Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 85
Při hraní jsem si několikrát vzpomněl na Pyre. Nenápadná hra plná textu a krásného audiovizuálu, která mě ve výsledku naprosto uchvátila. Citizen Sleeper sice není tak originální záležitostí, jako právě zmíněné Pyre, neboť prezentuje poměrně typický cyberpunkový námět o boji proti korporaci, ale příběhy jednotlivých občanů Erlin’s Eye jsou napsané dostatečně poutavě na to, abych je vydržel číst i čtyři hodiny v kuse, což se mi nestává příliš často.

Tudíž zatím co máte na obrazovce vesmírnou stanici a váš problém s lovcem odměn, který vám jde po krku, za jednotlivými ikonkami napříč stanicí se skrývají soukromé příběhy místních obyvatel a právě ti jsou klíčem k vašemu vysvobození. A nebo vy jste klíčem k jejich vysvobození. Vývojáři se totiž snaží hráči podsouvat otázky, co je v životě důležité a nelze si nevšimnout kritiky kapitalismu, což se dá od cyberpunkové tematiky nejspíš i očekávat, ovšem zde se to daří opravdu výborně a někdy i na příbězích, které chytnou za srdce. Prožijete tak třeba strastiplnou cestu chlápka starajícího se o sirotka, kterému chce zajistit lepší život nebo procitnutí jedné ztracené žoldačky a mnoho dalších.

Hraní tak sestává v podstatě jen z klikání na ikonky a následné čtení a rozhodování se v dialozích. Hra však dokáže na hráče vytvořit i jistý nátlak a nechat jej v napětí, neboť jej tlačí časový limit do jistých událostí znamenající nevratný zlom v příběhu. Dopomáhá k tomu i systém cyklů a kostek určující počet a úspěšnost vašich akcí, který v počátku může být i poměrně drsný, nicméně čím dál ve hře jste, tím víc odpouštějící začíná být, což není nutně špatně v příběhovém kontextu, ale postupně může být až zdržující či zbytečný.

Své řádky si rozhodně zaslouží i audiovizuální stránka. Stanice a uživatelské rozhraní je sice vyobrazeno ve velmi zjednodušené a ne příliš detailní podobě, ovšem samotné postavy to skvěle vynahrazují, neb jsou nakresleny opravdu originálně a líbivě. Nezaostává ani hudební doprovod, což se dalo po skvělém soundtrack k In Other Waters očekávat. Pokud vás samotná hra nezaujme, tak rozhodně doporučuju si jej poslechnout. Nádherný ambient.

Podobných her jsem ještě moc nehrál, tudíž ani nevím, komu ji vlastně doporučit. Pokud máte rádi příběhy ve sci-fi/cyberpunkovém zasazení a chce se vám hlavně číst místo hraní, tak jste tu správně. Pokud se vám líbilo zmíněné Pyre, ať už po stránce narativu nebo vizuální stránky, tak by vás Citizen Sleeper mohl také oslovit. A nebo to prostě zkuste bez ohledu na preference, když už je to v Game Passu. Třeba vás to osloví stejně jako mě.
+25
  • PC 90
Disco Elysium z Lidlu.

Tak trochu.

Citizen Sleeper je ve všech ohledech skromnější a jednodušší bráška jedné z nejlepších příběhových her vůbec... dokud nezjistíte, že když je řeč o vývojářích z Jump Over the Age, oslovení they/them patří jednomu člověku. Hou-li šit. 

Pokud se přenesete přes fakt, že se nebinární "ideologie" autora dost silně propisuje i do příběhu hry - nad tím už se v dnešní době dá snad jen zakroužit panenkama a bez komentáře pokračovat dál - zjistíte, že je Citizen Sleeper naprosto odrovnávajícím zážitkem, pokud teda uvážíme, že je z té větší části dílem jediného autora. Jedná se o příběhovou adventuru založenou na dialozích, postavách a náhodě. Pokud hledáte flastr na štych, kterej na vás zanechalo dohrání a odinstalování Disco Elysium, Citizen Sleeper ho sice zcela nezalepí, ale minimálně poškrábe v místě, kde to svědí. Vždyť hry tohoto typu a kvality se dají spočítat na prstech... dvou prstů.

Probouzíte se na neznámé vesmírné stanici v neznámém těle s neznámou minulostí. Pomocí interaktivních bodů se pohybujete po sci-fi kulise stanice Erlin's Eye, investujete náhodně generované akční body do různých aktivit a snažíte se kromě holého přežití také odhalit svoji minulost, navázat nečekaná přátelství a možná také najít konečně domov. Ve hře jsou prvky náhody, stejně jako systém voleb a následků a několik možných konců. Alfou a omegou je autorovo psaní, protože drtivá část hry je textová. Je cítít, že Citizen Sleeper nedosahuje nedostižných královských kvalit, jako již několikrát zmíněné Elysium... není ani tak filozofické, ani tak hluboké, zdaleka ne tak vtipné nebo komplexní. Ale kuuuuurva, lhal bych, kdybych tvrdil, že jsem těch asi 13 hodin nehltal každou řádku textu, každý hod kostkou, a že mi při konci s Lemem a Minou trošku neukáplo.

Ke všemu tomu krásné vizuální zpracování a perfektní ambietní hudba. Pokud vám chybí Disco Elysium jako mně, tady se budete cítit alespoň trošku doma... stejně jako "spáči" na stanici Erlin's Eye.

Pro: Vizuální zpracování, příběh, postavy, jednoduchost, hudba, texty

Proti: Disco Elysium ve mě nechalo díru, kterou asi nic nezaplní

+16
  • PC 70
Hodit si ráno několik kostek (tolik podle vašeho fyzického stavu), a s tím co padne si muset celý den vystačit -- tahle alegorie je až moc příliš trefná na skutečný život. Teda, občas mám ten pocit.

Občan Spáč vás provede melancholickou historií jedné vesmírné stanice, vyprávěné pohledy rozličných osůbek, jak obyvatel tak i nově příchozích návštěvníků. Hlavní postava, pan Spáč, je spíše vedlejší postavou mnoha různých příběhů -- propojuje je svým chorobným dobráctvím a vždy přispěchá na pomoc, aniž by o tom moc uvažoval.

Pro někoho to může být nepříjemné překvapení, ale je to jen o očekáváních -- Občan Spáč je hra o postavách, jenom ne o té za kterou hrajete. Na vývoj tu není prostor, morální rozhodnutí tady nečekejte, ba většina "rozhodnutí" které vám hra prezentuje jednoduše vůbec nic neovlivní. Všechny dějové linie pak vypráví ucelený příběh -- příběh stanice Erlin's Eye, vesmírného ekvivalentu Alsasko-Lotrinska.

I když na začátku se hra snaží tvářit jako klasické RPG, a neúprosně nad vašimi akcemi tikají hodiny ubývajícího zdraví a prázdné peněženky, moc dlouho to nevydrží. Druhou půlku hry se mi už kredity nevešly do peněženky a nutnost proskrolovat se stanicí k jedinému street food stánku na této obruči vás už bude spíš iritovat. Stejně tak ústřední princip s kostkami nabízí na papíře mnoho potenciálu, v reálu ale prostě házíte a házíte a negativní výsledky znamenají jen pár cest do robotí opravny navíc.

"Konce hry" jsou dalším lehce nedomyšleným aspektem, neboť každý z nich má přesně dvě varianty: buďto se rozhodnete s někým stanici opustit, nebo zůstanete. (V obou případech hrají titulky, takže pokud chcete hru opravdu dohrát a ne jen zdrhnout při první příležitosti, působí to dost divně když už je vidíte počtvrté.) Tento koncept má jednu velkou vadu -- proč bych vlastně chtěl pryč? Hlavní postava je na konci stejná tabula rasa jako na začátku, nesledujeme vůbec příběh jí, ale příběh stanice jako takové.

Hru doporučuji, pokud si rádi prožijete melancholii místa které neexistuje poflakováním se s jeho obyvateli. Pokud vás bavilo Disco Elysium nebo Night in the Woods, dejte této interaktivní novele šanci.
+10