Blade Runner

Předem musím říci, že nejsem fanouškem Blade Runner univerza a film mě více méně zklamal. Né tak kniha, která je krátká, ale za to dobře čitelná. A jak dopadla samotná hra?

Na prvním místě je zde atmosféra. R. McCoy je obyvatelem Los Angels, které, jako celou Zemi, zasáhl příval prachu, jenž vyhubil většinu žijících zvířat. A tak se postavení obyvatel odvíjí od toho, jaké zvíře vlastní, či jestli mají jen umělou napodobeninu (které jsou ale takřka k nerozeznání od živých). Jelikož je možné vyrobit umělé zvíře, je jasné, že společnost Tyrrel je schopná vytvořit i replikanty. A tak se dostáváme k povolání McCoye – Blade Runner, lovec replikantů, kteří občas uniknou z Marsu na Zem a díky nedostatečné integraci do společnosti jsou za odměny posíláni na odpočinek, jak se z morálního hlediska říká zabití. A jelikož právě taková skupinka dorazila do Los Angels, Roy McCoy obdrží novou zakázku.

Hratelnost se skládá z rozhovorů s velkým množstvím postav, odhalováním replikantů, průzkumu předmětu a hledání stop, jenž pomůžou k usvědčení replikanta. Jak již zde bylo zmíněno, hra je velice nelineární a můžete si vybrat zda se přidat na stranu replikantů či je budete lovit. V hlavním menu si také můžete navolit způsob konverzace. Zklamala mě ale nepřítomnost puzzlů a používání předmětů, které byly nahrazeny manipulací s pistolí. Díky tomu ale hra plyne rychlým tempem a až na pár záseků s ní není problém. Pět kapitol (z toho tři delší a dvě kratší) je optimální počet a tak nehrozí stereotyp.

Od jedné z nejlépe hodnocených adventur jsem čekal víc, ale i tak stojí za vyzkoušení. Především pro fanoušky filmu.

Tak tady má původ ten revoluční systém rozhovorů, kde si volíte jen tón konverzace. Na adventůru vám hra dává neuvěřitelno volnost. Žádné nesmtelné questové postavy, které se po zásahu do hlavy jen otřepou a nic se neděje. Máte podezření že někdo je replikant? Klidně ho zastřelte.