Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Gorky 17

ōdi-um, odium

30.11.1999
19.10.2015
82
130 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Tříčlenná skupinka vojáků NATO - velitel Cole Sullivan, sarkastický polák Jarek Owicz a vědec-strašpytel Thiery Trantigne - se v listopadu roku 2008 vydává do polského městečka Lubin, kde se snaží zjistit příčiny zmizení Skupiny Jedna. Po chvilce se setkávají s podivnými mutanty a co by kamenem dohodil leží zelená mrtvá těla. I přes fakt, že vojáci horko-těžko přežívají potyčky s monstry, číhajícími na každém kroku, vydávají se hledat zbytky Skupiny Jedna.

Gorky 17 je tahová strategie s prvky RPG, zasazená do nevlídného, postapokalyptického prostředí bývalé ruské základny. Cestou narazíte na všelijaká možná i nemožná monstra a některá se k vám dokonce i přidají. Celou hrou prostupuje pocit strachu "co bude za rohem", který je umocněn nedostatkem nábojů a tísnivou hudbou.


Poslední diskuzní příspěvek


Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 80
Z titulu Gorky 17 jsem získal pocit malé, ale o to lepší, jednohubky bez hluchých míst. Lokací není příliš, šarvátek v konečném důsledku také ne, a příběh se (možná naštěstí) ukončuje dříve, než bych čekal. Ze spádu a odladění většiny herních mechanik by se mohla studia učit ještě dnes, a obtížnost je nastavena tak akorát, aby byl hráč motivován zkoušet nové strategie a hleděl na každý náboj, který získá. Naopak v poslední části už likviduje celé oddíly nepřátel laserovým paprskem nebo jedním tlačítkem, které přivolá na nešťastníky elektromagnetický výboj a obvykle vyřeší souboj během jednoho kola.

Nutnost myslet většinu herního času do budoucna společně s tísnivou atmosférou dělají z přibližně deseti hodin zábavnou činnost, která je výbornou alternativou ke komplexnějším (Incubation) a delším (Jagged Alliance 2) tahovkám. Hraní Gorky 17 jsem odkládal, zvláště po nešťastném začátku (aneb špatně zvolená strategie na začátku může mít fatální důsledky a rapidní nárůst obtížnosti) časovaného deset let zpět, nicméně i nyní jsem nenašel brokovnici a byl to problém, který mě v určité části bez nábojů do pušek a pistolí řádně trápil.

Celkově jde stále o výbornou hru, na které se zub času příliš nepodepsal. Naopak, možná je nyní ideální čas na zahrání Gorkyho 17!

Pro: hratelnost, atmosféra, vizuální stránka, humor, napětí

Proti: menší rozsah

+33
  • PC 80
Jelikož jsem si potřebovala dát od adventur chvilku pauzu, sáhla jsem úmyslně po tomto tahovém RPG. Ze hry jsem měla respekt už od prvního souboje, který skončil na poprvé ještě relativně dobře. Avšak souboje, které následovaly, mně daly tvrdou lekci.

Mnohdy jsem si musela některé souboje zopakovat, jelikož jsem časem zjistila, že jsem zvolila špatnou taktiku. U nepřátel hlavně nešlo předem zjistit, jaké mají odolnosti, a tak jsem klidně mohla promrhat tah tím, že jsem na ně zaútočila zbraněmi, které na ně neměly žádný efekt.

Dost mě překvapilo velké množství různých druhů nepřátel. Největší průser byl vždy, když na ně neúčinkovala vábnička, či zbraň způsobující ochromení. To už mi bylo jasné, že se u souboje zapotím.

Co se týká inteligence nepřátel, většinou byli až nepříjemně mazaní. Dvakrát se mi však podařilo dostat do patové situace, kdy nepřátelé, zaměřeni na útok na dálku, zůstávali ode mne v bezpečné vzdálenosti, a tak, když jsem je musela zlikvidovat, jsem k nim musela nakráčet jako prase na porážku, protože jiným způsobem se k nim dostat nedalo.

Popravdě jsem moc nevěděla, do jakých dovedností si mám rozdělovat body, tak jsem je dávala rovnoměrně do všech a nepřišlo mi, že by to mělo při soubojích negativní důsledky.

Příběh samotný, včetně prostředí, do kterého byl zasazen, mi přišel zajímavý. Soubojů bylo na můj vkus opravdu hodně, ale vzhledem ke krátké herní době mi to až tolik nevadilo.

Pro: velká škála nepřátel, příběh, prostředí, souboje

Proti: nepřehledný inventář, jinak nic zásadního

+33
  • PC 90
Tak po neuvěřitelných skoro patnácti letech znovu dohráno. Ještě dnes si pamatuju, jak usilovně jsem sháněl Score 83, kde právě Gorky 17 byly jako plná hra. Score tehdy bylo v těžkých problémech a 83. číslo vyšlo tenkrát na takřka novinovém papíru. Nakonec jsem si ho s dvouměsíčním zpožděním nechal poslat přímo z redakce. Gorky jsem tehdy dohrál jedním dechem a v hlavě mi zůstala vzpomínka na geniální strašidelnou atmosféru. Jak u mě dopadly Gorky dnes?

Především atmosféra zůstala parádní, přesně jak jsem si pamatoval. Trochu připomíná skvělé Incubation. Hra se odehrává v pro nás velmi atraktivním prostředí bývalé ruské základny v Polsku. Příběh je vcelku zajímavý, i když to o co tu jde se dozvíte až v samotném závěru. Trochu mi připomínal Neffovu triologii Milenium, kterou jsem kdysi četl.

Gameplay je velmi příjemný, boje probíhají na tahy a připomínají šachy. K dispozici je spousta zbraní, střelných, chladných, různých granátů a ke konci dokonce i několik poměrně exotických. Jejich použití je zábavné a má na taktiku boje značný vliv. Ve hře je zakomponován i RPG prvek. Postavy získávají zkušenosti a zlepšuje se jim účinnost střelby a možnost protiútoku.

Graficky hra staromilce neurazí a to i přes nízké rozlišení. Prostředí je ve 2D s 3D postavami. Já zcela náhodou zjistil, že mi na notebooku s AMD grafikou funguje 3D akcelerace. Nefungovali ale filmečky ve formátu .asf ohlašující bossfighty. Hudba je parádní a skvěle dotváří temnou atmosféru. Hra mi přišla celkem krátká, i když Steam mi ukazuje třináct hodin.

Gorky 17 můžu i po letech s klidem doporučit.

Pro: atmosféra, hudba, soubojový systém

Proti: technické bugy na novém HW

+28
  • PC 90
Pamatuji si to, jako by to bylo včera. Právě jsem si v trafice koupil nové číslo časopisu SCORE s zajímavě vyhlížejícím obalem příbalové hry GORKY 17, který mě svou velkou rudou hvězdou zlákal k okamžité instalaci. Působivé intro i úvodní dialogy ve mě vyvolaly zájem o příběh, ale nezvládal jsem příliš dobře souboje a přestože se mi hra zdála vcelku zajímavá, odložil jsem ji. Ke GORKY 17 jsem se vrátil o mnoho měsíců později, spíše z nouze, v době herního sucha a věnoval ji tentokrát více času a... objevil tak skutečný herní klenot, na který od té doby nedám dopustit. Malý polský tým z Metropolis Software House dokázal vytvořil ikonickou tahovou strategii s jemnými prvky RPG. Hru definuje až hororová atmosféra, poutavý příběh s několika dějovými veletoči, dobře dávkovaný přísun nových typů nepřátel i zbraní a hlavně skvělý soundtrack Adama Skorupy.

Tahové souboje v GORKY 17 připomínají šachy okořeněné klasikou "kámen, nůžky, papír", kdy na každého z mnoha druhů nepřátel, kteří jsou dobře rozpoznatelní a tedy i zapamatovatelní, platí jiná taktika i zbraň. Chvíli trvá, než si člověk soubojový systém osvojí, ale poté je to čirá radost. Za ručičku vás tady nikdo nepovede a prakticky všechny silnější zbraně jsou poschovávané na místech, které řada hráčů snadno mine.

Hra by mohla být delší. Některé ze silnějších zbraní si člověk pořádně ani neužije, protože s k nim dostane až v závěru hry, kdy jsou nepřátelé imunní vůči většině typů poškození. Některé dialogy a puzzly jsou slabší, naivní, až nelogické, ale jako celek vše drží pohromadě skvěle a tak se to dá odpustit.

Každému hráči, který má rád tahové souboje ve hrách jako Fallout, Incubation: Battle Isle Phase Four nebo Heroes of Might and Magic: A Strategic Quest vřele doporučuji GORKY 17 vyzkoušet. Stojí za to!

Na závěr bych chtěl poděkovat porisovi za jeho giveaway Steam verze mé maličkosti. Při té příležitosti jsem hru dohrál potřetí a opět jsem se skvěle bavil.

Pro: příběh a jeho postupná gradace; dávkování nových typů nepřátel i zbraní; hudba!

Proti: nedostačující délka kampaně; snad málo využitý potenciál vedlejších postav

+25
  • PC 85
Gorky 17 je další hrou, kterou jsem odkládal 20 let a pustil se do ní až s kovidovou karanténou a náležitě si ji užil. Sice jsem ji zkoušel už kdysi na XPčkách, ale už tenkrát jsem měl dost problém ji stabilně rozchodit a tak nějak mi nesedl systém vylepšování ovládaných zbraní. Chtěl jsem, aby všichni uměli všechno, postavy jsem nespecializoval a s tímto přístupem jsem logicky dost pohořel a to mě otrávilo.

Teď jsem na to šel samozřejmě úplně jinak. Hra Vám dá do rukou tři postavičky, poměrně nezkušené vojáky NATO, kteří se vydají kamsi do Ruska (základna Gorkij 17), abyste tam prozkoumali nějaké podivnosti a podívali se, co se stalo s předchozím vyslaným týmem. Tak nějak si neumím představit, že by NATO poslalo na takovou misi tři vojáky s bodákem, pistolí, puškou a asi deseti náboji, ale budiž. Na příběh asi nelze úplně koukat a hodnotit ho, i když obsahuje několik zvratů a zajímavých momentů, především však doplňuje bezútěšnou atmosféru hry. Hra neobsahuje výběr obtížnosti, nábojů a lékárniček je pomálu a je potřeba s nimi šetřit. Jelikož je munice poměrně vzácná, každý zásah vedle zamrzí a Vaše postavy budete až překvapivě hodně specializovat na boj na blízko.

Po lokacích se pohybujete volně a vždy ovládáte jednu postavu, ostatní ji tak nějak následují. Reagujete na přeživší NPC, sbíráte materiál, interagujete na objekty a v případě přiblížení se nepříteli nebo překvapivého napadení se obrazovka přepne do tahového souboje. Každá postava má v každém kole k dispozici jednu akci (útok, přebití zbraně, zákryt nebo posunutí nějakého předmětu) a tři nebo čtyři kroky, které může využít před i po akci. Vhodné je nepřátele obcházet, anžto útok z boku a zezadu získává bonusové poškození. Podle zapojení do boje a rozdání finálních zásahů pak postavy získávají zkušenosti, které je možné při level-upu rozdělit do několika statistik. Rovněž získávají pasivní bonus do ovládání zbraně, kterou používají. Což zlepšuje jak poškození, tak pravděpodobnost zásahu. Což činí i pistoli ze začátku překvapivě použitelnou i ke konci hry, pokud v ní některou z postav specializujete. Navíc stejně nebudete mít náboje do nejlepších zbraní. Přítomnost RPG prvků je strašně fajn, i když stejně pojedete podle jasné šablony - zlepšovat Trefování na 100, cokoli potom dávat do štěstí, které zvyšuje šanci na kritický zásah. Protože zvyšovat zdraví, odolnost proti panice ani snižovat míru paniky se nevyplatí.

Hra na Vás neustále chrlí nové a nové příšery a stále se seznamujete s něčím novým. Prostředí se Vám neokouká, občas získáte novou a lepší zbraň, i když jen s pár náboji, není uměle natahovaná a souboje mi nezevšednily.

Zájemcům bych určitě doporučil velmi často ukládat, specializovat každou postavu na jiné zbraně a používat hlavně tři vojáky z úvodu. Protože ačkoli se k Vám v průběhu Vašeho snažení budou přidávat různé postavy, budete o ně zase přicházet (příběhově) a hru stejně dokončíte jen s úvodní trojicí.

Hra, ve které bych si celkem s chutí vybral možnost New Game +, kde by bylo možné dosáhnout mistrovství v používání více zbraní, získat vyšší level a hlavně nebýt hned od začátku úplný zelenáč.

Pro: Atmosféra, příběh, souboje, RPG prvky, sympatické postavy, stále noví nepřátelé

Proti: Problémy s kompatibilitou

+25