Brothers in Arms: Road to Hill 30

K BiA:RtH30 jsem měl vždy averzi. Přišla v době, kdy bylo v ohni až příliš želízek z WW2 a navíc vypadala těžce budgetově. Důsledně jsem se ji vyhýbal spoustu let a nezavadil bych o ní nebýt nadšených komentářů na DH. A protože jsem po čemkoliv z WW2 prahl (Faces of War a Company of Heroes dokážou pěkně navnadit), potlačil jsem instinkt a za těch pár šupů si ji koupil.

A zaplakal jsem. BiA:RtH30 není ani chytrá hra, ani úžasná, ani atmosferická a ani jinak nic chvalitebného. Nejde o ten těžce budgetový pocit, který se setřásá jen těžko (nejvíce tomu ale pomáhá cheat, který ze hry udělá černobílý film - pak to má kouzlo), ale o celkový přístup. Jakoby si někdo řekl, uděláme to jakoby reálněji - budeme velet týmům, flankovat - takže se na střílení můžeme sklidem vyprdnout. A taky tak udělali. Přesnost zbraní je naprosto někde v háji, dlouhá puška zanáší na pět kroků půl metru dolů.

Velení je celkem oživující přístup, který borci z Gearboxu stihli zabít hned v další misi. Použít pár vojáku k potlačení nepřítele a další skupinu jim poslat do boku, aby je pokosila je fajn. Zavání realitou. Jenže od chvíle, kdy dostanede vojáky, veškerý level design začne kopírovat jeden jediný vzorec - hlavní ulice, na jejím konci kulometné hnízdo, které vás nekompromisně skolí. A jednu boční uličku přes dvorky, která jako na sviňu vede rovnou za kulometné hnízdo, a celou uličku chrání jen pár vojclů. A tak to jde pořád a pořád dozblbnutí, takže velení ve čtvrté misi už ze srdce nenávidíte.

Nejhorší je, že kdyby alespoň zbraně střílely tak jak by měly, tak by žádné velení nebylo třeba, protože by jste je mohli na těch pár desítek kroku trefit a hotovka. Co hůř, válečné pole je silně ohraničené, "KORIDOR" křičí z každého rohu. Vetchý plot je nepřekonatelná překážka a snazší cesty do nepřátelských zad blokují povozy a podobné umělé překážky.

Příběh je plný patosu a klišé - věřím, že je opravdový. Ale nikterak táhnoucí. I ten francouzský venkov je značně ubijející. Stejné vesničky, pole a sady.

Tam kde MoH vsází na různá prostředí a rozmanité mise a CoD na mohutnou pumpující akci, nemájí bratři (v triku) nic moc co nabídnout.

Možná můj pohled na hru je mnohem tvrdší díky tomu, že jsem těsně před ní dokončil H&D2. A o dva roky starší Hiddeni jsou vše, o co se bratři snažili. Jsou chytří, realističtí, velet se tam taky dá. Navíc jsou velmi rozmanití a nabízí 'absolutní' volnost k řešení.

Jediný důvod proč jsem nedal 50% byly poslední dvě mise. Snajperské intermezzo bylo živelně uspokojující a poslední zběsilá mise s utíkáním a velením tanků byla také... Energetická.

Jediná FPSka odehrávající se během WW2, která svým vyprávěním, atmosférou a sledováním jednotlivých charakterů, připomíná seriál Band of Brothers. 8 dní prožijete zajímavý příběh velitele vyýsadkového družstva, který vede "třináctku" svých svěřenců bitvou v Normandii. Důraz kladen na realistické pojetí, působivý velící systém a vše se odehrávající v přesně vyobrazeném prostředí, jako v roce 1944. Téhle hře, i přes některé nedotaženosti, tleskám.

Oba dva díly BiA jsem v minulosti dohrál mnohokrát a řadily se mezi mé nejoblíbenější hry společně s Call of Duty. Už od Vánoc se mi na stole válí třetí díl této série, do kterého se chci pustit, a proto jsem si chtěl střihnout první dva díly na rozjezd.

Pokud chcete intenzivní příběh, běžte o střílečku dál. Tady jde hlavně o akci. Jednotlivé mise jsou docela hezky nadesignovány. Škoda, že se prostředí tolik opakují a tak je hra po delším hraní docela monotónní. Zbraně jsou, jak už tu bylo mnohými řečeno, opravdu velmi nepřesné. Zpočátku jsem hrál na HARD, ale po pár misích jsem radši přesedlal na EASY, protože i když se mi povedlo nepřítele úspěšně obejít, tak mě stejně stačil zabít, jelikož jsem ho nemohl zaboha trefit ani na 5 metrů. Na jednu stranu je to fajn (nutnost taktiky), na stranu druhou dost nedodělané.

Atmosféra války je o poznání slabší než v CoD, ale i tak je to dost slušná a hlavně náročnější zábava. Hra graficky za těch 6 let docela zastarala. Je to vidět hlavně u trhaných animací a nehezkých textur v pozadí. Občas mě pila krev i pitomá AI spojenců, kdy jsem je poslal k nejbližší zídce a oni ti pitomci vběhli přímo doprostřed bitevní vřavy. Herní doba, jak je u válečných FPS zvykem, je dosti krátká, což u BiA zas tolik nevadí. Aspoň nehrozí stereotyp. 70%

Nepamatuji si, že bych někdy u válečné FPSky zažíval slastný pocit z poctivé hratelnosti a zároveň mě mrazilo v zádech z faktu, že takto to ve skutečnosti bylo. Brothers in Arms je dle mého názoru vrcholnou kombinací akce a dokumentu. Zároveň přináší strategický prvek, kdy ovládáte dva tými - jeden tým nepřítele ochromí a druhý tým vyráží na zteč přímým útokem. Je to geniálně jednoduchá kombinace, která ve spojení s absolutně bezproblémovým vydáváním těchto rozkazů jediným tlačítkem činí z hraní BiA zcela plynulou záležitost bez toho, aniž byste museli cenné vteřiny přemýšlet, co máte stisknout. Dalším strategickým prvkem je zapauzovaný pohled z ptačí perspektivy, který využijí především ti, kteří hrají na vyšší obtížnost. Snadno odhalíte nepřátelské pozice, zvolíte taktiku a vhodný manévr. Tzv. obcházení nepřátel je strategie, která se reálně používala. To je asi hlavní rozdíl oproti běžným válečným 3D akcím, které sází většinou na bleskové reflexi a přesnou mušku. V BiA mě někdy trošku štvalo, že i přesná střelba na nepřítele, který je schovaný za překážkou byla k ničemu. Umělá inteligence zkrátka takto schovaného vojáka brala jako za nezabitelného a rozhodně tzv. pixelhuntové hráče tato fíčura nepotěší. Na druhou stranu je to dobře. Využívání taktiky je proto nezbytné a ačkoliv by v jiné střílečce přesné míření na lehce vyčnívající hlavu nepřítele pro něj znamenalo jistou smrt, zde tomu tak není z čistě hratelnostních důvodů.

BiA rozhodně není vhodnou hrou pro milovníky Rambo stylu. Někdy jsem jen tak zkusil naběhnout na nepřítele a doufal v zázrak. Z 90% se jedná o sebevraždu a jen vyjímečně přežijete se zdravím jen tak tak. Graficky se mi hra líbí a ačkoliv by si určitě třeba postavy zasloužily více detailů, celkově to zas až tolik nevadí. Prostředí je velmi reálné a od ostatních stříleček se liší tím, že navazuje na sebe. Za postavu seržanta Bakera totiž odehrajete 8 dní, které ztrávíte na poměrně malém území, jak záhy zjistíte z přiložených dokumentů. Ano, dokumentů, které ze hry dělají nevšední zážitek. Na každou obtížnost se vám totiž po dohrání odemkne bonusový materiál, který doporučuji prohlédnout. V tomto ohledu jsem trošku zašvindloval a po dohrání si stáhl upravené soubory, které odemykají všechny bonusy. Doporučuji udělat to samé, stojí to za to. V těchto bonusových materiálech vývojáři z Gearboxu poodhalují, jak vlastně vývoj takovéto hry probíhá a co to všechno obnáší. Kromě toho se dozvíte zajímavé informace z dobových dokumentů, které se týkají vaší mise. Hlavní postavy ve hře, náplň úkolů, prostředí, zbraně a podmínky vychází ze skutečné události a o to více mě hra fascinuje. Některé dokumenty přinášejí neuvěřitelné svědectví, kdy např. dvoučlenný tým americké jednotky prochází vesnicí dům od domu a během krátké chvíle postřílí více jak 30 německých vojáků. Člověk má z toho husí kůži. K tomu si přidejte velice emotivní soundtrack, kdy už jen hlavní melodie v menu u leckoho vyvolá dojetí a máme zde hru, které se jen tak nic nevyrovná. Je pravda, že hratelnost po čase působí trochu stereotypně a hře tak trochu chybí spád dnešních moderních naskriptovaných stříleček, ale jako celek je BiA mistrovské dílo, které si za svoji přidanou hodnotu v podobě bonusových materiálů zaslouží velmi vysoké hodnocení. Gearbox odvedl poctivou práci a je vidět, že do vývoje hry vložil kus srdce. Kéž by takto poctivě pracovali také ostatní vývojářské tými. Docela jsem zvědavý na BiA: Hell's Highway.

P.S.: Ve složce, kde máte hru nainstalovanou najdete také soundtrack ve formátu .ogg, doporučuji někam zkopírovat či vypálit, poslouchá se dobře.

Tuto hru vlastním už dávno, asi od roku 2006, ale teprve dnes jsem ji dohrál. Možná že, bych ji dohrál už dáývno, nebýt té pekelné obtížnosti. Protože díky náckovským kulometům jsem umíral nejvíce, protože to stačí jedna rána a jdete čuchat k fialkám. Já nikdy nebyl na taktické střílečky, kde se musí velet, protože hrozně rád si hraju na ramba, třeba jako v sérii CoD. Takže můj styl hraní většinou byl, že jsem poslal svoje vojsko někam do zákrytu a šel jsem to vystřílet sám. To že jsou zbraně nepřesné a jedinná přesná zbraň je springfieldka s optikou mi ani nevadilo, protože vím, že je to naschvál, aby to právě nebylo tak lehké, jinak bych to měl dohrané za chvíli. Možnost velení bylo moc dobré a občas jsem si připadal jako skvělý velitel, protože moje parta to prošla skoro bez ztráty života a tank poskytoval výborné krytí. Ale nejradši mám poslední misi, kde se msuíte vyhnout třem náckovskejm tankům abyste došli pro svý. Jinak grafika je v pohodě a zvuky zbraní mi přišly dobře udělané, takže dávám 95%