Dark Fall: Lost Souls

Technicky perfektní adventura z prvního pohledu, které však citelně chybí děj, který by držel pozornost po celou dobu hraní. Celkové zaměření tak tíhne k vykreslení samotné atmosféry, kterou dokreslují příchozí zprávy od neznámého, setkání s dřívějšími návštěvníky hotelu v Dowertonu a především zdařilé zvuky okolí.

Ačkoliv jsem hrál jak první, tak i druhý díl série Dark Fall, tak příběh mě nijak více nezaujal oproti jinému projektu J. Boakese – The Lost Crown. A to i přestože titul Lost Souls sází také na mysteriózní děj a podobnou strukuru. Jistě by neuškodilo více textových informací nebo jen inovativnější pojetí průběhu hry. Tak jako to předvedla adventura Scratches, která se také odehrávala na jednom místě, přesto však se dělo stále něco nového a konání neupadalo do stereotypu. Tím je ale většina negativ vyřčena, protože pod tím vším se nachází hra, která vyniká v řadě aspektů. Ať už ve zmíněné atmosféře nebo v logických puzzlech, kterých je tu požehnaně. Ty jsou z většiny navíc náhodně generovány (jejich řešení či odpovědi), až na pár výjimek jsou také dobře koncipovány. I když zbytečného a časově náročných přesunů z jednoho konce stanice do druhého kvůli získání předmětů se hra nevyvarovala. Co si však zaslouží pochvalu, je práce s kamerou, která není statická, ale snaží se o přiblížení perspektivy inspektora a jeho reakcí na události.

Celkově však jde o hru, kterou stojí za to si zahrát. I když oproti zmíněnému Scratches či Darkness Within mírně zaostává. Pokud ale máte náladu na relativně dlouhou (v rámci žánru) adventuru, která vás zavede do netradičního prostředí železniční stanice v odlehlé části Anglie, pak hraní Dark Fall můžu jen doporučit.