Aquadelic GT

Aquadelic GT je krásná svěží a odpočinková hra. V poslední době mě vytrhla z letargie svým originálním přístupem k věci a opravdu mi přišla k chuti. Herní doba není z nejdelších, ale hratelnost je výborná a v tom nejlepším slova smyslu zpátečnická. Připoměla mi spoustu dnes už zapomenutých arkádových závodů a her, které se dnes snaží vytlačit mnohem vážněji pojaté tituly.
Hra vás do ničeho nebude tlačit, nabídne vám docela velké množství nečekaných a příjemně zpracovaných činností nesouvisejícími jen se samotným závoděním. Třeba takové mezihry s hydroplánem opravdu stojí za to. Lokace jsou nádherně provedené a vážně máte pocit, že prostředí kolem vás žije. Hranice mezi arkádovým/realistickým jízdním (a letovým) modelem je vyvážená, takže i na šipkách je bez problému hratelná a ovládání je příjemné. Freeformové ztvárnění hře sedne a s trochou nadsázky jsou herní principy totožné s NFS: Underground 2. Za vyzdvihnutí stojí také nádherně zpracovaná voda, která je v jednotlivých lokací pokaždé trochu jiná a na detaily jako jsou nad hladinou skotačející delfíni budete zpočátku koukat s otevřenou pusou. Na druhou stranu, Aquadelic občas nezapře svůj freewarový původ a to poznáte hlavně na samotném menu hry, které je jednak ošklivé a také chybí popis ovládání. Naštěstí to není nic co by se nedalo zkousnout a vlastně i to ovládání je zcela intuitivní.
Zkrátka, za lidovou cenu cca 200,- Kč dostane plnohodnotný titul, který ačkoliv není příliš známý, dělá čest svým vývojářům a není problém se do jeho herního stylu (alespoň na pár dnů) zamilovat.

Závodních simulátorů jsem hrál již bezpočet, ale závody lodí jsem si vyzkoušel snad jen v GTA: Vice City a GTA: San Andreas. Aquadelic GT se na tuto činnost však zaměřuje primárně, a i když z něj čiší arkádová hratelnost, přichází se spoustou zajímavých prvků, které z něj dělají vcelku originální titul.

Taxikaření a létání hydroplánem mě po chvíli přestalo bavit, ale samotné závody mě bavily od začátku do konce. Do značné míry tomu jistě napomáhaly bedny s torpédy, raketami bouchacími žabkami či nitrem, ale hlavním hnacím motorem bylo pomyšlení na dosažení nejvyšší příčky, které se dalo dosáhnout jen díky určitému počtu fanoušků.

Jejich počet se zvyšoval s každým vyhraným závodem a mimo popularity mi ještě přilákaly sponzory, s jejichž pomocí se částka, obdržená za vítězství, zněkolikanásobila a já si tak mohl svůj člun vylepšovat nebo rovnou koupit nový. Bohužel se dají vlastnit jen tři čluny najednou, na což jsem přišel až po koupení čtvrtého a následného zmizení toho předchozího. Koupit se dají i honosné vily, a tak jsem již nemusel platit přemrštěné částky za ubytování v hotelu.

Během závodů či jen při projíždění jakoukoli lokací hrál jeden z mnoha sice neznámých, ale přesto kvalitních songů, a tak jedinou vadou na kráse je krátká herní doba. Určitě bych ještě pár dalších závodů uvítal, ale naštěstí má Aquadelic velmi dobrou znovuhratelnost.