Dead Synchronicity: Tomorrow Comes Today

Nevtipně smýšlejících adventur je jako šafránu. Navíc u Dead Synchronicity: Tomorrow Comes Today jsem zavzpomínal na takové kousky jako jsou Dark Seed nebo I Have No Mouth, and I Must Cream. Takže, co Vám budu povídat, hezky mi nebylo.

Dlouho jsem se nesetkal s tak surrealistickým herním zážitkem, jako v případě této adventury. Je tedy pravda, že tři bratři Olivánové ze Španělska jeli v hodně výrazném režimu stand by. Všechno jim šlo ale víceméně na ruku. Nejdřív povedená crowfundingová kampaň, pak podpora ze strany adventurních borců z Německa – Daedalic Entertainment. Ale výsledek je, ač zajímavý, tak rozporuplný.

Námět je super. Postapokalyptických adventur je sakra málo a když máte hlavního hrdinu s amnézií, který se zničehonic objeví v peřinách postele nějakého přívěsu uprostřed zatuchlé skládky, kde ve vzduchu je navíc cejtit smrad a Slunce ani nevidíte, máte dobrý základ pro to, aby Vás příběh vtáhnul do děje a nepustil. Problém jsem ale měl především s animací. Pozadí jsou jednoznačně solidní. Surrealisticky morbidní, avantgardní, ale málokdy dokáží zajít až za hranici nechutnosti, aby tu morbidnost povznesly na vysloveně zapamatovatelnou úroveň. Pořád ale tvoří solidní atmosféru a dokáží místy zaujmout. To animace postav už je horší a chvílemi jsem měl pocit, že je srovnatelné s českými freeware adventurami, se kterými se tak před snad už patnácti lety roztrhl poměrně pytel. Brutálnost si nicméně následně vynahrazuje až samotný příběh. Ten Vás totiž donutí být součástí momentů, ze kterých Vám hezky nebude. A není to jenom o dialozích, je to i o samotných videích. Když už ale cítíte určitou snahu o absolutní vážnost, hra to zase sestřelí zbytečně rádoby akčními video sekvencemi s divnou hudbou navrch, které Vám do podobného příběhu prostě vůbec nesedí.

Navíc je velká škoda, že se příběhově hra nikam nevyvine a skončí v momentě, kdy konečně začne něco vysvětlovat. V jeden moment si připadáte jak u něčeho absolutně jedinečného, u něčeho tak jedinečného, jako když jste poprvé viděli například film Interstellar. Tvůrci se tu totiž chopili myšlenky překroucení časového horizontu událostí. Blbý je, že to v ten podstatnej moment típnou a tím veškerá sranda končí…počkejte si prosím na druhý díl. Navíc otázka, jestli se ho vůbec někdy dočkáme. Podle diskuzí na internetu to totiž vypadá bledě.

Dead Synchronicity: Tomorrow Comes Today je určitě originalitou v žánru. Potřebovala by ale pokračování, aby dávala větší smysl. Takhle je to zajímavá ponurost, která za zkoušku určitě stojí, ale počítejte s tím, že animace a videosekvence nejsou přesně ty, kvůli kterým byste si hru užívali. Já si hru užíval hlavně pro malovaná herní pozadí, která jak kdyby vypadla z myslí Zdzislawa Beksinkého a Gigera. A která adventura toto může nabídnout, že?