Command & Conquer: Red Alert 2

Red Alert 2 mi dlouho unikal a byl jediným dílem série C&C, který jsem nehrála. To se ale nedávno změnilo. O hodně jsem přicházela.

Red Alert 2 se od ostatních her série dost odlišuje svým nepříliš vážným zpracováním, které se odráží i ve stylu hry, jednotkách obou stran, misích, ale i filmečcích mezi misemi. Nejednou jsem se taky pousmála nad hláškami některých jednotek. Je to zajímavá stylizace, která se u strategií moc nevidí.

Hra je to velmi svižná, ale pohodová. Zbytečně se ničím nezdržujete a ani není potřeba nic moc opakovat. Příběh je zajímavý a zábavný (i když poněkud nerealistický - invaze do USA nejde naplánovat moc skrytě...), filmy jsou mnohem líp zpracované, než v Tiberian Sun a objevují se i během misí, což dává misím dynamiku, když se změní cíle. Engine z Tiberian Sun tvůrci upravili skvěle - grafika vypadá mnohem líp, terén je rozmanitější a interaktivnější a hlavně nepůsobí tak strašně prázdně a nově přidané obsazování budov pěchotou přidává hodně k hratelnosti. Skvělý je i pathfinding, se kterým jsem neměla skoro žádné problémy (což se nedá říct o předchozím díle), jen je škoda, že jednotky někdy nereagují moc inteligentně a třeba se nechají ostřelovat nepřítelem těsně za jejich dostřelem. Jednotky obou stran, i když někdy trochu šílené (obří oliheň?) jsou zajímavé a u obou stran dost odlišné - za každou stranu se musí hrát úplně jinak.

Je jen škoda, že je kampaň tak krátká. Mise jsou ale naštěstí dost rozmanité a v každé se objeví něco nového, takže po celou (i když krátkou) dobu jsem se bavila.
Skvělá 2D grafika a hudba na slušné úrovni (škoda že není tak výrazná a zapomatovatelná jako v prvním Red Alertu) hru dobře doplňují.

Čtvrtý zářez do armádní pažby série COMMAND & CONQUER (nepočítám li 2 datadisky k prvnímu RA a jeden k TS) a dle mého názoru v chronologickém měřítku (v porovnání s předchozími) zatím nejlepší. Přitom špatně si hra nevede ani ve srovnání s modernějšími díly série.

V rámci příběhu je nám naservírována stylizovaná krmě o dvou chodech z doby Studené války – kampaň za Amíky a kampaň za soudruhy. Výchozí bod má potom oblíbenou podobu noční můry každého bohumilovného Američana 60. let minulého století – Ruskou invazi do země neomezených možností a splněných snů. Ruské uniformy jsou zde patřičně kolorované a herecký prim hraje na straně vlajky se skříženým srpem a kladivem Udo Kier co by všemi mastmi mazaný psychouš Yuri (vysloužil si i následný datadisk) - v táboře Yankees si tuto úlohu ukradla v nátělníčku vyprsená a roztomile přehrávající Kari Wuhrerová jako nezdolná speciální agentka Tanya (v tomto směru je úplně nejlepší závěrečná pasáž po dohrané kampani za USA – Tanya má parádní nástup /chi chi/ a následně dehonestuje ruského papaláše ve spodním prádle).

Hra má v nejtěžší variantě pěkně vybalancovanou obtížnost (doporučuji po začátku mise nijak zbytečně nelelkovat a stavět, vybudovat hned dvě rafinérky, ať vám netuhne cash flow), zajímavé jednotky (obě strany nejsou ani v nejmenším pouhým vizuálně odlišeným klonem), svižný průběh a i dnes solidní grafickou podobu. Do kolonky mínusů určitě zapadna nepříliš velká inteligence AI soupeře (nepřítel většinou slepě útočí do jednoho místa, tak posílá třeba i atomovku) a některé dílčí nepodarky v ovládání (nemožnost odfiltrovat “ze stáda“ jeden druh jednotek).

Red Alert 2 patří mezi moje srdeční záležitosti. A přestože by se mohlo zdát, že výrazně přesluhuje (to už je to 12 let?!), stále je to jedna z her, které mám připraveny pro okamžitou instalaci. Proč?

Red Alert 2 se mi zaryl do podvědomí na mnoha úrovních. Zářným příkladem je příběh. Mohlo by se zdát, že války mezi USA a Ruskem jsou nezajímavé téma. Není tomu tak. Jelikož je hra dosazena do alternativního světa, mohli tvůrci pustit svou fantazii z uzdy a vyřádit se. Hlavním prostředkem pro přiblížení příběhu jsou jistě hrané filmečky mezi misemi, které jsou natolik zdařilé, že se jim to vede na 120% Ještě lepší je potom ta dávka nadsázky, která z každého takového filmečku sálá.

Na výběr jsou hráči k dispozici dvě strany americko-ruského konfliktu. Ano, modří vědí, je to USA a Rusko! Každá strana má jiné jednotky a architektonicky se lišící budovy...a to tak že hodně. A vlastně celkově je pro mě grafická stránka RA2 naprostým ideálem izometrického 2D. Herní plocha hraje všemi barvami, ale ne nějak rušivě, detaily na jednotkách i na terénu potěší a všechno vybuchuje přesně tak, jak má. Obzvlášť to ztvárnění jednotek a budov je prostě skvělé...fantazie zase jednou zvítězila :)

Na zvukové stránce snad ani není třeba hledat nějaké mouchy. Jistě, vojáci se hlásí a odpovídají na jednotlivé příkazy...ale to není to hlavní. Soundtrack od hudebního mága a génia Franka Klepackiho, to je to, oč tu běží. Absolutně každá skladba skvěle vyplňuje pozadí, neruší a přitom tak nějak ladí se vším tím válčením. Nevím, jak to ten chlap udělal, ale soundtrack je prostě geniální. Nemohu ale nevyzvednout určité fenomenální hlášky, které se zaryjou do paměti, takže např: "Helium mix optimal", "Bombadiers to your station", "Scorched Earth", "Never existed" nebo památné Tanyino "Hahahahaha" :))

RA2 přinesl vesměs zajímavé herní prvky. Nejdůležitějším je asi povyšování jednotek, které jsou s každou získanou frčkou čím dál tím silnější. Jeden GI generál zakopaný na kopci potom dokáže s nepřátelskými jednotkami udělat velice krátký proces. Další vychytávkou jsou třeba Prism Towers, které dokáží spojovat svou sílu, nebo ruští Tesla troopeři, kteří jsou schopni posílit ruský Tesla Coil. Důležité je poznamenat, že hra zohledňuje výškový rozdíl mezi útočícími jednotkami: tank na kopci má prostě větší dostřel, než tank pod kopcem. Takhle napsané se to zdá nedůležité, ale ve hře je to nakonec hodně znát.

Jedinou vadou na kráse je nejspíš trochu moc silná Spojeneská pěchota. Je totiž relativně rychlá, a když se zakope na kopci, znamená to nemalý problém...i na takovou situaci jsou ale prostředky.

A to je konec. Red Alert 2 je prostě klasika strategického žánru a souboje s mými bratry přes multiplayer mě v tom před drahným časem ještě více utvrdily. Kdo nezná tuhle hru, jako by nežil. Potenciál potom ještě rozšiřuje datadisk Yuri's Revenge, o tom ale zase jinde :)

Více než úspěšné pokračování úspěšného předchůdce, přiznám se, že mě tenkrát dostala už jen ta pěkná instalace a následné menu hry díky designu a našlápnuté hudbě. Jak je tomu zvykem, první hra byla rozehrána jak jinak než za Sovětský svaz a až pak za Spojence. Design misí parádní s možností se vyřádit na spoustě známých míst ve světě počínaje Sochou Svobody až po využití Eiffelovky jako obrovské Tesla Coil věže. Rozmanitost jednotek je skutečně velká, já si oblíbil jak Apokalypse tank na straně zlé, tak hlavně Prism tank, který v počtu kolem tří jednotek byl asi nejsilnější ve hře a to hlavně v případě, že si je hráč vysvičil a opatřil třemi frčkami což považuju za další výborný aspekt hry oproti ostatním, hráč si může vychovat veterány a má smysl své jednotky chránit a více taktizovat. Další výborný aspekt hry je možnost obsazovat budovy vojáky a taková opevnění se pak stával jedním z nejsilnějších. U sovětů mě zamrzela jedině absence letectva tak jak ho znám z RA1, vzducholoď Kirov to moc nezachránila i když byla jedna z mých oblíbených. Pathfinding jednotek byl značně vylepšen oproti RA1, kde jsem kolikrát trpěl při přesunu většího počtu jednotek. Grafika je pro mě stále absolutně výborná, spousty detailů, detailní města, parádní exploze a efekty, takový grafický styl ještě dnes vnímám mnohem lépe než všechny ty 3D pokusy, které takové detaily jak textur tak modelů v takové kvalitě nezachytí ještě hezkých pár let. Audio stránká nemá chybu, našlápnutá tvrdá hudba v čele s "Hell March" se mi líbila vždy, když jsem hru rozehrál znovu a znovu, nikde se mi nezprotivila. Filmové sekvence mezi misemi považuji za hodně povedené, občas je to říznuté renderovanými animacemi, herecké výkony jsou v pohodě, nejlepší byl vždy asi premiér Romanov a Einstein:) a hlavně Kari Wuhrer alias agent Tanya, která se postarala o spousty mokrých rán nejednoho pařana, takhle nějak si představuju agentku.

Jediné co mě více rozčilovalo byla asi tupost jednotek, jednotky do sebe nechaly střílet a nebránily se a já pak z hrůzou zjistil, že my nepřátelé vymlátili půlky základny. Další věc je, že jednotky ač s velkým dostřelem schválně po zadání útoky najely snad možná co nejblíže k nepřátelské jednotce nebo budově a pak začly střílet, nezastavily se na hranici svého maximálního dostřelu, ale přijely schválně co nejblíže a pak byly zbytečné ztráty.

Necakal som takto vysoke hodnotenie, pretoze podobne hry sa hodnotia za svoju prazdnost dost nizko, no u mna je to tiez inak.

Zacal som ju hraval ako mladsi, v herni. Hned po skole som frcal do herne a odohral svoju hodinku s RA2. Az kym som ju nemal na vlastnom PéCéčku.

Kampane ma chytili natolko ze aj po rokoch si ich stale zahram znova. Znova a znova rad nicim pentagon, znova a znova obsadzujem pobrezie ameriky, apod.

zakladny pribeh hodnotim velmi dobre, graficke spracovanie takisto vyber narodov je vyvazeny, aj ked jednoznacne vedu USA a Rusko.

Soundtrack je vynikajuci, dokonca z Red Alert ostal aj moj oblubeny hellmarch, ktory mam po tych rokoch aj na iPode.