Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 70
Původní Deus Ex jsem hrál se zpožděním nějakých 10 let a to v době, kdy kvalita her a různých mechanismů letěla skokově dopředu. Možná i proto se tak nikdy do mé topky nezařadil, byť jsem si ho i tak svého času navzdory několika těžko přehlédnutelným nedostatkům (celá akční stránka) celkem užil. Soft reboot s podtitulem Human Revolution jsem odehrál posléze a byl jsem z něj poměrně zklamaný. Nebyl jsem odvařený ani z hratelnosti, ani z grafiky a přestylizovaného art designu a dokonce ani ze samotného writingu. Hrou jsem prolétl za 30 hodin a udělil ji z lítosti sedmičku.

Přesto jsem se rozhodl, že si Deus Ex: Human Revolution před odehráním doufejme lepšího Mankind Divided zopáknu, tentokrát bez nějakého většího porovnávání s jeho předchůdci a s důkladnějším průzkumem. Výsledek? Za svým hodnocením si stojím. Deus Ex: Human Revolution je po všech směrech poměrně dobrá hra, ale přesto ji dost věcí chybí nebo něco naopak přebývá:

• Herní mechaniky mi přijdou nedotažené - ať už hackování spoléhající čistě na náhodu, podivný a nevyvážený systém odměňování XP za každou hovadinu, který nutí hráč určitým stylem, nebo poměrně nekompromisní systém odhalení v momentě, kdy nepřítele střelím třeba zepředu z krytu (a přesto, ačkoli v reálu by neměl šanci zareagovat, zalertuju okolí).
• Hratelnost stereotypní - v hubech, kdy se hra chová jako RPG, je to fajn, ale jakmile se přejde do full stealth módu, je to vlivem primitivního a genericky působícího designu (stále ty samé nudné holé chodby) dost nuda.
• Graficky i na svou dobu dost nehezké - zejména veškerá často vyloženě nedodělaná pozadí tvořená statickými 2D sprity mimo herní plochu, která rozbíjí už tak poměrně slabou immersi.
• Nelíbily se mi ani zdlouhavé takedowny, ani polofunkční systém krytí, nabíjení baterií snickerskama (wtf?!), dokonce ani bossfighty, které jako kdyby dělal někdo úplně jiný (a ono i prej jo).
• Ekonomika hry taky moc nefunguje. Obchodů je málo, nic se v nich nedá koupit a nasyslené peníze není za co pořádně utrácet.
• V původním Deus Ex bylo hledání kódů od počítačů odměnou, stejně jako pozadí světa rozšiřující texty skrývající se uvnitř. V Human Revolution stačí naházet praxis body do hackování a hráč se prohackuje prakticky čímkoli a hledání datapadů s hesly a kódy, což by jinak mohla být velice zajímavá další vrstva gameplaye (kdyby byla done right), najednou naprosto ztrácí smysl. A další věc je, že práce s počítači je tu, kromě vyřazování bezpečnostních prvků, vyloženě omezena na čtení generických e-mailů, ve kterých je jen málokdy něco skutečně zajímavého. To je za mě oproti originálu taky naprostý fail.
• A poslední výtka, kterou k celé hře mám, je že je až příliš tematicky zaměřena na jednu jedinou věc - augmentace. Vykreslení světa jako komplexního celku tu pokulhává a to byl jeden z důvodů, proč jsem se do hry nedokázal plně ponořit ani tehdy, ani teď.

A teď si řeknete, proč těch 70 % teda? Protože je to prostě z mého pohledu úplně typická dobrá sedmičková záležitost, která dělá základní věci docela dobře. Místy mě trochu svou zdlouhavostí nudila a unavovala, stejně jako svou jednodušší hratelnostní smyčkou bavila. Zejména tedy v těch hubech (Detroit, Hengsha), které hráč může poklidně prozkoumávat a hrát stylem klasického akčního RPG - prokecávat postavy, plnit questy. Na druhou stranu, dost věcí v herních mechanikách mi buďto úplně nesedlo nebo bych si je dokázal představit mechanicky vyladěnější, s lepší vzájemnou synergií. Ale zároveň si dokážu i představit, že můžu být v menšině, a většina hráčů mnohé nedostatky ani za nedostatky považovat buďto nebude nebo nebudou pro ně podstatné - což i dokazuje vysoké průměrné hodnocení.

Btw, hra má při hraní ve 4K problém se škálováním HUDu. Jde to fixnout přes HEX editor. Návod zde.

Pro: Adam Jensen, dialogy a dialogové bitvy, hratelnost v hubech, hudba, nakonec asi ten art design (pokud si hráč na tu stylizaci zvykne)

Proti: hromada různých designových nedostatků v herních mechanikách, stereotypní hratelnost a generičnost designu stealth levelů, nedostatečné prokreslení světa, slabší vizuály, otravné nepřeskočitelné takedown animace, bossfighty

+20
  • PC 85
Deus Ex považuji za jednu z nejlepších her všech dob, z čehož vyplývá, že laťka pro Human Revolution byla u mě nastavena hodně vysoko. Ačkoliv HR nepřináší žádnou revoluci a v mnoha ohledech za svým předchůdcem značně pokulhává, jedná se o kvalitní prequel, který nabízí desítky hodin zábavy a rozhodně bych ho zařadil k tomu nejlepšímu, co v roce 2011 vyšlo.

Máme rok 2027 a ve světě roste napětí mezi augmentovanými a obyčejnými lidmi, přičemž oba tábory jsou přesvědčeny o své pravdě. V pozadí za nitky tahají korporáty a nadnárodní organizace, to vše až děsivě připomíná dnešní dobu, snad s tím rozdílem, že augmentace ještě nedorazily a troufám si tvrdit, že už to do 5 let ani nestihnou. Do toho všeho se dostávate po přepadení společnosti na výrobu augmentací, ve které pracujete jako sekuriťák s neobyčejnou DNA, která dovoluje masivní augmentace bez závislosti na látce, která brání tělu v rejekci těchto implantátů.

V augmentované kůži chladného a odměřeného Adama Jensena postupně rozkrýváte motivy a cíle těchto skrytých organizací a hra Vás nechá rozhodnout, jakým způsobem se k tomu dopracujete. Zda budete vraždící stroj nebo naopak tichošlápek, který bez povšimnutí prozkoumá všechny šachty komplexu. Hra je samozřejmě dělaná mnohem více pro stealth způsob, ale pokud dojde na přestřelku, tak to na poměry stealth akce není špatná podívaná a i když jsem se sám snažil být neviditelný, občas nastaly situace, kdy jsem se střelbě neubránil.

Hra vyniká skvělým soundtrackem, který skvěle dokresluje atmosféru tolik obávaného budoucna. Budoucna, které je ale značně nadsazené a snad více futuristické než první Deus Ex, který se přitom odehrává ještě o 25 let později, což mě při hraní docela rušilo. Pokud bych pak měl srovnávat s jedničkou, tak bohužel HR nerozvíjí tolik konspirační teorie a není tu moc šokujících zvratů jako právě v geniální jedničce, veškerá pozornost je zde upřena na augmentace.

Human Revolution je velmi povedená hra, která snad v žádném svém prvku nijak nezaostává a jde vidět, že tu někdo při jejím tvoření přemýšlel. Nejvíce jsem si užíval dialogy, které jsou napsány velmi kvalitně. Nelze však nezmínit jistou repetitivnost, přišlo mi, že pořád dělám to samé a pořád narážím na ty stejné objekty a místa - šachty vypadají všude stejně, krabice jsou všude úplně stejné, takže jsem si připadal, že se pořád pohybuji na tom samém místě, což mě po nějaké době začalo trochu nudit, naštěstí ale příběh ke konci začíná nabírat na obrátkách.

I když tedy v mých očích HR statu legendy narozdíl od jedničky nedosahuje, přesto se jedná o hru, u které jsem se většinu času velmi dobře bavil a kterou bych doporučil minimálně všem fanouškům stealth žánru, který je zde zpracován nadmíru dobře.

Pro: příběh, hudba, dialogy, volnost, gameplay

Proti: repetitivní, stále stejné prostředí, ne tak strhující jako první díl, nelogicky futurističtější než jednička, boss fighty

+32
  • PC 80
,,What a shame."
,,Yeah, RIP."

Série Deus Ex má vskutku ty nejlepší stoický protagonisty. A přesně to se mi na ní také líbí. Stejně tak se mi i zamlouval v pořadí již třetí díl, který mi spravil náladu mu velice neuspokojivém Invisible War.
Na Human Revolution jsem byl hodně zvědavý, protože jsem na něho ze všech stran slyšel jen samou chválu, plus Eidos Montréal upoutal mou pozornost poté, co jsem od něho hrál Shadow of the Tomb Raider, u něhož patřím k menšině hráčů, kteří tu hru považují za lepší než předchozí dva díly od Crystal Dynamics. Takže jsem do hry vstoupil s velkým zájmem.

Začnu tou nejlepší a nejsilnější věcí na celé hře, kterou je samotný gameplay. HR má zcela bezpochyby ten nejparádnější combat ze všech dílů. Je svižný, headshoty jsou uspokojivé, arzenál zbraní také, plus nepřátelé se (většinou) nechovají jako úplní dementi. A kulky bolí. Hodně. HR je tak jedna z mála her, ve které mi vůbec nevadil auto-heal, což je u mě velký thumbs up. Navíc se přiznám, že jsem ve všech hrách opravdu nehorázná špinavá děvka na XP. Takže kdykoliv byla možnost je někde získat, ihned jsem toho využil. Díky tomu jsem strávil opravdu HODNĚ času hackováním, které jsem využíval i v případě, že jsem znal potřebný kód. Holt člověk přece nesmí vyjít ze cviku! Dokonce i stealth, který jinak ve hrách nesnáším, mi zde velice vyhovoval. Skill Tree rozhodně nejuspokojivější ze všech her, obzvlášť plášť neviditelnosti byl učiněnou radostí.

Atmosféru má hra na většině místech vynikající. Detroit byl poměrně fajn, ale skutečnou lahůdkou byly Hengsha ulice. Obzvlášť lokace Court Gardens mě z nějakého důvodu nesmírně uchvátila. Díky kombinaci zvuků a celkového zasazení mi to fakt připomínalo jako něco z Blade Runnera. Dialogy jsou obecně zajímavé, plus hra má velice svižné tempo, díky kterému nedojde v ději k žádné vyloženě mdlé sekvenci. Jen teda těch side-questů mohlo být víc.

Teď chci ale psát o největším zklamání, které se projevilo i na finálním hodnocení hry. Tím je samotný setting a probíraná herní témata. HR se odehrává 25 PŘED událostmi v původní hře. Tak proč to sakra vypadá, že se odehrává 25 let PO jeho událostech? Na původní hře jsem hrozně oceňoval ono uzemněné zasazení, díky kterému jsem v něm mohl lépe hledat paralely se světem skutečným. Ten svět vypadal zkrátka velice podobně tomu dnešnímu. HR ale (jak se říká) "went full sci-fi", přičemž hráčovi nadělil poměrně futuristický design interiéru a exteriéru určitých budov, extravagantní hadry mnohých postav (největší extrém je reportérka Eliza Cassan - seriózní zpravodajství, lol) a města, která by za 6 let měla vypadat asi nějak takhle. Já samozřejmě chápu, že by nová hra z blízké budoucnosti měla vypadat co nejvíce podmanivě, ale tohle všechno na mě opravdu nekřičí: Prequel k Deus Ex. Spíš přesně naopak.

Pak tu jsou samotná témata. Původní Deus Ex se zaobíral hned několika velkými tématy, které se přímo týkají i dnešního světa. HR se však věnuje pouze a jedině jednomu velkému tématu - augmentace. Občas trochu nakousne vliv/kontrolu médií a konspirační teorie, ale příliš se jimi nezaobírá. Augmentace jsou primárním tématem, kolem kterých se točí i celý příběh, jenž je naštěstí poměrně zajímavý a dobře odvyprávěný. I tak mě to ale poměrně zklamalo, protože ze všech témat jsou "superhrdinské" augmentace opravdu jednou z největších science fiction záležitostí.

Obecně je Human Revolution dobrá hra, která se sice hraje jako Deus Ex, ale svou narativní/settingovou stránkou tak nepůsobí. Díky onomu skvělému gameplayi, atmosféře a kvalitně odvyprávěnému příběhu jí to ale jsem schopný odpustit. Finální hodnocení nakonec 80%, protože do žlutých barev si ta hra jít fakt nezaslouží. Jsem si totiž na sto procent jistý, že kdybych nehrál původní hru, hodnotil bych rozhodně výše.

Pro: Gameplay, atmosféra, souboje, dobře odvyprávěný příběh, skill tree

Proti: fakt to nepůsobí jako prequel na Deus Ex, příliš velké dějové zaměření na augmentace

+39
  • PC 90
Pokračování těch nejlepších kousků videoherní historie to mají vždy těžké, ovšem série Deus Ex na to jde velmi chytře. Rozdrtí vaše naděje a sny na prach obludným druhým dílem, protože ví, že s trojkou povede cesta už jen vzhůru… A tak se i děje, nebál bych se říct, že vstup do třetího dílu je po všech stránkách famózní. Bez složitého intra jste okamžitě vhozeni doprostřed konverzace Vaší postavy a jeho bývalou přítelkyní, okouzlující vědkyní Megan Reed. Jistá nevyřčená chemie mezi hlavními postavami se do jisté míry prolíná celou hrou a musím říct, že jsem si ji velmi užil. Cesta za Megan se pro mě stávala téměř stejně tak důležitou jako cesta za rozuzlením, pro Deus Ex, typické velkolepé konspirační teorie. Příběh a celkové ztvárnění blízké budoucnosti, v které poctivý občan představuje jen bezvýznamnou figurkou na šachovnici bohatých a mocných konglomerátů experimentujících s lidmi, se nesmírně povedl. Dialogy působí reálně a lidsky, nabízí se vám vždycky více možností, jak reagovat a samozřejmě každé větší rozhodnutí má vliv na váš následný postup. Speciálně jim dodává náboj možnost ve správný moment analyzovat osobnost diskutujícího a úlisně s ním manipulovat dobře mířenou lichotkou nebo autoritativním příkazem. K dispozici bude i spousta textů zejména v e-mailech, či tzv. kapesních sekretářek, které ale nyní povětšinou neobsahují zásadní informace pro váš postup hrou, jako spíše tu zdánlivě nepodstatnou „omáčku“ okolo, díky které se lépe ponoříte do herního světa.

Tím se dostávám k obtížnosti a herním mechanikám – jakkoli je Human Revolution důstojným pokračováním série, ani u něj se nevyhneme nepříjemným zjednodušením. Systém multitool/lock pick/hack/brutální síla nejen, že už asi nebude nikdy překonán, on bohužel nebude ani dorovnán. To samé platí o systému získávání zkušeností a pořizování perků a augmentací z modu GMDX prvního dílu. Nyní už není tak důležité pečlivě prohledávat okolí a číst textové zprávy, vystačíte si se směšnými dvěma body investovanými do hackingu a do vaší trpělivosti při opakování pořád té samé hackovací minihry a dostanete se téměř kamkoli. I na nejvyšší obtížnost mi přijde hra spíše zážitková, pokud se vyloženě nerozhodnete postupovat Rambo stylem. Nový systém krytí je příjemnější pro konzolisty, ale dle mě by se vtahující stealth akce měla odehrávat raději z první osoby a obsahovat funkční systémem vyklánění. Přitulit se ke zdi a koukat za roh mi přijde skoro jako cheat.

Pochválit musím audiovizuální stránku, ta nejen, že plně odpovídá tehdejším technickým možnostem, ale skutečně napomáhá i k tvorbě výborné atmosféry. A to v prvé řadě dávám důraz právě na výbornou hudbu, protože ta krásně podbarvuje onen futuristický, dystopický herní svět, v kterém proti sobě stojí chladná technologie a střípky lidství. Human Revolution se snadno zařadil mezi mé nejoblíbenější herní soundtracky. Od grafiky bych ani dnes nepožadoval víc, líbily se mi jak hypermoderní vědecká pracoviště, tajné vojenské základny, chudé Detroitské ulice, tak i futuristický víceúrovňový Shanghai (to je vyloženě geniální způsob, jak vyobrazit radikální rozdělení společnosti). City huby jsou svojí rozlohou dostatečné, naopak se přiznám, že by mi ani více lineární průběh nevadil. Jednotlivé mise se pak vyloženě chlubí vícero cestami, které vedou k cíli. Trnem v oku jsou mi jen ty všudypřítomné a popravdě stupidní ventilační šachty. Nečekané zpestření, obzvlášť když se snažíte nezabíjet, pak přichází v podobě několika masitých bossfightů. Není to ve stealth hře standardní, ale až na finální souboj docela fungují. V konečném důsledku se ve hře nevyskytuje žádné vyloženě slabé místo, ani nudná mise.

S Deus Ex už nikdy znovu nezažijete ono „poprvé“, každý další díl vyjde ze souboje jako poražený, nicméně faktem je, že imerzivních simulátorů není mnoho a já jsem vděčný za každý povedený přírůstek, kterým Human Revolution bezpochyby je.
+37
  • PC 95
Tož, Human Revolution dohráno. A upřímně, bylo to boží! Ani nepamatuju, kdy jsem se naposledy u nějaké hry takhle bavil. Tuším, že to bylo u Prey, které, jak jsem se dozvěděl, se mj. částečně inspiruje právě Deus Ex. A jisté podobnosti tu jsou, což je z mého pohledu jen dobře.
Na úvod se sluší říct, že původní Deus Ex jsem nehrál (ale už pracuju na nápravě :)), tím pádem nemám moc možností srovnání, ale co už.

Jako prvně musím určitě pochválit příběh. Vývojáři hojně staví na konspiračních teoriích, zejména Iluminátech. Což, jakožto člověk, který se v těchto věcech rád hrabe, jen vítám. Nečekané zvraty, zamotanost a všudypřítomná otázka "Komu vlastně můžu věřit," hru rozhodně kvalitativně vyzdvihují. Vše je pak završeno skvěle napsanými i zahranými charaktery. Můj nejoblíbenější byl asi Pritchard – skvělý týpek.
Lore skvěle doplňují i E-booky, noviny, e-maily atd.. Jen škoda, že při stealth postupu není moc času na jejich přečtení. Ty, které jsem ale stihl přečíst, rozhodně stály za to.
Side questy rozhodně stojí za plnění, jen škoda, že jich je tak málo. Rozhodně bych se nezlobil, kdyby jich bylo o něco víc.

Přestože je to už devět (!!!) let, grafika je dle mého stále na skvělé úrovni. Interiéry i exteriéry jsou detailně zpracované a promyšlené, k cíli nikdy nevede jen jedna cesta. Soundtrack je rovněž perfektní, skvěle doplňuje atmosféru. Michael McCann rozhodně odvedl výbornou práci.

Arzenál je slušný, přestože mi u některých zbraní přišlo, že zabíraj až moc místa. Každopádně mi nejvíc sedla útočná puška, pistole s tlumičem a brokovnice. Ale i zbytek zbraní se mi po stránce designu líbil.
Bossové jsou...ok. Zpracovaní byli pěkně, ale nejednalo se o nic, co by mě nějak extra zaujalo. Možná je to tím, že většina z nich neměla moc prostoru se projevit, většinou tak v jedné cutscéně. A taky jsou až příliš snadné.

Systém krytí...co to jako je? Ultimátní cover tlačítko bych ještě přežil, ale to, že čumím do země a stejně vím o všem, co se děje za mým krytem, to je trochu moc. A ty akrobatické kousky při přesunu z krytu do krytu radši nebudu komentovat. Každopádně kdejaký gymnasta by Adamovi mohl jen tiše závidět. Naštěstí vás hra nijak nenutí tohle používat. Dost mě taky mrzela absence vyklánění do stran. Rozhodně by mi to zpříjemnilo hraní, ať už ve stealth sekvencích nebo v přestřelkách.

Augmentace jsou fajn, ale praxis kity jsou až příliš snadno dostupné. Nestihl jsem odehrát ani polovinu hry a už jsem nevěděl, do čeho to mám všechno vrážet. Podobně je to s prachama, není je za co utrácet. Moje asi největší investice byly do energetických tyčinek a léků. A jednou jsem koupil tlumič.

Suma sumárum, i přes těch pár negativ se jedná o nadmíru kvalitní titul, který rozhodně stojí za zahrání, pakliže jste fanoušci stealth akcí, cyberpunku či jen kvalitního příběhu. A samozřejmě vám nesmí vadit nutnost u hry přemýšlet. Protože to tu občas musíte dělat taky.

Pro: příběh, charaktery, soundtrack, grafika, level design

Proti: cover system, absence vyklánění, přílišná dostupnost praxis kitů, bossfighty

+24
  • PC 95
Začnu verdiktem. Deus Ex: Human Revolution je pecka a rozhodně stojí (ne jen za jedno) dohrání.

Tento komentář píšu jako někdo, kdo nehrál původní hry od Ion Storm (ačkoliv se minimálně na první díl chystám) a jako někdo, komu bylo vždy sci-fi o něco bližší než fantasy. Ne tak daleká budoucnost (a ne vyloženě optimistická), technologické vychytávky, vylepšování lidí, konspirace a tajemno, zajímavý příběh, neústupný ale zároveň charismatický hrdina se svými zásadami... už od prvních trailerů jsem věděl, že ta hra bude pro mně jako dělaná. A taky že je. Bavila mě celková atmosféra hry. Od příběhu, prostředí, grafické stránky (mně se ta zlatá prostě líbí a hodí se mi k tomu) až po hudební stránku. Tohle je základ, který když se povede, jsem schopen vývojářům jisté věci odpustit. V tomto případě jim odpouštím ty cutscény během tichého knockoutování nepřátel. Nejspíš si tím hodně práce ušetřili, ale působilo to přeci jen trochu rušivě.

V čem jsem se vyloženě vyžíval byly argumentace. Vylepšovat si postavu a dělat tak z ní elitní mašinu na řešení všemožných problémů. A odměnou za získané argumentace je pak level design. Dali jste hodně bodů do hackování? Tak to se Vám najednou otevírá možnost téhle cesty. Pokud ale ne, vždy se dá najít cesta jiná, ač třeba komplikovanější. Hru jsem dohrál již třikrát. Kupodivu jsem ale nikdy nezkusil variantu experta na zbraně co vše rozstřílí na kousíčky. Vždy jsem si hrál na toho nenápadného plíživce, co likviduje nepřátele potají, nepozorován. A řekl bych, že k tomuto stylu hraní byli více přikloněni i vývojáři.

Pokud bych měl zmínit nějaká negativa (krom už zmíněných cutscén), tak by to byla "uzavřenost" Detroitu. Abych se vyjádřil přesněji, ačkoliv se jedná o velké město, stále jsou ty venkovní lokace poskládané z koridorů, kde lze opět využít všemožné kanály, ventilace atd. A pak je to energie, které je stále nedostatek a ještě se zvláštně dobíjí energetickými tyčinkami (částečně vylepšeno v Director's Cut, stejně jako boss fighty). Jinak se mi jiné vady na kráse hledají těžce.

Pokračování odehrávající se v Praze bylo sice o trochu slabší, ale stále dost fajn. Teď jen doufám v završení Adamovi trilogie, zasloužil by si to. A my hráči taktéž.
+25
  • PC 70
Skutečně dávám Deus Ex takové hodnocení? Začínám být na stará kolena tak zlej? Zřejmě ano. Ani při nejlepší vůli totiž tomuto hernímu skvostu, jak to mnozí hráči vnímají, nemohu dát více než 70 %

Hra nabízí mnoho skutečných zážitků. Možnost hrát několika způsoby zde není jen prázdný pojem. Hráč je vyzýván, aby zkoumal, zkoušel, experimentovat, řešil a vyzvídal. Lokace jsou poněkud omezené, ale i na tomto prostoru lze najít mnoho tajemství a skrýší a je zábavné je hledat. Ačkoliv mám k vyprávění příběhu výhrady, které zmíním níže, musím uznat fascinující práci s e-maily a dalšími vedlejšími texty. Pomáhají nejen pochopit kontext světa, ale především lze vidět tu zkaženost a faleš která se v tomto světě skrývá. Například odklízení nepohodlných lidí v USA, nebo v Číně pod falešnou záminkou povýšení udělat z lidí pokusné králíky. Hra jako celek nabízí herní zážitek spojený s etickými otázkami, lidskými právy, totalitou pramenící z krize a tak dále. Nejedná se o nic světoborného, ale neurazí to a je to jako dobře propečený steak do kterého se člověk rád zakousne třeba i po třetí.

Ano, Deus Ex je skutečně zážitková hra. A já mám rád zážitky. Lidé, co mě trochu znají vědí, že hry většinou pro ten zážitek hodnotím. Zde tomu ale ubírá tolik věcí, že to nedovedu ignorovat.
Nejdříve ta šílená zmatečnost. V první řadě je zmatečný celý příběh – hru jsem rozehrál cca celkem třikrát, a zmaten jsem byl pokaždé. Nestíhal jsem, co se děje, kam vlastně jdu, proč tam jdu, co mám dělat. Vnímal jsem z toho jen základní stíny a bylo to sakra nepříjemné. Možná je to mnou, ale snad u žádné jiné hry se mi to nestalo.
K té zmatečnosti patří i naprosto nepřehledná mapa. Pokud je někdo cyborg se zabudovanou GPS, asi bych očekával mapy poněkud detailnější, popisnější, třeba i s možností zadání vlastního cíle. To, že se na mapě neukazují obchodníci, považuji za naprostou zhůvěřilost.
Tím se dostáváme k problémům se zbožím. V každé lokaci jsem narazil tak na dva hlavní obchodníky (+ LIMB). Možná jich je ve hře víc, a já je nenašel, to ale není podstatné. Jde o to, že ve chvíli, kdy těmto obchodníkům vykoupíte zboží, už se nedoplní. To jsem ještě ochotný pochopit u Praxis, ale skutečně ne-e u šipek do teseru nebo ProEnergy.
Ano, lze chápat, že munice nad zlato, spousta her tak funguje. Ale s tou energií si tvůrci definitivně vykopali hrob. Člověk investuje body do neviditelnosti a energie, aby nakonec zjistil, že se mu nabíjí maximálně dva články a pro ostatní musí něco zbaštit. A ty věci na baštění jsou očividně úzkoprofilové zboží.

Nakonec tyto „maličkosti“ tvoří neustálý kruh frustrace. To souvisí i s tím, že člověk, který hraje hru „správně“ snadno získá mnoho Praxis, a nakonec nemá moc do čeho investovat, aby se mu hra výrazněji ulehčila. Za to se cítí zhrzený, protože má sice na maximum neviditelnost a energii, ale k ničemu to moc není, když se nabíjejí jen dva články a ProEnergy a spol. by se měli šetřit na těžké lokace nebo bosse.

Někdy, když čtu komentář ke své oblíbené hře, který je velmi kritický a zdrcující, tak si říkám „probůh, jak může být někdo k téhle skvělé hře tak drsný a lpí na zbytečných detailech?“. Ale tímto se k těmto kritikům přidávám. Není to příjemný pocit. Deus Ex nabízí příběh i hratelnost jiných kvalitních AAA titulů. Bohužel, ty detaily, ta zmatenost, a frustrace všechno skvělé pohřbívají. Rád si zahraji pokračování, ale představa replaye ve mně nyní probouzí hlavně úzkost.

PS: Missing Link sucks.
+17 +19 −2
  • PC 80
Neznášam transhumanizmus a kyborgov, takže som bol od začiatku naklonený anti-korporačným hacktivistom Juggernaut Collective a anti-technologickým teroristom Purity First. Zároveň ale ani nemám rád ľudí a nevidím dôvod dávať im druhú šancu, a preto som bol trochu zmätený. Koho zabiť a koho nie? Na túto otázku netreba rozmýšľať pri tejto hre, lebo hoci dej zvykne byť spájaný s možnosťami morálnych volieb hráča, žiadne reálne morálne voľby v skutočnosti v hre nie sú, ak nepočítame úplný záver. Nie je možnosť prikloniť sa za transhumanizmus, alebo proti, dej je priamočiary, aj keď sa hrá, že nie je. Spomínam si, ako sa hlavný hrdina Jensen v prvej časti v nejakom rozhovore rozčuľoval, keď mu dotyčný hovoril o zlých stránkach transhumanizmu (v hre to nazývajú "augmentácia"). Jensen mu sarkasticky povedal niečo ako: „Uvedomujete si, že keby neboli tie technológie, tak by som už nežil?“ Jensen, taký informovaný a sebavedomý človek (alebo skôr robot?) pozabudol, že keby neboli technológie, nebolo by ho vôbec treba oživovať, lebo by ho nemalo čo prizabiť.

Príbeh je plný konšpiračných teórií o iluminátoch, spája sprisahania rôznych korporácií, gangov a rebelov, ako aj reálnych organizácií ako Svetová obchodná organizácia (WTO), FEMA, OSN, Bilderberg Group. V týchto kruhoch nič nie je tak, ako chceme veriť, že je. Kto nechce len bezmyšlienkovito hrať, ale aj čítať príbeh, príde si na svoje, je to prepracovanejšia stránka hry. Prepracovanejšia než čo, vlastne? Som kyborg, ale batériu môjho telesného obvodu si musím dobíjať energetickými tyčinkami. Mestská časť je od ostatných oddelená jednou úzkou uličkou neprechodne zahádzanou odpadkami. Kadiaľ sa ľudia presúvajú? Kadiaľ chodia dodávky do obchodov? Ako tie mestá fungujú? Na architektonickú stránku sa v Deus Ex-och nikdy nehľadelo. Pojem "voľný pohyb", o ktorom viem, že býva spájaný s touto hrou, považujem v tomto prípade za vtip, pretože to by potom mohol byť považovaný za voľný pohyb aj Quake 2, alebo hocičo. Dá sa síce niekedy skrátiť si cestu z jednej časti štvrte do druhej prelezením cez strechu paneláku, ventilačné šachty, alebo podlezením cez kanalizácie, ale svet rozhodne nie je otvorený. Pohyb po mape je však plynulý a bez akýchkoľvek bugov. Za spestrenie môžeme vďačiť bočným úlohám, ktoré sú niekedy zábavnejšie ako hlavný dej.

Nepriatelia (alebo aj tí, čo nie sú nepriatelia, ale nechcete, aby existovali) sa dajú likvidovať na viacero spôsobov – počas celej hry nemusíte ani len vystreliť (iba na hlavných bossov – tí sa inak poriešiť nedajú), ale môžete ísť s ťažkými zbraňami po ulici ako Terminátor a všetko živé likvidovať. Zlatá stredná cesta je tá moja, tiché zabíjanie spoza skrytu. Obľúbené zbrane: poloautomatická pištoľ Zenith (10 mm) s tlmičom a laserovým zameriavaním a ostreľovačská puška Longsword 202 ERASER. Nevyhnutnosťou je samozrejme tiché plíženie sa a omračovanie / pobodanie obetí zozadu. Ťažké zbrane nemám rád, zaberajú príliš veľa miesta v invertári. Hneď v prvej časti, ktorá sa odohráva v Detroite, som na znak solidarity k výtržníkom protestujúcim proti augmentácii vyhubil všetkých policajtov v štvrti a s nimi aj všetkých anti-protestantov z radov civilistov. Trochu som to robil z rozkoše a trošku aj preto, lebo som čakal nejaký achievement "liberátor", alebo také niečo. Ale nič. Dokonca ani kredity nie. Nakoniec som zahubil aj mnohých protestantov, pretože nerobili nič, keď boli oslobodení a začali mi liezť na nervy. NPC postavy celkovo neprejavujú žiadnu interakciu na dianie okolo (ani počas hlavných úloh). Smutné.

Po prvom dohratí celej hry sa v menu objaví nápis "NEW GAME +", čo je nová hra, ale so všetkými systémovými apdejtmi (skillmi) z predošlého hrania. Využil som túto možnosť kvôli nazbieraniu si zabudnutých achievementov (zvládol som získať 53 z 59).

Tak... aký koniec ste zvolili? William Taggart (odoslanie Taggartovej správy ľudstvu, ktorá obsahuje fakty o únosoch ľudí na experimenty a korporačných machináciách, ale sú z nej starostlivo povystrihávané všetky zmienky o konšpiráciách, ktoré by mohli poškodiť anti-transhumanistické hnutie), alebo Hugh Darrow (odoslanie Darrowej správy, ktorá obsahuje všetky fakty o sprisahaniach, s cieľom oboznámiť ľudstvo s pravdou a dúfať, že sa samo a dobrovoľne spamätá a výskum augmentácie zastaví)? Po krátkom rozhodovaní som zvolil Taggarta. Urobil by som to aj v reály. Rád som si zahral. Dvakrát. Stačilo. Snáď rok 2027 nebude vyzerať takto.
+20
  • PC 80
Deus Ex: Human Revolution jeden z milníků, který opět přivedl k životu značku Deus Ex. A taky jeden z mých velkých restů.

První mé rozehraní nedopadlo moc valně, tak jsem letos začal znovu. Jiný přístup Adama Jensena a jiné augmentace, hned změnily i trochu styl hraní. Místo hrubé síly a přestřelek, byl spíše hacker a tichošlápek který přepadá ze zálohy. Ale když se něco nepodaří, zbraně to vyřeší. Tato možnost uzpůsobit si styl svého hraní, vždy byla doménou Deus Exu.

Atmosféru hra má taky solidní, kdy je vidět jak se začínají projevovat nesváry mezi lidmi s augmentaci a těmi co v nich vidí jen hrozbu a nástroj vlád a organizací. Témata se tu objevují zajímavá, jen škoda že si hra větší rozbor těchto voleb a důsledků nechá jako takové krátké zhodnocení na konci, a neupouští se do toho více do hloubky v průběhu hry.

Je tu ale pár věcí co mi trochu kazí, výsledný pozitivní dojem ze hry. Nutnost dobíjet články baštěním energy tyčinek. Že přes zajímavé města a lokace, často končím v tuctových kancelářích, skladech, stokách a místech která jsou podobná jak vejce vejci. A opravdu podivných modelů NPC kdy jsou modely k porovnání s grafikou tak odfláklé a ne moc povedené.

Palec nahoru, ale za hudbu. Ta se opravdu povedla na výbornou. Nakonec mě to chytlo solidně, i přes pomalejší start a než se to člověku dostane pod kůži. Jsou tam sice pasáže kdy je to jak na houpačce a vleče se to, pak se to zas zvedne a hráč zas zkoumá nové věci a řeší různorodé úkoly zvlášť ty vedlejší, nabízí mnohem větší variabilitu přístupu než hlavní linka.

Sice ji v mých očích schází ještě kus k pomyslné dokonalosti, ale je to kvalitní kousek, co by si měl každý zahrát komu se zamlouvá tato tématiky a možnosti hry.
+18
  • PC 80
H. Revolution je primárně stealth hra, ve které si nejvíce užijí ti, kteří prošoupají každý roh a skrytou místnost. Odpovídá tomu i gameplay, kdy po většinu hry prostě nebudete mít dostatek nábojů na "komando" styl a za stealth, kdy nikoho nezabijete, je i více zkušeností. Vzhledem k tomu, že se opozičníci mohou mezi sebou "vzbudit" (při zásahu omračující zbraní), tak jsem nejraději používal normální zbraně s tlumičem. Nahodit neviditelnost, vejít do místnosti a dvěma head shoty navždy uspat jeho obyvatele... To by pro mě byl ideální gameplay celé hry. Snažil jsem se jej uplatňovat, jak jen to šlo. Ale vzhledem k počtu nábojů (kterými jsem ale dosti šetřil) a nutnosti nosit je i tak v inventáři, jsem byl spíše v onom stealth modu, který nepreferuji a při hraní mi přijde zdlouhavý z důvodů uvedených. Dvojnásob otravné by to pro mě bylo, kdybych všechny omračoval ručně. Naštěstí jsem po většinu hry měl dostatek paralyzujících nábojů. Bohužel do příslušných zbraní se vejde vždy jen jeden. Ono prostě těch cca sedmipatrových budov plných nepřátel, kamer a věží bylo až moc. Tři hodiny i více být v podřepu, to mi nevyhovuje, byť, jak výše uvedeno, respektuji, že jiným naopak ano. Znovu pak tvrdím, že Iluminátům by stačilo ovládnout papírny, páč to musí být vzhledem k všude se povalujícím krabicím největší megakorporace světa.

Právě mise v druhé poloviny hry, kdy jsem měl nastřádané i náboje do plně vylepšené (mimochodem upgrade je solidně proveden) automatické pušky a bohatě i nábojů do vylepšené pistole... Tyhle mise jsem si užil nejvíce a vylepšenou pistoli i pušku bylo radost používat, zejména když jsem úspěšně vystřílel Malik z problémů. Chtěl bych i uklidnit ostatní, imho "dobré" konce málo souvisí s počtem zabitých, jak se píše všude na internetu.

S uvedeným souvisí i augmentace, které jsou oproti prvnímu dílu o mnoho lépe provedeny a nikdo už tak nebude investovat do zbytečného plavání. Jejich dopad je také lépe proveden a ani nevylepšenému Adamovi už se na rozdíl od J. C. Dentona netřese ruka jak babičce s těžkým Parkinsonem. Prostě se jen třese tehdy, když má (při pohybu a střílení dávek).

Ač grafika není úplná nirvána (hlavně obličeje "civilistů" jsou jak z prvního dílu), tak jsem ocenil onu celkovou atmosféru, kterou hře dodávala. Zlatý filtr mi přišel jako poměrně vhodně zvolený. Ale tedy výše uvedené ksichty, obloha občas jak z prvního Dooma (bez legrace - opravdu tak hnusná) či informační panely v klinikách LIMB, kde má asi být text, ale je to rozmazané tak, že nic nepřečtete... To bylo opravdu podivné a bylo tak vidět, že si autoři nedali vždy tu práci.

Konečně k příběhu samotnému... Ten docela ušel. Mnoho fanoušků série asi ocení známá jména, která tu a tam prosvitnou. Hlavní hrdina má tedy over-the-top drsňácký hlas, který mě ze začátku hrozně štval. Do konce hry jsem si na něj ale jakž takž zvykl. Města pak měla být o mnoho propracovanější (nakonec jsou jen dvě), neb pár postav se jmény a dva podniky, které můžete navštívit... To bylo opravdu tak na úrovni VtM: Bloodlines, od nichž byl převzat i pohyb po kanalizacích pod městem. Asi jste původně měli dostat možnost hrát i za Nosferata. Vzhledem k náběhům feelu VtM: Bloodlines (viz diskuze), jsem ocenil zejména hororovou atmosféru poslední mise. Jsem ale docela zvědavý, zda někdo měl opravdu nervy se s tím pižlat a ony zombie-like civilisty všechny uspat. Páč jejich smrt si přece nevezmete na triko, ne? :) Mimochodem nahackoval jsem ty zdejší tanky a v soubojích mi tedy pomáhaly minimálně. Trvalo jim dlouho, než se zorientovaly a přepnuly na další zombie. Asi nějakej čínskej šmejd.

Na závěr. Pokud máte rádi stealth hry, tak Human Revolution mi přijde takřka ideální. I vzhledem k hutným a dlouhým akčním lokacím. Osobně bych naopak ocenil více interakcí, propracovanější města (s lepšími a početnějšími "questy") a akční lokace, které mohu relativně rychle proběhnout stylem Johna Wicka. Prostě pár kulek sem, pár tam a vše rychle a čistě s nasazeným tlumičem. Za mě nejlepší závěr asi pro Sarifa. Ale ten anti-augmentační ještě také cca ušel.

P. S. Btw těch cca osm společností, které si musely do hry narvat své logo, než se vůbec dostanete do hlavního menu, to je taky celkem úlet.

Pro: grafika, augmentace, ucházející příběh, poslední mise s hororovou atmosférou, upgrade zbraní

Proti: grafika (obličeje, obloha, panely v LIMB), důraz na stealth, málo nábojů (které i tak zabírají inventář), hlas hlavního hrdiny (jde si zvyknout), příliš dlouhé mise, nepropracovaná města, omračující zbraně na jeden náboj

+32 +34 −2
  • PC 90
Tehdy jsem si koupil v nějaké slevě restartovaný Deus Ex, ale příliš jsem tomu nedal a moc mě to nechytlo. Teprve až s blížícím se vydáním dvojky jsem opět Human Revoltuion zkusil a dostal se do něj takovým způsobem, že ještě před dohráním jsem si koupil Director´s cut a jelikož nešlo přenést savy, tak jej rozjel odznovu.
Francoužští kanaďani z Eidosu skvělou stealth akční hru s velice promakaným prostředím, kde se stále dá najít něco nového, v director´s cutu navíc opravenými soubojy s bossy, kde se dá i tentokrát uplatnit stealth přístup. O to více jsem hru rozjel, ačkoliv mně nikdy předtím přespříliš za tichošlápka hrát nebavilo, ovšem rambo styl zásadně ničí výsledný dojem ze hry a zřejmě se pak ani nedají odemknout v základní hře všechny augmentace.
Zkrátka po všech stránkách povedená hra, která po dohrání už nevybídne k dalšímu hraní, ovšem na těch 25 hodin solidní zábava.

Pro: cyberpunk, augmentace, stealth přístup, dialogy ála Mass Effect, poschovávané vedlejší úkoly

Proti: nepohodlné pěší cestování, hackování po milionté už otráví

+14 +15 −1
  • PC 90
Nikdy sem střílečky z pohledu první osoby (a tak nějak celkově i většinu ostatních) nehrála, a to z jednoho prostého důvodu - sem na to levá. Pak ale vyšel trailer s polonahým Jensenem promlouvajícím ultimátně sexy hlasem. Nedalo mi to spát. Tak sem sebrala odvahu, opřela se o fakt, že má hra aspoň krycí systém, a nainstalovala Human Revolution na svůj počítač.
Čekalo na mě mnohem víc, než sem od DX kdy očekávala. Uvěřitelný a propracovaný svět, který by mohl být hned za rohem. Složité charaktery postav a jejich vzájemné vztahy. Dokonalý smysl pro navození správného tónu a dilemat plných šedi. Je až neuvěřitelné, jak sem se ztotožnila s natolik předdefinovaným hrdinou jako je Adam. To celé pojaté v až uměleckém grafickém podání a podtrhnuto jedním z nejlepších soundtracků vůbec.
Přesto všechno, vděčím právě skvělé hratelnosti, kterou si každý může přizpůsobit svému stylu (i takový antitalent na střílení jako jsem já). Protože bez té bych hru nikdy nedohrála do konce. A že to za to stálo.

Pro: postavy, hudba, grafická stilizace, rozhodování, příběh, znovuhratelnost, gameplay

Proti: mimika, animace

+22
  • PC 95
Pro všechny milovníky skvělých příběhů z blízké budoucnosti je tohle čistý herní orgazmus. Pokud máte rádi opravdu chytré hry, kde nelineární postup s řadou možností, jak svérázné situace řešit, je za odměnu. Super rozhovory s košatými možnostmi dialogů, dechberoucí příběh, zatraceně hodně hodin zábavy. A hlavně je to ryzí Deus Ex se vším všudy. Dopuručuji Directors cut edici. Jedna z nejlepších her posledních let

Pro: všechno, Adam, stealth, akce, augmentace, příběh, atmosféra, nelinearita

Proti: konec byl trošku podle šablony až příliš epický

+11 +13 −2
  • PC 95
Před pár minutami jsem po třetí dohrál tuto pecku a vlastně si uvědomil, že jsem do dnes trestuhodně nenapsal ani řádku o mých dojmech a pocitech z výletu do nedaleké pochmurné budoucnosti.

Předchozí Deusy jsem nehrál, takže nebudu sklouzávat k žádnému srovnávání.

Příběh:
Alfa a omega hry je samozřejmě příběh, který se, dle mého, povedl náramně. Celé téma augumentací lidského těla je rozvedeno velkolepým způsobem, kdy zasahuje do sociální, duševní i filozofické roviny. Nejednou jsem se musel zamyslet nad různými názory a pohledy na augumentace, co to vlastně lidem přináší i bere, jestli je lepší zůstat stejný a vyvýjet se duševně nebo přijmout agumentace jako další vývojový stupínek lidstva. Těchto momentů je ve hře mnoho, zejména ve finále hry, kdy se hráč musí rozhodnout jak to s lidstvem vlastně bude . Vyprávění pomocí charakterů i různých novinových článků, mailů a zpráv je výborné. Pročtal jsem co se dalo a různé myšlenky a vědecké studie byly zpracovány na hru až nevýdaným způsobem.

Adam:
Nedobrovolná augumentace udělala z Adama nadčlověka, ale celou hru si pohráváte s volbou zabít/nezabít. Všechno se tu dá obejít nebo vyřešit nesmrtícími metodami. Nenápadně se tak celou dobu brnká na strunu humanity versus stroj. Ovšem pro fajnšmekry je samozřejmě v arzenálu přehršel železa, které zredukuje veškeré osazenstvo budovy či lokace na nulu.
Dabing Adamovy postavy mi k vyzáži perfektně sedl. Dialogy jsou vesměs záživné a Adam si moc nebere servítky, což mi vyhovuje.

Level design:
Velmi povedené, cest je vždy několik, taktika se vyplácí. Skryté cesty a šachty lze využívat k přepadům, únikům, ale i k obejití nepřátel obloukem. Také lze využít střechy budov nebo kanály, stačí si vybrat. Podíváme se na otevřená prostranství, ulice několika měst, kanceláře, industriální komplexy a továrny, skladiště, přístavy, na co si vzpomenete.

Gameplay:
Samozřejmě se mi na hře asi nejcvíce líbilo, že je několik způsobů jak splnit úkol. Pokud si zvolíte střílení, tak je z Deus Ex slušná střílečka s rozmanitým arzenálem. Pokud ne, tak je pro změnu stalth akce s taktikou a vyčkáváním. Vylepšováním augumentací se podporuje jedno nebo druhé, podle chuti hráče. Tato svoboda za prvé nabízí velmi dobrou znovuhratelnost a za druhé svobodu ve hraní.
Hackovací minihry mě bavily kupodivu celou dobu, vlastně jsem si je dost oblíbil a hackoval jsem i když jsem měl kód. :-)
Upgradovací systém mě taktéž bavil, těšil jsem se na každý zatracený praxis.

Grafika:
Hra z roku 2011 se má stále zatraceně k světu a s touto stránkou jsem vemi spokojen. Sice tu chybí featurky jako odlesky povrchu , hloubka pole a podobné kravinky, ale dle mého je to naprosto nepodstatné.

Hudba a ozvučení:
Hudba je vynikající v každé části hry, myslím že perfektně podtrhuje celkovou atmosféru. Celkové ozvučení je na výbornou, zvuky zbraní jakbysmet.


Celkově:
Deus Ex: Human Revolution se velice povedl. Nevím jak to soudí pamětníci původního Deus Ex, ale já jsem velmi spokojen. Hra nabízí kvalitní příběh a jeho vyprávění, hloubku i momenty k zamyšlení, velkou variabilitu, možnosti rozhodování, znovuhratelnost, výbornou grafiku i ozvučení. Her, které se tímto výčtem můžou pochlubit je jak šafránu, takže za mě jasně palec nahoru. Bavil jsem se celou dobu a těším se na Mankind Divided.

Pro: Viz výše..

Proti: Momentálně mě prostě nic nenapadá.

+21
  • PC 95
Původní Deus Ex z roku 2000 jsem shledal herním klenotem a to nejen své doby. Pokračování (2) se mi až tak nelíbilo, ale i tak jsem si ho poctivě prošel a částečně i užil. Nyní jsem dokončil díl třetí. Hned na začátek uvádím, že autoři si očividně dali za cíl, navázat právě na díl první a tak se jím naštěstí v mnohém inspirovali = opět kódy zadáváme ručně na numerické klávesnici. (Juchůů!)

Tradičně začínám grafikou – ta je výborná a nemám, co bych pohanil. Lokace sice nejsou moc velký, ale zato velmi detailní, jsou protkaný zkratkama, střechama, kanálama - radost se po nich potloukat. To platí především pro otevřené lokace s vedlejšími úkoly. Samotné příběhové mise byly často přímočařejší, ale i tam vždy byla vždy naštěstí možnost zvolit trochu jinou, chytřejší cestu.
I zvukově se jedná o velmi zdařilou hru – profesionální dabing, ale především muzika se povedla. Michael McCann se zde vskutku předved a některý skladby musím obzvlášť pochválit (speciálně "Opening Credits" OST#2). Taky mi neunikla velmi zajímavá věc: hudba se v některých místech mění netradičním "mixážním" způsobem - jak se hráč blíží k danýmu místu, přidává se další stopa skladby (např. bicí), když se potom člověk obrátí a vydá se zpět, zase se stopa vytratí do ztracena a zůstane jen podklad – hustý!

Příběh je napínavej, silnej a hezky táhne hráče kupředu. Atmosféra lokací skvěle dokresluje světové dění - mnoho E-knih, novin a televizních rozhovorů, kde se nenásilně hráč ponořuje do univerza. Postavy se chovají uvěřitelně a mají hezky zpracovanou mimiku. Můj oblíbenec byl od prvního okamžiku Prichard – skvěle zpracovanej parťák!

Styl hry je téměř totožnej s jedničkou. Tedy je možno likvidovat, plížit se nebo hackovat a dosahovat cíle po svém. Mohl jsem tak zabít za celou hru jen několik málo lidí (fajn, když nás sestřelili s Malikovou v Číně, sejmul sem je všechny), kteří si to jaksi zasloužili, nebo nebylo jinýho zbytí (bossové). Arsenál výbornej - používal jsem jen uspávačku a extrapřísnou kladkovou kuši, výjimečně (ze začátku) i pistoli. Víc jsem sice nepotřeboval, ale i design ostatních zbraní se mi líbil. Dostatek granátů/min s různými účinky mě taktéž potěšil.

Dostávám se teda pomalu k negativům. Jak je z předchozích řádků asi znát, hra se mi dost líbila, bude jich jen málo:
1) Systém krytí – proboha! Co to mělo bejt? Myslím především ty megakotouly z překážky za překážku – obrovská výhoda pro hráče.
2) Absence vyklánění. Proč nedali autoři možnost užít starej zaběhlej způsob vyklánění, netuším. Co je to za nápad takhle podvádět v 3Dčku? (jsem v krytu, čumím do země, ale přesně vidím, co se odehrává za překážkou) No fuj.
3) Tradičně i zvlolám: RADAR ON/OFF!
4) Mapa – míň přehlednou mapu si u žádné hry snad ani nevybavím.
5) Augumentace – už jsem to tvrdil u prvního dílu – jsou skoro zbytečný, navíc zde bohužel fungují i jakožto zkušenosti (strom dovedností bohužel vypuštěn). Dokonce hru kazí:

Dovolte malý odstavec jako zamyšlení:

I pročetl jsem si, co mi nabízí ony implatáty. Ukončil jsem tak (vylepšil jsem si opravdu pouze hacking) hru s tunou nevyužitých praxis. Proč? Nepotřebuju neviditelnost, chci, aby moje kroky dělaly zvuky. Nechci, abych mohl padat ze střechy bez následků, chci, aby mi elektřina ubližovala, chci, aby můj inventář byl malej (základní) = chci, abych měl nedostatek místa, obzvlášť nechci, aby se mi nějak barevně graficky ukazovalo kam se protivníci dívaj, NECHCI nic z toho, co mi tady páni autoři nabízí. Jsem asi divnej co?
Hru jsem hrál na nejtěžší obtížnost, přesto nebyla vůbec težká (auto-heal incuded). Doporučení: Krom hackování NEVYLEPŠUJTE NIC. Pak je to teprve challenge a zábava. Škoda, že se nešlo zbavit některých základních augumentací (třeba ten radar)


Celkově, když se zamyslím nad průběhem pokořování DE:HR, je jasný, že to skoro nemělo chybu a mnou vytknutá negativa nemůžou hodnocení ubrat víc jak 5%. Já se bavil opravdu královsky a po dlouhé době mě tak vyloženě zamrzelo, že je hry konec. I přes uvedená negativa musím zvolat hlasité BRAVO! a poohlídnout se po directors cut verzi.
95%

Pro: Grafika, ozvučení, muzika, příběh, atmosféra, postavy, volitelný herní styl, rozhovory, DEUS EX

Proti: Augumentace, absence stromu dovedností, systém krytí, absence vyklánění, radar, mohlo to bejt delší (víc sekundárních úkolů), i na nejtěžší obtížnost poměrně snadný…

+15
  • PC 90
Do současnosti jsem měl dvakrát velmi krátce rozehráno, ale ani jednou se mi nepovedlo se do role Jensena dostat. Počáteční dojem, že v akci musím polootovat všechen ten garbage okolo, mi nedovolil jít dál. Čas od času jsem na to ovšem myslel a říkal si, že DE: HR má určitě své kvality. Na chvíli jsem snad i nenáviděl to sloučení fps s prvky rpg a pravděpodobně to nebylo ničím jiným, než mou herní náladou. Minulost teď nechme stranou, napotřetí to vychází a já otevírám dveře budoucnosti.

Pochopil jsem, že mám možnosti. Mohu si vybrat, zda dosáhnu cíle tichou nebo hlučnou cestou. A po těchto dvou cestách mohu tápat. Zpočátku jsem se snažil postupovat tvrdě - zkrátka běžet, skrýt se za roh nebo krabici a střílet. Nevěděl jsem, jaká bude odezva. Bohužel to v mém případě až tak nefungovalo, protože mi buď došla munice nebo mě zkrátka a jednoduše sejmuli. Arzenál byl dost omezený, nábojů málo. Copak ty zbraně, jsem přece na začátku, ale to ammo?! Začal jsem tedy uplatňovat to, čím zřejmě disponuji. Stealth! Najednou díky tichosti nemusím hrát sekvenci od posledního savu znovu a nedejbože ještě jednou znovu, navíc likviduji nepřátele z hlediska herního mechanismu nejlepším a nejefektivnějším způsobem! Tento takedown mi dá nejen nejvíc xp, ale dokonce i ušetřím to prokleté ammo, které nemusím vysypat na jednu jednotku, ale stačí jen přistupovat na věc chytře a jedním tlačítkem odstranit (a na chvíli se případně zase schovat) jakéhokoliv nepřítele. Hmm. Dalo by se namítat, ale cítím se realističtěji. Samozřejmě se to i prostřídalo, podle situace docházelo jak ke střelbě, tak k tajnostem.

K tajnostem? K těm také dochází, pokud se nám podaří hacknout počítače v kancelářich apod. Tedy pokud po nich chceme pobíhat a u každého stolu se zastavit. A né že by bylo hackování nějak obtížnější, ale líbí se mi, co se dá díky této možnosti dozvědět. Ten dojem ze hry se určitě jen zlepšil, když jsem si našel během důležité mise čas na to, abych si početl, jaké maily si zrovna přeposlali zaměstnanci firmy. S tou důležitou misí to myslím ironicky, ale nejsem žádný role player.

Co se týče prvního bosse, asi třikrát jsem umřel s pocitem, že nemám šanci. Tkvělo to celé v tom, že jsem různě pobíhal a snažíl se opětovat palbu. Mám se schovávat a pomalu a jistě střílet? Nějak to nejde. Tak teď vezmu ty barely a nahážu mu je na hlavu. Během chvilky od počátku souboje ten týpek chcípnul a z pocitu, že nemám šanci a dělám něco špatně vzešel náhle neskutečný až trapný ownage bez jediného škrábance. Jako další nezapomenutelnou situaci musím zmínit vendora u nějakého vchodu, který nabízel zbraně. Konečně jsem si mohl pořídit tu proklatou kuši.. Co se stalo je to, že mi hra říká, že nemám dostatek místa, takže bude předmět hozen na zem. Na zemi se skutečně neobjevil a ani loading jako nejvyšší odvolání nepomohlo, protože na starém savu už byl slot místo zbraně u vendora prázdný. Divné.

Jak postupuji dále, můj arzenál se rozrůstá, ale stále je jeden problém. Inventář. Celá tahle věc mě nutila se zaobírat tím, kolik zbraní a všeho možného s sebou mám mít. Přitom jedna střela z granátometu je totální rozprášení snad čehokoliv, jedna střela elektrickýho výboje, alespoň do doby, kdy jsem musel střílet a nebylo už čím jiným, je taky one shot. Proč mám přemýšlet nad výběrem zbraní, aby se mi tam vešlo pár nějakých plechovek, stejně je pro mě momentálně nejjistější používat takedowny a občas z poza rohu rozdávat head shoty obyčejným revolverem. K tomuto došlo mé hraní.

Nejprve trochu těžší situace, poté naprosto jednoduchá záležitost.

DE: HR hodnotím pozitivně. Příběh mě zajímal, gameplay mě bavil, možnosti mi připadaly zajímavé. Můžeme prolézat městem, chodbami, je možnost hackovat bezpečnostní systémy a přenastavit obranné prvky na svou stranu. Lze vylepšovat svou postavu napříč stylu, kterým je libo hrát.

Bavilo mě to :)
+20 +21 −1
  • PC 80
Do HR jsem se pustil těsně po dohrání původního Deus Ex. Hrál jsem na obtížnost Deus Ex bez jakéhokoliv přenastavování.

První co každého udeří do očí je grafické zpracování. Aby taky ne když rozdíl mezi hrami je 11 let. Krásná grafika s sebou, ale bohužel nese i problémy. V původním DE nebylo třeba řešit, že by prostory vypadaly prázdné. Stačilo do kazdého rohu strčit hranatý květináč pár stolů a polic na zdi a bylo to. Tady je pro spestření a vyplnění prostoru všude milion krabic, kbelíků, namalovaných dveří, léků, lahví, krabiček a bůhví čeho všeho. Tyto se často od interaktivních předmětů liší často pouze svou neinteraktivitou, což může být dost matoucí. Obzvlášť vtipně (nebo spíš smutně) pak působí plastový kýblíček, který je odolný vůči všemu včetně atomové bomby. Také dokáže naštvat, že povalená židle, která je k zemi přilepená snad sintentikónem brání při stealth hraní přesunu do krytu nebo lešení, které vypadá jako žebřík, ale není to žebřík (jejichž používání je zde mimochodem řešené trochu líp než u předchůdce). Já osobně bych upřednostnil horší vzhled, za cenu lepší funkcionality a větší možnosti interakce s prostředím.

Druhá věc, které jsem si všimnul je, že v prequelu oproti oproti původní hře vypadá všechno strašně futuristicky. Proč používat tlačítka, když lze použít holografický číselník. Kdo by létal vrtulníkem, když máme k dyspozici tryskostroj. A nač zámky a klíče, elektronika to jistí a všechno je propojeno se serverem skoro jako ve Watch Dogs.

Proti čemu nemám námitek je příběh, prezentovaný prostřednictvím dialogů a cutscén. Dokonce bych řekl, že v tomto ohledu HR svého staršího bratra překonává. Zvlášť cutscéna s vypuknutím nepokojů na mě silně zapůsobila.

Hra opět umožňuje různé způsoby postupu (I když oproti původnímu DE mi v tomto ohledu HR přišlo slabší) a odměňuje za prozkoumávání skrytých lokací. A pochválit musím také zobrazování hesel a číselných kódů přímo na obrazovce ro jejich zadání. I je otrava, že je nutné do pole pro zadání hesla klikat (kurzor nenaskočí automaticky při přístupu k PC). konzole?

Náš hrdina má od začátku hry nainstalované všechny augmentace, ale ze zdravotních důvodů si je musí odemykat postupně pomocí praxis kitů. Toto vysvětlení mi přijde opravdu slabé, ale budiž. Co už mi nejde do hlavy vůbec je sociální augmentace... Zrušení skillů a plné zaměření na odemykatelné augmentace podle mě hře uškodilo.

Hra disponuje celkem rozmanitým zbraňovým arzenálem, proto opravdu zamrzí, že k plasmovým a laserovým zbraním se dostanete až těsně před koncem hry, takže je mizivá šance, že by je hráč začal používat. A dostupnost zbraní je problém celkově. Proč neexistuje jediný legální obchod se zbraněmi a hráč musí hledat pochybné dealery v zapadlých uličkách (a stokách) a pamatovat si jejich lokace? A proč se šéf ochranky nemůže vyzbrojit ve zbrojnici společnosti!? Opravdu nešťastné pak je, když si hráč sežene ostřelovací pušku a ozbrojenec v kukle po zásahu do hlavy ani neklopýtne. Také mi není jasné, jak lze tlustý kulatý granát zkombinovat s polotovarem miny aby vznikla tenká placatá mina. ? Jinak hra, ale nabízí skvělý pocit, ze střelby a byla by chyba si dostupný arzenál aspoň trochu nevyzkoušet. V poslední lokaci našla využití i speciální PEPS zbraň na hromadné odhazování a omračování. Líbí se mi zpracování robotů, kteří vypadají oproti DE uvěřitelněji, byť jsou zde opět jen dva druhy. A moje po koltu druhá nejoblíbenější zbraň byl hacknutý turret s augmentací na zdvihání těžkých předmětů. Je opravdu přijemné nosit turret jako štít, který sám nepřátele likviduje (Možnost zabít opakovaným házením bedny hra nabízí, ale není vůbec praktická).

Vyzkoušel jsem si tři postupy. Tichá pacifikace, ostrá střelba a i úplné plýžení a vyhýbání se jakékoliv detekci/kontaktu a všechny mně bavily. Vlastně 4. V poslední lokaci jsem se obětem nakaženého čipu vyhýbal úplně přeskakováním a obíháním (jen občas, když mi překázeli tak jsem je poslal do bezvědomí), protože jsem nechtěl ubližovat obětem a tento postup už mi zábavný nepřišel.

Souboje se čtyřmi bossy byly jednoduché. Výbušné miny a revolver si poradí s čímkoliv.

Hru jsem si užil. Příběh gameplay i grafika jsou na vysoké úrovni. Jen jsem při hraní narazil na 100+1 věcí, které ten většinou velmi příjemný herní zážitek srážely. Doufám, že vyjde pokračování (a to dřív než v roce 2022), tentokrát už bez nelogičností a konzolových nešvarů a hru z roku 2000 překoná. Doufám v nástupce s interaktivním a zničitelným prostředím, návratem skillů a pokud by měly být augmentace mechanické, tak také s jejich postupnou instalací chirurgem v nemocnici.

Pro: grafika, příběh, cutscény, různé možnosti postupu hrou a zkušenostní odměny za prozkoumávání

Proti: nelogičnosti, neinteraktivní a nezničitelné prostředí, poslední lokace, poslední bossfigth

+19 +20 −1
  • PC 95
Hru jsem si zakoupil již v době, kdy jsem k jejímu plnohodnotnému rozjetí vlastně ani nedisponoval potřebným hardwarem. Bral jsem to jako výhodnou investici do budoucna, protože hra byla na Steamu v akci. Tento tah se nakonec ukázal být dosti dvojsečným.

Přestože jsem původní hru nehrál, cejch její kultovnosti se ke mně samozřejmě dostal. Alespoň mám ale možnost Human Revolution chápat jako samostatný celek a vyhnout se tak srovnávání s díly předchozími.

No a teď ke hře samotné. Už samotný námět se mi zpočátku zamlouval a musím říct, že jej tvůrci dokázali zpracovat do opravdu výborné formy. Příběh hry výborně plyne a hráče vtáhne. Tomu dopomáhají výborné dialogy a jejich dabing, zápletka jako taková, absence logických děr v příběhu či chování NPC a nesmím opomenout opravdu skvělý soundtrack. Ten na kyberpunkový dystopický svět budoucnosti pasuje opravdu výborně a dopomáhá silné a hutné atmosféře. Navíc oceňuju, že je hudební doprovod svým způsobem docela decentní a ne přehnaně epický, jak se často stává :-)

Ve spojitostí s imerzí hráče musím určitě zmínit samotné úvodní intro, které mě vyloženě strhlo. Opravdu famózní nástup.

No a samotný gameplay... Systém 3rd person krytí mi přišel super a bavil mě. Sice působí až příliš trendy, ale ve hře svůj smysl měl, protože opravdu fungoval. Instantní takedowny měly svůj smysl také, ovšem jejich animace příliš ne. Beru to ale jako opravdu malou daň za snahu o efektnost a otevření se širšímu publiku. Podobně zbytečných "efektních mechanik" a scén je totiž ve hře opravdu minimum.

RPG systém je podle mě slušně vybalancovaný, ale své díry má. Vedlejším questům jsem se věnoval odhadem tak z poloviny, takže praxis bodů přebytek určitě nebyl. Hře dost přidává jistá míra uvěřitelnosti a s trochou nadsázky i autentičnosti. Samotná modifikace člověka na "nano" a "bio" úrovni je pro nás sice stále sci-fi, ale alespoň má RPG systém a Adamova vylepšení a schopnosti své zdůvodnění.

Konfrontace s nepřáteli je zábavná. Mám rád, když je ve hře střelba svým způsobem událost, a zde se mi tohoto pocitu dostávalo náležitě. Druhou stranou mince jsou pak souboje s bossy, které jsou sice provedeny značně oldschoolově, ale popravdě řečeno mě při postupu hrou začaly spíše obtěžovat. Na druhou stranu ten pocit z vydřeného vítězství nad záporákem není vůbec zlý :) Finální fight je ve svém provedení trošku zvláštní, na druhou stranu to vyvažuje gradací příběhu.
Samotné vedlejší questy na mě nepůsobily jako vata a docela rád se kvůli nim ke hře ještě vrátím.

Zvýšená obtížnost a navedení hráče na tichý způsob hry pomocí nedostatku nábojů považuju za dobrý tah, ale docela tím utrpěla ekonomika hry. Ta mi obecně nepřišla zrovna šťastně vyřešená, protože za kredity se toho moc koupit nedalo, obchodníků i zboží bylo nedostatek. Když nad tím tak přemýšlím, tak ani svou preferovanou 10mm pistoli jsem si za celou hru nestihl vylepšit na maximum. Ikdyž to může být i kvůli mé nedůslednosti :-)

Kolegové tu už hanili některé mechaniky jako nutnost jíst energy tyčinky kvůli dobíjení energie či skoro nulový potenciál některých augmentací (tichý běh). S tím určitě souhlasím.

Ve významové rovině je třetí Deus Ex výbornou socio-politickou reakcí na možný vývoj a vnímání technologií a jejich využití či zneužití člověkem. Krásně nastiňuje možné scénáře vyhroceného konfliktu různých protichůdných stran a zájmů. Působí přitom poměrně neutrálně, nezaujatě a podává problematiku stravitelnou formou, ač někdy malinko zmatenou. Především však Deus Ex nepřistupuje k věci černobíle, což oceňuju nejvíc.

Hru jsem si opravdu užil a rád se k ní zase vrátím. Jako fanoušek sci-fi a kyberpunku jsem si spokojeně pomlaskával :) A abych nezapomněl - proč byla koupě hry dvojsečná? Protože jsem měl pořídit rovnou Augmented edition :-))

Podle Steamu odehráno 26 hodin.

Pro: příběh, atmosféra, dialogy, akce, hudba, design, uvěřitelnost, souboje s bossy

Proti: nevybalancovaná herní ekonomika, některé herní mechaniky, souboje s bossy

+23
  • PC 100
Tak dnes se podíváme na zoubek opět starší hře. Jedná se o cyberpunkové akční RPG s názvem Deus Ex. Hra vyšla 23. sprna 2011 a vydala ji společnost Square Enix pro platformy PS3, Xbox 360, PC a Mac OS X. Na vývoji se podílel Eidos Montreal. 26. dubna 2012 dokonce vyšlo příběhové DLC The Missing Link. Hra nese podtitul Human Revolution a jedná se o třetí díl této povedené série.

Hra je zasazena do blízké budoucnosti roku 2027 (čtvrtstoletí před prvním dílem série) a zavede nás do kůže Adama Jensena hlavního hrdiny hry. Ten dělá vedoucího ochranky v Sarif Industries (Zde se vyrábějí lidské mechanické implantáty) a nachází se tam i zrovna ve chvíli, kdy nastane útok na tuto firmu, která sídlí v Detroitu. Adam setkání s teroristy skoro nepřežije. Nicméně má hodného šéfa, který ho má tak rád, že do něj nechá nacpat implantáty jeho firmy. Vytvoří z něj takového polorobota a tím mu tak nějak zachrání život. Potom už se, pomalu ale jistě, vydáte po stopě toho, co se vlastně stalo. Jen už teď nejste řadový šéf ochranky, ale taková pravá ruka celé firmy. Příběh sám o sobě je na vynikající úrovni a vypisovat ho více rozhodně nehodlám, protože stojí za to, hru opravdu hrát a vším si projít osobně.

Grafika hry běží na upraveném Crystal Enginu a vypadá při nastavení všech detailů na maximum opravdu skvěle i dnes. Navíc na to nepotřebujete extra silné železo, stačí Vám slabší stroj a krásně si zahrajete, protože optimalizace je na opravdu výborné úrovni. Detailně jsou však provedeny hlavně důležité postavy, ostatní nejsou tak promakané, ale to vcelku není ani poznat. Co se potom týče věci ostatních, jsou na tom už lépe. Zpracování všech lokací, kterých je dohromady celkem pět myslím, je na velké úrovni. Jelikož je lokací málo, mohli se jim vývojáři více věnovat a ve výsledku je to opravdu žijící a fungující svět, kam se budete rádi vracet. Atmosféra je sice velmi temná a ponurá, ale i přesto se najdou místa, kde zůstanete stát s otevřenou pusou a budete si užívat nádherné hry světla a stínů. Nebo až například vstoupíte do svého bytu, kde se automaticky spustí otevírání žaluzií a začne Vám do potemnělého pokoje vnikat světlo, budete opravdu uneseni. Hra prostě opravu působí dobrým dojmem jak pro oko, tak pro ucho.

Ozvučení hry je totiž ještě větší pecka než grafická stránka. Pamětníkům starších dílů jistě zaplesá srdce, až budou slyšet hudbu, která se velmi podobá té z prvního dílu. A těm co původní hru nehráli, to vůbec nebude vadit. Ty zase hra díky tomu skvěle uvede do děje. Tomu věřte, protože hudbu si budete pamatovat ještě dlouho po dohrání. Zvuk sám o sobě je perfektní a sám bych ho neměnil. Všechno je naprosto skvělé, ale nejlepší na tom je hlas hlavního protagonisty. Ten mi jednak velmi pomohl se sžít s Adamem, protože z jeho hlasu je toho hodně o něm poznat a zároveň mě bavil každý komentář, nebo rozhovor co jsem vedl. Zvuková stránka hry je tedy na fenomenální úrovní po všech směrech.

Projít mise můžete vždy na několik různých způsobů. Můžete vzít například zbraň a prosekat si cestu až na konec hry. Nebo můžete hledat alternativu. Například nepřátelé obejít po střeše, nebo kanalizací. Eliminace nepřátel je také zcela na Vás. Je zde možnost je nechat žít, například tak, že si jich nebudete všímat, nebo tak, že je z blízkosti omráčíte. Z blízka se dá ale i zabít, je tedy jen na Vás, jakým stylem hry budete hrát. Já sám jsem se plížil všem za zády, a když přišlo na konfrontaci s nepřítelem, tak jsem jej jednou přesně mířenou ranou uspal. Nikoho jsem po celou dobu hry nezabil, což se mi jeví jako pěkná možnost. A když to šlo, tak jsem všude možně hackoval. To hodně ulehčí práci. Na všechno ale potřebujete modifikace. Jenže nemůžete mít všechny a tak je potřeba se soustředit a vymyslet taktiku, se kterou budete celou hru hrát. Můžete se například věnovat hackování jako já, ale pak Vám nezůstanou body například na lepší štít, či na smrtelně nebezpečné modifikace. Každá z daných úrovní se dá projít třemi různými způsoby. Ale to jak ji prohledáte, to už dá způsobů mnohem více. Můžete například díky modifikaci rozbíjení zdí najít cesty, které by jste bez ní nikdy neviděli. Nebo můžete narazit na trezor, který sice díky hackovacímu umění otevřete, ale nemůžete se v něm pohybovat, protože je zaplynovaný. A proti plynu tady máme opět modifikaci plic, která nám umožní dýchat smrtelně nebezpečné výpary stejně dobře, jako kyslík. Já hodně využíval možnosti skočit z jakékoliv výšky. K tomu jsem si vylepšil to, že po dopadu nebudu slyšet a zároveň si neublížím. Nebo že například můžu sprintovat rychleji a hlavně neslyšně. Ovšem hodil jsem za hlavu další kupu modifikací, které ze mě dělají opět jiného člověka. A ty odkryji až při dalším hraní, což nám skvěle otevírá znovuhratenost. Dále bych měl zmínit, že body pro vylepšování získáváte sběrem zkušenosti. Ač už třeba za otevření sejfu, nebo nalezení alternativní cesty, či za splnění úkolu. A věřte, že zde nejsou jen hlavní questy, ale i vedlejší a i ty Vám do příběhu přinesou spoustu světla, takže se je vyplatí hrát. Možností jak hru hrát a co je možné získat, či ne, by bylo opravdu na dlouho a myslím, že nemá cenu to zde vypisovat. Hlavně z důvodu, že je to hlavní přednosti hry.

Nepřátel je tady spousta druhů, jejich eliminace je ovšem už věc druhá. Omračovat můžete všechny jednou ranou, to je fakt. Jenže se k nim musíte umět dostat. Lepším řešením se může zdát brokovnice, nebo samopal například. Jenže to chce ovšem ovládat dobré krytí a mušku. Když už jsem u toho krytí, je zde výborně a intuitivně provedeno. Držením pravého tlačítka myši se přitisknete ke zdi a mezerníkem přeskakujete mezi barikádami. Držením mezerníku se přitisknete na jinou stranu barikády. Když už tedy budete číhat a omračovat, či likvidovat nepřátelé do zad, nezapomeňte ukrývat těla, protože by Vás mohli díky nim lehce odhalit. Jediné, co bych zde vypíchl jako nedodělek jsou souboje s bossy. Myslím, že by se s tím dalo více vyhrát, než jen stupidně vzít zbraň a střílet. Zvlášť když hrajete celou hru jako ninja. Ale co už, nelze udělat hru bez chyb a tohle je jen maličká vada na kráse celého titulu.

Obtížnost hry je na dobré úrovni. Ale opět záleží na Vás, jak se s tím poperete. Na nejtěžší obtížnost se dá hra projít úplně v pohodě, pokud se budete plížit. Pokud půjdete do přímé konfrontace a začnete po sobě střílet, budete to mít zdlouhavé. Umělá inteligence není vůbec špatná, ale do ideálu ji ještě hodně chybí. Nicméně to se dá říct téměř o všech hrách.

Shrnutí bude následující. Je to hra, která si Vás prostě získá, ať chcete, nebo nechcete, pokud alespoň trošku hovíte RPG. Je tu hodně chození, hodně tajných lokací, mnoho odkazů na původní Deus Ex. Máme zde i kupu počítačů, které čekají jen na to, až je nahackujete. Na každém druhém stole se válí kapesní sekretářka nebo kniha, která čeká na to, až ji prostudujete. Čeká Vás mnoho dobrých dialogů, postav a hlavně výborný příběh. Výborná grafika a optimalizace a hodiny zábavy. Jedná se o jednu z mála her u kterých se nechodí na záchod a už vůbec spát. To vše je zabaleno v dospělém a skvěle vypadajícím světě. Na Steamu se dá hra sehnat každou chvilku ve slevě a jako bonus Marek Tvrdý a jeho tým dokončily překlad jak původní hry, tak i DLC. Tak mě napadá jen jedna otázka. Na co vlastně ještě čekáte? Začněte už hrát, tahle gamesa Vám stojí za každou vydělanou korunu, kterou máte. Upřímně a vřele doporučuji!

Pro: Klady: - Hezká grafika - Výborná optimalizace - Skvělý příběh - Možnost vývoje postavy - Znovuhratelnost - Adam Jensen

Proti: -Ech…no, asi ty souboje s bossy a slabší A.I.

+13 +14 −1
  • PC 90
Upřimně, originální Deus Ex jsem nehrál. Ano vím, jak si můžu kurva fix říkat hráč, když jsem na takovou legendu nevztáhl pracky. Věděl jsem však že je to skvělá hra a videa z DE:HR mě velice zaujala. Tak jsem to risknul a hru přeobjednal. A víte co? Nelitoval jsem.

Hra má už od začátku skvělou "blade runnerrovskou" atmosféru. Potemnělá vize budoucnosti mi zalezla pod kůži okamžitě. Stejně na tom byla i hratelnost. Autorům se skvěle povedlo spojit akci s RPG. A když myslím povedlo tak tím sakra myslím povedlo.
Akční pasáže jsou plynulé a systém krytí funguje dobře. Stealth je velice uspokojivý, ovšem jen pokud pokud se daří že :). Stealth jsem si užíval a to říká osoba, jenž nejeví o tichošlápství moc zájmu. Dále tu je příjemné hackování, vylepšování schopností, zbraní a přidávání augmentací je samozřejmostí.

Nejlepší na tom samozřejmě je ta "nelineárnost" ve smyslu, budu si hrát jak chci a ne jak mi disktuje nějakej strejda disajnér. Vybírání alternativních cest a výběr způsobu boje hře dodával punc výjimečnosti, obzvláště v době lineárních FPS. Osobně mě bavilo všechno, at už to bylo vybíjení rambo stylem, elegantní tiché zabíjení nebo se plížit jako duch a kontaktu se vyhnout docela.

Konverzace se dost podobají stylizací a návazností mass effectu. Jsou dobré, stejně jako dabing Nea...tedy Adama Jensena, vlastně co kecám, dabing obecně je ve hře zcela super. Líbilo se mi "vyslýchání" nebo jak to popsat. Kdy jsem byl nenásilně nucen velice pozorně sledovat jak konverzaci tak dění na obrazovce. Není to nic co bych chtěl dělat pořád ale nevadilo mi to, protože jak jsem již psal, bylo to nenásilné.

Lokace jsou poměrně malé ale vzhledem k atmosféře kolem mi to nevadilo. Grafika není nic extra, některé postavy dokonce vypadají jak z roku 2002, ale na to sere pes.
Proč? Poněvadž to prostě má atmosféru! Ona ta technická zastaralost je odůvodnitelná. Pokud se nepletu engine, na kterém běžela hra byl použit už v Tomb Raider Legend. Co hra ztrácí na velikosti textur si nabírá zpět svou stylizací, která se mi prostě líbila a sedla do konceptu hry jako latexový obleček na tělo úchylného prznitele dětí.

Opravdu převelice mě iritovaly bossfighty, bez kterých bych se mile rád obešel a systém ukládání také nepatří mezi ty "bestovní" záležitosti. Příběh se mi zdál takový pomalý a bez patřičného vyvrcholení. Konec AKA mass effect 3 byl také zklamáním.
Co mě ale zarazilo nejvíce že tato hra nebyla skoro vůbec nominována na hru nebo RPG roku. Alespoň ne na těch "větších" akcích. A hra docela zapadla. Není to trestuhodné? Možná se pletu ale pánové vývojáři by si zasloužili nějaký vyšší ocenění. Nu což, mě hra překvapila, bavila a ba co víc ukázala že i legendy mohou mít svého důstojného nástupce.

Pro: Atmosféra, super balanc mezi RPG a akcí, dabing a hudba, solidní dělka.

Proti: Zastaralá grafika, dost bugů, malé lokace, bossfighty.

+23
  • PC 90
Prvni Deus Ex, nadane dite cyberpunku a stealth akce, vytvoril rodine takove jmeno, ze ani jeho mladsi zdegenerovany bratr Deus Ex 2: Invisible War serii nezabil a dokonce se mu darilo uspesne predstirat, ze mozna neni tak retardovany, jak vypada. Nejmladsi potomek Human Revolution ma geny naprosto v poradku a jedna se o po vsech smerem dospelou cyberpunkovou zalezitost, jaka by se urcite libila i Williamu Gibsonovi.

Krome neopakovatelne atmosfery a kouzla socialne prisne bipolarniho sveta alternativni budoucnosti a moralnich dilemat s nim spojenych, dela deuse deusem svoboda. Chces vsechny postrilet? Budiz. Chces to hrat jako cistou stealh akci? Muzes. Chces si s tim fakt vyhrat, hackovat kamery, roboty a vyuzivat kazdeho detailu prostredi? Nic ti v tom nebrani. Kazda mistnost, hala, prostranstvi predstavuje virtualni herni plastelinu a je na tobe, jak s ni nalozis. V kazdem pripade se budes pohybovat po krasne zpracovanem svete (mestech), nasatych atmosferou dekadence a socialniho darwinismu, jakoz i hi-tech vystrelky sve doby. Svet, do ktereho by bylo zajimave se podivat, ale urcite ne v nem zit. Pribeh dava smysl a motivuje hrace az do konce. A clovek se chvilemi neubrani vzpomince na genialni prvni dil.

Dve pihy na krase jsou jednoznacne souboje s bossy a neuveritelne dlouhe nahravani ulozenych pozic. Presto, Human Revolution se jednoznacne povedl.

Pro: Atmosfera, pribeh, volnost, cyberpunkovy svet

Proti: Souboje s bossy, dlouhy loading

+21
  • PC 95
Jmenuji se Adam Jensen. Dělám ochranku v Sarif Industries. Jednoho dne se stanu hrdinou proti své vůli. Píše se rok 2027…

Na začátek musím poznamenat, že původního Deuse jsem nehrál. Možná i proto mě tato herní značka při releasu Deus Ex: Human Revolution nechávala chladným a pod ruku mi tak přišla až o rok a půl později. A to jsem ještě netušil, o jaký herní poklad jde.

S nedávno nacvičenými stealth instinkty s Hitman: Absolution jsem se do hry dostal docela rychle. Ano, většinou jsem mise řešil stealth stylem, ale byly případy, kdy na řadu přišla hrubá síla, resp. rotační kulomet nebo velmi, ale opravdu velmi účinný granátomet. S nejrůznějších udělátek jsem pak nejvíc využíval automatické odemykací zařízení, ikdyž po jisté době mě začalo hackování všeho možného opravdu bavit. Párkrát za hru jsem využil neviditelné maskování a „rentgenové“ vidění a snad jen dvakrát systém Typhoon.

Ačkoliv vládnu angličtinou vcelku obstojně, tady jsem byl velmi rád za českou lokalizaci. Zaprvé to celé stojí na příběhu a volitelných dialozích, takže pochopení kontextu je o dost jednodušší a za druhé si hráč může pročíst sem tam nějakou tu e-knihu, které toulkami po cyberpunkovém světě objeví. A vzhledem k situacím, kdy se objevují instrukce k misi a zároveň na mě někdo mluvil z vysílačky nebo při decision rozhovorech, kdy si čtete psychologický profil postavy, přičemž na vás ona postava mluví, je česká lokalizace opravdu k nezaplacení.

Příběhově je Human Revolution sice místy komplikovanější, což je ale způsobeno množstvím nepovinných příběhových odboček, které jsou však většinou dosti zajímavé a stojí za splnění. Interakce s vedlejšími postavami je dotažená téměř do dokonalosti, stejně jako možnost ovlivnit osudy těchto postav. Podařilo se mi zachránit Malikovou. Jistá podobnost s třetím Mass Effectem je potom v samotném finále. Měl jsem k dispozici všechny možné konce a vybral jsem si Taggartův konec, který je tak trochu kompromisem a zachovává technologický pokrok v omezené míře.

Pokud rádi plníte vedlejší úkoly a zkoumáte okolí, pak hra zabere řádově i desítky hodin. Za to vám ale hra nabídne vydatnou porci příběhu, akce a zapeklitých bossfightů, které jdou někdy řešit opravdu směšně jednoduše. Například na Namira jsem měl k dispozici granátomet a k mému překvapení vyřešili tento problém jen tři rány. Hru jsem hrál na střední obtížnost a žádný výraznější problém nebo zásek jsem nezaznamenal. Ikdyž u prvního bossfightu jsem si chvíli nevěděl rady, dokud jsem neobjevil výklenek s užitečnými zbraněmi, granáty a municí.

K celkovému stroprocentnímu hodnocení Human Revolution chybí opravdu jen málo. Každopádně i přes velkorysou herní dobu zde nedochází k herním stereotypům a díky parádnímu příběhu a téměř filmovému zpracování tak Human Revolution jednoznačně řadím mezi nejlepší herní tituly.

Pro: atmosféra cyberpunkového světa, příběh, interakce s postavami, dialogy, grafika, herní doba, soundtrack

Proti: bossfighty, občas slabší AI

+24 +25 −1
  • PC 90
Ke hrám označených jako RPG od jisté doby přistupuji s notnou dávkou obezřetnosti, jelikož jejich loudavý průběh a odlišnější herní principy pro mě nejsou něčím, z čehož bych oplýval nadšením. Oním titulem, v němž jsem se o tomto pocitu přesvědčil, byl první díl věhlasného titulu Deus Ex, takže pustit se do dílu nejnovějšího s názvem Human Revolution byl přinejmenším risk. Ale světe div se, tento můj počin se vyplatil a jeho výsledek mohu proto rozebrat v následujících řádcích.

Třetí díl se podle očekávání snažil držet principů a určité podobnosti prvního dílu a z větší části se tak stalo. Hlavní postava Adam Jensen rozhodně nezapře svého dávnějšího předchůdce J. C. Dentona, a to jak svojí podobou a neústupným chováním a charismem, tak především i svým hlasem. Stejně jako Denton je i Jensen doslova prošpikován augmentačními technologiemi, které si v průběhu hraní je možné vylepšovat za tzv. body Praxis. A právě tady jsem narazil na kámen úrazu. Netvrdím, že to není moje chyba, ale získat tyto body pro mě nebylo zrovna nejjednodušší, přestože jsem po zlepšení hackování lezl všude, kam jen to trochu bylo možné a vybíral vše, co se dalo. Vylepšování Adamovy postavy a přiřazování některých jeho schopností jsem tak musel velmi pečlivě zvažovat a k některým z nich jsem se proto vůbec nedostal.

Výhodou hry je zvolení jejího postupu, a to buď ve formě akčního likvidátora, nebo diskrétně našlapujícího špióna. Přestože jsem si párkrát cvičně vyzkoušel první variantu, zůstal jsem jednoznačně u té druhé. Hlavním důvodem byla určitě moje mnohem větší náklonnost než k akčnímu stylu, ale nejen to. Hra je totiž podle mě k tichému postupu a jeho principům předurčena mnohem více a dává vám podstatně větší šance k plynulejšímu projití. A jelikož se to ve hře strážemi jen hemží a v případě vyzrazení vaší přítomnosti se jejich počet patřičně zvýší, neumím si představit, jak bych akčním stylem hru vůbec zvládl. Dalším aspektem volby stealth stylu byl pro mě také způsob likvidace. Ten hra sice výrazně zjednodušila, jelikož se tak děje stiskem akční klávesy a následným spuštěním animace, v níž Jensen protivníka zpacifikuje různými formami na pohled velmi efektní eliminace.

Po stránce příběhové jsem se občas trochu ztrácel a často proto zavzpomínal na reálnost a především zpracování příběhu v prvním díle.

Co dodat? Až na pár okamžiků v úvodu, kdy jsem proklínal hackovací systém a na občasné nudnější chvíle, které se však vyskytovaly poměrně zřídka, odcházím po dohrání s velmi dobrými pocity, avšak s téměř jistotou, že návrat k prvnímu dílu se s nejvyšší pravděpodobností konat nebude.
+51