Doom

Nový, znovuzrozený Doom po dlouholetém očekávání přistál na pultech prodejen a ve složkách elektronických distribučních kanálů. Po mnohahodinovém stahování (k čemu jsou vlastně instalační média, když obsahují jenom 10 GB dat z celkových 55 GB ?) jsem mohl vyvolat zátěžový test mého takřka dva roky starého herního stroje. Přiznám se, že z diskusí ještě před vydáním jsem měl trošku obavy, aby se mojí mašince nezavařily větráčky grafické karty a hlavně, aby Doom běžel plynule. Naštěstí mé obavy byly liché a nový reboot Doomu šlapal až na drobné problémy velice uspokojivě i v HD rozlišení. Je vidět, že i přes odchod technologického guru Johna Carmacka pánové v id Softu programovat nezapomněli.

Hlavním a marketingově zdůrazňovaným trhákem měl být návrat ke kořenům a klasickým elementům prvních Doomů. Vyvstává tedy otázka - navazuje Doom, ročník 2016, na prémiové ročníky 1993 a 1994? Nikoliv. Letošní Doom je aktuální a moderní 3D akcí, která pouze vyzobala universum a mnohé oceňované prvky svých starších vzorů a v ryze aktuálním grafickém provedení nabízí brutální a rychlou akci v současném herním stylu. A ačkoliv jako fanoušek originálů přiznávám, že se jim nic nevyrovná, nemá smysl oplakávat staré modly a časy minulé. Reboot Doomu se zkrátka povedl a Doom Marine se vrací ve výborné formě.

Doom se s ničím nemaže. Bez okolků strháváte okovy, seskakujete z pitevního stolu, zmasakrujete pár zombíků. Nasazujete kultovní brnění a přilbici a vrháte se do akce. Příběh je naštěstí prostý zdržujících dlouhých videosekvencí, neruší a je stylově integrován do hry a podáván prostřednictvím holografických záznamů. Akce jakožto samozřejmý dominující prvek má neskutečnou dynamiku, nepřátelé nejsou dávkováni pomalu a postupně, ale po dosažení klíčového bodu se začnou spawnovat v dané oblasti a Doom se tak v podstatě zvrhává v arénovou řežbu. Dále vás hra nepustí, až dokud nevyčistíte posledního mutanta.

Doom se nebojí brutality a nejenže nepřátele likvidujete za efektních spršek krve a masa, mechanika hry po vás přímo vyžaduje brutální dorážení protivníků - podobné jako fatality v Brutal Doomu. A ani nepotřebujete berserk. Popravy nepřátel za stylové animace rozličných způsobů smrti vám totiž doplňují ztracené zdraví, a tak dříve nebo později je rádi využijete v hektické řeži. Na rozdíl od Brutal Doomu jsou tyto exekuce velice dobře technicky zvládnuté.

Kolekce zbraní odpovídá svým vzorům z původních Doomů. Novinkami jsou gauss kanón a heavy assault rifle, nahrazující rotační kulomet, jenž se nám do rukou dostane až v pozdějších fázích hry. Mým nejmilejším mazlíčkem se stala samozřejmě dvouhlavňová brokovnice, ale v průběhu akce jsem průběžně využíval většinu zbraní, podle situace, vývoje na bojišti a dostupné munice. Trochu jsem byl zklamán systémem použitím motorové pily, která je sice ultimátní zbraní, ale je omezena množstvím benzínu. Nehrozí tak bohužel nekonečné porcování enemáků dle libosti. Jako bonus za ultimátní naporcování protivníka získáte doplnění munice. Musíte tak bohužel přistoupit na stanovená pravidla tvůrců, což hráče trochu omezuje v rozletu.

Masakrům je přizpůsoben design úrovní. Tam, kde očekáváme bojovou scénu, úroveň nabude do prostoru a je jasné, co nás čeká. Bohužel více než ve světě Doomu jsem si připadal jako ve hře Quake III Arena či Quake Live. Bojiště jsou vybaveny různými sloupky, sokly, vyvýšenými body, strategicky umístěnými power upy a hlavně, k úspěšnému boji je vyžadováno skákání, na což jsem si musel delší dobu zvykat. Doom Marine se totiž v předchozích titulech id Softu držel při zemi a zběsilé hopsání po plošinkách mu příliš nesedí. Obtížnost se podařila adekvátně vyladit, hra je výzvou a mnohé souboje jsem musel několikrát opakovat, ale vše se dá zvládnout. Nelze sice manuálně ukládat, ale systém check pointů byl nastaven docela slušně.

Level design přináší komplexní a mnohdy prostorově složité mapy, je třeba mít dobrou představivost, abyste pochopili prostorové zákonitosti levelů a prozkoumali co nejvíce secretů. Trochu jsem prskal zejména u mapy Argent Tower, jež byla zaměřena zejména na pohyb ve výškách. Již když jsem sebral speciální boty umožňující double jump, bylo mi jasné že bude následovat lekce hopsání, což se mi beze zbytku potvrdilo. Pohyb po mostě mi dokonce upomínal hry s Batmanem, a namísto přeskoků přes plošinky by se lépe hodilo Batmanovo lanko. Následovalo pojíždění výtahy a luštění záhady věže, což byla docela nuda. Naštěstí se podobné excesy již neopakují a tento level je výjimkou, ve zbytku hry mi level design vyhovoval a zapadal do světa Doomu.

Velmi pěkně jsou zpracováni naši nepřátelé, a to nejen graficky, ale oproti klasice jsem byl pozitivně překvapen jejich reálným chováním. Klasičtí spritoví pajduláčci jsou oproti modernizovaným mutantům jen neškodnými terči na střelnici. Impové živě poskakují všude možně, vojáci i ostatní protivníci jsou daleko rychlejší, a dokonce i těžkopádný mancubus k mému překvapení za mnou vyskočil na sloupek. Revenanti dokonce přilétají na jet packu. Bossové taky stojí za to a hlavně cyberdémon i spider mastermind se tuze bránili své likvidaci. Zejména finální pavoučí souboj velmi napínal nervy a mou trpělivost. Zbylé duo supermutantů zas tak velké potíže nečinilo a podařilo se mi je pokořit na první sezení. Škoda jen, že originálu nezůstala věrná síla protivníků. Zejména prasata jsou předimenzovaná a stala se pro mě jedním z nejobávanějších nepřátel a neváhal jsem proti nim používat rakety, protože jejich tělesná schránka vydrží opravdu hodně.

Kromě akční složky nám hra nabízí spoustu dalších aktivit a kratochvíli. Průzkum úrovní, hledání nezbytných secretů a sběratelských figurek, upgrady zbraní, které umožňují si je přizpůsobit tak, aby vyhovovaly vašemu hernímu stylu. Vylepšení vašeho brnění, stejně tak jako minihry, ve kterých po vstupu do portálu musíte často v šibeničním časovém limitu splnit zadaný úkol. Díky nim získáváte runy dodávající vaší postavě nové schopnosti a vylepšení. A fanoušky klasiky potěší pečlivě skryté klasické levely, které si po ukončení kampaně můžete rozehrát. Podařilo se mi najít zatím jenom jeden a věřte, s novými atributy nepřátel byl docela tuhý.

Při hře jsem se neubránil občasným pádům hry, což je patrně dáno mým slabším hardwarem, občas na začátku úrovně se projevilo výrazné zpomalení frameratu, ale žádné zásadní problémy jsem nezaznamenal. Zamrzela jen občasná nemožnost zastřelit vznášející se kakodémony čekající na glory kill, ovšem na nedostupných místech, což vyústilo v jejich opětovné oživení, ale nevím, jestli je to bug či přirozená vlastnost hry. V mnohých úrovních se nedá vrátit z určitého bodu zpět, což zamrzí zejména hledače secretů. Ale to jsou jen drobné vady na vytříbené kráse.

Nová reinkarnace Doomu se povedla a originálu nedělá ostudu. Nabízí dlouhou herní dobu, potěší jak mladé perspektivní hráče, tak i ty starší fanoušky původních verzí Doomu. Jeden průchod hrou určitě nestačí a mnoho tajných míst přímo vybízí k opětovné hře.

Komentář se věnuje single player kampani, multiplayer jsem netestoval.