Curse of the Azure Bonds

Uběhl dostatečný čas od dohrání prvního kultovního dílu tzv. Goldbox série. Dostatečný na to, abych se na ty prokletá azurová pouta vrhnul s vervou. Což obnášelo zapovězení cluebooku (včetně internetových nápověd a map), ruční mapování v Excelu a psaní deníčku v Notepadu. Chtěl jsem si zkusit, zda se goldboxy dají takto dohrát. V případě Pool of Radiance se mi to totiž nepovedlo. Komentář bude do značné míry spíše srovnávací s jeho předchůdcem.

Úvodní pasáž v měste Tilverton byla hodně akční, skoro jsem měl pocit, že jde o koridor. Neustále se něco dělo a moje skupinka byla tak trochu směrováná k jistým rozhodnutím. Teprve po dovolení opustit město se vrátila hráčova svoboda. Zaregistroval jsem první velkou změnu. Z mapy se totiž stal point-to-point systém (kdo zná wargamesy od GMT Games, jistě bude vědět). Z každého místa je možné jít do předem daným míst a tak se postupně přesouvat po celém regionu. Není tedy už možné s postavičkou chodit políčko po políčku a hledat tak zajímavá místa. Musím ale dodat, že tím se délka času zkrátila a já bych i řekl, že to je dobře.

Kdo čekal změny v grafice, asi bude zklamán. Přišla mi z 90% stejná po technické stránce. Stále pochopitelně zůstalo čistě klávesnicové ovládání (naštěstí). Souboje byly malinko inovovány, přibyl příkaz Fix, jenž ušetřil několik příkazů na léčení a následnou memorizaci kouzel. Velmi pěkná věc! Hodně se mi líbila stylizace i grafika nepřátel (Eefriti, krokodýli, drowové a pochopitelně draci). Psal jsem to už u Pool of Radiance, pro mě je soubojový engine Goldbox her ten nejlepší.

Hra umožňuje i import postav z předchozího dílu, ale to jsem nezkoušel. Postavy i tak začínají na levelech 4 a 5, takže Fireball je už mágovi rovnou k dispozici! Bohužel hra se nemazlí s nelidskými hrdiny, kromě elfího mága, mají všechny ostatní rasy těžké limity. Trochu xenofobní postoj :) Ale nedal jsem na to a měl v partě jen 2 lidské hrdiny, takže zbytek party byl v 80% hry už na maximu. Hra také přišla s novými povoláním paladin a druid.

Co považuju za velký zápor je ekonomika. V obchodech je už od začátku k dispozici strašlivá spousta zbraní a zbroje. Výpis je na několik obrazovek. Jenže v Pool of Radiance postavy začínali na prvním levelu, takže se dražší zbraně vyplatilo kupovat i jindy než na startu. Ale nyní, když postavy začínají na tak vysokém levelu? Nákup v obchodu jsem realizoval jen na startu a brzy jsem je navíc vše nahradil lepší sortou ze soubojů. Takže postupně nahromaděné peníze jsou už k ničemu a lepší je se jich zbavit, protože jinak negativně ovlivňují počet kroků hrdiny v souboji za tah.

Příběh hry mě určitě bavil, ačkoliv po ďábelském rozjezdu malinko ustoupil do pozadí a také jsem už v půlce tušil, co mě čeká na konci. Opět skvěle udělané rozvíjení příběhu pomocí Adventure journalu.

Závěrečný souboj byl památeční a počet loadů (připomínám, že hra se pyšní pěknou ochranou v podobě kartonového Wheel Code) překročil 2 desítky. A to ještě v momentě, kdy jsem čekal s posledním přeživším hrdinou doražení 3 nepřátel, došlo k tomu, že nepřátelé prchli.

Nakonec jsem dal hře stejné číselné hodnocení jako Pool of Radiance. Drobná vylepšení v grafice i v souboji, lépe zvládnuté cestování mezi městy a divočinou. Ale zase lepší systém questů v Pool of Radiance. I po druhém kousku z Goldbox série jsem stále jejím fanatickým a oddaným fanouškem!