Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Arx Fatalis

Arkane Studios •  Wizarbox (Xbox)
08.11.2002
23.12.2003
80
144 hodnocení Platformy
Žánr

Forma
placená hra
Rozsah
samostatná hra
Multiplayer
ne

Ve světě Arx Fatalisu začne vyhasínat slunce. Král se to dozví v předstihu, a tak nařídí přestěhovat království do nedalekého trpasličího dolu. Všechny rasy zanechají vzájemného nepřátelství a spolupracují na vybudování nového společného útočiště. Slunce vyhasne a všichni se přestěhují do podzemí, každá rasa bude mít své vlastní patro.

Několik let po přestěhování do podzemí už přestanou být vzájemné vztahy tak růžové, navíc královský astrolog objeví novou hrozbu - rodící se kult, který se pokouší na svět vyvolat děsivého démona. Proto neváhá a zažádá v dimenzi bohů Nodenu o pomoc, je však záhy zavražděn.

Vy se do světa Arxu probouzíte trochu nezvykle - ve vězení s bolestí hlavy a obligátní ztrátou paměti. Čeká vás klasické kobkovité RPG s objevováním sebe sama, prozkoumáváním podzemního Arxu a klasickým zachraňováním světa. Postavu si můžete vylepšovat dle libosti, Arx je mimo jiné zajímavý i unikátním systémem magie, kdy se každé kouzlo skládá z několika run, které musíte nejprve myší nakreslit.


Poslední diskuzní příspěvek

@Katt (30.01.2023 22:26): Ještě taky... já to dohrál dvakrát a pokaždé byla má postava rozumně dobrá v kontaktním boji i magii, imo není důvod se specializovat, spíše je to na škodu. Jen do lukostřelby bych určitě žádné body nedával.

Kromě Arx Libertatis pak ještě existuje mod s HD texturama. Jsou generované pomocí AI, takže grafický styl by měl zůstat zachován, ale nezkoušel jsem.

Každopádně obě první hry Arkane (AF a Dark Messiah) by si zasloužily nějaký větší rebalance/remaster mod, který by dopracoval některé strádající prvky hry (level system, souboje), ale to je - obávám se - nad možnosti jejich enginů, resp. zásahu modderů do nich.

Nejlépe hodnocené komentáře

  • PC 80
Arx Fatalis je hodně speciální titul. Jde o jeden z posledních dungeonů, ale v několika ohledech se vydal nepříliš prozkoumanou cestou a dorazil na dosti zvláštní místo; jen škoda, že jej už téměř nikdo nenásledoval. Celý se odehrává v podzemí, ani na chvíli neuvidíte slunce či hvězdy, ale prostředí ani náhodou nejsou kobkařsky stereotypní [a na čtverečkovaný papír zapomeňte rovnou :-)], ba naopak je fascinující, jaké roztodivné krásy dokázali autoři v hlubinách země vytvořit. Např. z návštěvy podzemní krypty mě mrazí v zádech dodnes, a že už je to hodně let!

Už úvodní procitnutí ve vězení napoví, že nepůjde o žádnou RPG rubanici, jak snad na první pohled vypadá, ale dočkáme se zřetelného příklonu k adventuře. Autoři trefili pro mne nejšťastnější (o to bohužel neobvyklejší) úroveň obtížnosti, která je kompromisem mezi starými, k hráči kolikrát pořádně bezohlednými dungeony a novodobými RPG, v nichž člověk nemůže problém nevyřešit, ani kdyby chtěl.

Arx Fatalis nelze jednoduše žánrově zařadit, je to zvláštní hybrid, který některé očekávatelné prvky postrádá (např. více soubojů či propracovanější vývoj postavy), naopak jiné, zdánlivě neupotřebitelné, má neobvykle propracované. Tím mířím zejména na kulinářské možnosti: je úžasné, co všechno a jakými způsoby můžete uvařit, usmažit či upéci, a nejednou i využít pro splnění nějakého úkolu. Těch je spíše méně, ale o to jsou podařenější - vlastně se mi nevybavuje mnoho po této stránce lepších her. Uplatnění v nich nalezne tradiční práce s předměty, důvtip a v neposlední řadě systém magie, kvůli němuž je škoda magii se nevěnovat. Kreslení run v reálném čase (pár kouzel si můžete namemorovat do zásoby) je ohromně efektní a zároveň i čaroděje upozorní, že v souboji jde o život; pryč je pohodička AD&D kouzelníků, u nichž kliknu na ikonku a při čekání na výsledek popíjím kávu. Zde udělám ve stresu špatný pohyb myší, a bude mi pořádně horko.

Arx Fatalis je prostě nezvyklým dobrodružstvím s nezvyklými pravidly; hra na jedné straně staromódní, na druhé moderní: nejlépe je přistupovat k ní bez jakýchkoli předsudků, jak co má nebo nemá v podobném typu her být a jak to má fungovat.

Pro: nádherný a atmosferický svět; questy; kouzlení

Proti: hlavní příběh pokulhává; nepřehledná mapa

+42
  • PC 90
Tak jsem dohrál další ze svých mnoha restů a musím říct, že jsem byl nadmíru spokojen, protože s takhle hutným RPG jsem se za posledních x let nesetkal. Zdejší pochvalné komentáře jsou bezpochyby na místě..

Největší radost mi udělala temná atmosféra, která spolu s (od začátku) vyšší obtížností dávala tušit, že se bude jednat o něco vyjímečného..

Když jsem poprvé zavítal do City of Arx, tak se opět dostavill ten zvláštní tajemný pocit, který jsem kdysi zažíval při hraní svých prvních her a u kterého jsem už nevěřil, že se může ještě někdy objevit :). Bylo to pro mě jako zjevení, zahrát si po těch novodobých bezduchých "hitech" něco, v čem je opravdu cítit to správné HC pojetí, kterým si řada starších RPG titulů získala tolik oddaných fandů..

Nechci zde popisovat podrobnosti, protože dost výstižné komentáře tu v tomto ohledu jsou. Tuto hru bych chtěl hlavně doporučit všem, kteří ji zatím nehráli a žízní po tom, co kdysi bylo, protože svět Arx není pouze kouzelný a podmanivý, ale hlavně poctivý..

Doporučuji hrát verzi 1.21 v eng (běží na Win7 a ta angličtina není nikterak složitá)! Kromě grafických bugů jsem se nesetkal s ničím, co by mi mělo hraní znepříjemňovat..

Pro: Atmosféra, obtížnost, staré dobré oldschool RPG

Proti: Grafické bugy

+41
  • PC 90
Omnes viae ducunt arx fatalis. Či tak něco, neumím latinsky. 

Je fér říct, že Arx je jedním z mých největších herních miláčků, ke kterému jsem se nyní v rámci výzvy vrátil dohromady snad už po osmé, a zas a opět zažehnul ten stejný plamen, a zas a opět jsme si užili hned několik dlouhých, nádherných, vzrušujících společných večerů při svíčkách a sklence vína. 

Naše první setkání nebylo docela tak vášnivé. Byl jsem až moc nezletilý a Arx už byl postarší úchyl. A je pravda, že mnoho z toho, co mi vadilo tehdy, mi vadí dodnes: z jistého hlediska je to hodně omezené RPG, jenž je navíc zhola zbavené jakékoliv rovnováhy - existují dejme tomu tři buildy, které fungují více jako tři stupně obtížnosti než tři odlišné herní zážitky; systém magie je krásně vymyšlený, ale v praxi kapku zmrvený - malování run je fajn, ale ani při jednom z našich setkání v žádné z ložnicí na žádném z kompjůtrů nebyly jednotlivé tahy kdykoli opravdu spolehlivé, a omezení předpřipravených kouzel na pohopouhé tři sloty v praxi znamená, že si tam člověk prostě namete zásobu fireballů a pak už jen, až do konce hry, doplňuje. A proč by taky ne, v boji efektivnější magickou taktiku abys pohledal; příběh je vlastně fantastický, ale dosti zásadním způsobem trpí jeho mizerným podáním, mezi writingem v dialozích a actingem v hlasech je jen obtížné brát děj vážně nebo se na něj nějak více soustředit.

Nicméně v konečném důsledku to všechno jsou nanejvýš jen nevýrazné kosmetické nedostatky, které se úspěšně utápí v tom ostatním, tom všem dokonalém a vrchovatě uspokojivém. Už jen ten příběh, ať už je vyprávěn sebeblbějc, má vpravdě parádní základ: Za záhadných okolností se slunko zdekovalo a svět pokryla doslova mrazivá temnota. Z čista jasna se všichni jeho obyvatelé nacházeli v tom stejném průseru, takže chrabře všichni hodili flinty do žita a jali se spolupracovat, aby se jim povedlo přestěhovat své stávající civilizace hluboko do podzemí. Jakmile však všichni ti lidé, trpajzlíci, goblini a krysáci byli zase v relativním teple a bezpečí, někdejší spory z povrchu se opětovně začaly ozývat. A z této jednoduché premisy se zrodilo hned několik zajímavých dějových linek, od politických přes ekonomické až po ty osobní. A že se v tom postupně projeví i takovej Lovecraft! 

A proč nevadí, že storytelling je slabší? Protože tento příběhový základ v prvé řadě slouží atmosféře. Té neskutečné, absolutně imerzivní, imerzivně neskonale temné atmosféře, díky které se i uprostřed lidského městečka v obklopení tamních civilistů člověk cítí naprosto a dokonale sám. Smysl pro izolaci bývá mou velmi oblíbenou věcí v mnoha hrách, a tuto erotogenní zónu Arx stimuluje jako máloco. Zdejšími zapadlými chodbami bez přestání prolétává tajuplný vánek, zatímco můj každý jednotlivý krůček se v tomto takřka kompletním tichu vrací v podobě až děsivé ozvěny. Tichu, které v dáli narušuje jen kapání vody a praskání v dlažbě a cihlách. Enviromentální sound design je sám o sobě kulervoucí, ale to, jak se mísí i s designem samotných úrovní, to je teprv malý zázrak. Je jedno, kolikrát ho uvidím, první příchod do chrámu Akbaa mě pořád ohromuje úplně stejně.

Opravdu imerzivní ale hra je hlavně díky té absurdně vysoké interaktivitě a svobodě hraní! Nejednou se mi v obdobných fantasy hrách stává, když se zrovna nacházím v nějaké kuchyňce, že chytám choutky vzít pánvičku a něco si ukuchtit. V obdobných hrách si o tom můžu nechat zdát, ale v Arxu ne. V Arxu se naprosto bezproblémově můžu vysrat na questaření a místo toho u goblinů péct jablečné koláče, co by ne?  A vězte, že se to netýká jen nesouvislých kratochvílí, au contraire se tato myšlenka plynule překládá do širšího záběru, od upečený ryby na otevřeném ohni přes upečený koláč na návštěvě u goblinů až po nahodilou možnost vykrást banku (což jsem zjistil až teď, při osmé hře!) a tu skromnou skutečnost, že můžete být hrdinou a lid Arxu zachránit, nebo zmrdem a všechno živé i neživé vykidlit. A oba přístupy jsou validní a hru lze tak či tak zdárně dokončit.

Chtělo by to nějaký pořádný big budget sequel, prdelefix. Takový, který by nás třeba vzal i ven do toho krutého mrazu. Takový, který by řádně vymazil a vypolákoval to kouzlení. Takový, který by obohatil a více prohlubil RPG mechanizmy. Takový, který by opět měl takové to fróncéj 'je ne sais quoi', tedy to, co člověk ani pádně pořádně nevysvětlí, protože mu na to jeho slovník prostě nestačí, ale přesně to, co dodává ono neuchopitelné, ale o to silnější, zářivější kouzlo. Věřím, že bychom měli co do činění s opravdu velkolepou herní událostí.  

Je t'aime Arx, mon amour, merci pour votre visite. À la prochaine!

Pro: Přepychová, i po letech stále pekelně návyková hratelnost; neskutečně pohlcující atmosféra; setting a worldbuilding

Proti: Herně v dílčích částech docela nedomrlé; příběh si zasloužil nepopiratelně kvalitnější výpravu; bugy

+37
  • PC 80
Ta největší pozitiva hned v úvodu? Tak jo. Arx Fatalis je neskutečně chytlavý, a to zejména díky settingu a parádní atmosféře. Je velmi detailní (co se týče herních možností, plnění questů různými způsoby atd.), grafika je pořád fajn (jen škoda té absence alespoň několika monumentálnějších míst) a soubojový systém patří s přehledem mezi nejlepší (nebo alespoň nejzábavnější), co jsem kdy v RPG/FPS viděl a to nejen díky systému magie, ale i zjednodušenému akčnějšímu máchání mečem, které si člověk rychle osvojí. K tomu těch bojů ani moc není; kde by jiné týmy nasekaly do finálního dungeonu aspoň pět pater plných desítek nepřátel, tam umístí Arkane jedno jediné a nepřátel by na něm člověk spočítal na prstech jedné ruky, výborně. Plus speciality jako je obří červ blokující cestu dál, co dobrodruha vždycky potěší.

Za co jsem z hodnocení ubral? Hra je poměrně obtížná a to takovým nepěkným způsobem, že není vůbec těžké něco přehlédnout (třeba klíčový item) a pak procházet všechna patra krypty a zoufale jej hledat. Minimálně jednou mě pak hra nasměrovala úplně "opačným" směrem a já tak hodinu hledal něco, co jsem hledat vůbec neměl a řešení bylo přitom celou dobu doslova na dosah ruky. Dost jsem koukal do návodu a ke konci jsem se jen tak tak vyhnul cheatu, abych prošel jedny dveře, jelikož jsem zase jednu drobnost přehlédl.

Další věc jsou technické nedostatky - ona rychlost/pomalost (patrně kvůli dual core procesoru) byla jen drobnou nepříjemností ve stínu nahrávacích časů, kdy se pozice nahrává i 5 (slovy pět) minut, což je opravdu neuvěřitelné a jedná se mimochodem o dosti rozšířený problém. Pak jsou tu ještě nedostatky jako nepřátelé procházející zavřenými (zamčenými) dveřmi, přičemž zrovna tohoto detailu je dosti škoda, jelikož skýtá slušný potenciál - jednoduše si představte, jak se snažíte vyzrát nad přesilou nepřátel tím, že je někam vlákáte a tam uvězníte... prostory pro to tu jsou, ale zkrátka to nefunguje.

A v neposlední řadě za příběh - jeho ohranost či neovlivnitelné dialogy by nevadily, ale přeci jen by mohly být psány o dost lépe, některé scény jsou z tohoto hlediska totiž opravdu příšerné. Asi takhle - pokud bych měl brát v klišovitých fantasy RPG za uspokojivý standard třebas Baldur's Gate, byl by Arx Fatalis vcelku hluboko pod ním.

Ale jak už bylo řečeno, je to dost netradiční RPG a raději od něj některé věci vůbec nečekat, o to více pak v jiných ohledech mile překvapí.
+34
  • PC 80
Arx Fatalis je duchovní nástupce Ultimy Underworld. Pokud máte na tuto dvoudílnou sérii krásné vzpomínky, budete se v něm cítit jako doma. Já s ní mám jen letmou zkušenost, takže mi připomněl Stonekeep, občas Metro 2033 a s trochou představivosti Deus Ex.

Zápletka je překvapivě originální. Životodárná hvězda světa Exosta pozvolna vyhasíná. Ve snaze zachránit alespoň trosky svých civilizací zvolili nešťastní obyvatelé stěhování do podzemí. Vzniklo několik izolovaných pevností, které spolu udržují sporadické styky díky odvaze a obětavosti členů guildy Cestovatelů. Ti jediní se odváží vyjít na věčně temný, zmrzlý povrch.

Hrdina svou pouť začíná (i končí) sólo. Rozvoj postavy se dá vést libovolným směrem, pomocí prostého přidávání dovednostních bodů, přičemž možnosti jsou široce rozkročené mezi válečníkem, zlodějem a mágem. Hra ustojí i opatrné experimentování, ale protože zkušeností není nekonečno a nepřátelé dokáží potrápit, je dobré držet se při zemi. Soubojový systém vyžaduje trochu cviku a ještě více to platí o magii. Kouzlí se pomocí malování obrazců z run, což je náročné na čas a na přesnost. V praxi to znamená, že než namalujete fireball, krvácíte v bezvědomí na podlaze. Naštěstí se dají tři kouzla připravit do zásoby.

Mechaniky hry obsahují několik zdánlivě zbytečných, ale užitečných dovedností. Je možné kovat zbraně, péct, lovit ryby, páčit zámky, krást, míchat lektvary nebo prozkoumávat tajné chodby. Také je možné všechno ignorovat a spolehnout se na hrubou sílu. Z Arx Fatalis čiší komplexita a každý průchod umírajícím světem může být úplně jiný. Tomu odpovídá i příběh. Není to koridor, ale připomíná spíše říční deltu. Ať už si vyberete jakoukoliv cestu, skončíte v tom samém cíli.

Rasy usídlené v Arx Fatalis se sice snažily o idealistické soužití, ale postupně to mezi nimi začalo skřípat a nakonec se jejich vztahy zvrhly do neustálých potyček. Putování podzemím je tedy nebezpečným podnikem. Všichni jsou podezíraví, případně rovnou útočí. Problémy a překážky mají vícero řešení, bohužel málokdy se mi podařilo najít jinou alternativu než "vezmu ho po hlavě mečem". Schůdnou variantou se zdá být stealth, ovšem na úspěšné plížení je nutné budovat postavu.

Hra se tváří jako dungeon, ale podstatou se blíží adventuře. Aby se otevřela možnost dalšího postupu, je často nutné splnit podmínku v nesouvisející lokaci. Neustálému bloudění a hledání cesty se tedy nevyhnete.

Plnění questů vyžaduje pečlivé procházení chodeb a prozkoumávání zákoutí, ale jen málokdy jsem musel přemýšlet. Těch několik puzzlů není žádná výzva a chvíle zoufalství přicházely především kvůli zlomyslně schovaným předmětům, nebo proto, že bylo nutné do puntíku dodržet postup o několika krocích. Například s obří krysou v trpasličích dolech jsem se potýkal celé dopoledne a následná výroba meče zabrala podobně času. Pár vedlejších úkolů jsem úplně ignoroval a jsem si téměř jistý, že někde v bludišti byly oblasti, do nichž jsem se vůbec nedostal.

Zdaleka nejsilnější stránkou hry je překrásně vykreslený a neuvěřitelně atmosférický svět. Prostředí je parádní a vypiplané do skoro absurdních detailů. Proto mi ani nevadilo chodit od ničeho k ničemu, kochat se jeskyněmi a poslouchal okolní zvuky. Občas jsem zatoužil aby vývojáři zdivočeli, roztáhli herní plochu na několikanásobek a dotáhli koncept do "podpovrchového Skyrimu". Částečně se to dá realizovat svépomocí, ale na plnohodnotný zážitek chybí specializovaná NPC a strom questů není dost košatý.

Ke hře existuje patch/mód Arx Libertatis. Doporučuji ho minimálně zkusit, protože opravuje několik grafických bugů a "zjemňuje" kouzlení. Bez něj jsem nakreslil každou desátou runu, s ním jsem uspěl třikrát z pěti pokusů. Nejsem si ovšem jistý, jestli opravuje opravdu vše, protože závěrečný souboj jsem absolvoval proti netečnému a úplně neškodnému protivníkovi.

Pro: fantastický svět, skvělá atmosféra, zvuky, soubojový systém, příběh, variabilita, velmi omezený respawn

Proti: náladové ovládání, kostrbaté kouzlení, adventurní řešení problémů, bugy, nevhodně použitý humor devalvující atmosféru

+32