Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.




Registrace

Amnesia: The Dark Descent

83

Komentáře

« Novější Starší »

Amnesii jsem se dlouhou dobu vyhýbal, tušil jsem totiž že by hra na mě byla příliš děsivá a proto jsem nechtěl riskovat infarkt. Nakonec jsem se ale jednoho pochmurného dne rozhodl že hru zkusím. Usedl jsem do potemnělé místnosti, nasadil sluchátka a spustil jsem hru. Hned v úvodní sekvenci jsem cítil nepřijemný mráz po zádech, vše vyvrcholilo v to, že jsem po deseti minutách hraní celou hru vypnul, kvůli šílenému strachu. Byl jsem neuvěřitelně zděšen a rozhodl jsem se že si dám od hororů na chvilku pauzu. Až po půl roce jsem získal odvahu se k Amnesii vrátit a nakonec jsem ji i díky své zvědavosti dohrál.
Hře se podařilo navodit hutnou hororovou atmosféru. Na rozdíl od většiny žánrové konkurence (např. Slender, Outlast) ovšem nesází na lekačky ale na pocit nejistoty. Velkým plusem hry je příběh, který sice není nejoriginálnější, ale za to je velice temný a poutavý. Nepřátelé jsou v této hře velice odporní a fakt že se nemůžete bránit pocit strachu ještě více umocňuje.
Hráč má tedy na výběr, buď bude před nepřáteli utíkat a nebo se před nimi bude schovávat. Já osobně mám raději tu druhou možnost. Nepřátelé jsou v této hře totiž velice rychlí. Grafická stránka hry je povedená, prostředí tajemného hradu je skvěle využité a je vidět že si s ním dali tvůrci opravdu záležet. Hudba i zvuky jsou velice děsivé a realistické a právě i díky nim je hra tak strašidelná. Trochu mě ale zamrzela herní doba, hra mohla být klidně delší. To ovšem nic nemění na tom že Amnesia je skutečně skvělá hororovka.

Pro: Příběh, hudba, zvuky, monstra, atmosféra, prostředí.

Proti: Krátká délka.

+13+13 / 0

Amnesia jde ve stopách svého předchůdce - trilogie Penumbra. Opět nabídne tmu, strach, bezbrannost, děsivé zvuky a příběh plný úchylností. To je koktejl, ze kterého se mohou namíchat hodně děsivé sny, pokud budete hrát ve tmě před spaním...

Vlastně je to všechno hodně podobné a Penumbrou jsem byl nadšen. Proč tedy nehodnotím výš i zde? Důvody jsou čtyři:
1) Příběh byl hodně lineární. Atmosféra hradu, mučených vězňů a mystiky dávala tušit, že se objeví nějaký velký dějový zvrat - nějaké překvapení. To se bohužel nestalo, i když prostor tu rozhodně byl.

2) Místnosti jsou striktně odděleny, takže se nikdy nestane, že byste někde našli předmět, přešli do jiné lokace a tam ho použili. Vždy se vše používá poblíž místa nálezu. Někdy to bylo až absurdní.

3) Fyzikální hrátky silně ustoupily do pozadí. Na začátku ještě byla vidět snaha tvůrců tento prvek připojit (a tím hráče vtáhnout), ale v druhé polovině Amnesie už nic takového není. Jede se už těžce lineárně jen "na příběh".

4) Monstra. Pokud mi hra ukáže monstrum cca 10 metrů ode mě, zajde za roh a já k rohu doběhnu, očekávám, že tam monstrum bude a rozcupuje mě na paštiku. Bohužel. Hra občas monstrum ukáže "na efekt" (tedy "hráči, teď se boj"), ale pak je možné pobíhat a řešit puzzly bez vyrušení. Po vyřešení poslední hádanky se obvykle monstrum "najednou" zase objeví. Toto mi atmosféru strachu a respektu k monstrům zcela zničilo. Nehledě na to, že když zemřete, tak to hra "nějak zařídí", aby se to neopakovalo (hodí vás někam, kde je to bezpečné).

Ostatní věci fungovaly na jedničku, takže jde i tak o velmi dobrou hru, která navíc neuteče moc rychle (cca 8 hodin). Užil jsem si to.

Pro: Technické zpracování, děsivé zvuky, level design

Proti: Příběh mohl být rozvětvenější, realizace monster

+11+11 / 0

Strach, hnus a smrt. Těmito třemi slovy by se dala celá hra bez okolků popsat. Ale je tak výtečná, že se o ní velice rád rozepíši. Studio Frictional Games je parta několika borců co zvládli nemožné. Už jejich první vysokoškolský titul, trilogie Penumbra, dala znát, že se máme na co u Amnesie těšit. Někde jsem dokonce slyšel, že celou hru vytvořili, aniž by se viděli. Pouze komunikovali přes internet. Nakolik je toto pravda, si můžete sami zjistit. Nicméně se jedná o vynikající dílo.

Píše se rok 1839 a Vy se probouzíte na hradě Brennenburg, který leží v hlubokých lesích Pruska. Jmenujete se Daniel a jediné na co si vzpomínáte je palčivá bolest hlavy. Hlas v hlavě vás posune o několik místností dál, kde narazíte na první dopis psaný Vaší rukou. Více bych se o příběhu nerad zmiňoval. Prožíváte amnesii a právě z těchto dopisů se budete dozvídat, proč jí trpíte a co vlastně na hradě děláte.

O čem bych se ale rád zmínil, je atmosféra která ze hry jen čiší. Už při prvním spuštění hry Vás vývojáři nabádají, aby jste v pokoji pokud možno měli úplnou tmu, nasazená sluchátka a hlavně se hrou nikam nespěchali. Skutečně, spěch zde není na místě a hře jen škodí. Jde tedy o to, zkoumat každý kout a nalezený dopis, pomalu ale jistě procházet hradem a zjišťovat co se vlastně děje. Hra je skutečným hororem a při doporučeném nastavení je jen pro otrlé, ale to jen přidá grády. Já jí prošel právě takto. Ještě teď mi běhá mráz po zádech jen si na to vzpomenu. Vaší zbraní je lucerna (do které je třeba shánět olej a pokud možno ji používat jen v nutné situaci), která Vám svítí na cestu a pár škrtátek na zapálení loučí a svíček, pokud na nějaké narazíte. Jde totiž o to, že pokud ve tmě zůstanete příliš dlouho začnete z toho jak se říká, šílet. Může dokonce hrozit úplný kolaps. Do toho všeho Vám nepomáhá ani tajemná postava, která je Vám po celou hru v patách. Jestliže se na ní podíváte, celý efekt zkolabování nabere ještě rychlejšího spádu, strach zde nezná mezí. Jedinou obranou proti tomu je úkryt a pokud možno rychle vyhledaný. Je dobré mít naplánováno, kam se v případě potíži schovat. Pokud to zvládnete, stane se to Vaši další zbraní. Výborně poslouží i dobře vytipovaná skříň. Zde musím zmínit opět Penumbru, kde jste museli nepřátele ne úplně dobrým způsobem likvidovat, a myslím, že je jen dobře, že se s tím nepřišlo zde. Jednak získali o hodně větší atmosféru a také méně naštvané hráče. Je zde opravdu mnoho lekaček, ale za vypíchnutí stojí vodní monstrum. Ptáte se, co je na něm tak hrozného? No asi to, že vidíte jen šlápoty ve vodě, které se pomalu přibližují k Vám a pokud se hodláte projít vodou, tak zrychlí a doženou Vás. To většinou končí smrtí. Jediná obrana je opět útěk a pokud možno přes krabice plovoucí po vodě.

Zvuková stránka hry je prostě fenomenální! Jen zafoukání větru a bouchnutí dveří někde v dáli, Vám vyvolá husí kůži. Hudba je naprosto geniální, místy příjemná a hodící se. Ovšem když Vás začne nahánět onen tajemný, tak se hudba změní na dosti drsnou a je jen pro odvážné.

Ovládání je stejné jako u původního titulu. Myš používáte velmi často a dobře vymyšleným způsobem. Kdo hrál Penumbru, tak již jistě ví o čem je řeč. Pro nezasvěcené, jedná se o to, že když například chcete otevřít šuplík, tak ho levým tlačítkem chytnete a táhnete ruku k sobě, při zavřeni, logicky, zase od sebe. U dveří je fajn, že je můžete otevírat opravdu pomalu a s rozmyslem, protože nikdy nevíte, co na druhé straně číhá. Po celou dobu hraní jsem se nesetkal se žádným bugem. Může to být ovšem tím, že jsem hrál jednu z posledních verzí. Amnesie také obsahuje obrovskou spoustu modifikací o kterých budu psát v jednom z dalších článků. Možná budu dělat dokonce samostatné recenze, protože opravdu stojí za vyzkoušení. Je zde také pár hádanek, které nijak výrazně nezdržují a jsou víceméně logické. Herní doba šplhá ke zhruba osmi hodinám, pokud nebudete s ničím moc spěchat.

Abych to tedy nějakým způsobem shrnul. Pokud máte rádi strach a nebezpečí, nevadí Vám tma a sluchátka na uších, hra je pro Vás přímo stvořena. Pakliže hodláte hrát přes den na reprákách, nebude to taková paráda, ale myslím, že pokud alespoň nebudete spěchat, hru si také dokážete užít. No a jestli patříte mezi strašpytle, nebo lidi, kteří mají rádi všechno hned, raději vezměte tuto pecku obloukem. Nesmím zapomenout podotknout, že hra u nás vychází s českými titulky. Na úplný závěr, bych měl upozornit na další hru, jmenuje se Amnesia: A Machine for Pigs, kterou jsem opět okomentoval a neměla by vám chybět ve sbírce. Nyní už mne omluvte, mám zde ještě kupu skvělých modifikací, u kterých bych se rád bál :-)

Pro: - Atmosféra - Výborný horor - Ozvučení - Optimalizace

Proti: - Krátká herní doba - Místy slabší optimalizace hry - Slabší A.I.

+11+12 / -1

Bah! Kde začít? K Amenisii jsem se dostal až hodně pozdě. Obvykle hry hrávám krátce po jejich vydání, ale tento počin mi unikal hodně, ale opravdu hodně dlouho. Nakonec jsem byl hrozně rád, že jsem se k němu konečně odhodlal.
Amnesia je velmi příjemná adventura s mechanismy, které někdy jdou přečůrat: šplhání po mapě pomocí přemísťování dřevěných beden, blokování samo-zavíracích dveří (opět bednami), nebo znemožňování pohybu příšer (nečekaně bednami).

Tak trochu zklamáním pro mě byla monstra. Leč svůj účel plnila, sama o sobě nebyla strašidelná. To ale zachraňuje fakt, že postava, za kterou hrajete, je větší posera než vy, takže není radno se na nepřátele dívat a nemožnost s nimi bojovat udělá s atmosférou svoje. Na druhou stranu, přítomnost nepřátel je více méně symbolická a střety s nimi nepředstavují žádnou větší výzvu. Pouze v případě, že se hrdina zrovna necítí dobře a po obličeji mu lezou broučci, může být utíkání nepřátelům celkem nesnadné, jelikož ani nebudete vědět, kam vlastně běžíte. Bylo jenom jediné monstrum, které mi přišlo opravdu nápadité a byla to právě ta neviditelná potvora co vás honí v té vodě. Tuto část hry bych hodnotil jako nejlepší setkání s monstrem, protože nestačilo zalézt za rožek a chvilku počkat.

Plnohodnotným zklamáním pro mě byly puzzle a hádanky. Čekal jsem větší výzvu. Když si zavzpomínám na staré dobré časy Silent Hillu a hádanky, které člověk řešil desítky minut (někdy i celé hodiny) a dobrovolné "mega-hádanky", které se táhly přes několik lokací či pater budovy a hráč za ně byl bohatě odměněn, připadal jsem si v Amnesii tak trochu jako v mateřské školce. Například jednu hádanku jsem splnil zcela bez hádání, když jsem si řekl, že ty páky dám zig-zag. Pak mě vysloveně urazila "hádanka", kdy po mě hra chtěla, abych uspořádal trubky nějakým způsobem, a jako indicie měla sloužit série trubek na protější straně mítnosti - hra po mě prostě chtěla, abych je upořádal stejným způsobem. Největší výzvou bylo najít všechny potřebné trubky. A v podobném duchu se neslo vícero hádanek... vlastně bych tomu ani "hádanka" neměl říkat.

Vyprávění příběhu nemohu dostatečně vynachválit. Leč příběhy se ztrátou paměti jsou považovány za klišé, tento na mě klišoidně nepůsobí. Jen nejsem fanoušek přízvuku hlavního hrdiny a měl jsem chuť skočit před nějaké monstrum pokaždé když řekl "oooorb". Prozrazování okolností a nápovědy k hádankám pomocí záblesků z minulosti mě velice těšily. Bohužel příběh samotný nejde až tak do hloubky, jak jsem čekal a končí podle mého velice náhle.

Leč jsem o pár odstavců výše vychválil že hra odměňuje prozkoumávání, musím také konstatovat, že toho prozkoumávání není mnoho a většina se ho stejně děje během cesty. Zkrátka a dobře, je jen málo míst, kam nemusíte chodit, ale najdete tam něco zajímavého a obvykle se stejně jedná jenom o jednu místnost. Rozhodně se nestane, že by vám hra dala nějaké větší "dobrovolné" území.

Úplně největší zklamání byl konec. Absolutně žádná hádanka, žádné ztížené podmínky, ani žádné nebezpečné předměty, prostě nakráčíte do poslední místnosti, šťouchnete do tří sloupů a tím to končí. Přijde mi, že v této části hry to už vývojáři chtěli mít za sebou a s ničím důmyslnějším se nechtěli obtěžovat.

Koncem komentáře se jako čistě sluchátkový uživatel musím postavit za hru a až ke kraji galaxie vychválit zvukovou stránku hry. To se prostě povedlo. Některé zvukové efekty jsou sice trochu... ne zrovna opravdické, ale zvuky v pozadí jsou super.

Nakonec se zdržuji jakékoli snahy hodnotit objektivně. Hra má své mouchy a není jich málo, ale já jsem si to velice užil a dávám čtyři hvězdičky.

Pro: Atmosféra, dobře zpracovaná adventura, skvělý způsob vyprávění

Proti: Primitivní hádanky, ke konci polopečený příběh, dosti přímočaré, monstra patří mezi slabší stránky hry.

+14+14 / 0

Jak už možná víte, jsem posera. Proto dodnes nevím, proč jsem do Amnesie šel, nejspíš mě zlákal podtitulek "3D hororová adventura" a možnost celkem kreativně manipulovat s předměty. A navíc zahrát si hororovou hru ve starém hradu zasazenou do 19. století je prakticky nemožné (ačkoli starý hrad a strašidla jsou snad největší klišé ze všech, opravdu strašidelné hry se strašidly v hradech se prostě nedělají).

Úvodní minuty hraní působí na hráče dost intenzivně a snaží se z vás vymáčknout co nejvíce strachu, ještě než najdete první papír s poznámkou, která vám nastíní nějaký děj a vysvětlí, že o paměť jste se připravili zcela dobrovolně. Pak se tempo trošku zvolní a hra se vám začne pomalu odhalovat a nabírat obrátek. Grafický kabátek je ušitý velmi příjemně, a i když to není špička, vykresluje prostředí velmi šikovně. Hra světla a stínů hraje prim, a společně s hudbou navozuje doopravdy hrůzu z neznámého. Autoři navíc přidali postavě i charakter strašpytla skrze atribut "Sanity" (duševní zdraví), čím déle jste ve tmě, tím hůř se postava cítí a začíná hlasitěji dýchat, skřípat zuby, má drobné halucinace a po nějaké delší době bez pobytu na světle se jí podlamují kolena a nakonec se může i úplně sesypat hrůzou. Z toho důvodu nafasujete lucernu na olej a můžete najít i nějaká ty křesadla, kterými si občas zapálíte svíčku na stolku nebo nějakou pochodeň na rozcestí v hlubokých kobkách hradu.

Hrad ale není zcela prázdný. Už poměrně krátce po probuzení zjistíte, že se po středověkém sídle pohybují nějaké podivné žijící entity, a setkání s nimi (alespoň u mě) většinou vyústilo téměř v infarkt a nové trencle. A nebylo by to tak hrozné, kdybyste dostali do ruky alespoň nějaký kus kovové tyče nebo čehokoli, čím můžete to kulhavé cosi fláknout po ksichtě. Jenomže hlavní "hrdina" je totální posera, takže jakmile spatří cokoli nenormálního a stěží rozumně vysvětlitelného, okamžitě téměř ztrácí zdravý rozum, zrak a snad i důstojnost. Pokud vás strašák nevidí, stačí se skrčit někam do temnýho koutku a počkat. Jakmile vás ale zmerčí, tak jste prakticky nahraní. To mě trošku štvalo, protože ačkoli smraďoch kulhá a potácí se jak stoletej děda, po závanu čerstvýho masa se rozběhne jak slepice po flusu, a i když vám za klávesnicí adrenalin rozjede vaší pumpu do závratných otáček, váš herní strašpytel má nejspíš nějakou dysfunkci nadledvinek. Takže utéct je nemožný, natož se pak rychle schovat do skříně a zavřít dveře. Manipulaci předmětů jsem si zkrátka nějak nenacvičil, a tak když došlo na nějaký vyhrocený okamžik, zběsile jsem škubal myší a sotva jsem otevřel i normální dveře, natož abych manipuloval s tak složitým mechanismem, jako jsou dveře od šatníku. A takový epileptik je pro zombíka celkem snadná kořist.

Podtitul "adventura" ve hře vynikne až později, kde přichází na řadu řešení rozpohybování různých mechanismů, zezačátku budete spíš jen hledat cestu, světlo a snažit se vyhnout prohnilým zrůdám. Příběh vám je vyprávěn pomocí útržků stránek nejspíš z vašeho deníku, a naštěstí to není jen výplň k hrůznému prostředí hry. Ke konci hry už tak nějak zjistíte, jak hra pracuje se strachem a bude se vám možná hrát o něco pohodlněji. Já ale nevydržel na jeden zátah déle než hodinu.

Amnesia ale svůj úkol splnila, a to naprosto perfektně. Navodí skutečný strach z neznámého, a znemožní vám postavit se strachu silou, zároveň vyzkouší váš mozek na několika různých logických hádankách. A když se naučíte perfektně manipulovat s předměty a nacvičíte si rychlé schování do skříně nebo do bedny s víkem, bude váš zážitek ještě mnohem lepší. Tohle je vynikající survival, nemáte nic a za celou hru ani nic nedostanete, jenom lucernu, sem tam nějaký to křesadlo a občas nějaký cajky, který vám pomůžou v cestě hlouběji do hradu. Perfektně odvedená práce.
+8+8 / 0

Hra využívá základních hororových archetypů, takže se v ní cítíte jako doma už od prvního momentu, kdy se probudíte v obrovském temném a tajemném hradě, zlověstně na vás odkudsi kape voda a vy si vůbec nic nepamatujete. Víte, co máte dělat a víte, že to nebude snadné, protože tenhle příběh už znáte. Jak tak postupujete nevlídnými kamennými chodbami a snažíte se najít další stopy, na jednu stranu sdílíte hrdinovu stísněnost, na stranu druhou si to strašně užíváte, protože tohle je Lovecraft jako vyšitý. Máme tu tajuplný hrad, mladého vzdělaného muže, který se zaplete do nadpřirozených nesnází, kontrast racionality a magie, bezohlednou vědu pavědu 19. století, alchymii, touhu po nesmrtelnosti, záporáka s nevraživě německým jménem, jakousi platonickou lásku, nebezpečí exotických zemí a nakonec i dokonalou, neokoukatelnou frankensteinovskou zápletku hrdiny pronásledujícího monstrum, aby nakonec zjistil, že je jím i on sám.

Málem bych zapomněla, že vás při tom všem pátrání sleduje Temnota, která se ztělesňuje třemi druhy nepřátel, z nichž nejpůsobivější je asi humanoidní příšerka jako od Guillerma del Tora. Pokud se jí nenecháte schválně sežrat (zkusit se má všechno), uvidíte z ní většinou jen její procházející holý zadek, neboť se budete zoufale snažit, aby si vás nevšimla. A právě tohle zoufalé schovávání a neustálá nervozita, stupňovaná tím, že si neustále musíte hlídat hrdinovu příčetnost, je vrcholem hry. Povedlo se jí totiž zvukem i obrazem skvěle zachytit a zprostředkovat *pocit* gotického hororu a pokud vás doopravdy vtáhne, bude vám doslova běhat mráz po zádech strachem z neznámého.

Nepřátele nejde zabít a když vás jednou zmerčí, už vám moc naděje nezbývá. A o tom to právě je, jste kořist. Pozitivní je rovněž to, že je v hradě monster poskrovnu - žádné hemžení za každým rohem. Méně je v tomhle případě více, jelikož se jich tím víc leknete, když se najednou objeví. Manipulace s předměty je fajn, asi tak polovinu z nich můžete vzít do ruky, otočit si je, zahodit je nebo z nich vystavět schody. Šmejdění ve všem, co se dá otevřít dává v téhle hře smysl - koneckonců si nic nepamatujete, takže každý útržek papíru dobrý. Řešení úkolů je celkem intuitivní a důležité předměty jsou zvýrazněné, takže se vám nestane, že byste se někde moc zasekávali. Taky se ještě nabízí postěžovat si na neustálou nutnost hledat olej do lampy a sbírat krabičky s troudem, ale to mi zas tak nevadilo, naopak.

Má Amnesia: The Dark Descent vůbec nějakou chybu? Možná trochu náhlý konec, kdy se během jediného okamžiku, kdy je třeba poměrně rychle zareagovat, rozhodne osud hrdiny. Závěrečné setkání rovněž není tak působivé, jak byste mohli čekat.

Pro: ponoření do hororového prostředí, přímočarost úkolů

Proti: urychlený konec

+22+22 / 0

Vánoční odpoledne, venku hnus, přítelkyně leží nemocná u telky, všichni příbuzní navštíveni... Co teďka? Všude samá koleda a ježíšek. Zahrál bych si něco originálního, nebo dobrý horor. Hledám... Hele, Amnesia, co to k sakru je? Nikdy jsem o tom neslyšel ke všemu adventura, které já moc nemusím, to bude nejaká budgetová slabota, nahodim do googlu, chválou se nešetří, prej i jeden z nej horor snad i všech dob! No tohle, to bych se na to podíval, jsem veterán horuru, horor mám rád, ale jen tak mě něco nevyděsí, mám za sebou FEAR, Doom, nějakej ten Rersident i Sillent. Zapnu Steam, hledám, hele, je to tu! 250 Kč? To jako fakt? No nic, pošlu Gabeovi ať si s tím dělá co chce, je to celkem malé. Download, skočim pro kafe, pokecat s tím polomrtvím tělem co se válí u telky a bude to. Nainstalováno, počešteno, neptejte se jak, ale po 30 minutách se povedlo. Pro lepší hraní, hrajte v temné místnosti o samote a se sluchátky. Ok, Ok, půl čtvrté venku skoro tma sluchátka mám, tak jdem na to, doufám, že to bude stát alespoň za to. Sakra to je depresivní hudba už takhle v menu. New game. Ty vole, pěknej hrad sleduju lístky....

Po hodině v afektu vypínám hru, protože jsem bloudil v nejakým po*raným sklepě uplně po tmě, páč jsem neměl ten za*ranej olej do lampy a nikde ani louč abych si připálil křesadlem a to jsem tam dole před chvilkou zahlídnul se mihnout nějakou hodně, ale hodně divnou siluetu a do toho ještě ty zvuky. Takto to pokračuje až do konce hry.

Takto má, damy a pánové vypadat survival horor! Jediná vaše obrana před ku*evsky hnusným nepřítelem je budto utéct, nebo se zcvoknout, a někdy je vážně ta druhá možnost lepší, protože alespon neuvidíte, co vás nějakou zvlástě brutální smrtí zabije.

Ve hrě navštívíte kupu lokací od knihovny a sklepů, přes kanály, vodní nádž, až po velké sály a strojovny, prostě vše, co by mohlo ve starém hradě a jeho okolí být a každá lokace a má svojí o trošku jinačí, ale stále stejně děsivou a nepříjemnou atmosféru. Nevím čím to bylo, ale pravidelně jsem se otáčel ať už jsem šel kamkoliv.

Jak už jsem psal atmosféra je fenomenální a k tomu přispívá, fakt že, oleje do lucerny je pomálu a další přenosný zdroj světla už nemáte, brýle pro noční vidění jsem nikde nenašel a další jediný zdroj jsou napevno připevněné zdroje louče ke kterým stejně musíte dojít přes tmu abyste ji zapálili, prostě sranda.

Další zajímavý herní prvek je i tzv. duševní zdraví Daniela(Vaše postava). Pokud se dlouho zdržujete ve tmě, začnou Vám drnkat zuby, rozostří se Vám vidění, až nakonec zcvoknete a game over.

Technická stránka je parádní a chtěl bych vyzdvihnout především zvukovou stránku. Praskání dřeva pod nohama, pes za oknem, kroky na půdě, občas řev, foukání větru, ještě ted´ka, když si vzpomenu, mám husí kůži. Zamrzí jen snad trošku špatná optimalizace, ale jinak na jedničku.

Kolikrát se mi stalo, že jsem nevydržel hrát déle, jak 30 minut, prostě strach dál nedovolil, to se mi jestě u hry nikdy nestalo. Bohužel pokud budete hrát bez sluchátek ve dne o dost přicházíte.

Fandím autorům, že zvolili pro horor takhe originální koncept a nebáli se. To se v dobách stále stejného Kol of Důty jen tak nevidí, ale vyplatilo se amnesia se ještě rok po vydání prodávala skvěle a letos má vyjít pokračování, kterého se nemůžu dočkat.

Chybky ve hře témeř nenajdeme a pokud je horor Váš šálek čaje a ještě jste na Amnesii nenarazili, vřele doporučuji, tak intezivní prožitek ze hry jsem ještě neměl.

Za mě dávám téměř absolutní hodnocení.


Metascore: 85

Pro: ATMOSFERA, celkem dobrý příběh, psychické zdraví

Proti: Trošku horší optimalizace

+12+13 / -1

No jo Amnesia..Dnes asi nejpopulárnější horrorová hra a to (dle mého) zásluhou herních youtuberů, kteří se natáčí (nebo spíš své reakce) a to má velký úspěch. Takže odkaz dá odkaz a hned je ''pár'' milionů fanoušků.

No amnesia je skvělý kousek, už jen tím že je jedna z nejstrašidelnějších games a přitom to není žádná hardcore rubačka, kde máte motorovku v jedné ruce a v druhé ruce..no počkat druhou ruku ani nemáte protože vám ji zrovna sežral nějaký mutant - ne tohle Amnesia není.

Váš strach bude vyvolávat špičková atmosféra a vhodně podkreslující hudba, plus fakt, že jste prostě v hradu se zombíkama a nemáte je zrovna čím pohladit po hlavě.

I když je zde ohraný scénář, AKA : Začíná film, bývalý agent ztratil paměť, rodina je K.O. zásluhou drogového dealera, chcete ho zabít a přitom poznáváte sebe samu, - tak tohle si převeďte do 18.st a hele = Je tu Daniel který ztratil paměť, při výletu za kámošem do hradu.

Jak na konci zjistíte, tak hra nebyla ani tak dlouhá, ale díky tomu, že jste si museli pořád chodit umývat hnědý náklad a nebavilo vás dokola prát trencle, tak se to z denní záležitosti protáhne na týdny procházení hrou.

A jak se HLAVNĚ dokázala udržet hra v TOP sekci i dodnes - je tady náš starý dobrý kámoš , editor. Každý hráč si může udělat vlastní mapu a následně ji publikovat aby si ji mohl zahrát každý.Takže je pořád co hrát a temnota nekončí.

Pro: Atmosféra, Hudba,Doplňující zvuky, Grafika, Prostředí hradu, Logické hádanky, Reálná fyzika,Uživatelské módy

Proti: Z části otřepaný děj, žádná obrana, stále tma/nikdy neuvidíte světlo dne, po čase upadá kvalita atmosféry a jede se čistě na utíkání před nepřítelem

+10+10 / 0

Amnesia mě zaujala hned, jak jsem na ni viděl první ukázku. Chtěl jsem si po dlouhé době zahrát nějakou hororovou adventuru a právě Amnesia se mi nejvíc zalíbila.
Hru jsem poprvé zkoušel odpoledne, abych si osahal ovládání, ale po 10 minutách jsem hru vypl s tím, že odpoledne to zkrátka není ono a hry tohoto typu se pro nejlepší zážitek musí hrát pod třemi podmínkami: 1. hrát hru večer (nejlépe v noci)
2. hrát sám a v úplně temné místnosti
3. hrát se sluchátky
V noci jsem tedy hru zapl. Začátek byl vcelku poklidný, ale upřímně musím přiznat, že jsem vydržel asi 30 minut, potom jsem naléhavě musel zahodit sluchátka a zhoršit si tak bohužel zážitek. S reproduktory to bylo lepší :D. V tu noc jsem si uvědomil, že jsem právě začal hrát nejstrašidelnější hru, jakou jsem kdy hrál... No dost bylo vlastních pocitů, dostanu se k samotné hře.

Amnesia není postavena ani tak na lekačkách, ale hlavně na obrovské nejistotě a především na zvucích. Zvuky, ty jsou hlavní podstatou strachu v Amnesii. Zvuky vrzání dveří, nemrtvého, foukání větru nebo hlasy umírajících lidí, různé křiky - to dokáže hodně vyděsit. Za nejhnusnější hudbu, jakou jsem kdy slyšel považuji tu, když je na blízku obluda. Pamatuji si, jak jsem vždycky nadával proč nemůžu tu obludu zabít. Nakonec právě tahle věc je spíše klad než zápor,protože ještě dodává na atmosféře. Zkrátka všechny hudby, které jsou v Amnesii ve mně vyvolaly strach. Další věcí je již zmíněná nejistota, kdy nevíte jestli na vás při dalším kroku nevybafne obluda. Atmosféru ještě podtrhuje fakt, že do petrolejové lampy máte omezené množství oleje, a tak se často budete muset potulovat v úplné tmě, ikdyž máte ještě možnost zapálit svíčku nebo pochodeň pomocí křesadla. Jediné místo na krátké vydechnutí je v prosvětlených halách hradu. Musím přiznat, že jsem se na těchto místech držel, jak nejdéle to šlo. Ještě musím poznamenat ovládání, které vám ze začátku bude dělat problémy, ale až si na něj zvyknete, zjistíte že to tvůrci mysleli dobře. Musím pochválit i pěknou grafiku a celkové prostředí hradu, jehož každá místnost a chodba byla pěkně vymyšlená a propracovaná. Hra oplývá také logickými hádankami, které jsou sice jednoduché, ale do hry se perfektně hodí. Málokterá hra má však pouze klady, a to se nepodařilo ani Amnesii ze záporů bych uvedl např. konec, od kterého jsem čekal víc a neustálý pobyt v interiérech. Přidávám 5% díky tomu, že pokud vám tato dávka strachu nestačila, je možné si do hry stáhnout módy a zkusit si zahrát nové příběhy.

Pokud se chcete bát je pro vás Amnesia jako dělaná a já jsem rád, že jsem se tenkrát podíval na net a na tuhle pecku natrefil.

Pro: ATMOSFÉRA, zvuky, nemožnost zabít nepřítele, ovládání, grafika, prostředí, logické hádanky, módy volně na stažení

Proti: konec, stálý pobyt v interiérech

+21+21 / 0

Nedávno jsem koukal, jak jeden slavný komentátor zápasů nového Starcraftu tuhle hru hraje a natáčí ho při tom kamera. Netřeba zdůrazňovat, že asi z tříminutového videa půlku času řve a ve své potemnělé místnosti se ohlíží za sebe, jestli tam náhodou taky není nějaká ta zrůda.

Ano, Amnesia je neuvěřitelně atmosferická hra. Svým způsobem až na pomezí geniality. Ale jak se kolikrát říká, v jednoduchosti je síla a tady ta genialita je uzpůsobena hlavně tím, že celá hraje je vlastně jedna velká temnota, u příběhu vlastně nevíte, co se vlastně děje a tím pádem vůbec nevíte, co na Vás kde vykoukne. A jestli vůbec někdy něco vykoukne. A že vykoukne! Nakonec. Každopádně v tomhle ohledu má Amnesie svoje obrovské kouzlo. Prostě zatáhnete rolety, zhasnete a necháte se pohltit temnotou. Která jiná hra tohle dokáže. Do toho skvělý interakční svět, kde můžete pohybovat s čímkoliv a celá hra se blíží samotné realitě. Na hře mě ale obrovsky zklamal jeden fakt. A tím je samotný příběh.

Přiznám se, že jsem měl co dělat, abych hru dohrál. Tvůrci zřejmě kladli důraz hlavně na atmosféru, ale ta mě bohužel nedokázala vtáhnout do děje natolik, abych si řekl, že z té příběhové nuly, na které začínáme, se dostanu k ještě větší nule. Celou dobu dostávám od hry jakési indície, nepochopitelné indície, u kterých si nedokážu představit, kdo je hlavní hrdina, kde je motiv, co je podstata a proč jsem kurva v tom zasranym domě. Neměl jsem ale tenhle pocit jenom u Amnesie, ale i u Penumbry. Svým způsobem by se dalo říct, že temnota pohltila i samotný příběh, který přestal být zajímavý hned při prvním textu, který se ve hře objevil.

Ale není to škoda. Amnesia pořád ukázala, že hra dokáže být pořád geniální a stačí k ní opravdu málo.

Pro: Brutální atmosféra, ztísněné pocity, temnota, šerost, strach z každého kroku, párkrát jsem se připosral

Proti: Příběh! Takřka nulová interakce s lidmi!

+7+8 / -1

Aj em a Daniel! :D Výjimečná hra. S jedinečnou atmosférou a neustálého pocitu strachu. Ještě aby ne, když sami chodíte po temném hradě, jen s lampičkou, která každou chvíli může zhasnout a místy slyšíte děsivé zvuky "něčeho" - a teď nevíte, jestli to na vás za rohem čeká nebo ne, více než na počet nepřátel se tu hraje na pocit strachu ze zvuků. Nemusíte se obávat zapeklitých hádanek, sice někdy musíte logicky zapřemýšlet a číst si dopisy, které po cestě nalézáte, ale jelikož je hra v češtině, hraje se to celkem plynule. Naprosto skvělé je zainteresování fyziky, kdy dveře neotevíráte stiskem "e", ale vezmete za kliku myší a můžete pomaloučku dveře otevří a zavřít. Sice tu není multiplayer, lze však improvizovat. Stačí teamspeak a začít společně s kámošem/kou a procházet hru ve stejném tempu. Jediné, co mi trochu vadilo, byly závěrečné lokace. Není to nic závažného, jen jsem měl radši, když jsem se prodíral chodbami hradu a velké místnosti už mě tolik nebavily. Ale to bylo až ke konci a chápu tento záměr, který je u většiny her.

Pro: strašidelná atmosféra umocněná možnostmi zainteresované fyziky, zajímavé hádanky, české titulky

Proti: nemožnosti skutečné kooperace, některé lokace při závěru

+12+12 / 0

Amnesia je zvláštní hra. Moc adventur jsem nehrál a ty, které jsem hrál, byly zpravidla 2D point & click adventury. Tenhle kousek mi svou hororovou atmosférou přivodil dost perné chvilky a také pár lekaček, při kterých jsem málem proletěl stropem.

Největší síla hry je ve strachu z toho, čeho se každý bojí nejvíc - z neznáma. Osobně jsem hodně dlouho nevěděl, o co tam vůbec jde a o to víc jsem byl nervózní z každého podivnějšího zvuku. Hra hráče drahnou chvíli nechává nasávat atmosféru opuštěného a poničeného hradu, a potom, když se v uctivé dálce mihne první nepřítel, člověk nemá daleko k výměně spodního prádla.

Celkovému hororovému feelingu nesmírně pomáhá herní mechanismus "Nechoď dlouho ve tmě, nebo se zblázníš-Rozsviť si a něco tě může vidět...a to nechceš". Stejně tak má na tom ohromnou zásluhu ovládání. Dveře se otvírají stylem "stiskni a táhni", ventily se manipuluje stylem "stiskni a toč" a podobně. A ono je to naprosto dokonalé, protože to člověka ještě ve spojení s nervydrásající zvukovou kulisou donutí pečlivě zavírat každé dveře, popřípadě po očku nakukovat z poza rohu, jestli se v chodbě nepotácí nějaký všivák.

A když jsme u toho zvukového doprovodu, ten je naprosto dokonalý. Hrdinu něco vyděsí, okamžitě začne přerývaně dýchat. Když je dlouho ve tmě, slyší divné zvuky, popřípadě po obrazovce začnou lozit brouci (v takové chvíli jsem odešel od počítače, udělat si zdravotní kolečko do zářivě osvětlené kuchyně :)) ). Jakmile se za vámi rozběhne nepřítel, spustí tak odporná hudba, že máte co dělat, abyste se neohlíželi přes rameno v reálu.

Ať je ovšem celý zážitek sebevíc dokonalý, je tu jedna zásadní, vyloženě sravá záležitost. Nevadí mi, že hrdina nemá zbraně a že musí volit taktiku strategického zavření se do co nejmenší krabice v co nejtemnějším rohu; ale vyloženě mě k smrti sere, že jakmile mě zmerčí nepřítel, už nemám šanci mu utéct. Ať se schovám do krabice od bot, ať dělám suchou větev, ať dělám, jako že mám nový lyže. To je snad jediná špatná věc na celém tomhle hororovém dobrodružství.

Kdo má rád horory, pro toho je tahle hra nutností. O strach tu není nouze a o lekačky už vůbec ne. Stačilo mi, když jsem byl zavřený v místnosti a jeden mrtvolák se rozhodnul rozbít dveře zrovna ve chvíli, kdy jsem to nečekal. Jak jsem se leknul, zařval jsem, jak jsem zařval, k smrti jsem vyděsil i vedle sedícího bratra, který začal taky řvát a po chvilce řvaní jsme se museli jít oba vydýchat. Ze zvědavosti jsme si změřili tlak: 140 / 70 :) Pro slabší nátury bych ale Amnesiu nedoporučoval...a upřímně lituji lidi s velkou fantazií, jako mám já - část s mučícími nástroji ve mně vzbuzovala opravdovou nevolnost, protože jsem si ty hnusy hned představil.

Pro: Neuvěřitelně tíživá atmosféra, hrdina beze zbraně, audiovizuální zpracování, systém manipulace s předměty, chvíle regulérní paniky

Proti: Jakmile je hráč spatřen nepřítelem, je prostě v háji

+21+21 / 0

Budu stručný, jediná hra jejíž pouhé gameplaye na youtube ve mě vyvovali pocity napětí a strachu, což se povede jen málokterému hororu a jiiné hře, nikdy jsem se u gameplaye nebál, s touto hro to bylo poprvé, proto 100%
-7+2 / -9
Dohráno100

Kýbl na moč, nervy někde v háji, třesavka po celym těle, atmosféra by se dala krájet, mrazivý pot na zádech, noční můry a hlavně neschopnost usnout...tak toto vše mi Amnesia způsobila. V téhle hře se hlavně bojíte sami sebe, protože vy se strašíte sami: tam někdo bude, určitě je za mnou, KŘIK KŘIK!!!

Asi nejděsivějším prvekm ve hře je temnota. Temnota vás obklopuje celou hru. A druhá věc je, že jste beze zbraní, nic jako třísknout zrůdu po hlavě lampou nejde, buď se musíte zabarikádovat nebo schovat v TEMNOTĚ. Anebo pro odvážlivce, takyj de vyskočit na bednu a příšera se na vás sápe, ale nedá to. Aspoň se dá pěkně prohlídnout, ale po tom pohledu si to radši naloadujete znovu, protože skočit dolů k ní vážně nechcete. Cestou vás doprovázejí takovéty hučivé zvuky a vrzající dveře :D

myslím že toto pro představení Amnesie stačí, každý už bude vědět :D Co ho hlavně čeká :D

Pro: Atmosféra, temnota, příšery, originalita, efekty a prvky

Proti: Občas vážně až moc děsivé, nehodící se pro slabší povahy

+14+17 / -3

Nemohu si pomoci, ale tuhle hru prohlašuji opravdu za nejvíce děsivou, co jsem kdy hrála. Rozdíl mezi ostatními hororovými hrami je hlavně ten, že v Amnesii nemáte možnost nakopat děsivým protivníkům zadek, ale musíte se jen vyděšeně schovávat za barely, tedy ani nedutat a snažit se nezešílet. Ohromná atmosféra, která tahle indie hra poskytuje je fenomenalní. Fakt, že jediné co máte, je lampa vás moc neuklidňuje a pocit, že kolem vás vlastně furt něco/někdo je, i když není, je úžasné. Další fakt, že vaše nepřátele nemůžete nijak zranit a tedy ani zabít dává hrůze další rozměr. Téměř celá hra je bez krve, takže co tuto hru živí, je opravdu hlavně vaše představivost, podporovaná šílenými zvuky, pohyby na okraji zorného pole a skvělou atmosférou. Myslím, že se spousta jiných vývojářů mají od Frictional Games co učit.

Pro: Úžasná hutná atmosféra, strach, parádní grafika a zvuk, fyzika

Proti: Málo propracovaný příběh

+15+18 / -3

Nejlepší hororová hra kterou jsem kdy hrál.
Úžasná atmosféra po celou dobu hraní.

Pro: ATMOSFÉRA!!, Logika, Hudba

Proti: Nepřítel nejde zabít!

-5+3 / -8

Tohle byla první hra od Frictional Games, kterou jsem hrál. Na jednu stranu mám teď nutkání otestovat Penumbry, na druhou stranu Amnesia nebyla tak docela to, v co jsem doufal.

Co se technické stránky týče, graficky hra neurazí, i když textury všeobecně působí dost genericky a animace jsou nahrazovány stmívačkama. Fyzikální engine je fajný, akorát věci, které mají byt rozbity, lze imho rozbít až moc snadno - když něco rozbíjím, přesvědčivě to na mě tady prostě nepůsobí. Manipulace objektů myší je ale jinak moc dobře zvládnutá a jediné, co mi v tomhle směru vadilo, bylo pozicování malých objektů do středu obrazovky - v tomhle určitě mohla být nějaká tolerance. Po zvukové stránce bych řekl že vzhledem k tématice není co vytknout, ani nad čím přehnaně jásat.

Osobně jsem od hry čekal mnohem víc survival prvků. V tom jsem se ale ošklivě spletl, protože Amnesia je docela klasická adventura, jen prostě z vlastního pohledu. Nepřátelé jsou tu především jako kulisa - součást atmosféry. A to je jedna z věcí, které mi vadila. Nepřítel se v drtivé většině případů objevuje, aby vyděsil svou přítomností. Pokud se člověk schová (příslušný kout je vždy poblíž) a neleze zmetkovi do výhledu, tak se zase odbelhá pryč. Co mě na tomhle neuvěřitelně štvalo, byla skutečnost, že se tito nepřátelé objevovali odnikud a mizeli nikam. Ze začátku jsem to pochopitelně nevěděl, takže to i fungovalo, ale ve druhé půlce už bylo čekání tak trochu vopruz a zjištění, že když mě nepřítel zabije, tak dřív nebo později zmizí úplně, pro mě nějakou atmosféru strachu zabilo definitivně.

Čekal jsem, že nepřátelé budou víc překážet - že bude potřeba se kolem nich důmyslně plížit, odlákávat pozornost, nastražovat pasti a lákat je do nich, ale ne. Nepřítel se objeví, hráč se schová, nepřítel zas odejde. A zmizí - vůbec se s ním člověk nemusí dál trápit. Sem tam na vás něco vybafne z poza rohu/dveří, v takovém případě následuje leknutí, zdrhačka a skrývání, nebo vše řešící smrt. A v první půlce to ještě fungovalo, ale dál už jsem se prostě nebál. Nepřátelé v Amnesii nejsou opravdovou překážkou, není důvod se jich bát.

Jako adventura je Amnesia náročná tak akorát, aby člověk nemusel moc civět do návodu. Příběhem asi bůhvíjak neohromí a ze začátku jsem mu ani moc pozornosti nevěnoval, ale nakonec celkem hezky splnil svůj účel a spolu se sympatickým Agrippou mě zabavil, když už jsem se smířil s tím, že tahle hra mě už asi nevyděsí. (Ad Agrippa, trochu mě zklamalo, že na cestě do finále už mi nic zajímavého nepovídal.)

Celkově vzato to byla Amnesia zajímavým herním zážitkem, ale herní náplň jsem čekal.. hm... pestřejší. Lokace nejsou tak atraktivně zpracované, aby samotné hledání předmětů a sem tam nějaký jednoduchý puzzle tak úplně ospravedlnily hráčovo (moje) snažení a atmosféra strachu... no... byla prohlédnuta a dál tam dohromady krom příběhu nic není.
+16+16 / 0

Strach v Amnésií, založený na trikoch s kamerou a osvetlením, straty ovládania, náhodných ostrých zábleskov a zvukov monštier, je pre mňa bohužial príliš umelá forma strachu; ďaleko viac sa bojím vlastnej predstavivosti. Tá však v Amnesii dostávala minimálny priestor. Často krát bola cítiť prílišná nascriptovanosť jednotlivých udalostí kaziaca akékoľvek náznaky strachu. O nejakých puzzloch sa nedá moc hovoriť, keďže v hre viacmenej absentovali. Klobúk dole však za podarený engine a dobré ovládanie.
-13+12 / -25
Dohráno100

Nejhorší je, když si vypnete zvuky a jdete hrát horror. To samé platí u amnézie. Zvuky ze hry jsou naprosto úžasný a každý vášnivější hráč se u něj aspoň 20x lekne :) od začátečních otevírajících se dveří, ve kterých zhasne když do nich vejdete...až po wow...zombíky a bruty kteří vám nedají spát po zbytek hry, co je poprvé zmerčíte...Zatrolený příběh alá Flashbangy které né a né rozlousknout...potřebujete češtinu aby jsi tomu porozuměli :) Co jiného než 11/10...Těším se na pokračování!!!
-4+3 / -7

Na Amnesii jsem se už od jejího ohlášení těšil. Přeci jen, tvůrci za sebou mají pro mě povedenou sérii Penumbra, díky které se vryli do podvědomí řady hráčů a od své freewarové prvotiny vystoupali sympaticky vzhůru. Hratelnost založená na pohybu objektů pomocí tahů myši sice nebyla spatřena poprvé, ale až Frictional Games ji dotáhli do takřka finální verze a postavily kolem této funkce všechny své hry. První momenty v Amnesii vypadaly více než slibně, ale nedlouho poté proběhlo jisté vystřízlivění, opakující se prostředí (ano, hra se odehrává v útrobách hradu, ale i tak tento aspekt mohli autoři pojmout lépe) a především zjednodušení s primárním zaměřením na hráče tohoto typu her neznalé. To považuji za značnou podpásovku, absence vyraznějších puzzlů by tak nevadila, jako podstatně menší využití právě fyziky objektů a jejich pohybu pomocí tahů myši. Všude zmiňovaná strašidelnost, spočívající v laciném leknutí hráče, mě také minula. Příběh, ač se v něm jistý potenciál nacházel, nebyl dotažen a působí jen jako jistá výplň mezi průzkumem a hledáním zápalek a oleje.

Z mého pohledu velké zklamání, i když tvůrci si stěžovat na výsledné prodeje nebudou, a nutno dodat, že si je minimálně za Penumbru zaslouží. Napadá mě už jen srovnání s Blackstone Chronicles, který také staví na atmosféře strachu, ale provádí to za pomoci textu a pomalém, ale o to děsivějším rozuzlování hlavní zápletky.

Pro: pár momentů, grafika

Proti: krátké, stereotypní prostředí, příběh a gamedesing, absence budování strachu (jen lekací sekvence)

+9+16 / -7



Pozrime sa teda najprv na námet a príbeh. OK, príbeh dajme tomu že by mohol byť aj viac nervydrásajúci a námet nie je až taký megaoriginálny, ale postupné zisťovanie krutých faktov počas hrania ma neraz vytrhlo z reality. Zakončenie tromi spôsobmi je podľa mňa vcelku vhodný nápad. Je skvelé, že o osudu dvoch postáv, môžete rozhodnúť práve vy. Ja osobne som vybral trest pre oboch, aj pre Daniela aj pre Alexandra :). ( Priznávam sa ale že som si zahral všetky tri konce)..

Originálny a výborne zvládnutý fyzikálny engine je obrovským plusom čo už práve v Amnesii, alebo v ostatných počinoch, v Penumbre. Pocit že môžete hýbať takmer naozaj všetkým, všetko rozbiť, prenášať, vám dáva akýsi pocit voľnosti a zvyšuje tak hernosť hry hneď o niekoľko levelov. Prečítal som pár recenzií kde bolo písané veľké množstvo bugov. OK, ale ja som osobne narazil asi na jeden a to verte, že som sa tam pohyboval pomaly a prehľadával a skúšal všetko čo sa len dalo. Ten bug bolo len jedno miesto, kde keď vyjdete vás monštrum nemá šancu zabiť. Nie, nepoviem vám kde to je :).

Prejdime na grafickú stránku. Na začiatok by som rád poznamenal že ide o indie budgetovku. Veľa Ľudí grafiku kritizuje, no podľa mňa je veľmi obstojná a hra tieňa a svetla a tmy je ohromujúca. Predsa len som pri grafike pritváral oči, keďže autori nemali mnoho financií.

Teraz k najsilnejšej stránke hry. A to je atmosféra a STRACH. S prechádzaním hry som mal nemalé problémy. Všadeprítomný strach a občas aj nejakí tí nepriatelia vám niekedy pridajú schopnosť hrať hru asi tak maximálne polhodinu. Hra má akýsi psychologický podtón a preto vás často vytrhne z reality do mysle hlavného hrdinu. Je pravda že na konci už nie je veľa nepriateľov, ale aj tak je tam atmosféra a strach veľmi, veľmi silná. Hrám hru už druhý krát a aj tak niekedy zabudnem na niektoré skryté monštrum a dokáže ma to vydesiť aj teraz.

Celkovo sa mi hra veľmi páčila, Frictional Games mám rád. Aj keď sa priznám že Penumbru som hral až po Amnesii. Kúpil som Anthology verziu a neľutujem vôbec :). Ale to už zachádzam niekam inam, takže to je asi všetko.

Pro: Atmosféra, Fyzikálny engine, Zakončenie príbehu tromi možnosťami, pre mňa grafika, Strach.

Proti: Možno slabší príbeh, dabing, ale nie je až tak zlý.

+12+13 / -1

Tahle hra je pro mě pozoruhodné herní zjevení a to hned ze dvou důvodů.

Amnesia je po celou dobu taková, jaké jsem doufal, že bude i Call of Cthulhu - se kterým toho mimochodem má společného více a ještě o něm bude řeč - totiž prostá přímé akce (a jejího neúměrného hromadění se ke konci), kdy herní náplň tvoří hlavně procházení lokací, pročítání písemných záznamů ve snaze zjistit co nejvíce a překonávání rozličných překážek blokujících další postup (ne, že bych občas nekouknul do návodu - já mám tendence zakysávat u největších maličkostí). Nijak zvlášť si sice nepotrpím na herní fyziku a kvůli hádankám adventury také nehraji, ale co se musí autorům nechat, tak že prostředí funguje skvěle. Efekty nevolnosti na začátku hry mi sice působily, ehm... nevolnost, ale když přešly, hra se dobře rozhýbala. Zmínit tu musím hlavně manipulaci za pomoci gestikulace myší, což sice může působit jako pozlátko, ovšem to jen do té doby, dokud se neocitnete v naléhavé situaci, kdy se vám to trhané kroužení kolem ve snaze urychleně zdvihnout mříž krvavě nevyplatí... Samotní nepřátelé mi jinak občas přišli zbytečně početní a hlavně tedy předvídatelní, skoro až zdržující - to když bylo třeba se často někde krčit a čekat, až ten další zase přejde (žalář). Nicméně na druhou stranu - hra má své děsivé okamžiky a zejména pasáže, kdy se nepřítel jen tak nevzdálí či vás dokonce pronásleduje neznámými temnými chodbami, nepostrádají pořádně silný náboj. V Dark Corners of the Earth jsem se snad ani zpoloviny nebál tolik, jako místy tady.

A když už kopu do toho Cthulhu... druhá věc, co mě zaujala - příběh. Ztráta paměti je sice fakt dost ohraná, ale už zjištění, že to byl záměr bývalého já hlavní postavy, které nechalo tomu současnému i velmi prosté a srozumitelné instrukce - najdi Alexandra, barona hradu a zabij ho - skýtá určitý potenciál. Posléze se ještě přidá něco mytologie nepokrytě vykradené právě od HPL, hlavně se ale zhruba v poslední třetině začne děj lámat opravdu zajímavým směrem. Nepřátel už není zdaleka tolik, o to více však hra získává na působivosti při objevech dalších a dalších záznamů a za když už ne nejděsivější, tak přinejmenším za nejatmosféričtější pokládám právě lokace, kde sice o živáčka (nebo mrtváčka) skoro nezavadíte, místo toho vám však bude dělat společnost nejedno mučící zařízení...

Samotné zakončení sice mohlo být realizováno trochu lépe (tedy hlavně z vizuálního hlediska, abych byl konkrétní), ale jinak jsou rozdílné konce příjemně nedoslovné a nechávají dost prostoru pro vlastní interpretace - já sám měl docela obtíže se rozhodnout a i po dodatečném zhlédnutí dalších závěrů nejsem schopen jednoznačně určit, který mi vlastně sedí více. Jen stěží si dokážu vybavit, kdy jsem hrál naposledy hru, jejíž příběhovou linii bych mohl bez větších výhrad označit za inteligentní jako v případě Amnesie a to přestože má rozsahem blíže spíše k jedné z těch lepších Lovecraftových povídek. (Že někteří považují absenci vlastní fantazie za chybu autorů už je pouze problém dotyčných, vyprávění samotné svůj začátek, prostředek i to důležité na konci rozhodně má.)


Na závěr už jen doplním přání, abych si příště mohl zahrát něco v podobném duchu, jen s možnostmi pobytu v exteriérech a rozhovorů s dalšími charaktery - v kombinaci s kvalitními herním systémem a solidně napsaným příběhem by to totiž vážně mohlo stát za to.
+27+27 / 0

Wow! Tak takhle jsem se u hry ještě nebál. Popravdě, jednu jistou pasáž bych mohl klidně považovat za nejstrašidelnější věc, co jsem v životě kdy zažil.

Potloukat se sám po opuštěném hradě Brennenburg by ještě samo o sobě nebylo vůbec tak strašné, s takovým námětem si pohrává nejedna hra... film, kniha. Totéž platí o ztrátě paměti či groteskních monstrech, na která čas od času narazíte (nebo naopak doufáte, že nenarazíte). De facto se po hratelnostní stránce jedná o naprosto klasickou horrorovou first person adventuru, která se od ostatních liší snad jen osobitým využitím fyziky, k tomu se ale ještě dostanu.

Co dělá Amnesii tak zatreceně dobrou, je bezpochyby zpracování. Tma je opravdu neproniknutelná a vy si můžete buď posvítit lucernou (ve které ale rychle dochází olej) či zapálit tu a tam nějakou pochodeň nebo svíčku. Vzhledem k tomu, že nemáte vůbec žádnou možnost se bránit, nejste skoro nikde v bezpečí. Právě to je na tom celém nejšílenější. Kdyby Amnesia byla klasická střílečka, lekli byste se možná jednou, dvakrát, pak by vám otrnulo a vy byste si probíjeli cestu celkem bez obtíží. Ne však tady. Kráčíte si pomalu a opatrně temnou chodbou, dáváte si pozor na každý roh, když najednou před sebou uslyšíte chrapot umrlce, v šeru před vámi se cosi mihne. Hladina adrenalinu jde neuvěřitelně rychle nahoru a vy berete nohy na ramena, jen abyste se mohli schovat v nejbližší místnosti. Zabarikádovat dveře židlí a hned si zalézt do skříně (ano, opravdu). Napětí se stupňuje, když slyšíte jak monstrum buší na dveře a škvírou ve skříni pozoruje, kterak se dveře rozlétají a jakási nejasná postava se vztekle pohybuje po místnosti ve snaze vás najít.

Třebaže to nemusí znít tak hrozně, v praxi je to, alespoň pro mě, jeden z nejsilnějších herních zážitků. O to mocnější to bylo, když jsem notnou část hry své pronásledovatele ani pořádně neviděl, jen sem tam nějakou nejasnou siluetu, protože jít blíže jsem se skutečně neodvážil.

Samozřejmě, že hra nenabízí jen a pouze toto. Vedle toho je tu i plno logických úkolů (hádanek, chcete-li), které mají zpravidla velmi logické řešení a krom toho budete též objevovat svou zapomenutou minulost.

Kdybych se měl na hru podívat z technické stránky, tak můžu jen a jen chválit. Někdo by snad mohl říct, že grafika by mohla být lepší a tak, nicméně já jsem s ní naprosto spokojen, na vysoké detaily mi hra na mojí staré plečce jela naprosto plynule, při použití sluchátek je zvuková stránka více než perfektní a za celou dobu hraní jsem nenarazil na jediný bug. Délku hry si netroufám odhadnout, jelikož jsem ji hrál často v docela krátkých kouscích a delším časovém úseku, nicméně pocit, že by to bylo příliš krátké, jsem tedy rozhodně neměl.

Snad poslední věc, která stojí za zmínku je ještě ono využití fyziky. Nejen tedy, že je to potřeba k vyřešení některých úkolů, ale setkáte se s ní třeba i při otevírání dveří. Kliknutím je jakoby uchopíte a poté myší táhnete k sobě nebo od sebe, v závislosti na tom, kam s nimi chcete pohnout. Toto je pak dovedeno k dokonalosti, když vám na záda funí nějaká kreatura a vám nezbývá, než za sebou přibouchávat dveře, které v té vší panice ještě často taháte na opačnou stranu, než byste chtěli a měli.

Takže ve výsledku je to vskutku výborná horrorová adventura s dokonalou atmosférou, jež vás ale, co se příběhu a jeho podání týče, zase úplně do kolen nedostane, nemluvě o tom, že ke konci už to dosti ztrácí grády.

Pro: Atmosféra a STRACH, fyzika, logičnost, zvuk, grafika, bezbugovost, monstra, STRACH!

Proti: Ke konci už to není ono; dabing hlavního hrdiny; vcelku obyčejný námět a příběh

+18+19 / -1

Hodnotit hry, jako je Amnesia, je dost těžké. Mohl bych zde začít popisovat momenty, které mě opravdu vyděsili, mohl bych zde popisovat neuvěřitelnou atmosféru, kterou nebude snadné překonat. Můj názor na tuto hru je ten, že se jedná o nejlepší hororovou hru za posledních několik let. Doom 3, F.E.A.R...to všechno je proti tomuto dílu čajíček! Už první okamžiky v zapršené místnosti, kde se hlavní hrdina v úvodu ocitá, mají tu atmosféru, na kterou se tady rozplívám nejen já. Vezměme si příklad-třeba první dva díly Penumbry (od stejných tvůrců). Tam jste vždy začínali na nějakém menším místě, které byť vypadalo depresivně, nebylo nebezpečné. Ovšem zde se jede "natvrdo" hned od úvodu-trochu se porozhlédni v několika sálech, sesbírej co můžeš (moc k sebrání toho ve hře opravdu není) a padej do slizkých chodeb, kde mnohdy není vidět na krok. Zvuková stránka hry je rovněž naprosto famózní-depresiní hudba, která se kolem vás šíří, když si to vykračujete potemnělou chodbou, dunivé basy ve chvíli, kdy vám začne hrozit nějaké to nebezpečí...

Amnesia se hraje více než dobře-žádné zapeklité puzzly nečekejte, vše je přísně logické. Potěší rovněž možnost pustit si ke hraní komentář tvůrců, který je opravdu zajímavý. Ve Frictional Games horory prostě umí a doufejme, že pro nás brzy připravý Amnesii 2 (konec by tomu skoro napovídal-ale můžu se mílit).

Pro: ATMOSFÉRA, zvuky, hratelnost, grafické efekty, přísná logičnost

Proti: Pro mě nutnost instalace opravného patche-bez něj mi hra při snaze vyvolat inventář vždy spadla...

+13+13 / 0

Amnesia: The Dark Descent je nepochybně jedna z nejlepších hororových her za poslední dekádu, která ze strachu z neznáma a nevědomosti hráče těží úplné maximum, přičemž nikdy nesklouzne k samoúčelnosti. Adventura od nezávislého studia Frictional Games díky své nízkorozpočtovosti jenom násobí výsledný úspěch a nadšené ohlasy si určitě zaslouží.

Hráč je bez vysvětlovaček vhozen do kůže Daniela, v počátcích neznámého protagonisty, kterému nynější amnézie nedovoluje vzpomenout si, jak se vlastně vzal na tak ponurém místě. Hrad Brennenberg je už od první minuty prosáklý znepokojivou atmosférou, které tvůrci docílili neuvěřitelným množstvím temnoty a znepokojivých zvuků. Časem ale vyjde na povrch, že se tu nebudete hodiny potulovat jenom ve společností stínu a pochodní. Tato část hry, která zákonitě musí přijít, je protáhnutá do asi 2 hodin a je bez debat vynikající. S každým dalším větrem, co rozrazí dveře, s každým vrzajícím prknem, jsem byl víc a víc nucen naklánět se za roh a očekávat příchod něčeho děsivého. A když už na to přijde, ani potom vám hra nenaservíruje kamaráda, aby jste se s ním poprali, ale přirozenou cestou ve vás stupňuje strach. Jestli se ale někdo obává, aby hra neskončla jen u toho "tušení", nemusí se bát, bát se bude. Části hradu se jmény Storage a Prison jsou čistý teror a nebojím se to trochu vyspoilerovat, protože vás chci ušetřit těch nočních můr. To už přeháním, protože popravdě, řečím o nervydrásajícím děsi i mimo obrazovku nevěřte. Ale určitě palec nahoru za neexistenci zbraní ani jakékoliv obrany.

Přestože bude dost lidí tvrdit, jak strašně originální příběh je, no není. Je to tradiční horor se spoustou nedořešených děr, na které asi nezbyly záplaty. Když už jste ke konci bombardováni informacemi, sice jsem se cítil jako král, když jsem rozpletl všechny nitky, jejich logika ale pokulhává. V Amnézii obecně platí, že čím méně víte, tím víc si to užíváte. Zezačátku vypadá montrum jako v poznámce zmíněný "The Shadow", ke konci je ale jasné, že jsou to Alexandrovi služebníci. Jejich přítomnost tedy ztrácí tajemnost, ale i smysl, to si Alexandr nemohl držet od těla pár vězňů lidským spolupracovníky? Agrippa a Weyner jsou WTF postavy, co doplácí na nedostatek vypravěčského umu. Konec je morálně neujasněný, Alexandr byl koneckonců celou dobu vaším mentorem. Co je za portálem? A zase ten Weyner...

Musím vyzdvihnout zvukovou stránku hry, je absolutně ohromující, před nálepkou průměr utíká jen dabing Agrippy, kde se někdo strašně snaží napodobit německou angličtinu, ale moc se mu to nedaří. Grafika je pěkná, hudba padnoucí. Vůbec celý vývoj na mě působí příjemě sympatickým "domáckým" dojmem, fakt, že na Amnézii dělalo mnohonásobně méně lidí, než na některých v současnosti konkurenčních her, je obdivuhodný. Dost jsem se klonil k 80%, ale snížit tohle na úroveň některých Doomů, by byl hřích. Amnézie je v gameplayi i přes minimum prostředků uspokojivá jako máloco. Jeden chytře vyřešený puzzle totiž vydá za víc, než sto rozstřílených a rozšlapaných příšer. Osobní gratulace a bobříka odvahy tomu, kdo to dokáže hrát ve větších kusech, než půl hodiny. :)
+12+13 / -1

Předem upozorňuju, že z části je tenhle komentář strašně trapnej.

Žila byla jednou jedna princezna jménem Amnesia, a ta vám byla strašlivě deprimující. Na venek vcelku pěkná holčina, ale uvnitř prohnilá do morku kostí, s temnotou okupující každičkou její myšlenku, s vnitřními monstry, kteří vypadají smutně, přičemž jedinou jejich touhou je neprodleně všechno živé zahubit. I rozhodl se chrabrý princ Jarda princeznu prohlédnout...a už nikdy se na princezny nedíval stejně.

Co vám mám povídat...ještě teď se třesu. Tahle hra JE děsivá. Hodně. Pro hodně hráčů asi až moc. Je to mnohem strašidelnější, než Penumbra (pokud jste hráli). A to říká člověk, který doposud považoval Penumbru za nejstrašidelnější hru všech dob. Není se ale moc čemu divit. Ve Frictional neskutečně oplývají talentem a genialitou, a s takovou výhodou vskutku není problém vytvořit takovej masterpiece, jakým Amnesia bezesporu je.

První půlka hry je *relativně* poklidná, a slouží především k absolutnímu sžití s postavou a seznámení se s hradem, jehož útrobami se po celou dobu hraní bude hráč potulovat. Tím pochopitelně nechci říct, že by se toho při první půlce moc nedělo, naopak - hra vás vystraší během prvních 15ti minut a vězte, že v této hře má úroveň děsu vstoupající tendenci. Poměrně brzy začne rovněž hrozit smrtelné nebezpečí, a tuto situaci rychle pozná každý, kdo se alespoň obdařil demoverzí hry. Od samotného začátku hráč taky ustavičně naráží na různé střípky příběhu různých forem - ať už jsou to poznámky nebo úryvky z deníku hlavního hrdiny, které se válí všude kolem, nebo časté flashbacky, které jsou ale rozkouskované takovým způsobem, že spíš hráči ještě víc zamotávají hlavu.

S druhou půlkou ale začíná teprv ten správnej vodvaz. Doslova infarktová jízda. V mžiku, bez jediného varování, otevřete jedny naprosto obyčejné dveře, a z blízké černočerné tmy se najednou vynoří monstrum a šine si to vašim směrem. Člověka napadne utíkat, ovšem tato kreatura je poněkud rychlejší, než hráčova postava, tudíž únik je next to impossible. Jediným řešením je se neprodleně schovat. To je skorem vždycky ale až moc snadné, a nejen proto se celková obtížnost hry řadí mezi ty nižší. Potřebujete se dostat přes místnost s potulujícím se monstrem, ale pokaždé vás dostane? Neztrácejte hlavu! Stačí se nechat třikrát, čtyřikrát zabít, a tvůrci pak laskavě mostrum z místnosti vyhodí. Nedělám si prdel, to se tu fakt děje. Nicméně, ačkoliv to tedy nepochybně snižuje úroveň napětí, ta úroveň je pořád setsakramentsky vysoká, a krom toho se díky tomu člověk opravdu vyhne zákysům. Hádanky jsou všechny vesměs zcela logické, tudíž pokud nejste příliš blbí, ani z oné stránky by se zákysy neměly vyskytovat.

Jedinou opravdovou výtku mám k příběhu a především pak ke konci. Příběh jako takový je bohužel dost nezajímavý, a je to v podstatě takový převlečený namaskovaný klišé o šeredných rituálech a mučení. Ačkoliv se to všechno odkrývá pomaloučku polehoučku po kouskách, zhruba od čtvrtiny hry se vám začne rýsovat vcelku jasný obrys toho, jak to celý dopadne. A že se není na co těšit. Škoda. Co se konce týče, zřejmě jsou tu dva možné, a jak na potvoru mi bylo po zásluze uděleno toho horšího. Totiž, krátce před koncem se hráč seznámí s Agrippou (myslím, že tak se jmenoval), který vás požádá o záchranu. Jeho záchrana si žádá vcelku důkladný průzkum hodně rozsáhlých lokací. Mě se do toho moc nechtělo, ale stejně jsem si řekl, že budu hodnej, a tak jsem pilně prohledával každej kout a dohromady jsem toho našel relativně dost. Jenomže to všechno přišlo vniveč, páč se mi během průzkumu nepovedlo najít ještě jeden předmět. To mě neskutečně nasralo, a tak jsem se na Agrippu vysral a šel dál bez něj. Na úplném konci pak máme několik klád, na které by se očividně dalo něco použít, ale to něco jsem bohužel u sebe neměl, nejspíš kvůli tomu, že jsem se vyprd na Agrippu. Rozhodně se tedy vyplatí i ten zatracenej poslední předmět najít, páč konec bez Agrippy stojí za fakt hodně velký...

Taky je ta hra docela dost krátká. Plus mínus 6 hodin a čus. U adventur zpravidla čekám aspoň 15 hodin hracího času, ale bohužel. Jediný štěstí, že je tu onen komentář tvůrců, který rozhodně musíte slyšet (pokud jste měli sebemenší pochybnosti o jejich genialitě a talentu, ty komentáře vám to natřou). Pokud byste ale hru hráli s komentářema už na poprvé, tak nevím nevím. No, těch peněz litovat nebudete každopádně.

Pakliže nepovažujete Left 4 Dead za vrcholné horrorové dílo a nepožadujete ke každé obludě v místnosti minimálně jeden kvér, kterým obludě ustřelit palici, Amnesia rozhodně stojí za zkoušku. Pakliže milujete adventury, milujete horror, a shodou okolností jste i fanouškem Penumbry, pak je Amnesia fucking must.

Pro: sound design, je to děsivý jak hovado, na indie budgetovku moc pěkná grafika, absolutní logičnost veškerých hádanek, absolutní absence bugů a podobných vylomenin, téměř perfektně vypilovaný engine, výjimečná propracovanost

Proti: snižování obtížnosti v případě častého umírání (to si kildně hoďte do plus, pokud se vám to zamlouvá), příběh, všechny tři konce, krátkost, voice acting (i když, na indie budgetovku není zas tak zlej)

+14+16 / -2