole byla použitelná i proti silnějším nepřátelům a svou relativně malou účinnost vyvažovala mimořádnou přesností. Např. s nemastnou neslanou pistolí z Kingpina se nedá vůbec srovnávat. Vůbec účinnost všech zbraní byla velmi dobře provedená (např. biomechanická zbraň Gruntů umožňuje do jisté míry pálit i za roh a hodí se tak v riskantních situacích a obecně při střelbě na dálku).
Na svých cestách jste si mohli svítit baterkou, která se postupně vybíjela ale dala se potom velmi snadno nabít, takže jste nemuseli po levelech hledat desítky baterek, aby vám osvětlily jinak tmavé prostory (viz. třeba Unreal). Baterka fungovala i při střílení a nenutilo vás to neustále překlikávat baterka-zbraň jako např. v Doomovi 3.

Nepřátelé – další kapitola sama o sobě. Co se týče těch pozemských - vojáci v plynových maskách a červené barety (se samopaly, brokovnicemi a granáty) se svými hláškami: „We've got hostiles! Let´s Go!, Fire in a Hole!” a opravdu mrštné černé „ninja ženy“ speciální jednotky. Mariňáci dokázali zatápět u těžké techniky, pálily po vás z raketometů, z kulometů, měli i svá sniperská doupata. Uměli opravdu překvapit slaňováním, v jednom kole vám do tunelu hodí i nálož, čekají na vás u dynamitem obložené zdi, dělají vám společnost na vlastní drezíně, nebo střílejí skrz ventilační šachtu, kde se zrovna plížíte (vše naskriptováno), velmi přesně házeli granáty, využívali překážek, kryli se, vedli proti vám koordinované útoky a hlavně ve správný čas neváhali zdrhnout. Krom toho na vás v několika kolech útočí vrtulník (dá se sundat naštěstí) a nemaže se s vámi – pálí po vás rakety a kropí vás z kulásků. Mimo těžkých kulometů a raketometů vám vojáci znepříjemňovali život airstriky, zaminováním okolí, kterým musíte projít, nebo strategickým rozmístěním automatických věží s kulomety. Ty se aktivovaly, pokud jste prošli skrze laserový paprsek, nebo explozí v těsné blízkosti paprsků. Pak tu byly rovněž bunkry a tanky, které jste museli zničit (nebo kolem nich bezpečně proběhnout). Bacha jste si museli dávat i na stropní střílny, které neměly moc rády cokoliv organického. Fantastickým přestřelkám s vojáky nahrával level design, jednotky byly skoro vždy kryté za barikádami, v bunkrech, transportérech a vůbec měly oproti Vám výhodné pozice.
Z mimozemských vetřelců vás obtěžovali čtyřnozí „písklouni“ – Houndeyes, schopní vyvolat šokovou vlnu, dále strategicky rozmístění skokani - Headcrabové (odpověď na to, odkud se neustále tihle "infarktmakers" berou, dostanete později na Xenu), kteří mi nejednou způsobili těžký šok, kterému se snad vyrovná jen pár okamžiků z celé série F.E.A.R (kdo procházel větracími šachtami, ví své). Potom tu byli zombie – infikovaní civilisté, kterým se na hlavě usadil Headcrab a započal přeměnu (něco mezi Facehuggerem z Vetřelce a C.H.U.D.) – taky geniálně rozmístění v tmavých rozích nebo úzkých prostorách, dále dvounohé příšery s chapadly v hubě - Bullsquids (s texturou připomínající jaguára), plivající kyselinu a libující si v oblastech s radioaktivním spadem, vodní příšery – Ichthyosaurs, vypadající jak druhohorní mořští ještěři (odtud také jejich název), „stropní jazyky“ - Barnacles, které byli rozmístěné tak šikovně a mnohdy schované v absolutní tmě, že jste jim vlezli kolikrát do léčky (stávalo se mi to i po několikátém hraní hry). Humanoidi – Vortigaunts (vypadali jako Brundle-fly), střílející na dálku velmi přesné elektrické výboje a zblízka sekající svými ostrými pařáty. Mimozemská gorila – Grunt, pálící z paže své organické střely hledající živé cíle (ta se vám do ruky taky dostane a budete ji moci používat proti nepřátelům). Pokud Grunty považujete za velkou hrozbu, radil bych vám na Xenu nestřílet do velkých, vejcím podobným, předmětů. Ve hře se také objevoval ohromný biomechanický kolos - Gargantua/Garg, schopný posílat po zemi rudý energetický paprsek a hlavně pálící ze svých plamenometů, které měl místo paží. Objeví se za celou hru tuším 3x (dva na základně Black Mesa, jeden na Xenu) a plní vlastně úlohu menšího bosse (k jejich eliminaci je třeba splnit menší questy, ale dají se i zničit jen hrubou silou - tedy za předpokladu, že máte dost výbušnin, nic jiného na ně absolutně neúčinkuje). Na Xenu vám život ztrpčovali levitující trpaslíci - Alien Controllers, kteří proti vám vysílali energetické výboje. Málem bych zapomněl i na vodní červy, kteří vám ale ubírali jen minimum zdraví. Co se týče hlavních bossů - vzpomínám si na tři (jeden v komplexu na Zemi, dva na Xenu). Pokud si to dobře pamatuji, byl to snad Quake, který poprvé nabídnul bosse, které jste nemohli udolat jen hrubou silou, ale museli jste k jejich zničení vyřešit i nějaký vedlejší úkol. Half-life v tomto směru nezůstává pozadu.
Čas od času jste svědky situace, kdy vojáci čelí v boji mimozemštanům. Je jen na vás, jestli se do takové akce zapojíte a zkusíte zvrátit poměr sil ve svůj prospěch, anebo vyčkáte až se všichni vybijí a zůstane jen ten nejsilnější. Leckdy se vám povede, i podle starého příslovi: Když se dva perou, třetí se směje, bez úhony takové scény přeběhnout.
Poslední věcí, kterou zde zmíním byly reakce nepřátel - díky animacím a famózní AI jste měli přesvědčivý dojem, že jste skutečně překvapili skupinu nepřátel a ta na vás začala reagovat. Nic podobného jako v Kingpinovi zde skutečně nenajdete (zasáhnu nepřítele zády ke mně a frame na to se otočí ke mně čelem a dává mi headshoty na vzdálenost přes půl levelu a stojí při tom na místě jak nezničitelný robot).

V boji s nepřátelskými jednotkami vám pomáhala ochranka, na kterou jste několikrát narazili. Stejně jako u rok mladšího Kingpina se nezřídka stávalo, že se sidekicks zasekávali a museli jste se pro ně vracet a zadavát jim znova příkazy. V několika případech bylo nezbytné udržet společníky naživu, aby vám později mohli pomoci pokračovat dál ve hře nebo se dostat k vybavení. Někdy vám naopak jejich smrt přihrála do ruky zbraň. Vědci byli pro vás důležití i z jiného důvodu. Pokud jste na tom se zdravím nebyli úplně nejlépe a lekárnička byla v nedohlednu, dokázali vám pomocí injekcí vrátit alespoň část drahocených hitpointů a plnili tak vlastně i funkci mediků. Počet sidekicků byl omezen a tak s vámi mohli jít tuším jen maximálně tři najednou. Pokud jste z nějakého důvodu stříleli na jednoho, druhý se obrátil proti vám. Zadávání příkazů bylo podobné jako u vědců (zůstanu zde, jdu s tebou) s možností krytí navíc. Chápu, že záměr tvůrců byl takový, abyste se levely prostříleli pokud možno sami jen tu a tam s malou podporou sidekicků. Nicméně, byla opravdu škoda, že se ochranka nebo vědci zastavili u první překážky (kvůli skoku, skrčení, lezení po žebříku) a odmítli pokračovat dál. Tady musím pochválit hru Kingpin, která vyšla o rok později (tím pádem už měla na čem stavět) a kde vás sidekicks doprovázejí bez problémů v jakémkoliv terénu. Na druhou stranu zase u Half-Life, pokud jste se ocitli v malých prostorách s vašimi spojenci, dali se celkem bez problémů popostrkávat a nemuseli jste ztrácet nervy a postřílet je nebo loadnout znovu pozici.

Umělá inteligence byla opravdu na velmi vysoké úrovni a na dlouhou dobu kralovala 3D střílečkám z vl. pohledu. Trumfla dosti opěvovanou AI Unrealu (kterého jsem nedávno dohrál i s datadiskem – a snad kromě Skaarjů je to jednoduše docela bída, ostatně za největší přednost stejně považuji jejich schopnost pronásledovat Vás za každou cenu třeba i přes celý level a zejména uhnout kotoulem do boku před vašimi střelami, podobně se chová i Gasbag ze stejné hry, z jiných her mě napadají např: Blood II a NOLF), vydaného ve stejném roce. Jak už jsem se zmínil, vojáci koordinovali své útoky, obkličovali vás, využívali překážek a kryli se, přesně házeli granáty (ne zase tak strojově přesně jako např. ve Stalkerovi – Clear Sky, aby vám to způsobilo psychickou újmu a vy pak mrštili originálkou o zem jako já :-( ), nebo granáty jednoduše položili na zem před sebe a rychle zdrhli, což se vám mohlo stát při jejich pronásledování osudným. Zkrátka nestáli na místě nebo se houfně nerojili a nenabíhali tupě pod vaše zbraně (jak tomu bylo do té doby snad ve všech střílečkách z vl. pohledu), černé „ninja ženy“ přidaly neobvyklou mrštnost, výskoky, přemety a znesnadňovaly vám zásah mnohem více než konvenční vojenské jednotky. Jako na potvoru se vyskytují v málo osvětlených prostorách a dávají o to více zabrat. Kolikrát se mi stalo, že na mě odněkud jedna z nich vystřelila, při jejím pronásledování udělala salto a zmizela někde nade mnou a než jsem stačil zaregistrovat, kam se k sakru poděla, šila to do mě úplně z jiného směru, případně jí v tom pomáhala její soudružka ve zbrani. Co se týče mimozemšťanů, byli schopni vás pronásledovat přes celé levely a nedali vám vydechnout (zejména Grunts v pozdější části hry, ale i ostatní), byli schopni v boji měnit svoje pozice, snažili se obcházet překážky a napadnout vás třeba z jiné strany, prostě nestáli tupě na místě jak na porážce. V boji zlízka se snažili uplatnit hrubou sílu a způsobovali vám těžká zranění, na místo toho aby po vás neustále stříleli ze svých zbraní (Stejně tak mariňáci si do vás občas zblízka kopli). Mnohokrát se naskriptovaně teleportovali přímo před vás nebo za vás ale nebylo to tak předvídatelné (rozuměj: pořád) jako např. v Doomu 3. AI z této hry se dle mého názoru přiblížila až ta z Far Cry (2004) a překonala ji ta z F.E.A.R.u (2005). Abych ale nezůstal jen u té chvály, ve větším počtu si mariňáci házeli granáty doslova pod nohy a likvidovali se tak častokrát navzájem, dále neváhají vstoupit do radioaktivního spadu, nezastaví se před ním nebo se mu nevyhnou skokem. Stejně tak securiťáci se klidně procházejí po kolejišti pod proudem, dokud nezemřou.

Třebaže můžeme level design rozdělit na dvě hlavní části - základna Black Mesa a mimozemský Xen, o různorodost prostředí paradoxně vůbec nebyla nouze. Takovou malou exkurzí do level designu Half-Life je samotný úvod v jedoucím vlaku (nápad, který se později objevil i ve hře Doom 3), kde projíždíme šachtami, tunely, skze kaňon, dáváme přednost vláčku, spatříme různé roboty a stroje (taky vás trochu mrzí, že jste pak ve hře nemohli ovládat vysokozdvižný vozík nebo toho žlutého čtyřnohého robota a řešit s jejich pomocí další úkoly?) a jedeme nad radiokativním spadem. Cestou si můžeme všimnout ochranky, pobíhajících vědců a poprvé se objeví tajemný G-Man v protijedoucím vlaku. Na základně procházíme chodbami, kancelářemi, laboratořemi, jezdíme výtahy, prolézáme výtahovými a větracími šachtami, lezeme skrze potrubí, projíždíme podzemní železniční dráhou, objevíme továrnu na transport a zpracování odpadu, ale také mrazírnu, garáže, minová pole s ostnatými dráty, zaminované sklady a proplouváme zatopenými prostorami. Na malou chvíli se několikrát podívame i ven (navštívíme raketové silo, přehradu, kaňon, letiště), abychom s co největší nechutí a odporem zase lezli zpátky do těch zamořených, špinavých prostor v podzemí. Ano, Half-Life má do krásné, barevné, denní džungle a otevřeného světa z Far Cry hodně daleko a je nutno podotknout, že je hrou dosti pochmurnou až depresivní. Troufnu si poznamenat, že právě uzavřenost světa Half-Life, respektive základny Black Mesa, je hlavním trumfem hry. O to více na vás zapůsobí okamžiky, kdy se konečně podíváte nahoru - na povrch, na čerstvý vzduch. Přirovnal bych to k momentu z filmu The Matrix Revolutions (2003), kdy Neo a Trinity vyletí nad oblaka a vidí taky jiný svět, než jen tu depresivní špinavou postapokalyptickou hrůzu, na kterou jsou bohužel zvyklí.
Přestože hra obsahuje pasáže, u kterých je nutné splnit několik vedlejších úkolů, aby vám bylo umožněno pokračovat dál v postupu (Blast Pit, Lamba Core), neměl jsem z nich pocit samoúčelného prodlužování herní doby jako např. u konkurenčního Unrealu (zmáčkni páku na konci úrovně, otevře se další na začátku a po ní finální vrata na konci). Vedlejší úkoly je totiž možno plnit v libovolném pořadí a tím pádem značná koridorovost celé hry není tak znát. Některé úkoly je možno také prostě obejít (např. likvidace prvního Garga, vyzvednutí první Gaussovky apod.). Na druhou stranu několikrát máte dojem, že se leveldesignéři tak trochu zbláznili nebo schválně ztěžují hru dost šílenými věcmi, které prověří jestli ovládání máte dostatečně v krvi. Drtiče na transportních pásech (vzpomínáte na Galaxy Quest a Sigourney Weaver? :-) ) a změť jednotlivých pásů (část Residue Processing) jsou ještě pochopitelné ale rotující plošinky nořící se do radiokativního spadu střežící postupně se odkrývající teleport působí slušným WTF dojmem. Sem bych zařadil i první zkušenost z Xenu - skákání z výše položených plošinek na nižší. V těchto momentech hra spíše připomíná 3D "hopsačku" nežli sci-fi horror survival akci.
Když už jsem zmínil Unreal, přiznávám se bez mučení, že asi jako všichni jsem čuměl se slintající otevřenou hubou na pohled, který se mi naskytl po opuštění lodi hned na začátku. Neobdivoval jsem jen super grafiku, ale především obrovský prostor a herní plochu, kterou hra disponovala a dala tak zapomenout na prvního Quaka, který měl ve velikosti levelů znatelná omezení. Half-Life rovněž nemá problémy se zobrazováním větších exteriérů (např. přehrada, kaňon, letiště, Xen), třebaže je paradoxně postaven na zmodifikovaném enginu právě prvního Quaka. Rozsáhlým venkovním prostorám z Unreala se zřejmě rovnat nemůže ale zase je má dle mého názoru více zaplněné a ne tak zoufale prázdné. Ostatně právě zdlouhavé cestování od jednoho cíle k druhému mě na Unrealovi vadilo docela dost. Pravdou je, že vás hra neustále něčím překvapuje. Např. je zde i okamžik, kdy na splnění úkolu máte časový limit (lis na odpad, kam vás po nakládačce nacpe vojenská jednotka), šlapání po svých vystřídá dopravní prostředek - drezína (dokonce dvou druhů), zaplavujete prostory, abyste se dostali dále, pomocí airstriku a těžké techniky si razíte cestu, nahazujete nebo naopak ničíte transformátory, vyhýbáte se minám a náložím, uskakujete před padajícím stropem, propadáváte se potrubím nebo stropem do nižších pater. Kromě živých protivníků se musíte čas od času vypořádat i s nejrůznějšími živly a hrozbami: Ohněm, vodou, mrazem, párou, elektřinou a radiací. Prostředí čas od času nabídne také různé povrchy (námraza, voda), které vám lehce ovlivňují pohyb. Esem v rukávu pak byly logické hádánky, které tu a tam nažhavily vaše mozkové závity a tvořily tak zajímavý kontrast k samotné akci. Nejednalo se nikdy o nic nelogického, a tak jste se málokdy zasekli u konkrétního problému na delší dobu.
Někdy existuje i několik různých způsobů, jak vyřešit problém s postupem dál, třebaže nelineární systém z konkurenčního Sinu šel podstatně dále. U Halfa si vzpomínám např. na chodbu s kaluží vody, do které nemůžete vstoupit kvůli el. zkratu. Stačí však chytře rozmístit za sebou několik krabic a přehopsáte po nich jak v kterékoliv plošinovce. Nebo si můžete přistavit pouze jednu krabici tak, abyste vylezli na větší a pak na kabel, který je vedený kolem stěny, můžete po něm vesele přelézt a potom seskočit až za kaluží. Dále mě napadá místnost se třemi obrovskými hydraulickými lisy. Tady jste buď museli skákat po plechových krabicích a jednu dřevěnou, která vám bránila v cestě dál a blokovala žebřík, rozbít nebo rozstřelit a vyšplhat nahoru. Nebo jste mohli skočit do lisu, když byl dostatečně rozevřený a najít ten správny okamžik, kdy jste mohli skočit do dalšího a pak z posledního vyskočit na plošinu. Potom je tu místnost s plotem, který je pod elektrickým proudem. Stačí rozstřelit transformátor a máte vyhráno (otevřou se vám dveře) nebo můžete zkusit štěstí a přeskočit plot pod napětím.

Multiplayer nabídnul zajímavé mapy na vyřádění se a co si budeme povídat, název Crossfire nikdo z nás, kdo Halfa po síti hrál, nezapomene do smrti.

Fyzika enginu (spolu s předpřipravenými stupni poškození) nepředstavovala takový průlom jako třeba ta z dílu druhého, ale v té době plně postačovala a skvěle jí využíval nepřekonatelný design úrovní. Mnohokrát na vás chytří level designeři přichystali pomocí skriptů překvapení, když se pod vámi najednou prolomila podlaha (to jste doslova ztráceli půdu pod nohama :-) ), padali jste neznámo kam, většinou jste přistáli ve vodě nebo v radioaktivním spadu a nově vzniklou překážku jste museli buď přeskočit, obejít jinudy nebo si cestu znovu provizorně vybudovat pomocí jiných předmětů (sudy, krabice). Někdy jste si naopak museli cestu probourat skrze zátarasy, nahromaděné bedny etc. V několika případech jste si mohli paradoxně postup ztížit sami, např. když jste neuvážete střelili do sudů s hořlavinou a ty pak explodovaly a vzaly s sebou část mostu apod. Skla se tříštila, dřevěné bedny se daly rozbít páčidlem, případně rozstřílet nebo jakkoliv vyhodit do luftu, ty větší se dokonce rozkládaly po kusech a rozmlátit je trvalo déle než ty menší (rozbily se také poté, když jste na ně skočili z větší výšky a tím pádem do jisté míry šetřily vaše zdraví). Malé kovové krabice se daly šoupat po zemi, kolikrát to bylo nutné, abyste se vůbec pohnuli dál (pokud jste ale "šoupacích krabic" měli více u sebe, nebylo možné se všemi najednou pohnout). Faktem je, že jste byli odkázáni jen na šoupání po zemi, žádný předmět se nedal uchopit a přenést na libovolné místo. Rovněž krabice, které jste shazovali z výšky dolů, se do poslední chvíle držely nahoře nehledě na těžiště a bez známky naklánění, vždycky spadly úhledně na spodní stranu, na nějaké převrácení ve stylu Trespasser zapomeňte. Dále tu byly kromě sudů i krabice, které po zásahu explodovaly, mohli jste toho využívat v soubojích s přesilou. Předměty se ve vodě pohupovaly, byly nadnášeny a unášel je proud (stejně jako vás). Pak tu byly transportní pásy, u kterých bylo v jednom případě dokonce možné (vlastně spíše nutné) přepnout chod. Další zajímavostí byly mimozemské "trampolíny", díky kterým jste se mohli dostat přes jinak nepřístupné překážky. Nadnášeni jste byli i pomocí obrovských větráků, které musíte v určitých situacích rozchodit. Skluz po šikmé ploše se dal zbrzdit a nestálo vás to zbytečně život. Gravitace na Xenu byla menší než na Zemi - mohli jste doskočit mnohem dál a výš. A propo, na Xenu se zpočátku vůbec neobejdete bez speciálního skoku. V několika lokacích je zničitelnost prostředí dobře patrná - z poškozených trubek na stropě uniká oheň, stejně jako z několika trubek ve zdech uniká hořící plyn (dá se to někdy použít jako past proti pronásledujícím nepřátelům). Stejně tak automaty na sodu se dají roztřískat. Jinak hra obsahuje i zajímavé interaktivní prvky - můžete spustit alarm v hale, zhasnout a rozsvítit světlo v laboratoři, vytáhnout z automatu pití nebo někomu v kuchyni mikrovlnkou zku..t oběd. Moc vděku se ale za tuhle možnost, na něco sáhnout a vyzkoušet si, nedočkáte.
Na závěr této části bych rád poukázal na situaci ve hře, kde musíte pod vodou uvolnit zamčené barely, na kterých poté přehopsáte přes vodu. Schválně se při jejich uvolnění zkuste na jeden ve vodě postavit, uvidíte, že nebude stoupat tak rychle, jako ty ostatní. A pak že Half-life jednička nemá žádnou fyziku...

Hru musím i pochválit za absenci dementních technik ovládání (např. otřesné neustálé klikání jedné klávesy/myši v případě F.E.A.R. II – další originálka o zem :( ). Hold se nejednalo o žádnou konzoloidní konverzi. Dále např. způsob lezení ze/po žebříku byl vyřešen naprosto famózně (nebylo to takové utrpení jako např. v pozdějších 1st person střílečkách - Kingpin nebo Soldier of Fortune), třebaže do realistického zobrazení např. ve Far Cry nebo F.E.A.R. to mělo jěště daleko. Vědomi si toho, tvůrci naschvál pro hráče nachystali několik situací, kdy je vyloženě třeba z větší vzdálenosti (nebo v přesný okamžik) naskočit na žebřík (nebo z něj naopak někam seskočit) a pokračovat tak dále ve hře.

Dalším trumfem, který Half-Life měl, byly nascriptované sekvence. Díky nim celá hra získávala až filmový nádech. Scripty buď jen na pozadí dokreslovaly už tak hutnou atmosféru (mimozemšťané likvidující obyvatele základny, padající vědci do propasti, mizející G-man, smrt jednoho securiťáka, která oznámí přítomnost černých spc. jednotek) anebo se přímo podílely na vaši hratelnosti (např. teleportující se mimozemšťané útočící proti vaši těžké technice, Grunt, který prohodí zdí jednoho z mariňáků a vzápětí na vás zaútočí, mariňák, který vám hodí nálož do tunelu aby vám v něm samotnému nebylo tak smutno, výsadky Gruntů mimozemskými bioletadly, Gargantua, který rozmáčkne v garážích mariňáky o zeď a vzápětí jde po vás, rozstřílení větrací šachty mariňáky, padající strop apod.). Zajímavé bylo, že do několika z těchto scriptů bylo možno zasáhnout a změnit tak jejich průběh. Např. když se spustí ze stropu Barnacle a uchvatí jednoho z opodál stojících vědců, mohli jste buď nečinně přihlížet jeho následné smrti, nebo Barnaclea zneškodnit a vědce tak zachránit. Stejně tak jste mohli zachránit jednoho securiťáka před Barnaclem, nebo ho ponechat jeho osudu a vzít si po něm jeho osobní zbraň. Dále mě napadá scéna, kdy Bullsquid vtahuje do své nory jednoho z mariňáků za účelem řádného nasnídání. Zkuste tu bestii zabít dříve než spořádá svou kořist a uvidíte, jak se vám pak voják poděkuje. Inu, nevděk světem vládne. Rovněž jste mohli zachránit naivní vědce, důvěřující vojenským jednotkám, které vtrhly do základny. Populární scripty začali od té doby do svých her integrovat i ostatní tvůrci her a co si budeme povídat, staly se tak ve 1st person střílečkách nezbytnou součástí.

Animace byla prostě neuvěřitelná. Vyděšení vědci se kryli, zranění vojáci kulhali, nabíjeli si své zbraně, zblízka do vás kopali, kryli se před blízkými explozemi, po smrti nepřítele si šli zkontrolovat mrtvolu, po zásazích padali k zemi několika způsoby (podle toho, jestli to dostali zepředu nebo zezadu, do hlavy, do prsou a rukou, do nohou, nebo do rozkroku). S tím souvisí i tzv. zásahové zóny. Je pravda, že zásah do hlavy nepřátel způsoboval mnohem větší poškození než zásah kamkoliv jinam (pokud jste se zrovna nestrefovali do neprůstřelných přileb ochranky nebo brnění Gruntů).
Tvůrci sice původně slibovali takové vychytávky jako ustřelení nebo prostřelení končetin, ale v samotné hře se nic takového neobjevilo. Souběžně s ní ale vyšla jiná 1st person střílečka - Sin, která disponovala textury postupného poškození nepřátel (omylem jsem toto prvenství přisuzoval hře Kingpin). Sin (podobně jako pozdější Kingpin a Soldier of Fortune) využíval zmodifikovaného enginu z původního Quake II (1997). Snad úplně poprvé se textury postupného poškození objevily právě v této hře. Docela škoda, že něco podobného neobsahoval i Half-Life, přidalo by mu to na realističnosti a v multiplayeru i na zábavě.
Grafika ale obecně byla na svou dobu výborná a mezi silnou konkurencí (Unreal, Sin, Blood 2) rozhodně nezaostávala. Textury byly ostré a celkem detailní, na první pohled bez znatelné komprese (Kingpin), nejrůznější efekty (exploze, energetické střely, rozprsklá těla vetřelců i lidí a jejich krev ulpívající na povrchu předmětů a zemi) byly skvělé. Postavy měly dostatečný počet polygonů, byly velmi dobře vymodelovány a vůbec působily na svou dobu věrohodně. Ostatně grafika celkově nepůsobila hrozně ani v dobách nových enginů (Unreal Tournament, Quake III). HUD byl přehledný a informoval vás jednotlivými ikonami o způsobu ohrožení. Prostředí na základně byla někdy správně ponurá, exteriéry velmi dobře udělané, Xen podivný (ale mohl být lepší), prostě s grafikou jsem neměl problém. Menu a Splash Screen byly taky v pohodě (nic tak nechutného jako v Kingpinovi se nekoná). Kdybych byl hóódně hnidopich pozastavoval bych se nad tím, že např. v koupelně nevidím v zrcadle svůj odraz (tady Unreal se svými nablýskanými reflexními podlahami těžce válí), přitom tvůrci předvedli takové detaily jako jsou např. pobíhající švábi ve starých skladištích.

Zvuky mimozemšťanů byly náležitě odporné a tajemné, u vojáků zase realistické, švábi pod podrážkami správně křupali, zvuky zbraní neměly chybu, Xen měl dobře úchylnou atmosféru - co víc si přát?

Kdyby hra nabídnula tehdá tyto možnosti, neváhal bych jí udělit plný počet a označit ji za dokonalou:

1) Hraní pro botům (tato možnost se objevila v konkurenční hře Unreal, vydané ve stejném roce. Ruku na srdce, kdo si neuložil pasáže v Halfovi, kdy začínáte bojovat proti větší skupince vojáků a nerozehrával to znovu a znovu jiným stylem? Nebo komu se nechtělo pařit i dlouho po té, co síťoví oponenti v klání odpadli?)

2) Textury postupného poškozování (tato vychytávka si odbyla premiéru ve hře Quake II, tuším)

3) Sidekicks, kteří se nezastaví u první "překážky" typu skrčení, skoku, lezení po žebříku (tady chválím zejména hru Kingpin vydanou o rok později)+ možnost sidekicků ovládat různé zbraně (ochranka používá jen svoje pistole, vědci jsou...prostě vědci a ne jako vy - supervědci).

4) Možnost ovládat dopravní prostředky, které se ve hře objeví (osobní auta v garážích, vojenské náklaďáky, tank).

5) Využití vojenských plynových masek (např. podobně jako u Medal of Honor: AA)

6) Možnost úderu beze zbraně (např. kop jako u vojáků), nebo naopak pažbou (Call of Duty).

Tohle jsou ale vyloženě hnidopižské poznámky a osobní zbožná přání, takže na tohle nemůžete brát při konečném hodnocení zřetel. Half-Life je totiž příliš dobrou hrou i na sebe. Co mně ale už opravdu vadilo, byly menší bugy (nepřátelé visící ve vzduchu, zaseknutí v podlaze, častokrát se zasekávající sidekicks), úvod, který při novém hraní musíte projet celý a nemůžete ho přeskočit a pak ten Xen měl opravdu na víc a netvrdím to jen proto, že to tvrdí tak nějak všichni.

Celkově ale Half-Life patří k tomu nejlepšímu, co jsem kdy hrál a ani tolik opěvovaný druhý díl není tak dobrý jako jeho předchůdce. Studio Valve si svůj úpěch na poli počítačovýh her rozhodně zaslouží - Half-Life zabodoval mezi silnou konkurencí, urval si cenu za nejlepší hru roku a vytvořil kult podpořený datadisky, pokračováním a nejrůznějšími módy. Pokud je tedy někdo, kdo ještě tento Gem nehrál, mohu tuto hru co nejvřeleji doporučit. Určitě má co nabídnout i dnes. Grafika sice postrádá všechny ty dnešní normálové mapy, HDRI efekty, dynamická světla, ambient occlusion, motion blur, depth of field efekty a kdoví co ještě...zato má to nejdůležitější - atmosféru a hratelnost (jako bonus navíc si připočtěte obstojnou délku hry). Poločas rozpadu této jedinečné hry je zřejmě v nedohlednu.

Pro: Atmosféra, hratelnost, grafika a zvuky, AI, zbraně, pestrý výčet nepřátel, level design, minimum bugů, herní doba, sakryš...vlastně všechno :-)

Proti: Ehhh.... snad jen ten Xen je opravdu slabší než předchozí čast hry, úvod se nedá skipnout, jinak mě nic nenapadá (možná že to bylo tak dobré až začnete paradoxně uvažovat o tom, jestli to nemohlo být ještě lepší)

+26+30 / -4
Dohráno100

Half Life,pro mne jedna z nejlepších her které jsem měl možnost kdy hrát..Moje první setkání s touto herní legendou bylo takové že jsem přes rameno kámoše sledoval hraní HL-Opposing Force a vůbec jsem nevěděl o co jde,dokonce ani to jméno jsem neznal.Odešel jsem domů a na hru defacto zapoměl.Jediné co mě utkvělo v mojí děravé paměti byla nějaká zmutovaná příšera prohazující vědce "oknem" laboratoře,podivné skákavé potvory a originální pojetí hry..
Když jsem pak mnohem později v obchodě s hrami narazil na balení hry Half Life:Game of the Year vůbec mne nenapadlo že je to ona hra..Hru jsem zakoupil a od toho "osudného" :D dne jsem ji dohrál snad 10krát a stále se k této hře mnohdy vracím a nehodlám s tím přestat,minimálně ne do doby dokud nevyjde mod k Half Life2 - Black Mesa..
Takové tedy bylo moje první setkání s hrou která se právem řadí mezi legendy a žánr akčních her překopala od základů tak že všem vývojařským studiím jak má vypadat moderní FPS a určila směr budoucího vývoje tohoto typu her..
Rozruch který tato hra vyvolala v herním poli byl nevídaný a něco takového se mnoha hrám nepovedlo..

Dnes již technicky zastaralá hra běžící na enginu Goldsource,modifikovaném to enginu Quake 2 svého času ohromovala každičkým kouskem své hratelnosti,svého pojetí, svého designu i grafiky.
Příběhově vypráví hra o dění v tajných laboratořích Black Mesa v Novém Mexiku po jednom ne zrovna podařeném experimentu (nebo spíše po experimentu který se podařil,jen ne tak jak vědci očekávali)..A o "cestě" a osudu hlavní (hráčův charakter)postavy Gordona Freemana nového to člena vědeckého týmu.
Hra je koneckonců originální už při svém počátku,žádné tu máš Glocka a vystřílej nepřátelům do hlav nové větrací otvory aby jim to řádně myslelo..Pěkně v klidu a popořadě.Den začínáte v místním dopravním systému který vás má dopravit na vaše pracoviště, kocháte se okolím a posloucháte bezpečnostní pokyny z "rozhlasu" v onom dopravním voze.Tu vidíte na dveře klepajícího Barneyho Calhouna (jedna z mála postav která měla tu čest se přesunout i do druhého dílu) tu zase podivné mechanické stroje kmitajcí po pracovišti a vykonávající úkony jež by vědci nemohli zastat..A mezi tím vším kmitají vědci jakoby žili vlastní život a měli svoje vlastní starosti..Po relativně dlouhé cestě vystoupíte na cílové destinaci,projdete kontrolou,zahlédnete G-Mana (další velice důležitá postava hry a celé série) a vyzvednete první z legendárních poznávacích předmětů hry-H.E.V suit (Hazardous Environment Suit),vašeho hlavního "spojence" pro každodenní pracovní povinnosti ve vědeckém týmu a aniž by to kdokoli z vědců tušil také váš hlavní pomocník v bojích s nepřáteli.
A následně na to již můžete nastoupit na plnění vašeho úkolu,shodou okolností zrovna toho veselého testu který měl tolik Unforeseen Consequences :) .
Takto lze popsat v mnoha ohledech podle mne jeden z nejoriginálnějších začátků hry který kdy existoval..

Samotná hra je silně scriptovaná ovšem díky tomuto kroku také dokáže s atmosférou hýbat přesně takovým způsobem kterým tvůrci chtěli..Nabízí také velice inteligentní nepřátele a poměrně široký a originální zbraňový arzenál.Od legendárního červeného páčidla,pistole Glock 17 přes Colt Python až po Tau Cannon,energetickou prototypovou zbraň..Nechybí ani granáty a raketomet..A odstřelovací pušku nahrazuje "kuše" která je velice účinnou zbraní na kteroukoliv vzdálenost a její přesnost je opravdu výjimečná..

Hra dále nabízí malý počet lehkých hádanek které svou roli plní nicméně dobře a kvalitně..

Většina hry se odehrává v laboratorních místnostech ovšem někdy se podaří i vykouknout na povrch aby jste přeběhli po okraji skal a zase zapadli do dalších laboratoří,a později se dostanete i na Xen,svět na který před combine utekla rasa Vortigauntů..Xen je jasně nejslabší část hry i když originalitu tvůrcům upírat nelze.

A jak bylo již v několika recenzních zmíněno za mínus lze považovat i mlčení hlavní postavy i když u prvního dílu to ještě nebylo tak znát..


Abych to tedy zkrátil,hra byla ve své době naprosto výjimečná ve všech ohledech a ještě dlouho po vydání se jí nikdo nebo spíše nic nemohlo rovnat,měla a má spoustu modů a defacto dala vzniknout i další jiné slavné hře a to Counter Strike (kde šlo původně o mod právě hry Half Life).Určila směr kterým by se hry měli ubírat v budoucích letech.A firmu Valve vyšvihla z téměř neznámé firmy na výsluní zájmu..

Hra Half Life dostala mnoho ocenění za hru roku,nutno říci že právem.Ke kře vznikly dva "oficiální" datadisky které vytvořila společnost Gearbox (již zmíněný Opposing Force a později ještě Blue Shift oba ukazujcí stejný příběh z jiného úhlu pohledu..První datadisk Opposing force je z pohledu armádního vojáka kdežto Blue Shift z roku 2001 vypráví příběh Barneyho Calhouna člena Black Mesa "ochranky"


Ani dnes více než deset let po vydání nebudete litovat pokud si hru zahrajete,zvláště pokud jste s ní neměli ještě vůbec co dočinění mohu to jen doporučit,je třeba skousnout dnes již horší technické zpracování a v pozdější fázi hry podivně zpracovaný Xen..Nicméně každičká další část hry vám to plně vynahradí a garantuji že po dohrání hry nebudete litovat utracených peněz..

Já osobně hře uděluji i přes pár chyb plné hodnocení,původně jsem uvažoval o 95 ale protože díky tomu jaké pozdvižení ona hra rozpoutala a kolika skvělým modifikacím dala vzniknout myslím že plné hodnocení si zaslouží..

Pro: Po všech ohledech vypilovaná hratelnost,design misí,vyprávění příběhu,délka,zbraně,nepřátelé a jejich inteligence,atmosféra,absence hudby ve hře která by jen rušila v hraní a v neposlední řadě také propracovaný svět série Half Life

Proti: Někomu nemusí zcela sednout Xen

+37+37 / 0

Spolu s Unrealom proto-FPS súčasnej podoby žánra. Príbeh typu "experiment gone wrong" tu xkrát bol a ešte xkrát bude, v tomto prípade sa, ale našťastie jedná len o účinnú kulisu a zdôvodnenie toho obrovského množstva príjemných skriptov a rôznorodých nepriateľov.

Koridorová šeď laboratórneho komplexu je popretkávaná rôznymi inými, s príbehom nesúvisiacimi, menšími vynálezmi a pokusmi, ktoré sú tam občas pre sprestrenie a občas pre nejaký hádankový postup ďalej. Hádanky nie sú nijak ťažké, väčšinou je to otázka pár tlačítok/skokov/prisunutých debien, ale ako spestrenie od inak záživnej akcie (hlavne prestrelky s armádou sú fajn). S tým súvisí aj príjemný fakt, že v podstate každá zbraň nájde v hre svoje využitie a to nielen pre šetrenie nábojov tej lepšej.

Spolu so skriptami, ktoré mnohokrát pridajú na atmosfére (prvé stretnutie s barnaclami, gigantické "chápadielka") a aj na frenetickosti (nezažil som dovtedy fps, kde by to krytie, prebiehanie a preskupovanie sa nepriateľov vytváralo taký ucelený zážitok a hráč necítil, že len strieľa a ide dopredu ako rambo), je hra, paradoxne na svoje laboratórne zasadenie, pomerne pestrá, či už v počte nepriateľov alebo lokácii (i keď exteriéry pôsobia graficky o kúsok horšie). Aj úvodná cesta do komplexu mala svoje čaro. Zvuky sa taktiež veľmi vydarili, nejakú skutočnú hudbu by tu človek hľadal ťažko, ale do takejto hry by pravdupovediac ani nesedela. Takže tu máme skôr kopec strojového "hummingu" (nenapadá ma práve dobrý slovenský ekvivalent toho slova) a najmä po čase notoricky známych zvukov osadenstva. Jeden nepríjemne klokotavý zvuk a človek už vedel, že mu niečo skáče na hlavu...

Za mínusy by som považoval jednak mlčanie hlavnej postavy (i keď tu tak nebije do očí/do uší ako v HL 2) a zároveň záverečnú pasáž hry, ktorá mala asi pôsobiť ako spestrenie, ale pôsobí skôr ako päsť na oko.

Tak či tak je práve Half-life jednou z hier, ktoré starnú len po technickej stránke (pred dvoma rokmi som si dal HL znova a stále to bolo výborné) a väčšina súčastných FPS vychádza stále z toho istého konceptu, takže prečo si nezahrať aj túto klasiku?

P.S. Multiplayer: mapa Crossfire, gauss a bazuka = zábava na dlhé hodiny. :)

Pro: atmosféra, akcia, skripty, zbrane & nepriatelia

Proti: záverečná pasáž hry, Gordon Muteman

+28+28 / 0

Jeden velký hype zabalený tak umně, že je dodnes označován za nejlepší FPS 90. let. Což o to, dějový spád prostý cutscén a atmosféra (minimálně z počátku) se zde nachází, ale kvůli tomu, že se Half-Life inspiruje řada moderních her, byly, ve své době, poměrně originální prostředky již z rutinovány.

Technické zpracování je na pomyslném vrcholu tehdejších možností, ač určitá sterilita prostředí je znatelná. Zajímavostí je také celá řada interaktivních prvků (možnost vypnutí světla a následná reakce obyvatel komplexe Black Mesa na nově vzniklý problém, či System Shockem inspirované usmrcení vědců bez možnosti zvrátit průběh jejich osudu). Běžnou střílečku ozvláštnují, či spíše hratelnostně strhávají arkádové prvky - manipulace s bedny, častý přeskok, šplh, přeskoky... a to vše v enginu, kde nejsou vidět končetiny a samotný skok často záleží na štěstí. Po dvacátem pokusu dostat se na vyvíšené místo budete autory z Valve proklínat a přát jim ještě více kilogramů.

V témže roce vydané tituly jako Jurassic Park: Trespasser či pozdější slovenský Chaser mě zabavily mnohem více. O srovnání s Outcastem se raději zmiňovat nebudu. Finální verdikt v mém případě je tak negativní, zvláště kvůli až legendárnímu statutu, jenž ani zdaleka nekoresponduje se samotnou kvalitou hry.

Pro: modifikovatelnost

Proti: design, hratelnost, arkádové prvky, absence (výraznější) hudby...

-13+21 / -34
Dohráno100

Half-Life...pojem, který jsem ohodnotil 100%. Zaslouží? Nezaslouží si to? Ve zkratce je Half-Life hrou, která udala směr, vyšly na ni stovky modifikací, díky nimž hra žije i dnes (12 let po vydání). Tehdá ohromila nejen grafikou, ale kompletně novátorskými herními principy, které do té doby nebyli k vidění v žádné jiné hře. Nejen díky tomu se Half-Life skvěle hraje i dnes, protože se jedná vlastně stále o "moderní hru".

Pro: unikátní pojetí hratelnosti, které udalo směr

Proti: možná poslední pasáž byla trochu až moc ujetá...jo a useknutý konec, ale to už k HL patří:D

+4+7 / -3

Víte, dlouhá léta jsem si myslel, že jsem hráč akčních her, kterého už žádná nemůže překvapit. Na starší hry moc nejsem, ne že by to bylo kvůli grafice, ale prostě v nich nevidím (neviděl jsem) nic extra. Half-Life 2 a jeho episody mě v celku nikterak nevytrhly, zkrátka jsem je bral jako klasickou střílečku. Potom všem mě to začlo nějak přitahovat k prvními dílu, jednoduše proto, že jsem chtěl vědět, jak to s tou legendární hrou, kterou jsem několikrát odložil k ledu, jako rozehranou. Nyní s čerstvými dojmy po dohrání mohu říct, že jsem byl hlupák, strašný hlupák.

S odstupem času (těch 12 let od vydání) je hratelnost stále na pomyslném vrcholu zábavy. Už dlouho jsem si takhle neužil hru, neustálé řešení logických hádanek, hledání dalšího postupu, nebo řešení, že jste bez nábojů popř. skoro bez života. Jóó, už dlouho jsem si hru neužil tolik jako právě Half-Life. Zkrátka jsem uchvácen a nyní jsem konečně prozřel - chápu, že Half-Life nastavil laťku, kterou se spoustu let vývojáři inspirovali. Bohužel v dnešní době je už takových her minimum a nezbývá, než se vracet k legendám, kterém nám i v současné době a za slušný peníz poskytnou zábavu hodnou máločemu.

Chválit bych dokázal ještě hodně dlouho, ale to by to byl pravděpodobně nejdelší komentář, radši zůstanu při zemi. Už mám nainstalovaný Half-Life: Opposing Force a těším se, jak malé děcko na Vánoce!

Pro: logické hádanky, s přibývajícími roky hra nestárne, akční hra, jak má být, efekty, délka kampaně, počet zbraní, které si nelze nezamilovat,

Proti: něco ano, ale nevím co :-/

+20+21 / -1

Half-Life je velká hra, tak velká, že se o ní mluví, neustále. Už zbejvá jen chvíle, kdy padne poslední slovo nad otázkou, kdo bude hrát Freemana ve filmové adaptaci. Jinak bych se divil, kdyby samotní tvůrci tak geniální hry by pojem Half-Life nedokázali využít na sto procent. Half-Life je pro mě do dnešní doby jednou z nezapomenutelných her. Pamatuju si ten naprosto přirozenej pocit, kdy vjíždíte do laboratoří a absolutně nečekáte, co se v dalších chvílích stane. Já když jsem Half-Life hrál ze začátku, jsem vůbec nevěděl, co výsledný vstup do hry znamená a při první akční scéně jsem si myslel, že jsem umřel a pořád jsem hru načítal, dokud jsem nepochopil, že to je podstata příběhu. A v této hře to nebylo naposled. Half-Life mi totiž představil jak vypad interaktivní film v plné polní. Ukázal mi neuvěřitelné, představil mi nemožné a já si ten naprosto triviální příběh s dokonalým průběhem absolutně užíval. Samozřejmě včetně tehdá neskutečné grafice, kterou hra oplývala. Přesto bych ale samotné hře pár věcí vytknul. Například fakt, že koncem to trošku posrali a taky skutečností, že datadistk Opposing Force byl po všech stránkách o chlup lepší. Jinak Valve...klobouk dolů.

Pro: Interaktivní film, různorodost misí v rámci průběhu celé hry, grafika,

Proti: mimozemská planeta, konec, fakt, že datadisk Opposing Force je lepší

+6+10 / -4

Half Life je zaslouženě jedna z nejlepších her minulosti a také přítomnosti. Je to hra od slavné firmy Valve která touto hrou udělala mistrovský pokrok v éře počítačových her. Na rok 1998 má hra úžasnou pokrokovou grafiku a hratelnost ale i příběh je mistrovsky vymyšlen. Akorát mě párkrát ve hře zklamal nízký stereotyp a nad koncem Half Life vývojářská společnost Valve mohla trošku víc zapracovat. Jinak je to má nejlepší hra do roku 2003

Pro: Atmosféra, hratelnost, na tu dobu skvělá grafika, zbraně, příběh

Proti: někdy stereotyp, konec hry mohl být vymyšlen lépe

-13+8 / -21

Legendární hra, dokonalá hra, nejlepší akční hra, těmihle slovi by se dal charakterizovat dle mého nejlepší kousek od vývojářské společnosti Valve.

Tahle hra ve své době byla opravdu revoluční, díky své úchvatné grafice, parádní hratelností, a dokonalím level designem. Ano Half-Life je přeci jen koridor, ale tak skvěle udělaný, že si toho 99% hráčů ani nevšimne.

Tahle hra si mě získala hlavně díky svojí nesmrtelné atmosféře, vynikajícími boss-battly, opravdu špičkovím arzenálem a dokonale vymyšlenému příběhu. Navíc ve hře najdete všelijaké puzzli které sice nejsou nijak obtížné, ale dokonale obohatí hratelnost.

Pro: Atmosféra, arzenál, grafika, příběh, AI (sice skripty, ale vojáci se chovali velice inteligentně), bossové, první část hry (cesta vlakem, první ''seznámení s páčidlem'')

Proti: Slabý konec

+7+13 / -6

Tak se mi to přeci jen povedlo a hru jsem právě před pár minutkama úspěšně přejel. Nechci psát příliš dlouhý komentář, protože bych se jen víceméně opakoval od kolegů, kteří zde uveřejnili své poznatky předemnou. Proto jen heslovitě (snad) ...

Úvod do hry a první minuty po katastrofě jsou úžasné, akorát možná ta projížďka ve vagónu z úplného začátku se zbytečně protahovala. Pak si hra drží prakticky po celou dobu hraní stejnou lajnu, až na závěrečnou pasáž, která mě hodně frustrovala a musím se přiklonit k většině, že je to opravdu nejslabší část z celé hry.

Nepřátelé jsou vesměs originální a sem tam se může stát, že vás dokonce nemile překvapí nějakým nepředvidatelným útokem.

Zbraňový arsenál je neméně bohatý a každý si najde tu svou parketu. Mě osobně nejvíce vyhovovala brokovnice, pro svou 100% efektivitu na střelbu z blízka, kterou jsem se snažil praktikovat co nejčastěji.

Dalším zajímavým prvkem jsou puzzle pasáže, které sice nejsou vesměs nikterak obtížné, ale alespoň si odpočinete na chvíli od tupého zabíjení a když je to navíc obohaceno pěkným scriptem, proč né...

Multiplayeru jsem se nahrál taktéž až až a pokud se nechytáte příliš v ultra rychlostním Quaku nebo Unrealu, tady by to mohl být váš šálek čaje. Náhodou jsem mrknul, jak si stojí servery dnes a jsem překvapen nejen tím, že jich je dost včetně hrajicích hráčů, ale přibyly i jiné herní módy než klasický DM a TDM.

Na závěr si dovolím odkázat na můj LET'S PLAY ( http://www.youtube.com/user/TheVyrida ) k této hře, který se mi vešel na 44 části.

Pro: Originální vyprávění příběhu, 2 konce, zajimavý level design, bohatá nabídka zbraní, kompromis mezi puzzly a akcí, atmosféra, mód komunita, multiplayer

Proti: Záverečná pasáž byla z mého pohledu místy nepřehledná a z neustáleho bloudění či umírání se dostavovala frustrace.

+33+33 / 0
Dohráno100

Opět sem ji dohrál (včera cca po 8 letech). Velmi pěkný příběh, který dokreslují překrásné interiery. Atmosféra v první části hry je úžasná, komplex plný cizích tvorů z Xenu a pár přeživších vědců a vojáků, kteří přišli zahladit stopy, a to včetné vás.

Jste na to prostě sám a procházíte ohromný komplex, v kterém panuje ponuré prostředí. Většinu času procházíte lokace s napětím, které doprovázejí padající kapky vody, nebo monotóní hluk běžícího stroje anebo vzdálený křik čehosi neznámého, údery kladivem někde v povzdálí, prolézáte kanály, větracími šachtami a věřte je tam tma..., na pozadí vše podkresluje sugestivní hudební doprovod, ale pozor... pár kroků vpřed a s velkým úlekem musíte ustoupit, protože padá na vás strop... a s ním i potvory a rovnou na váš obličej... Ano takový je Half life v začátcích ...

... a to v kampaních (lokacích) jakou jsou Anomalous Materials, Unforesen Consequences, We've go hostiles, Blast pit (můj favorit) a neméně skvělá lokace Office complex. Ano tady jsem se bál, tady jsou prožíval roli hrdiny Freemena naplno.

Power up a On rail kampaně jsou spíše oddychové, dále přichází kampaň Apprehension, která patří právě k tím silným místům.

Poté nasleduje kampaň, která mi do HL moc nepasuje Ressidue processing - cvicena opice hadr, ano zde budete prověřen, jak umíte s Freemanem skákat a držet balanc. Dále přichází bitevní kampaně, které se odehrávaji i v exterierech, v kterých se utkáte s vojáky (jsou velmi silni obvzlast, kdyz pracuji v tymu a maji granaty), konkrétnhě Forget About Freeman, Questinable ethics, Surface tension. Half life mě baví, když se bojím, anebo s napětím očekávám, co se bude po několika krocích dále dít a to mi opět dopřává další kampaň, kdy se vracíme zpět do interieru - užasná Lambda Core.

V tuto chvili pro mně hra bohužel skončila. Když jsem ji hrál poprvé, tak velkou měrou k tomu, že sem ji dohrál do konce bylo, to že mě tehdy bavila hra i jako střílečka. Nyni jsem se pouze ve vesmírné části nudil a dokonce sem se přistihl, jak se těším na Opposing Force.


Druhá polovina není tak silná. Má svá silná místa, ale už to není blok silného a trvalého napětí v kterém mě dozajista sada výše uvedených kampaní dokázala udržet a nabudit dokonalou atmosféru.

Takže, hra je to úžasná a srdcová záležitost, nemohu být objektivní. I po tolika letech mě baví intro v Black Mesa Inbound, zabavíla mě na několik dnů/nocí hlavně první půlka, tu jsem si opravdu užíval. A věřte, že /GOD jsem dal až ve vesmirných kampaních, kde jsem se tentokrát velmi nudil.

Pro: Příběh, Interiéry, Postavy, Nepřátelé (např. vojáci s granáty), Úkoly (jednoznačně vedou Blast Pit a Lamba Core), hudba, atmosféra

Proti: Slabší kampaně Power up, On rail, Residue processing. Vesmírná kampaň moc nebaví

+41+41 / 0

Klasika. Moje zkušenost s Half-Lifem byla sice trochu krkolomná (nejdříve mi hra vůbec nešla, pak permanetně padala, navíc 1. dohrání bylo bez zvuku..Měl jsem totiž v opravě své repro).

A přesto mě hra bez problému udržela. Ty momenty byly nezapomenutelné, živě si vzpomínám na první spuštění a jízdu vlakem na všudepřítomné vědce a ostrahu..Byl to milník a vzpomínám na něj v nejlepším.

Half-Life 2 je jako film typu Matrix 2. Je to skvělá jízda, zábava a kvalita od počátku do konce, ale geniality a puncu vyjímečnosti prvního dílu dle mě nedosahuje ani omylem.

Half-life ve mě navždy zůstane jako legenda co přepsala dějiny v obyčejném do té doby nezáživném skriptování a přinesla opravdovou revoluci v herní zábavě..Sice jí nepovažuji za nejlepší nebo svou srdcovou, ale uznávám, že Valve se s tímto zapsali zlatým písmem do historie her obecně a na pořád.

Pro: zřejmě vše

Proti: nic podstatnějšího

+22+23 / -1

Já k této FPS musím říct jediné, geniální. Po všech těch fpskách přišla hra, která měla začatek(hlavně intro jak z filmu) i konec. Skvělou hratelnost i příběh. Hutnou atmosféru. Pěknou grafiku a fajn zvuky. Někdy sice trochu obtížné, ale nic co by se nedalo zvládnout. Plus pokud ji máte i s datadisky můžete to zkusit i z jiného pohledu(ochranky, voják). Vyvážení nepřátelé. Přiměřená délka hry zaručuje přiměřenou hratelnost.

Pro: příběh, páčidlo, grafika, zvuky, hratelnost, atmosféra

Proti: občas obtížnost

+28+30 / -2

Tak sem si dal tuhle slavnou střílečku Half-Life a i přes to, že jsem se mírně nudil velkou část hry, dohrál jsem ji. Tahle hra už je dost stará a tak staré kousky už mně po celou dobu hraní prostě nezabaví. Hra krásně utekla, protože jsem se moc nezadrhával a nebloudil jsem moc dlouho, takže jsem šel stále vstříc až do konce hry.

Pokud vím, ve hře se nemusí sbírat žádné (do sbírky přidávané) bonusové blbůstky, tím pádem jsem se tímhle sbíráním nezdržoval. Strašidelnější atmosféra je dobře zvládnutá, škoda že se vyskytuje jen hlavně ze začátku, který mně hodně bavil, všechno se hroutilo, vybuchovalo atd. Jenže hra se z hororu vyklube v tradiční FPS a upadne do stereotypu. Ale naštěstí se to i přesto příjemně hraje.
Co se týče grafiky, neměl jsem s ní problém i když čas už se na ní hold podepsal, ale já to respektuju. A taky prostředí (hlavně vnitřky budov) se opakovalo, ze začátku mi to ale nevadilo.

Half-Life je určitě dobrá hra a chápu to vysoké hodnocení, jenže já jsem ji hrál až v dnešní době. A ty staré skvosty mně už tolik nenadchnou.

Pro: Začátek hry, hratelnost, ze začátku strašidelná atmosféra, povedené skripty.

Proti: Prostředí, hra začne upadat do stereotypu.

+14+18 / -4

Tuhle hru přinesl domů táta...říkal jsem si "ježiš, nějaká debilní střílečka"...pak ji začal hrát...a já seděl pořád u něj a díval jsem se na něj...tak mě to vtáhlo...všechny ty šachty a ventilaci a veliké prostory s ozvěnou...atmosféra k nezaplacení.

Když na něj naběhli vojáci, lekl jsem se...a začal jsem hru hrát taky. Vojáci jsou naprosto úžasní. A mají výbornou mušku co se týče házení granátů :-D

Rozhodně mezník v pc hrách a je obrovská škoda, že dvojku tak strašně podělali.

Pro: příběh je vyprávěn, že se prostě děje...žádné intro, žádné animačky, nic ; možnost volby (jedna)

Proti: Xen, bezesporu nejdebilnější lokace

+10+13 / -3

K této hře jsem se kdysi dávno dostal jako slepý k houslím, a s kámošem jsme vlastně ani nevěděli o co se jedná. Na začátku jel dlouho nějaký vlak ( hlavně jsme to tehdy ani neuměli moc ovládat jelikož jsme byli zvyklí na šipky a najednou WASD + myška :-D )no ale přece jsme to začali hrát, a najednou jsme pochopili co před sebou máme. Dodnes to je pro mě asi nejlepší střílečka jakou jsem hrál (člověk si ani nedokázal představit jaký to byl pro mě skok, když z Quake 1 jsem skočil do kolotoče jménem Half-life),velice se mi líbilo prostředí a interaktivita. Tvůrcům se povedlo prostředí komplexně, často se měnilo (laboratoře, vláček-kolejáček a nebo skalní stěna) a pořád na nás čekalo něco nového. Možná jsem byl blázen, ale já tu hru dohrál asi 18krát, i když jsem jí už znal jako svoje boty.
Hold Half-life se mi dostal pod kůži, hrál jsem i datadisky a módy, ale prostě prvotní HL byl dle mého názoru nejlepší. Chlapcům z Valve děkuji za tento herní zážitek a to prosím říkám já, který už dávno hry nehraje, ale rád si na některé tituly vzpomenu.

Pro: Hratelnost, prostředí, grafika, interaktivita, nepřátelé, zábava jak v singlu tak v multiplayeru, no a občasné herní hádanky

Proti: jedná jediná část se mi fakt nelíbila a to byla taková ta fabrika, kde se jezdilo na těch pásech........

+12+13 / -1
Dohráno100

Fakt nejlepší hra jaká kdy byla vytvořena!!!!!!!! Vidím že pro 90% lidí je HL nejlepší hra. Hru sem hrál v rocích 2003-2008 a nejlepší bylo prvních 5 levelů! To byly časy když sem zjistil že je ve hře baterka, že se menuju freeman! V office complex jak se na vás podívá g-man přes sklo dveří tak sem se divil kdo to je a že se na mě tak dívá. Jednou když sem to hrál tak sem po g-manovi střílel a pak sem se díval přes ty dveře a g-man tam nebyl!! Tak se dostal strach že sem ho zastřelil a nepůjde mi to dohrát :-D!! Fakt sem si to užil hlavně proto že sem to doma neměl a pařil na školních počítačích!!

Pro: atmosféra, i teď dobrá grafika, hratelnost

Proti: žádný proti nejsou

-22+7 / -29

Half-Life. Jinými slovy jedna z nejpovedenějších FPS her vůbec. Musím se přiznat, že mi trvalo dlouhou dobu se k této hře dostat. Stalo se tak začátkem roku 2007, kdy jsem začal hrát Counter-Strike a začal jsem se zajímat o původ této hry a jeho předchůdce, přičemž jsem narazil na HL, o který jsem se už tehdy zajímal. Všechno to ale začalo až nákupem Steamu i s touto hrou a musím říct, že jsem opravdu neprohloupil.

Opravdu jedna z nejpovedenějších singleplayerových her. Ponurá, napínavá atmosféra od začátku až do konce, spousta lekacích scén, dokonale propracované levely, skriptované scény ... Největším žážitkem je bezpochyb první "mise" v elektrickém vlaku, kterým projíždíte skrz některá místa v Black Mesa a do toho vám kecá průvodce. Jakmile dojedete na místo, už to jede. Rezonanční kaskáda a poté zběsilý útěk z prostor laboratoří do okolí, následně do podzemí, teleportace na Xen a oddělaní finálního bosse.

Dohrát hru mi trvalo téměř na minutu přesně 10 hodin. Po celých těchto 10 hodin jsem se nesmírně bavil a zároveň bál. Během hry jsem potkal několik osob, které mi chtěly pomoci i uškodit, nicméně každá z nich byla něčím zajímavá, tajemná. Ne jednou jsem musel řešit, jakým způsobem se dostanu tam a tam, jak zabiju toho, anž by mi ubral. Při hraní HL dostaly mé mozkové buňky zabrat více, než po vyčerpávajícím 8 hodinovém sezení ve škole. A ten smíšený pocit po hře, kdy jsem se pomalu bál jít na záchod, aby na mě náhodou neskočil headcrab, ten je nepopsatelný.

Half-Life, i přes své stáří, je rozhodně jedna z nejlepších her, které jsem kdy hrál a rád se k ní vracím. Nemohu opomenout ani zábavný multiplayer, což je vlastně rychlý (doslova) deathmatch, ale zabaví na nějakou dobu. Rozhodoval jsem se mezi 95% a 100% hodnocením, nakonec dávám 95% kvůli pár nedodělávkám, které zminovat nebudu, jelikož jsou nenápadné a nepřínosné pro nového hráče. Přsto - výborná hra!

Ti, kteří ještě nehráli, by to měli bleskurychle napravit. Nemohu jinak než doporučit!

Pro: příběh, propracovanost, délka, charaktery, nepřátelé ...

Proti: pár menších bugů, téměř nulová fyzika objektů

+26+27 / -1

V době, kdy vyšlo první hratelné demo, jsme se s kamarádem předháněli, kdo první ho dotáhne do konce. Tak často jsem snad jiné demo dokola nehrál. Leč, když vyšla plná hrá, tak přišlo mírné ochlazení a už jsem neměl takovou chuť kopat mutantské emzáky do zadku, HL jsem dohrál jednou a víc jsem se k němu vracet nepotřeboval. Takže těch mých 90% má ode mě HL zejména díky svému demu.
-9+4 / -13

Genialni hra, ktera me dalo by se rict dostala do sveta pocitacovych her. Dlouha, vyborne navrzena kampan u ktery jsem stravil nespocet hodin, naprosto brilantni nazvuceni, kdy nektere zvuky se staly az legendarni a jsou pouzivany v nespoctu modifikaci a vsude kde se jen da :-). Dej nenudil skoro az do konce ( skoda jen te kapitoly na Xenu, ktera byla asi nejslabsi s cele hry )....prestoze muj komentar neni nejakej megalomanskej myslim ze vystihuje aspon jedno - tohle je moje nejoblibenejsi FPS co sem prozatim hral a ani HL2 na tom nic nezmenil :-) Takze velky respekt

Pro: desing, grafika, hratelnost, AI nepřátel, zvuk

Proti: poslední kapitola na Xenu

+19+23 / -4

Jedna z nejlepších FPS co jsem hrál, za zmínku stojí v první řadě zajímavé zbraně, nepřátelé, na FPS i celkem ucházející příběh (byť tedy není ve hře příliš vysvětlen a pořádně se rozjede až v pokračování). Občas při postupu hrou musí hráč i trochu zapojit mozek, čili to není jen obyčejná tupá řežba.
Hra se pyšní na tu dobu velmi kvalitním zvukovým doprovodem a grafickou stránkou (určitě potěší, že hra byla později předělána do source enginu, který mírně vylepšil některé efekty a přidal fyzikální model). Hře bych pouze vytknul závěrečnou část hry na xenu, který byl zpracován jaksi podivně.

Pro: zbraně,nepřátelé, technická stránka hry, příběh

Proti: závěrečná část hry

+22+23 / -1

První hra k níž jsem si zahrál nějakou modifikaci. U těch jsem pak vydržel po několik let a nyní jsem jimi dost přesycený. Přestože jsem už pár měsíců žádnou modifikaci nehrál. Ale zpět k HL. Naposledy jsem jej hrál v Létě s Diamond packem a musím říct že mě i při opětovném hraní celkem bavil. Ovšem, hlavně díky vylepšené grafice a detailnějším zbraním. Neboť přiznejme si, enigne je už příliš zastaralý a i Source verze na tom není kdo ví jak dobře. Takže čím Half stále kraluje je jen hratelnost, těžící z dobře vystavěných a důvěrně známých prvků. Které ale v době jeho vydání byly nové, takže jen díky jim se hře dostalo takové pozornosti a mnoha oceněním. Osobně se těším na Black Mesa Source.

Pro: Zábava, hafo SP modifikací a páčidlo.

Proti: Možná jen trochu unavující první část a otravné skákání na Xenu.

+13+15 / -2