Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 80
Second run:

Crysis 2 som si tentoraz užil oveľa viac než pri prvom hraní. To sa bohužiaľ nedá povedať o second rune Crysis 3, ktorý som si vyslovene pretrpel, ale o tom nechcem písať.

Základom bolo, že som vedel, do čoho idem. Žiadne grafické orgie ako v Crysis (DX11 verzia, nevadí), žiadne savovanie (vadí a dosť), doslova idiotský príbeh (veď dobre, ja som zatiaľ nevymyslel žiadny), ALE ... zostalo pieskovisko, kde som sa mohol znova do sýtosti vyblázniť a o to tu išlo. Nelineárny postup v hre mám veľmi rád. Vďaka tomu občas (vlastne často) vojaci ani netušili, kto ich dostal. Tým sa dostávam ku regulérnemu čítu, nanoobleku a jeho cloaku. Písal som to už tu a stále platí, že kto nechce, ten nemusí cloakovať, ale kto to spraví, ten to bude mať ľahké. Najmä keď ho upgradujete na maximum. Upgrade obleku som trošku nepochopil. Veľmi krátko po polovici hry som mal oblek vymaxovaný a už nebolo nutné zbierať nanoboty po zabitých Cephoch.

Pri prvom hraní som Cephov nemal v láske, ale tentoraz som ich uvítal, lebo predstavovali ďaleko väčšiu výzvu (hral som na strednej obtiažnosti) než hocijakí iní vojaci. Asi 2x sa mi stalo, že keď padol posledný Ceph, tak som začal cvakať kohútikom zbrane na prázdno a to bola panečku skvelá atmoška. Keď som mal Cephov plné zuby (aj také bolo), tak som zapol cloak a preplížil som sa, kam som chcel. No dobre, Cephovia dokázali detekovať cloak, ale nie ten vymaxovaný.
Síce vyzdvihujem iba cloak, ale bokom nešiel ani armor. Bez armoru som išiel dole veľmi rýchlo, s armorom som bol king.

Najväčšiu nudu som pocítil niekde v tretej štvrtine hry, kde sa bojoval CoD v meste. Pôsobilo to na mňa iba ako naťahovanie hernej doby a Cephovia tam nejakým zázrakom akoby získali pár HP naviac. Celé to našťastie zachránil skvelý pocit zo streľby a skvelý arzenál. Tentoraz som sa nezameral iba na obľúbené zbrane (brokovnicaaaaaaaa), ale arzenál som menil pravidelne a využil som toho ďaleko viac ako pri prvom hraní. Škoda je len v tom, že tentoraz bolo ďaleko menej možností jazdiť na vozidlách a keď už som sa do nejakého dostal, tak som musel po chvíli vystúpiť.

Mohol by som spomenúť, ako som sa pri prvom hraní trápil pri jednej stealth misii na móle, keď som išiel za Gouldom, ale silu cloaku som už spomínal, takže tentoraz to bola hračka a nielen kvôli nemu. Vďaka cloaku som dokonca spravil celý posledný level takmer bez jediného výstrelu (kto to hral, ten vie, prečo iba takmer) a vyslovene ma potešilo, že Crysis 2 neobsahuje záverečného bossa. Bravo. 

Počas hrania som narazil na 2 bugy. Raz sa mi vypli animácie efektov a druhý raz sa mi prestali prehrávat zvuky zrovna keď mi Stricklandová vysvetľovala celý príbeh.

Pozn. Savovanie v hre je možné aktivovať pomocou jedného módu. Savovanie tam funguje len po predposledný level, posledný level už je bez neho.

Pro: zbrane, otvorené levely, dĺžka hry, ozvučenie hry

Proti: príbeh, nedá sa savovať

+21
  • PC 70
Po první třetině už jsem známkoval božskými 80. Po 2/3 musel snížit na nadprůměr s chybama. Uprostřed hry (od setkání s týmem z ponorky) je to moc zákopovaná CoD, kdy na vás všichni furt něco řvou a do vysílačky kopou do zadku abyste si nedělali co chcete. Tak běháte a mačkáte čudle. Hudry hudry hudry marine! Začátek byl přitom tak slibnej.

Mouse control mi vyrazil dech. Nebál bych se ho přirovnat až ke zlatému standardu Quakea 1. Oblek poladili, takže štíty už nejsou jen pasivní snížení obtížnosti (nebo v případě obtížnosti delta v prvním Crysis neexistující featurou), ale nepostradatelná metamorfóza v tank. Rambo styl tu dostal taktický rozměr. Energie máte mnohem víc i díky ingame upgradům a kloukem jsem například celou poslední misi prošel bez škrábnutí. Ze zbraní si vyberete. Nejsou to takový zlatíčka jako v Doomu 2016, ale člověk má aspoň pořád co dělat...Zvuk! Tahle hra má gunplay tak dobře ozvučený, že nepotřebuje ani surround.

Levely NY prostředí jsou tu takový ideální kompromis mezi reálem a designem. Otevřený, arénovitý a tunely (sewers, chodby, baráky, znáte to; v podstatě opak nekonečnýho procházení paneláků na Chodově v Halfu 2) slouží především k přechodu. Někdo nad tím přemýšlel. Jen bych se chtěl víc kochat though. LOD u mrakodrapů strmě klesá a některý efekty (kouř) vypadaj kolikrát jak z GTA 3. Chybí mi v jedničce skvěle udělaný motion blur a shaderama narvaný facial animace. V době vydání bych kvůli peněžence optimalizaci na konzole ocenil, ale dneska to vedle C1 trochu zapadlo.

Kvituju, že Crytek se snaží příběhový béčka co dělá, trochu nápaditěji opsat. Je to maličko civilnější, expozice delší a nepatetický. Ten styl se mi líbil i v prvním díle. Dvojitý konec, chaotická prezentace mimozemské technologie, ve dvojce celkem dobrý kecy (jak si CELL povídá o čistce u jámy mrtvol) a reakce (jak se Gould dozví, že nejste Prophet, protože je mrtvej) hlavně v první půlce. Dabing jim ujíždí a občas nějakej monolog řízne do uší, ale většinou to maj v pohodě. Nijak zvlášť se na to nemusí soustředit a to je u akčních fláků bod k dobru. Jednička byla ale imo podaná líp. Už jen proto, že vám tak často nebrala řízení z ruky a že hlavní postava měla minimální osobnost. Němá hlavní postava je určena exkluzivně Doomovi. Ten nemluví, nýbrž koná. A jeho motivace je všem jasná. Alcatraz naproti tomu nemá žádnou vůli a když Prophet převezme jeho tělo ani si nevzdychne. Hráč si pak připadá jako loutka. Taky mi vadilo, že emzáci jsou tu jen kanónfutr bez kultury a že celá ta záležitost s nákazou a evakuací nedává smysl. Slouží jen jako prostředek.

Pro: One motherfucking man army motherfuck vibes. Z valný části. Hratelnost. Zvuk.

Proti: Doporučuji hrát minimálně na Veterána. Easy a normal jsou tak lehký, že by je dal i Boratův retardovanej bratranec Bilo.

+14
  • PC 85
V pořadí třetí přídavek legendární série Crysis opět sází na skvělé audiovizuální zpracování. Ačkoliv je tento díl mnohem koridorovější než jeho předchůdci, pořád nabízí dostatek prostoru jak pro hráče hračičkáře, tak pro ty jdoucí přímočaře k cíli.

Já osobně si nejvíce užíval především ty pasáže, ve kterých se bojuje proti lidským nepřátelům, které jsem likvidoval pouze s pistolkou s tlumičem a své nepřátele eliminoval jednoho po druhém z krytu neviditelnosti přesně mířenými headshoty. Po nástupu mimozemšťanů jsem se uchýlil spíše k hrubé síle, občas však zafungoval i nůž ve spojení s neviditelností.

Prostředí New Yorku je zpracované excelentně a je radost procházet každý jeho kout. I přesto, že se celou herní dobu člověk pohybuje v jednom městě, lokace se mění celkem výrazně, takže nehrozí, že by se prostředí omrzelo, zvlášť když vše vypadá tak nádherně (tedy kromě několika opravdu low res textur, ale to hře z roku 2011 bez váhání odpustím).

Němý Alcatraz rozhodně není tak charizmatickým hlavním hrdinou jakým byl Nomád nebo Psycho, ale není se čemu divit, když je možná celou tu dobu mrtvý a hlavním protagonistou je tak spíš samotný nanosuit s naprogramovaným Prophetem. Doufám, že mi pár nejasností zodpoví Crysis 3.

Crysis 2 je výborná hra na oddechnutí. Pokud člověk zrovna nemá chuť ve hře příliš přemýšlet, studovat statistiky, zabývat se různými mechanismy, ale chce se v danou chvíli jen přímočaře bavit, pak bych těžko doporučil lepší hru.
A že i pro mě, jako pro fanouška RPG, občas tyhle chvíle nastanou, a pak jsem rád za to, že vznikají (vznikaly?) hry jako Crysis 2.

Pro: audiovizuální zpracování, hudba, akce, adrenalin, atmosféra, prostředí

Proti: němý hrdina, příliš odolní emzáci

+17
  • PC 50
FPS s decentní hratelností a velice impozantní grafikou. Dost mě štval (chybějící) systém ukládání. Odehrál jsem značnou část hry, ale nedokončil jsem ji, prostě mě přestala bavit. Neberu to jako chybu hry, zpracovaná je dobře, ale prostě mi úplně nesedla a já navíc nejsem nijak velký milovník FPS.

Celkové hodnocení: Dobrá 

(Komentář byl původně zveřejněn v roce 2015 v angličtině na Steamu).
+4 +5 −1
  • PC 80
Crysis 2 jsem si pustil hned po dohrání jedničky, protože i když jsem trochu kritizoval šablonovitost příběhu prvního dílu, je třeba uznat, že invaze mimozemských chobotnic byla díky atmosféře a stylu vyprávění dobře nastartována. O to větší zklamání pro mě bylo, když jsem zjistil, že druhý díl příběhově navazuje jen velmi volně a co víc, velmi zmateně. Celé příběhové pojetí druhého dílu mě nesedlo a popravdě jsem ho po čase téměř přestal vnímat. Slabý příběh a celý styl vyprávění a postupu ve hře jsou naštěstí jedinou vážnou slabinou této hry.
Menší kritiku si zaslouží i občasné bugy a technické problémy, které se v jedničce téměř nevyskytovaly a ocenil bych i větší variabilitu nepřátel a větší nosnost zbraní. To jsou však již pouze drobné nedostatky.
Crysis 2 je krásnou hrou, která se vizuálně vyrovná i současným titulům. Četl jsem mnoho připomínek o tom, že jednička měla větší wowefekt a je to pravda. Je to však dáno hlavně změnou prostředí z otevřené džungle na rozpadající se město. To je však ztvárněno opravdu dobře a ani jednou jsem se prostředím ve hře nenudil. Lokace jsou dobře zpracovány a člověk nemá pocit deja vu, což u her odehrávajících se ve městech není samozřejmostí.
Hratelnost zůstala na vysoké úrovně, možná ještě výš než v jedničce. Využívání nanosuit je zde přirozenější a ocenil jsem i lepší UI nepřátel. Akce je velmi zábavná a ani jednou jsem se hraním nenudil. Mírné přidání RPG prvků (sbírání jakýchsi nanobodů z mrtvých emzáků, za které si můžete vylepšovat své schopnosti) hru obohatilo, i když popravdě nijak zvlášť neposunulo a dokázal bych si klidně představit, že tato vsuvka ve hře vůbec není. Obtížnost je v základu nastavena výše než v předchozím dílů, což podtrhují někdy dost vzdálené checkpointy. I na nižší obtížnost se v soubojích hlavně s mimozemšťany někdy dost zapotíte. Zvuky a pocit ze střelby mi přišlí lepší než v jedničce, naopak hudební podkres jsem téměř nezaznamenal.
Crysis 2 zůstala v jádru zábavnou střílečkou ve skvělém vizuálním kabátě, která mě za celou dobu nezačala ani na chvíli nudit. Hlavní zklamání je z příběhu a zmateného vyprávění. Drobné technické problémy vynahrazuje atmosféra a celkový pocit ze soubojů, která Vás naštěstí neustále udržují ve střehu. A tak to má být.

Pro: Hratelnost, atmosféra, nanosuit a taktické možnosti hry

Proti: Příběh, občasné technické problémy

+14
  • PC --
Crysis 2 je možná tak audiovizuální porno, ale rozhodně mi to nepřijde, natolik inovativní co se týče hratelnosti, aby to nějak nakoplo FPS žánr. Přijde mi to jako Modern Warfare na steroidech, říznuté emzákama. Ale našel jsem i několik kladů, o kterých se též zmíním.

Zvuk. Jsem prostě náročný na zvuk jako takový a všechny zbraně působí správně kovově. Během střelby jsem cítil olovo na svým těle a poskakoval během hraní na své židli. Tlumiče jsou správně, "izolovaně" nazvučené a ve sluchátkách, je to bomba. A nejen to. Slyším dopad nábojnic po každým výstřelu, přebíjení a jak to krásně křupe - mám pocit, že ty zbraně a zásobníky, mají nějakou váhu. První třetina hry, kdy jsem se přestřeloval s armádou, patří mezi úžasné momenty. Užíval jsem si každou vteřinu hry a vychutnával si tichej postup. Na to, že mapy jsou jen nepatrně, otevřené a působí dost koridorově, jsem měl pocit absolutní volnosti. Nejen co se týče toho, že se zde dal využít tichej postup, ale i dynamické AI vojáků tomu dost napomáhalo. Jejich reakce, když jsem udělal sebemenší hluk, apod.

Bohužel, Crysis 2 pak na vás vytasí obrovské kvantum naprosto, absolutně, generické, přepálené akce proti emzákům, kteří jsou kolikrát obtížné dorazit, ale rozhodně to není tím, že jsou nějak vyspělé co se týče AI. Jejich AI působí jednotvárně a mezi sebou se neliší ničím jiným než to, že některý potvory vydrží víc olova. Nedá se zde moc taktizovat, natož to hrát stealth. Můžete se proplížit kolem nich, ale to není zábava. A jakmile sejmete jednu potvoru, všechny se na vás sesypou. Až v tenhle moment se ukáže, že Crysis 2 působí klaustrofobicky. Není kam utéct, není se kam schovávat, protože ty mrchy jsou kurevsky overpowered. Zbraní je navíc docela málo a za chvíli jsem už ani neregistroval ten skvostný zvuk, co mají, protože jsem toho kropil tak strašně moc, až jsem se toho přejedl. A tahle hra mimo tohle nic extra nenabízí, krom přepálené akce a špičkové technické strány. Možná soundtrackem, ale upřímně, já hrál celou dobu bez hudby, abych si právě užil veškeré to ambientní nazvučení hry a aby to působilo víc "autenticky" a přítomně.

Myslím si, že problémem hry je dost nevybalancované dávkování akce jako takové. Ten kontrast mezi taktickou, stealth akcí o proti té agresivní, je strašně moc znát. Když jsem pak asi po pěti misích s emzákama opět v jedné misi střílel proti speciálním jednotkám, ta hra měla absolutně jinou dynamiku. Když jsem třeba xkrát chcípl kvůli tomu, že těch emzáků bylo tolik, NEBAVILO mě to, projít si tou recyklací znova. Pokud se mi tohle stalo u přestřelkách se spec. ops, tak jsem měl o to větší chuť zkusit jiné postupy a tak podobně. Bylo to víc hravé. K tomu je třeba si započítat, že jakmile na vás dolehne ta generická akce s emzákama, flákne vás i to prostředí. Věřím, že NY je pěkné místo, ale ta betonová džungle, je jednotvárná. Možná za to můžou i dost bledé filtry. Ta hra vypadá fakt krásně, ale chybí nějaký kontrast barev.

Bohužel, skončil jsem někde v polovině příběhu a podle toho, co jsem viděl za další mise, to vypadá, že další 80% herní výplně, budu opět kosit emzáky. Rozhodně zkusím Crysis 3, kvůli luku a grafice, ale raději si nebudu dělat naděje, že gameplay bude nějak výživnej.
+8 +11 −3
  • PC --
Příběh původního Crysis je relativně druhořadý a pokleslý, nicméně daří se mu obstojně nést motivy, které naplno rozvíjí až pokračování. Tuctová zápletka, v jejímž čele stojí americký patriot ve speciálním obleku, jenž z něj učiní nepokořitelný vraždící nástroj, začne sebe sama shazovat ve chvíli, kdy metamorfuje v technické soupeření dvou mocností, aby nakonec vyústila v civilizační boj, v němž proti lidstvu povstanou stroje.

Druhý díl, stejně jako Deus Ex: Human Revolution, naznačuje nenávratně blížící se terminus lidstva. I never asked for this Adama Jensena resonuje touž měrou i v Crysis 2, když Alcatraz využívá nanoobleku, podobně jako Jensen augmentací, zcela nemetaforicky k záchraně vlastní existence. Klukovská rozjařenost ze získaného bojového brnění se záhy mění na palčivé tázání v první osobě: Mohu tenhle oblek ještě někdy sundat a fungovat bez něj? Mimozemšťané si v této sérii osvojují podobu technologické hegemonie a predestinace, jíž konkurovat znamená přikročení k dalšímu výzkumu, vývoji a výrobě. Panorama zdevastovaného New Yorku zvěstuje nový řád, v němž je adynamický člověk bez nanoobleku zbaven nároku na přežití. Námitka, že oblek neslouží nám, ale my závisíme na jím poskytovaných vymoženostech, tu začíná být universálně srozumitelná.

Schvaluji přechod druhého dílu od realismu ke stylizaci, navozující dojem horečnatého deliria umírajícího kolemjdoucího, jehož zachránil oblek, nyní před jeho očima zhmotňující výsledky mesianistického blouznění. Nasvícené prostory a práce s filtry zvyšují podmanivost mediace. Letmé povědomí o cyberpunku mi napovídá, že scenárista je příznivcem bazálních okruhů daného subžánru; Crysis 2 proto neustále otevírá problematiku těla vypovídajícího poslušnost, závislosti na technologii a pokroku a jejich prorůstání s organickým, budoucnosti pod nadvládou korporací a žoldnéřských uskupení nejasného původu, ale i invaze cizorodé entity, která reprezentuje konečnou dominanci mechanizovaného světa a rozklad biomasy v odpudivou směs šťáv a tkání.

Všechny animace a záznamy navíc fungují jako nahrávky uložené v paměti a strukturách nanoobleku: Alcatraz je tak skutečným lidským vězením, chřadnoucí lidskou skořápkou, na jedné straně pohlcenou exuberantní dimenzí augmentované reality zprostředkované oblekem, na druhé straně ochromenou všudypřítomným vymíráním lidského rodu, upomínající na prostřelené srdce, které tam uvnitř stále z posledních sil bije. Celý konflikt tím nabývá na skrytém a mimořádně hořkém významu.

(Napsáno při příležitosti druhé sezóny Altered Carbon, jíž jako předloha posloužila trilogie knih od Richarda Morgana, scenáristy této hry.)
+13 +15 −2
  • PC 90
Na začátek se musím přiznat. Crysis 2 je jediný díl série, se kterým jsem měl tu čest se blíže seznámit, ale i tak mě naprosto uchvátil.
Hru jsem kdysi dávno vyhrál v giveway a tím vlastně nastartovalo mou sběratelskou vášeň. Plně ho dohrát jsem se nicméně dokopal až někdy vloni. A rozhodně nelituji hodin do toho investovaných.

Hra je úchvatná a jsem si poměrně jistý, že nejsem jediný, kdo se při průchodu kampaní často zastavil a prostě se za perfektní muziky oddával úchvatným scenériím.

Hra mě za celou dobu nepustila ani na okamžik a až na frustrující část kdy ke konci hry jsem se svými vlohami pro stealth prošel přes nepřátele které bylo nutné zabít pro další postup. Nepřátelé se tímto zabugovali a já strávil napřed půl hodiny slíděním co mám udělat, poté vzteky googlil a dalších 20 minut hledal zabugované neviditelné nepřátele mě opravdu celá bavila.

RPG prvky ve formě vylepšování nano obleku a zbraní umožňuje každému přizpůsobit si herní styl dle sebe a já osobně jsem třeba režim maximum armor použil za celou hru asi 3x.

Bylo to tu řečené už mockrát, ale hudba od jednoho z nejlepších skladatelů dnešní doby je zárukou kvality a celou hru pozvedává ještě o úroveň výš. Prostě Hanz Zimmer

Plusy a mínusy nemá cenu uvádět, jelikož bych do mínusů nenapsal vůbec nic. Hra je prostě perfektní a pokud se opravdu najde ještě někdo, kdo ho ještě nehrál rozhodně to stojí za to.
+17
  • PC 55
Nejprůměrnější střílečka mezi průměrnými střílečkami - CryTek zahodil všechno na čem stavěl ve všech předchozích hrách a udělal místo toho koridorovku, která si v ničem nezadá s Call of Duty. V tuposti tedy rozhodně. Jen ty CoD mají obvykle mnohem variabilnější prostředí než vylidněný a mírně domlácený New York - on tedy podle řečí všech okolo vylidněný být nemá, naopak má být plný lidí, ale ve skutečnosti je tu k vidění civilistů asi tak dvacet, dále pak dvacet umírajících zombie-cosi, no a pak asi tisíc vojáků, které bůhvíproč masakrujete vesele zároveň s mimozemskými invazisty.
Aspoň nějaká změna tedy, když ti mimozemšťané mají jen asi tři nebo čtyři druhy, a ty se liší v podstatě jen množstvím brnění na sobě. Jinak jsou mrštní, blbí, a příhodně jim všechny kritické zóny na těle svítí červeně.

Lidé nesvítí, ti jsou jen normálně blbí, a dá se mezi nimi dělat i něco jako stealth. Ovšem ne že by existovalo mnoho důvodů proč to dělat, když vše nabádá jen k vykropení. Občas ostatně není ani jiná možnost, když se herní "tunel" uzavře, a je nutno vystřílet určitou otevřenější oblast s po určitou dobu se respawnujícími nepřáteli. Klasika.
Tedy byla by to klasika, kdyby standardem všech jejich předchozích her nebylo relativně otevřené prostředí s množstvím možností jak taktizovat, používat techniku, ničit prostředí, snažit se přemanévrovat poměrně inteligentní nepřátele, a hrát si na Predátora v džungli. Tady není už nic z toho.

Ale aspoň to trvá jen nějakých pět hodin, takže jde Crysis 2 proběhnout a zapomenout celkem rychle.
+18 +24 −6
  • PC 85
Nejen technologické demo, ale parádní scriptovaná akční jízda.

PLUSY:
1) Nano oblek, který vám dává nadlidské schopnosti. Jejich používání ale spotřebovává energii. Ta se sice neustále dobíjí, ale jen když máte všechny schopnosti vypnuty. Drobnost, díky které se z vás nikdy nestane neporazitelný bůh a nepřátelé zůstávají výzvou.
2) Grafika. O té se u tohoto titulu asi nemá cenu rozepisovat.
3) Design úrovní a nepřátel. Obzvláště mimozemšťané vypadají parádně.
4) Herní doba. Na svůj žánr je hra neskutečně dlouhá, a to je dobře, protože baví a ani ke konci neztrácí dech.
5) Macho pocit, který hra dokáže zprostředkovat.

MÍNUSY:
1) Některé příběhové okamžiky a twisty. On je ten příběh vůbec takový trochu hloupoučkatý a ani mlčenlivý hrdina aka Gordon Freeman tomu příliš nepomáhá.
2) Chybí kulervoucí pasáž, ve které co by posádka vozidla sedíte za kulometem a držíte prst na spoušti. Párkrát se sice svezete, ale co se herního zážitku týče to je ostuda.
3) Oblasti s nekonečným spawnem nepřátel. Naštěstí jen 2 nebo 3.
4) Přeplácaný zbraňový arzenál, ze kterého stejně nevyužijete ani polovinu. Buď jsou úplně zbytečné, nebo je stejně nemáte kam dát, když unesete jen dvě.
5) Nelze ukládat. Hra má pouze automatické ukládání posledního checkpointu, což znemožňuje návrat k těm nejzajímavějším pasážím.
6) Nenáročný a nepříliš zajímavý finální "boss fight".
+24
  • PC 70
Když už se mi trilogie Crysis, za ty léta co vychází, nahromadila na herních účtech, řekl jsem si proč sakra nenavázat na první díl hned tím druhým. Kašlat na nové hry, které čekají na dohrání, ty můžu hrát za 10 let.

Oproti jedničce bych druhý Crysis, i po těch zhruba 7 letech, označil za opravdu hezkou hru. I přesto, že se jedná o městskou džungli, dokáže předvést i poměrně hezké scenérie a dokáže dost dlouho točit stejné modely bez toho, aniž by se člověk cítil jako by hrál jednu a tu samou část dokola.
Místo otevřenější mapy vydal cestou "otevřenějších levelů" ve stylu posledních her od Arkane, i když samozřejmě nenabízí takovou volnost a možnosti. Právě díky koncipování hry do úrovní se mohli tvůrci trochu vyřádit a připravit hřiště, které nabízí zábavný postup jak stealth stylem, tak tím (mým oblíbeným) rambo stylem, který jsem si díky změněnému/zjednodušenému/příjemnějšímu ovládání obleku (pár tlačítek na klávesnici) vychutnal o to víc - změna herního stylu je znatelně hladší.
Filmečky mezi úrovněmi se snaží nějak polepovat to, co se na Manhattanu děje, co se děje s postavami a co se děje mimo hlavní dění. Příběh (ne)navazuje na první díl a pokračuje v krásné béčkové krasojízdě a končí grandiózním, a zase a opět přehnaným, soubojem s desítkami nepřátel. Dokáže skvěle nastínit atmosféru Manhattanu, který byl napaden emzáky a stejně tak dokáže přiblížit atmosféru bojů, ve kterých proti nim stojí vojáci americké armády.


Co se bohužel ozývá a to ve velkém, je technické zpracování. Hra samo o sobě běží krásně, ale je plná bugů a není úroveň, ve které by se mi nezasekli nepřátelé o neviditelné (či dokonce viditelné) překážky. Několikrát jsem se zasekl pod předměty, pod kterými byla možnost projít. Jindy jsem zase nemohl projít dveřmi. A dokonce se mi stávalo, že nepřátelé po mě střílí skrz překážky, což při pokusu o stealth určitě neudělá radost, protože v takové situaci ani znovu zamaskování nepomůže na AI restart a zbude jen možnost jít po cestě plné olova a krve. Ke konci hry se dokonce nepřátelské výsadkové lodě jen tak vznášely nad hlavou, ale při snaze je sestřelit prolétaly kulky skrz model lodí.
Druhá část (stejně jako v díle prvním) by se dala shrnout do "kos všechno co jde, tohle ubraň a tohle rozstřílej". Tady mě to ale zamrzelo víc, protože to byla kolikrát vyloženě nuda - uzavřený na menším prostoru, tady slabší nepřátelé, tady silnější a tady dva ještě silnější - vzorové spawnování nepřátel.
Nemluvný hrdina je záležitost legendárního Half-Lifu a protože jsem ho nikdy nehrál, nedokážu říct, jestli je to v Crysis udělá hůře, ale každopádně můžu říct, že to do hry nesedí. Alcatraz se probere s oblekem, jedinou zprávou od YouKnowWho a jediným úkolem - bez otázek, pochybností jde a nechá ze sebe udělat pěšáka mastermindů. To i ten Nomad sem tam prohodil nějakou tu větu a hlavně, Nomádovo chování je možné odůvodnit tím, že se jednalo o vojáka, který měl jasné rozkazy.

Crysis 2 jsem si užil víc, než díl první, ale kvůli plno bugům neodcházím o tak s lepším pocitem. Kdyby nebylo bugů na (zhruba) 7 hodin, jako je jich na 100 hodin ve Skyrimu, určitě bych si tuhle nadupanou jízdu plnou výbuchů a výborné akce užil víc.

Pro: grafika, připravené úrovně, ozvučení

Proti: haprující AI, bugy, Silent Bob

+16
  • PC 70
Jak to tak bývá, když si občas projíždím své staré komentáře, musím se jednak trošku zastydět nad nevalnou kvalitou textu, ale také zamyslet nad hrou samotnou. Když jsem před nějakými takřka deseti lety se slzou v oku a slinou na košili sjížděl obrázky z nové cool !NEXT GEN! akční pecky Crysis, neměl jsem na ni ani zdaleka vhodný hardware. Přesto jsem si první díl užil a hned několikrát po sobě. V plné parádě jsem si ho mohl vychutnat ale až po letech. Nejinak je tomu u dvojky. Má mi ovšem hra co nabídnout i dnes, kdy už je podobná grafika standard?

Zatímco před lety mi zeštíhlení hry do lineárnější FPS velmi vadilo, dnes ho spíše uvítám a CoD-like sekvence cca v 3/4 hry řadím mezi to nejlepší, co Crysis 2 nabízí. Crysis 2 sice vypadá krásně a dnes už ji bezproblémově rozběhne lecjaká mašina na maximální detaily, ale hra se nehraje až tak příjemně, jak by mohla. Problémem je jednak ne moc záživný design (a to je na tak atraktivní prostředí, jako je NYC hřích) a hlavně ne až tak zábavný gunplay. Ten sám o sobě špatný není, ale nepřátelé jsou (opět) přehnaně odolní. Mrazivé chobotničky z jedničky nahradili humanoidní sephové. Těch je ve hře tentokrát mnohem více a navíc postrádají takový ten punc jedinečnosti, který měly mrazící chobotničky z prvního dílu. Někde jsem slyšel tvrzení, že cokoli, co hráč nemůže sundat na jednu ránu, je v akční hře děsná otrava a tady to opravdu platí. Se Sephy se navíc pojí ten problém, že nejdou tak dobře oblbovat, jako lidská NPC, takže nějaké laškování, jako tehdá s Korejci v jedničce, se nekoná. Blbá AI plná různých glitchů ale zůstává. Fajn je, že hra není striktně rozpůlena na "část s lidmi" a na "část s emzáky", ale je mnohem variabilnější. Zamezuje to šikovně nástupu stereotypu, i když se mu některé sekvence přeci jen nevyhnou (především v závěru hry, kde se tuzí nepřátelé valí na hráče po desítkách).

Jak už jsem říkal, hra vypadá fakt dobře a ačkoli působí prostředím mírně genericky, stále je na co koukat. New York působí patřičně monumentálně, ale chybí nějaké momenty, na které bych si třeba za rok vzpomněl. Hra s takovýmhle ikonickým městem až na pár výjimek moc nepracuje a je to škoda. Většinou je to takové to klasické future klišé a atmosférických momentů aby člověk pohledal.

Pochválit musím ovládání, které se dočkalo mnoha změn. Klasické kruhové menu z jedničky je sice zachováno, ale díky klávesovým zkratkám ho není potřeba používat. Zpočátku mi sice moc nevonělo sloučení a automatizace některých schopností, ale nakonec jsem větší intuitivnost uvítal a v závěru hry jsem prostředím probíhal a nepřátele likvidoval jako sám velký Predator, což by se s původním ovládáním moc dobře nedalo.

Další pochvalu určitě zasluhuje hudba, jejíž hlavní hudební motiv složil sám velikán filmové hudby Hans Zimmer. A ani zbytek soundtracku nijak zvlášť nezaostává. Hudba to rozhodně není originální a také to není nic, co bych poslouchal jen tak po večerech, ale hře velmi prospívá a některé momenty skvěle stupňuje.

Abych to shrnul. Crysis 2 je solidní FPS, která zabaví, nudit pravděpodobně nebude, ale o herní orgasmus se, alespoň v mém případě, rozhodně nejedná. Přehnaně odolní protivníci mi už trochu vadili v jedničce, ale ta to vyvažovala zábavným prostředím, velkými lokacemi a omezeným množstvím mimozemských potvor. Dvojka má zase lepší příběh s docela dobrou pointou (která navíc omlouvá Alcatrazovovo trapné mlčení), lepší grafiku, větší spád a zasazení do nejslavnějšího města světa. Ber nebo nech bejt.

Pro: grafika, pár adrenalinových momentů, zbrojní arzenál, na poměry FPS slušný příběh, hrátky s nanooblekem, střídání nepřátel, zjednodušené ovládání

Proti: hra možná až příliš sází na vizuál, přehnaně odolní protivníci, hra moc nepracuje s městem jako takovým, chyby v AI, zbytečné expení, závěrečná mise s hordami nepřátel

+25
  • PC 85
U Crysis 2 nebudu komentář nijak rozvádět. Jedná se o celkem atraktivní hru, příběh hry není žádné terno, ale bezvadně zapadá do konceptu. Akční i stealth stránka vyvolává slušný prožitek. Grafická stránka hry je hodně dobrá, i přes stáří se neztratí mezi novinkami (ostatně v době vydání plné detaily zvládla málokterá sestava, možná až další generace). Ozvučení a ovládání bez výhrad.

Jediné s čím mám problém, a to už na druhém notebooku, že v průvodních filmečcích se mi zadrhává zvuk. V menu i ve hře není problém. Asi nemá ráda Realtek zvukové čipy :-)

Crysis 2 je solidní hra, poskytne velice slušný zážitek, ale pro další procházení toho nemá tolik co nabídnout, je lineární a příběh není tak zajímavý, aby to stálo za opakování (hold to není Mafia). Nicméně se jedná o hodně solidní střílečku, kterou můžete proložit plížením, když se nechcete prostřílet.

Pro: Grafika, ozvučení, zážitek z akční i stealth části

Proti: Lineární a průměrný příběh

+16
  • PC 15
Nejlépe vypadající hra poslední doby, aha, hlavně že se mi nehejbe! Možná je to tou ruštinou, co tam mám. Nechápu to, vypadá to uplně stejně jako AVP, který šlo na kancelářským stroji. Prostě grafiku uplně dokurvili, ani se mi v tom světle nelíbí. Asi pujdu s hodnocením hodně dolu.

Přečetl jsem si to po sobě, a není to tak hrozný, tak vám to sem házím v syrový formě. Jinak by to světlo vašich obrazovek ani nespatřilo. Crysis je určitě hra, která komentář zaslouží.

2016-11-10
Be fast
Be strong
Be invisible

2016-11-23
A ted se mám jako posrat, jo? O kolik let starší GRAW (zvlášt 2 z roku 2007) je mnohem detailnější, jak v objektech, tak v terénu. Zvuky ujdou, ale ty zbraně neznám – jsou to hybridy již existujících pistolí a pušek, a když má skutečný název, tak neodpovídá předloze. Hudební doprovod je návykový. Muzika vás sejme na první ránu...

Unik do světa virtuální reality, jako kdyby ta naše byla skutečná!

Je to něco na zpusob MW (jen mín scriptu) a predátora z AVP. Příšerně přehipovaná hra. Vlastně jsem nic nečekal, a tak mě ani tolik nezklamala. Po MW2 mi nabízí hezký srovnání s napul koridorovou, napul taktickou řežbou. Přináší nějaký nový prvky do hry, jako je nakukování za překážky pomocí stejného tlačítka, kterého používáte pro zoom. Skluz už znám z výše jmenovaného GRAW.

Asi nebudu hru ani nábožensky uctívat a vylepovat si plakáty s jejím logem u sebe v pokojíčku (stejně tam mám pořád Predátora). Začátek mě hrozně otrávil, ale jinak se to dá po malých dávkách dohrát. Hrál jsem to na 1360, aby se mi to nesekalo, s podporou DX 11. U FPS by mi stačilo i 1024, kdybych neměl tak obrovskej monitor (21). Vážně je v nastavení grafiky nejnižší rozlišení HIGH? Všem doporučuju vypnout motion blur, aby se to hejbalo, pak je to normálně náročná hra, dokonce i líp vypadá. Těšil jsem se na emzáky, abych je mohl porovnat s těma z Half-Life, a docela ušli. Nemáte pocit, že na vás utočí brouci z Klendathu, ale Skarjové z Pali. Ještě mi hra trochu svým podáním připomínala Human Revoltuon, to asi ten nano-oblek a ruzný vychytávky nebo hlas z intercommu. Vlastně mi to připomnělo i nedávno shlédnuteho Iron-mana (hroznej kreten). Mám radši hrdiny, kteří využívají svých přirozených schopností než nano-technologie. Ty mají totiž své schopnosti od Boha, nikoli od Satana, kterej nás tímdle svinstvem krmí! Pokusí se zničit Boží dílo, narušit přirozenej řád, což se mu dnes už povedlo a je neuvěřitelný sledovat, jak se tento dávný odkaz naplnuje. Dokonce někteří z těch, které jsem považoval za lidi s nadhledem větším než mám sám (zdravím tě Gordone), jeho svodum podlehli a naprosto slepě jdou v jeho stopách. Nicméně to už bych odbíhal od tématu FPS. Implantovat čip si muže nechat jen odpadlík od víry (kreten) a nano-oblek je pouze mezistupen, který k němu vede. Proboha, zastavte mě! Změnit si valstní DNA znamená zbavit se nároku na Boží království, věčný život, který vám v této formě Satan bude nabízet tady na Zemi! O co se snažím, pokud nejste zapsáni v Knize života, tak vás stejně nepřesvědčím.

Hráno na VETERAN v pohodě, a to si nemyslim, že jsem buhvíjak dobrej v FPS. Možná jsem zocelenej ze SWATu, kde se počítá každej zásah a pak následuje restart, takže si dávám bacha, ale že bych se plížil, to se zas říct nedá! Hra má dobrý efekty a fyzikální model, každá rozbitá výloha potěší. Inteligence nepřátel ujde. Nikdy jsem ji nijak nerozpoznal, nepřátelé mi přišli dost chytrý už v roce 1998, když se za mnou rozeběhli poté, co si mě všimli. Tady mě nevidí ani na metr, když nevypnu oblek! Prostě trochu jiný pravidla boje. Připomíná mi to i Starcraft, kde se mění taktika podle toho, co nepřítel používá za jednotky.

V přestřelkách mi to nejvíc připomíná FEAR, jen namísto zpomalení času máte k dispozici větší výdrž. Nejvíc si mě získaly ruzný možnosti nastavení pušky, i to, jak se s tím vypořádali. Super! Mám jen pár výtek. Když mám náboj v komoře, nemuže se odčítat jako první... Ten laser je akorát na efekt. Většinou se dá použít jen v kombinaci s NV (což tady není). Když vystřelím v režimu AUTO jednu ránu, má to zvukovej projev dávky.

2016-11-26
Dost v tom obleku vydržíte, ale stejně tak nepřítel, proto se mojí nejoblíbenější zbraní rychle stal těžkej kulomet, kterej jsem vždycky někde utrhl a pak zahodil, až když byl prázdnej. Granáty mohly dát pod jedno stisknutí klávesy, stejně tak ty miny a odpalovat je E-čkem. Ne proto, že by byla hra buhvíjak rychlá, ale střílí na vás několik debilu najednou a odevšad a každá vteřina by se hodila. Hraje se to jinak než Half-Life. Velká škoda, že nevyužili potenciálu robo-alienu a platí na ně stejný zbraně jako na lidi. V tom byl první Deus Ex moc dobrej a já mám tydle kombinovaný akce radši než obyčejný střílení.

Crysis má lepší i horší momenty. Někdy se to rozjede, že si klidně rádi zopakujete souboj, jindy na mě dýchá nuda a stereotyp. V ničem přímo není originální. Je to směs ruzných her a filmu z žánru sci-fi. Nový je pro mě jen systém výměny ruzného příslušenství na zbrani. Je jednoduchý a přehledný. Přitom si mužete složit zbran dle svých představ, ale mohli je dát na samostatné pozice, měl jsem se v tom trochu problém orientovat. Např 1, 2 primární, sekundární zbran, 3 pistole a 4 raketomet. Ruzný granáty na samostatný klávesy. Nebo 1 primální zbran, 2 pistole. Podvěsná výzbroj pak muže být pod tou samou klávesou (1) a Rate-of-Fire stranou. Trochu mě to mátlo, když jsem tím stejným tlačítkem přehazoval zbraně! U emzáku zase chyběly zásahový zony. Bylo jedno, kam je trefíte, nakonec se jim rozprskla hlava (možná to bylo jediný slabý místo). Ale líbilo se mi, jak odletovala po zásahu zed.

S těma statistikama se mi začíná dostávat pod kuži – vidím, že jsem se zlepšil ve střelbě o jedno pocento, protože od poloviny preferuju novější SCAR s lištou. Mám ted (když jsem to objevil) přes 500 mrtvejch, z toho 250 headshotu (jako snažim se trefovat na palici, ale občas vyprázdním i zásobník do zdi…).

Připomínalo mi:

- Modern Warfare (přestřelky)
- Half-life (vojáci vs emzáci)
- Gears Of War (emzáky)
- Deus Ex (nanotechnologie)
- FEAR (stylem superman)
- Predátora z AVP

Dohráno za dva dny.

2017 01-07
Hraju dál...

- 863 Kills
- 412 headshotu
- Přesnost 43,07%


Pro: hudební doprovod, vysoká znovuhratelnost

Proti: grafika

-22 +7 −29
  • PC 100
Komentář ke Crysis 2 bych pojmul velice jednoduše. Nebudu řešit věci, které tato hra kopíruje, čihrubé nedostatky. Zkrátka jen popíšu svoje dojmy a to v pěti bodech.

Tady bydlím Já
Blízkost městkého prostředí a jeho postapokalypčnost je až uhranující. Popravdě krásná prosvětlenost prostředí, výborně vytváří kontrast s poněkud depresivním dějem.

...avšak nemusíte o mně vědět
možnosti a volby jak řešit jednotlivé části hry, je velice osvobozující a nabízí opětovnou hratelnost. Hlavně tak hráč získává prostor, pro zisk svého jediněčného stylu.

avšak když se rozlobím, tak budu zlý
pořád je tu výborný prostor, pro solidní masakr, podle staré dobré školy.

je jedno, jak budete silní, či připravení, vždy si pro Vás přijdu...... zničím Vás
právě volené možnosti a samotný hráčův masochismus (jak je schopen plnit věci krkolomněji), dělají z této hry ultimátní zážitek.

Takže pac a pusu a zkontrolujte si, jestli nečíhám pod postelí.
A to je důvod, proč si stojí zato zahrát tuto hru a to ne jen jednou.

100%
+7 +11 −4
  • PC 75
Důstojné pokračování nás tentokrát zavedlo do města, co nikdy nespí. Poměrně prudká změna oproti předchozímu tropickému ostrovu. Ale změna, dle mého, povedená. Crysis 2 inovuje nástřel z prvního dílu a poměrně se mu to daří, i když škobrtnutí jsou poměrně četná.

Ke Crysis patří neodmyslitelně hodnocení grafiky. Ta doznala zhoršení, a šílené nasazení světelných efektů to fakt nezachrání. Přestože design města a jeho trosek je famózní, rozblajzlé čtverečkové textury na všem větším (asfalt, zdi budov) jsou ostuda (a je to vidět i na nejvyšší nastavení detailů). Osvětlení scény mi zezačátku nevadilo a vlastně se mi i líbilo, ale později mi přišlo, že se snaží jenom krýt hnusné textury. Efekty krve, slizu a všeho dalšího to naštěstí trošku vyvažují, ale stejně... Naštěstí se ale podařilo hru skvěle optimalizovat (možná právě díky výše zmíněným kompromisům) a běžela mi stabilněji, než první díl. Snímky za sekundu vzhledem k mé sestavě prostě musím trochu oželet, ale nezaznamenal jsem jediné seknutí, škobrtnutí nebo pád hry.

Příběh navazuje tak nějak přímo i nepřímo na původní díl. Zjistíme více o mimozemské rase Cephů (Cypů), o pozadí operace na Lingshamu a také o nano-obleku (jak se ukáže, není to jen uniforma pro vojáky budoucnosti). Mise na sebe navazují plynule a vaše přesuny jsou zobrazovány na poměrně efektivním loading screenu s mapou Manhattanu, doprovázené akčními monology a ppsky bz jkkchkli smhlsk... Vaše postava, voják Alcatraz, bohužel neumí mluvit, takže musí následovat pokyny kohokoli, kdo mu zrovna klábosí do levého ucha. Tenhle krok vážně nepochopím, zvláště když v prvním dílu byl Nomád nadabovaný. Několikrát jsem se vážně cítil jak blb, neschopnej jakýhokoli svobodnýho rozhodnutí nebo alespoň prezentování vlastního názoru.

Akce je svižnější a plynulejší, ale není to bezhlavé maso a nepostrádá prvek taktiky. Dokonce k němu hra sama vybízí taktickým módem hledí a super-future hláškou. Všude, kam teďka přijdu poprvé, budu hlásit "tactical options available". Hra už není rozdělená na boj proti lidem v první části a proti cypům v druhé. Cypové se totiž trošičku zabydleli na matičce Zemi a náš vzduch jim dělá dobře, takže se volně motají mezi armádními a soukromými vojáky. V arzenálu nejsou nijak výrazné rozdíly a bez většího odporu jsem si rád vyzkoušel všechno, ale žádní překvapení á la mimozemská zbraň z prvního dílu nepřišla. Překvapivě mi hraní nesklouzlo do stereotypu, což si neumím dost dobře vysvětlit, jelikož přestřelky byly prakticky stále stejné. Ohledně akce odvádí Crysis 2 kvalitní práci.

Nanooblek již do hry není napasovaný násilím. A je to velmi dobře. Jeho ovládání je daleko jednodušší a přirozenější. Q pro armor režim, E pro neviditelnost. Sprint a skákání je automatika. Trošku mi chyběla možnost čapnout někoho pod krkem a mrštit s ním napříč Times Square, ale což.

Celé je to ale opět takové nemastné, neslané. Wow momenty jsou povedené, ale velmi krátké a hra mě vůbec nevtáhla, navzdory poodkrývání roušky příběhu a událostí. Bavila mě akce a při různých povídáních a příběhových posunech jsem se zase těšil jen na další akci. Zápletka mě zkrátka nebrala a netáhla mě dál, což bylo v prvním díle rozhodně lepší. Po dohrání jsem Crysis 2 hned odinstaloval a znovu nainstaluji možná až budu chtít okusit ultra detaily na novější mašině.
+10
  • PC 75
V roce 2007 přišla dech beroucí hra Crysis s dokonalým prostředím, fyzikou, grafikou, zkrátka jako bych tam byl. Bohužel v životě nenašetřím dost, abych navštívil tak krásný exotický ostrov.
O pár let později jsme se dočkali druhého dílu. Ten je o něco slabší, než ten první, bohužel, ale zas o tolik slabší není. Příběh trochu navazuje, nicméně vraťte mi Nomáda! Rozhodně jsem neuvítal změnu hl. hrdiny. Děj je ale i tak nadprůměrný, hlavně když se jedná o střílečku, která je opravdu více než jen bohatá na akci. Zde je akce od začátku do konce a to mám rád.
Grafika se mi zdá trochu pokulhává oproti prvnímu dílu, ale může za to ta hrozná změna prostředí. Proč upustit od exotických ostrovů, stromů, skal a přejít k budovám, kde nám fyzika nedává skoro nic a nemáme zrovna mnoho možností. Dokonce jsme si mohli dalekohledem prohlídnout naskytující se taktické možnosti postupu. Já se omlouvám, ale neodpustím si ten komentář, že chci vést za ručičku a dudlík, jinak se rozpláču.
Hra je opravdu velkolepá svými velkými akcemi, dějem, novými nepřáteli a zbraněmi. Nejlepším krokem dopředu byli určitě nepřátelé, kdy v prvním díle zrovna velký výběr nebyl. Zde už to je lepší.
Hra baví od začátku do konce, nenechává vás sedět se svědomím, že jste hru hráli jen jednou jedinkrát a nejlepší na tom všem je... No nebudu napínat, určitě se mi nejvíce líbil hudební doprovod.
Třetí díl ale již radši nebudu komentovat a sdělím to tu, protože tam bych už tolik pozitivní nebyl, tam už opravdu nezůstalo nic než ta vizuální stránka.
+13
  • PC 40
Jak s oblibou říkala moje výborná, ale již mrtvá babička - "za co mě Pánbůh tak tresce!" V komentu Crysis 1 jsem psal, že Němcoturci zplodili zajímavý fenomén se značným potenciálem do dalších her. Crysis 2 ale není ten případ. Já si na to vůbec nevzpomínám (v posl. letech jsem vágně věděl, že nějaký Crysis existuje), ale očividně šlo o vyhypovanou hru s nejednoznačným přijetím, kdy se dva lidé ze tří (někdy dokonce tři lidé ze dvou!) neshodnou, který Crysis je vlastně ten nejhraťoulinkatější a nejcrysisovatější. Nepřistupuji ke hře jako škarohlíd, ani jako fanboy, neporovnávám, neočekávám - prostě mě od půlky srala až na půdu a to je celé.

Začínám pojímat podezření, že čím větší mají autoři vliv a škváru, tím horší hry jsou výsledkem. Totálně jsem jim přál úspěch Far Cry, které vedle D3 a HL2 začínalo jako nicka, ale po vydání skončilo jako král a přejelo minimálně D3 jako palačinku. Koridorové prostřední polo-apokalyptického NY je nedostačující a nehodné Cryteku (FC a Crysis interiéry nesluší). Emzáci a příběh jsou ještě o něco hloupější, než obvykle (ač má k tomu kvadrilion důvodů, hrdina vůbec nemluví a skáče na povel, jak si kdo do vysílačky pískne), jejich likvidace prostě není cool a jejich kvéry ostatně taky ne. Z AI člověkonepřátel šel místama strach a několikrát jsem si solidně nadělal do ponožek, když mě nějací lidičkové překvapili zezadu a odfragovali až do sklepa, a Crytek popiloval i využití toho jejich slavnýho nano-hadru, ale to opravdu nestačí.

Abych to tak shrnul. Vůbec mi nevadí, že jsou tyhle hry krátký jak předvolební lži - stejně nemám čas furt jen hrát a hrát. Je mi u prdele, že je grafika údajně horší, než u Crysis 1 - když po 7 letech nainstalujete áčkovou hru, každá bude vypadat dobře. Co ale nepřežvejkám - že příběh a místama gameplay je NUDA, a ještě k tomu bez mojeho milovanýho F4 quicksave čudlu. Řekl bych, že mě u hraní udržela jen AI enemáků, klíčový to pilíř každé kvalitní střílečky.
+2 +10 −8
  • PC --
Nemůžu rozhodně říct, že se mi Crysis dvojka nelíbil. Po jedničce jsem věděl co očekávat a samozřejmě mi bylo jasné, že nidko nebude řešit neduhy jedničky, takže to samé dostanu i ve dvojce. V důsledku toho nemám ani co hře vytknout, protože naplnila má očekávání po všech stránkách.

Hráč jistě ocení volnost pohybu a z toho plynoucí nahodilé situace a mise, osobně se mi to celkem zamlouvalo a těšilo mě to. Krajina je krásná a nepřátelů je dost, přesuny na dlouhé vzdálenosti pak často otravné.

S hratelností je to na tom jako jednička a každej kdo má rád trochu akční zábavy musí být zákonitě spokojen.

verdikt: Dagon spinká spokojeně svalejen v klubíčku.
+8 +14 −6
  • PC 70
V roku 2007 sme uzreli Crysis, hru ktorá nás ohromila skvelou grafikou, fyzikálnym enginom a taktiež zakomponovanými predátorskými stealth prvkami. Hra sa dočkala pokračovania v podobe paralelného príbehu za Psycha, ale až v roku 2011 sme sa dočkali plnohodnotného pokračovania s označením 2.
No je tento diel opäť revolučný, či len kopíruje prvky pôvodného dielu ?
Musím povedať, že bol by som radšej, keby sa príbeh niesol v podobnom duchu ako tomu bolo v prvom dieli. No nie je to tak, originálne prostredie Filipín bolo nahradené (ako vždy) lokáciou v USA – New York. Džungle, pláže a zamrznuté pustiny ma oslovili viac ako džungľa veľkomesta, ktorá pôsobí strašne okukaným dojmom a stereotypne.
Hra aspoň začína z trochu iného uhla pohľadu ako predchádzajúci diel(-y), tentokrát nie ste špeciálne vycvičený vojak v nanoobleku len jeden z mariňákov prieskumného tímu. Tak ako vždy sa všetko pokašle a vaša jednotka, ktorá má podporiť Proroka (aspoň jedna postava udržiava spojenie s 1, keďže okrem neho iných vojakov vybavených nanooblekom v hre neuvidíte, čo nechápem, v Crysis už aj Kórejci mali nanoobleky a tu ide Crynet naháňať jediného Proroka, čo ostatné nanoobleky zožrali mimozenšťania aj s Nomádom a Psychom alebo čo ! ), je zdecimovaná a Prorokovi sa podarí zachrániť iba vás aj to polomŕtveho. V New Yorku vypukla epidémia spôsobená mimozemským vírusom, tak toto ma dostalo, neviem či Crysis 2 mal vyzerať takto od začiatku, ale už len vďaka tomuto úvodu som mal pocit, že sa jedná o pokračovanie Prototype a nie Crysis. Nakazený Prorok sa odstrelí a vy (Alcatraz) ako nový nanovojak (zaujímavé, že hneď ste vedeli ako čo používať v nanoboleku, a už vôbec ako v tom chodiť) máte zachrániť svet.
V New Yorku prebieha vojna o osude sveta, tak jasne že jednotky CELL (polovojenská organizácia Crynetu) budú strieľať mariňákov a prenasledovať Proroka. Mimozemšťania sa objavia už cca. po 2 hodinách hrania a dokonca hry sa ich už nezbavíte. Celý čas sa nás tvorcovia snažia presvedčiť o tom, že ide o tých istých votrelcoch, pričom ich vzhľad je na 100% rozdielny, mohli zakomponovať aspoň pár pôvodných do hry. Príbeh ma vôbec neoslovil, je plný klišé, či už zrada a náhle odhalenia a koniec tak ten je zrejme na zasmiatie. Celá hra je o tom dostaňte sa z bodu A do bodu B, aby ste zistili, že máte pokračovať do bodu C. Oproti predchádzajúcemu dielu, kde ste mohli po džungli hľadať rôzne cesty k cieľu a využívať tak prostredie v svoj prospech, tu je hra úplná koridorovka, kde existuje viac ciest aj tak len jedna cesta je správna, keďže ak sa aj zdá, že môžete využiť nejakú taktiku, tak aj tak prídete do slepej uličky. Hra sa snaží ukázať nejaké taktiky, ale veľmi jej to nejde – keďže sa to týka tak miesta kde sa môžete kryť, skade môžete ostreľovať alebo obísť zátaras.
Využitie vozidiel je skoro nulové, aj keď sa na hernej scéne ukáže nejaký džíp CELL-u nemusíte sa báť že ho nejako využijete, keďže cesty sú neprechodné. V hre si tak celkovo zajazdíte cca. 10 minút, chvíľku po rovnej diaľnici a potom ešte raz, ale to už vám pre istotu volant do rúk nedajú.
Hneď po spustení intra hry som ostal zaskočený HW nárokmi ingame scén, ktoré sa na mojom stroji nedajú pozerať bez sekania ani na minimálnych detailoch, pričom hra ide plynulo aj na najvyšších detailoch.
Zbraňový arzenál je rozmanitý, od pištolí až po raketomety a experimentálne zbrane. Tak ako aj v prvom dieli zbrane si môžete upravovať. Ale aj táto možnosť je dosť orezaná. V prvom rade, kde zmizla prídavná baterka na zbraniach ! V druhom rade prečo sa na základnú útočnú pušku (myslím že SCARAB ) nedá pridať útočný zameriavač / odstreľovací ! Po tretie, kto kalibroval mierenie cez útočný zameriavač ! Prečo zmizla 3. voliteľná zbraň ! Taktiež mi chýbali pästné súboje, ktoré boli nahradené len akýmsi silným úderom, úderom pažbou a tichým zabitím. Na konci som sa konečne potešil, že sa mi dostala do rúk Gaussova puška, dlho som sa netešil, munícia sa nedá dopĺňať, takže naspäť zobrať do rúk sniperku. Aj ostatné experimentálne zbrane po vyprázdnení zásobníka môžete len vyhodiť. Ale zase páčila sa mi možnosť zobrať so sebou ťažký guľomet v spojení so štítom máte pocit akoby ste boli terminátor, len škoda že má tak málo munície
Najužitočnejším vybavením je aj tak samotný oblek. Ovládanie obleku je jednoduchšie, už sa nemusia prepínať jeho vlastnosti cez scroll myšky, ale pohodlne cez klávesy. Spočiatku som zostal zaskočený, že kde zmizol život, ktorý aj predtým fungoval na princípe autohealu, ale bol tu aj ukazateľ zdravia a energie, teraz ostal len ukazateľ energie (najviac mi to vadilo pri vozidle, kde som nevedel, kedy je už na čase z neho vyliezť pred výbuchom). V prvom diele bolo primárne nastavenie obleku na brnenie, teraz na to zabudnite, oblek je nastavený na výkon, čo znamená že mu môžete ďakovať, že sa hýbete. Takže zapnutá zbroj teraz berie energiu aj keď sa hýbete nielen keď ste pod paľbou. Na rýchlosť zabudnite úplne. Sila taktiež už nie je, podržaním tlačidla pre útok zblízka použijete silu alebo super skokom. Neviditeľnosť je ale na určite lepšej úrovni, vydrží dlhšie a s tlmičom môžete vystreliť niekoľko krát kým sa minie, taktiež tiché zabitie dopĺňa energiu. Len neviem, či to že vás nepriateľ cez maskovanie nezbadá je kladná stránka maskovania alebo demencie AI. Umelá inteligencia ma dosť sklamala, nepriatelia sú vážne nevyspytateľní, keď vás zbadajú na väčšiu vzdialenosť tak pália vkuse, čo sa nedá povedať o útoku zo zálohy, pokiaľ sa ich rozhodnete zbaviť zblízka je to rýchlejšie ako ich obstreľovať. Všetci sa rozprchnú a vy ich už len po jednom hľadáte a likvidujete.
Významným prvkom hry je zbieranie nanokatalyzátorov po mŕtvych mimozemšťanoch. Za nanokatalyzátory si odomykáte vylepšenia obleku, či už zlepšenie maskovania, vylepšené reflexy, rýchlejší beh, obnovu energie ...
V hre sú taktiež zakomponované zberateľské predmety (suveníry z NY, PSI známky, kľúče od áut a tablety), ktoré bohužiaľ odomykajú len artworky a pár mailov. Je to škody, čakal som, že keď ich nájdem všetky, odomkne sa aspoň nejaká nová zbraň alebo tá optika na SCARAB.
Keď beriem do úvahy to, že som na vlastnú päsť hľadal tie zberateľské predmety, hru som dohral za 14 hodín. Ale blúdením po mape som stratil minimálne polovicu tejto hernej doby. Takže dĺžka kampane je niečo pod 10 hodín s nulovou chuťou jej zopakovania.
Čo povedať na záver, keď už mám hru hodnotiť, tak dať hre viac ako 70% by bolo urážkou predchádzajúcich dielov. Po odohraní Crysis 2 už ani neľutujem, že Crysis 3 kvôli DX11 nespustím. Hra mala potenciál, ale nevyužila ho (aspoň podľa mňa), aj taká NOVA na mobilné platformy je zábavnejšia ako toto.

Pro: grafika, nanooblek, vylepšovanie obleku, česká lokalizácia

Proti: príbeh, postavy, AI, zberateľské predmety

+1 +5 −4
  • PC --
Co je to za nápad nechat hrát FPS člověka, který střílečky nerad? Ale Crysis patří k vychvalovaným hrám a já se k němu dostal v Humble Bundlu. První díl jsem nehrál. Tento druhý je ze Steamu s češtinou. Hru jsem hrál, samozřejmě, na nejvyšší obtížnost.

Takže ještě jednou. Střílečky já zrovna nerad, tak jakpak bude taková osoba hrát střílečku? Tak jak nebyla naprogramována. Jako Sam Fisher. Celou hrou jsem se proplížil s aktivní neviditelností. A ono to tím pádem ztratí na hratelnosti, když ve střílečce nestřílím.

Grafika je hezká, zejména v přírodě za světla, ale jelikož na tu já si nepotrpím, nezíská za ni hra ode mne body navíc. V nastavení je nejnáročnější blur, se kterým se stejně nedá pořádně hrát.

Pravilo se tu o kvalitní inteligenci nepřátel. V boji jsem byl minimálně, takže z této stránky to toliko neposoudím. Pochválit mohu to, že se kryjí, cephové aktivují mobilní EMP a když vystrčím hlavu do zorného pole nepřítele, hned si toho všimne. A pak také bojové schopnosti ostatních. Když už bojují, tak jim to jde. Dokonce i když bojují mezi sebou. V některých hrách spolubojovníci jsou tragičtí a oproti nim vypadáte jako Rambo nadopovaný plasmidy a většinou je největší práce s tím, nenechat je zemřít. Jinde jsou nesmrtelní, ale také střílí asi slepými. Zde sice nemůžete spojence zranit, ale když se stáhnete a pozorujete dění, tak vojáci úspěšně zabíjejí cephy. Takže to nejsou jen figurky, které vlastní střelbou vytvářejí kulisu pro hráčovo zabíjení.

Ale jinak jsem se s inteligencí příliš nepotkal. Věčně nepřátelé koukají do zdi (doslova) a nechávají mi odkrytá záda. Když mě nevidí, tak do nich mohu střílet, ale oni se nehnou z místa, dokud je nezabiju. Když se něco děje, tak mnohdy stojí na místě a nic je nezajímá. Nejdou prozkoumat okolí. Naopak cephové, když jsem jednoho zabil, tak přišli k mrtvole a pak šli za mnou po trase, kterou jsem šel já. Pak se ale zasekli a já měl po problémech. Když se o něco zaseknou, nenapadne je překážku obejít. Nezajímají je zvuky kolem, dokud neprocházím těsně kolem nich. Dokonce když na mě šli s granátometem, jeho špatným ovládáním zabili několik svých. Naopak plus je, že i když při přestřelce nakopnu neviditelnost, ještě chvilku střílí na místo, kde jsem zmizel.

Bugy. Zasekávání běžné. Hra mi spadla dvakrát. Někdy se nespustí skript, což, pokud jde o skript, který posunuje postup hry, je zvlášť nepříjemné. Nanokatalyzátory mi nemizely. (To není bug. To jen, že mnohým mizely.) Párkrát při restartu po smrti nepřátelé v jedné lokaci zmizeli a zbyly po nich jen zbraně, některé dokonce ještě ve vzduchu. Jindy naopak zbraň v rukou chyběla. Jednou jsem se "zasekl" před cutscénou. Proskočím oknem a najednou nemám zbraň. Nemůžu aktivovat hledí. Jiná zbraň jde sebrat. Pak jsem pochopil, že jsem měl ujít ještě pár metrů a pak se spustila cutscéna. (A já tam právě chvíli zkysl na místě, protože jsem se neodvážil vystrčit čumák beze zbraně.)
A k tomu zdlouhavé načítání. Zapínání hry, načítání každé nové lokace, prohlídka nanoobleku. Průměrně dvě minuty. Navíc i při zapínání nepřeskočitelné reklamy s logy.

Když zabiju cepha, ostatní pokřikují "Alcatraz". Uniklo mi, jak mě znají. Podobně lidé ihned vědí, že je na scéně Prophet, ale o to nejde. Ale dokonce vždy vědí, kde jsem. Z vysílaček je slyšet, ač jsem neviditelný, "Prorok jde po ulici XY." Trochu nezvyklé byly pohyby. Lidští nepřátelé se pohybovali nepřirozeně rychle (Mám dojem, že ten pocit umocňovalo to, že se nekolébali. Že šlo o posunování postavy, které se hýbají nohy.) a vlastní přechod do podřepu a do stoje byl skoro skokový. Nejde zranit nikoho, krom nepřátel.

Na nejvyšší obtížnost je minimum místa na chyby.
Nejúčinnější zbraň je pažba. Umlátit nepřítele. Samozřejmě hned po noži.
Dobře je udělaný upgrade obleku. Ve některých hrách získává hráč za zabití nepřítele nějakým způsobem peníze (či body). A za ně si během hry vylepší něco. Zde získává nanokatalyzátory z mimozemských cephů a integruje je automaticky oblek. A oblek je promakaný, tak pak hráč jen vybere vylepšení a oblek provede aktualizaci. To dává smysl.
Nastavení je v této verzi podrobné, ne jen čtyři možnosti. (Ačkoliv to je jen rozdělené, že lze vodu a ostatní nastavení nastavit na ony čtyři varianty.)

Následně jsem zhlédl videorecenze, ze kterých je vidět, o co jsem se ochudil (já o polovině těch možností ani nevěděl). U mě nebyl v obleku Alcatraz, ale Sam Fisher. Nezabíjí zbytečně vojáky a cephům se vyhýbá, aby neriskoval zdržení či smrt, když má hlavní úkol. Hra se tak sestává z nudného plížení a je nemastná, neslaná. (Já se prostě do akce bezhlavě nehrnu.) Ale v těch videích plných akce uprostřed nepřátel rozhodně nehráli na nejvyšší obtížnost. Takže bych to viděl tak, že ačkoliv hra do střetnutí nenutí, měl by hráč v zájmu zábavy a užití si hry likvidovat všechny nepřátele po cestě. Na normální obtížnost si užije Alcatraze jako tank. Ale ve vyšších obtížnostech vidím tlačení hráče k opatrnému postupu a plnému využívání schopností. Což dělá z Crysis 2 jeden a půl hry. Obtížná strategická akce, kde přímý útok je sebevražda; a zábavná rubačka uprostřed víru boje.

-----
Tak potvrzuji. Nyní hráno (opět na nejtěžší obtížnost) stylem "zabij vše, co zabít jde" a hned se to hraje dobře. Ale nepřátele jsou vážně hloupí. Nejsměšnější bylo, když o mně ví a když zapnu maskovací režim, tak po chvíli prohlásí, že se jim to asi zdálo.

Pro: Variabilní bojová akce (lehká obtížnost = akce, těžká = stealth)

Proti: Bugy; AI; nutno bojovat, aby si hráč hru užil (lze i projít potichu, což je nuda)

+13 +14 −1
  • PC 65
První díl titulu Crysis byl jakýmsi symbolem pokroku herního grafického designu a pro mnohé hráče se tak stal i určitou značkou kvality. Druhý díl si tuto tradici rozhodně ponechal a nemálo ji zvýšil kvůli použitému Direct X 11, který město New York, kde se hra odehrává, maximálně přiblížil realitě a nic na tom nezměnil ani fakt, že po nájezdech mimozemských sephů působil často dost stísněně. Nejsou to však jen mimozemští nepřátelé, se kterými se hlavní hrdina Alcatraz musí utkat a zachránit tak město, ale kvůli svému vzácnému nanoobleku, který si nárokuje jeho výrobce, je zároveň terčem vojenských jednotek CELL, které jsou schopny použít i tu nejtěžší techniku, aby byl oblek oné společnosti navrácen zpět.

První necelá polovina hry, kdy Alcatraz svádí boje s uvedenou jednotkou, má s přispěním zmiňované grafické stránky správný říz a akce se tak stává téměř bezchybnou. Situace se ovšem bohužel mění s příchodem mimozemských sephů, které jsou kvůli příběhu nevyhnutelným zlem a mně osobně boje s nimi přišly brzy natolik otravné, že jsem se stále více nemohl dočkat konce, který mě jich konečně zbaví.

Co dodat? Druhý díl Crysis začal pro mě být otravný přesně v okamžiku, v jakém jsem to očekával, přesto však ho jako akční pecku nemohu výrazněji odsoudit, jelikož nadstandardní technické parametry většinu neduhů stačily poměrně dost potlačit. Ovšem kdyby bylo po mém, rád bych Crysis v budoucnu viděl trochu více "wolfovatější“. Ale to se bohužel nestane.

+22
  • PC 80
Zásadní zlepšení oproti prvnímu dílu, ne jen graficky, ale také proto, že akce je na každém kroku a nemusíte běhat přes půl ostrova než si teda vystřelíte.

Grafické zpracování je s nejnovějším HD Texture patchem a DirectX 11 luxusní, střílení je zatím nejlepší, jaké jsem ve hrách viděl, avšak největším problémem této hry je příběh, respektive zápletka.

Zápletka je poněkud klišoidní, i když u takovýchto FPS her není tak podstatná, ale něco vás dopředu hnát musí. Je to jedna z her u kterých jsem se těšil na konec, ale ne z důvodu ukojení mé nedočkavosti na to jaký konec to asi bude, nýbrž z toho že hra mě prostě netáhla dopředu a jediné co mě táhlo trochu kopalo byly nové upgrady zbraní, nanokatalyzátory a stupňující se akčnost. Toť k příběhu vše.

Grafické zpracování a fyzika je důkazem toho, že Cry Engine 3 bude ještě dlouho IN. Nanooblek je určitě základní věc a snad jediná, ve které se hra odlišuje od většiny ostatních FPS her. Jsem za to rád, protože to již z počátku byl skvělý nápad a úpravy v ovládání oproti prvnímu dílu jsou příjemné.

Pocit ze střelby je hned po grafickém zpracování největší přednost této hry. Zvuky zbraní, zpětná ráz, účinnost zbraní, ale i jejich detailnost se podílí na tom, že tato hra vám poskytne unikátní pocit ze střílení. V tomto ohledu by se mohla ostatní vývojářská studia od Cryteku učit.

A ještě je tady soundtrack, který pochází ze zlatých Frankfurtských ručiček Hanse Zimmera, Myslím, že tato hra získývá své poměrně dobré hodnocení (i když si to spousta lidí neuvědomuje) právě kvuli soundtracku. Ten všechno dává dohromady. Někdo ani neví, že tam je, ale je tam, a na hru má zásadní vliv.

Na vzdory mému, poměrně kritickému komentáři dávam 80%, protože to je FPS a není příběhové, tak tam ani ten příběh být nemusí.

Pro: soundtrack, pocit ze střelby, rozmanitost zbraní

Proti: příběh, obšas chybující umělá inteligence

+11 +12 −1