Blood

Blood je jako Doom II na steroidech. Pardon, na krvi. Hlášky, prostředí, skřeky kultistů a mnoho dalších detailů dělají z Bloodu ten správný, plazmatickou tekutinou nasáklý drink, jenž nelze než neodmítnout.

Gamedesing, obzvláště v prvních částech hry, má spád a každá z lokací je relativně propracována a obsahuje celou řadou secretů. Později je už vidět mírný pokles nápadů u autorů, to je ale nahrazeno větším počtem nepřátel a rozmanitější sbírou likvidačních nástrojů. Příběh těžko hledat, klasická zápleka pomsty s mírně zamotaným koncem. Jak už jsem zmínil, první část překypuje zapamatování hodnýmy momenty ať už jde o jedoucí vlak, bombardované město či projíždku v důlním vozíku. Zvláštní zmínku si zaslouží hudba (Infuscomus), která když zazní, zvedne adrenalin o sto procent.

Menším problém v plném vychutnání Bloodu (v DosBoxu) je špatné ovládání a občasné znehybnění, což v kombinaci s velkým počtem nepřátel znamená restart poslední uložené pozice. Finální resume přesto vyzní více než kladně, především pro ty, jenž upřednostní zajímavé prostředí a unikátní atmosféru zmaru před mírnou technickou zastaralostí Build enginu.

(Přepsáno: 8. dubna 2012)

Na GOGu se dá koupit verze, ve které se dá rozhlížet myší a nastavit vyšší rozlišení! Fuck Yeah! Ale především mě to donutilo, abych si to z nostalgie zase zahrál.

Tuhle Buildovku drží hlavně tři pilíře:
1) Brutalita - Cákance krve kapající z nepřátel, krvavý stříkance na zdech, možnost zapalovat uřvaný fanatiky v hábitech, kteří se následně brutálně rozprsknou, občas se tomu Caleb (hlavní hrdina) dost perverzně zachechtá, prostě masakr. Sem tam se do cesty připletou neviní kolemjdoucí, takže není problém je ubodat vidlemi či je odpálit dynamitem...
Úplně nejraději mám, jak po každé přestřelce je celá místnost "na sračky", prostě všude mrtvoly, kaluže krve, stovky malých patronů (co odletují z kulometu...)
Tohle fakt žádná jiná hra nenabízí.

2) Hororová atmosféra - sem tam hraje ponurá hudba, ozývají se divný zvuky, zpěv malých dětí (to bude asi novinka v GOG verzi, před tím to tam nebylo), různý obrazy s monstry, zaprášený knihovny, podzemní kobky plný pavučin, starý zámky atd atd atd...

3) Humor - Občas nějaký ty narážky na filmy, legrační zbraně jako je voodoo panenka či plamenomet vyrobený ze zapalovače a spreje, vtipní nepřátelé (ruka). Víc než humor sám o sobě se mi více líbí tak, jak to vlastně dovedli nenásilně zakomponovat do hry, aby to koexistovalo v míru s tou hororou atmosférou a brutalitou...

V podstatě jedna z mých nejoblíbenějších her.

A chyby? Moc jich není... Trochu nedomyšleně fungují dveře - aneb, povedlo se mi během hry snad 100x skřípnout se do nich tak šikovně, že jsem to nepřežil. To je trochu nedomyšlený...

V první epizodě je na nejtěžší obtížnost extrémní nedostatek munice. Nemusí jí být nějak hodně, jsem rád, když mě design mapy nutí trochu šetřit a rozmyslet si, co na koho použiji... Jenže když půl mapy lítám s vidlemi a 1% zdraví, tak je asi něco v nepořádku. Nejméně druhá mapa první epizody má dost zásadní hluchý místo, který se podle mě fakt nedá dohrát.
S tím souvisí i trochu problém se Smrťákem, což je nepřátel, který je proti všem zbraním imunní, kromě těch, co střílí olovo. A to je docela problém, když není v ničem munice. Pak nezbývá než mu prostě utéct nějak. A to je špatně, podle mě by ho měly zabíjet třeba i výbuchy :/

Napadla mě ještě poslední věc, která je specialitou čistě jen GOG verze. Když si hru uložím a potom znovu loadnu, tak všichni nepřátelé, kteří o mně věděli o mně naráz neví. Takže třeba vběhnu do uličky, uvidí mě deset kapucínů a rozběhnou se pro mně. Uložím hru, nahraji a čekám, že kapucíni po mně půjdou... A oni ne, oni stojí a vůbec neví, jsou "neaktivní", dokud se jim zase neukážu. To je dost výhodou, můžu se takhle potom zbavit spousty nepřátel třeba pomocí dynamitu...

No vida, když mluvím i dynamitu, vzpomněl jsem si na několik zásadních designových chyb, díky kterým se může stát, že mapa nepůjde vůbec dohrát. Myslím, že v jedné jeskyni někde v druhé epizodě se stane, se za mnou zasype štola a já se nemůžu vrátit. To je v pořádku, ale když rychle proběhnu zpátky, než se celá chodba zasype, tak už potom nemůžu pokračovat. Autoři prostě asi počítali s tím, že to nebudu zkoušet či co :)
A potom je tu pár míst, kde se dá odpálit puklina na zdi, což způsobí extrémní výbuch a zasypání pár míst. Když k puklině položím dynamit a odejdu někam pryč a odpálím ho z dálky, tak se mi třeba zasype chodba a já budu mít smůlu... Pak už pomůže pouze cheat.

Já vím, že to vysvětluju trochu divně... Ale snad chápete. Možná je lepší si hru ukládat na více pozic, kdyby náhodou...

No, to je vše, co jsem měl na "srdci" a jinak to můžu jen a jen doporučit. Fakticky kultovní hra!

Ačkoli toho oba díly Bloodu moc společného nemají, spojuje je tradiční pojmutí FPS žánru a proto to ani příliš nevadí. Všudypřítomná originalita a styl, ať už šlo o poměrně specifické vlastnosti Build enginu, ponurou atmosféru, podmanivou hudbu, chování nepřátel a možnosti hráče, nebo zdejší architekturu levelů, mě jen utvrdily v tom, že v přehršli ostatních 3D akcí jsem doposud nic podobného, zpracovaného do takové míry jako zde, neviděl. O to cennější pro mě hra tedy je, její vývojáři z Monolithu jsou příjemným bonusem navíc. Přesto jim za tu absolvovanou krvavou lázeň nemrtvého Caleba musím poděkovat. Dostalo se mi totiž výborně hratelné střílečky, jež stále neztratila nic ze svého někdejšího kouzla zbarveného do ruda.

"I'm Alive. Again."

Jeden z nejlepších klonů Dooma pod sluncem. Blood je asi jediná hra, která vás přinutí kopat do rozkládajících se těl, hrát fotbal s lebkama v multiplayeru, zapalovat ateistické mnichy, zlámat klávesnici když jste v menu a při tom vás zrovna žerou geneticky zmutovaní pavouci. Jedna z her, na které nezapomenete. Parádní zábava na dlouhé večery. Škoda, že se už takové hry nedělají.

Je fakt, že střílení zombijí a mnichů v krematoriu s místnostmi plnými mrtvol na hácích, stolů na řezání lidí a kusy masa není úplně pro každého stejně jako kopání do hlav zombijí do terče na kranevalu s balónky a se sudy plnými mrtvol okolo, že by inspirace na dovolený u Orlíku?:) Ale mně se tahle ujetá brutalita, cákance krve, který lítaj z něpřátel a fanatický řvaní těch mnichů s tommy guny vždycky hrozně líbilo:) Myslete si klidně, že jem třeba úchylák, ale nejvíce jsem zbožňoval řvaní hořících mnichů po dávce ze světlicové pistole "Arrhhhh, It burns! It burns It burns me down" argghhh..." Dáol chálim opravdu bohatý arzenál zbraní, házení balíků TNT nebo kropení nepřátel dvěma tommy guny, kdy druhý mod střelby dovolil střílet ze strany na stranu je super, stejně jako panenka voodoo atd. atd. Dále chválim ty lokace, krematoria, hřbitovy, ústav pro chóré, nádražní stanice, karneval, katedrála, loď, jedoucí vlak s kupé plnými černých psažerů, to vše jsou lokace s atmosférou situovanou do třicátých let na divokém západu. Na závěr vyzdvihuji ty Calebovi hlášky a ustřelování hlav zombijím brokovnicí. Jo jo, asi jsem fakt divnej:)