Samozřejmě, že jsem monstra Vetřelce a Predátora v té době žral. Takže když jsem pak měl možnost si za ně i zahrát, neváhal jsem a od kamaráda si hru nechal, ehm, neoficiálně sehnat. Tato verze ale při načtení druhého levelu za libovolnou postavu spadla. Když jsem to tedy teď po dlouhých letech hrál znovu, všechny první úrovně jsem znal zpaměti, ty další vůbec.
Mariňák by měl teoreticky postupovat pomaleji a obezřetněji, aby neskončil jako rozsekaný flek na podlaze, ale opak je pravdou. Neustálý respawn vetřelců v kombinaci s adrenalinovou hudbou mě naspeedovaly tak, že jsem všechny úrovně v podstatě probíhal a neměl tak třeba vůbec čas zastavit se a kochat se významnými lokacemi z filmů. Kdo by se proboha zastavoval, když mu za zády co chvíli syčí dva Vetřelci, kteří už si na něj brousí vysunovací čelisti?
Sama hra pak toto reflektuje při závěrečném vyhodnocení průchodu dané úrovně, kdy jedním z měřených prvků je i vaše průměrná rychlost. To bych u FPS zrovna nečekal. A navíc svým zběsile rychlým průchodem jsem často minul novou zbraň, pokud jsem o ni vyloženě nezakopl.
Nic naplat, akce za mariňáka je sice hektická, ale na druhou stranu bezvadně atmosférická. I díky té zmíněné hudbě, takže mně i dnes dokázala docela pocuchat nervy. Trochu blbě pak působí to, že mi přes obrazovku zadává úkoly můj nadřízený, který mi často podrobně vysvětluje situaci a co mám udělat – jenže já mám většinou plné ruce práce s tím, abych vůbec zůstal naživu, takže jeho slova vůbec nevnímám (ale aspoň že jde poslední psanou zprávu zpětně vyvolat pomocí F1).
Taky působí docela divně, že je celá kolonie v háji, líhnou a útočí se Vetřelci, všude křičí alarmy a na začátku můj mariňák… spí jako špalek, takže zůstane na své ubikaci úplně sám a opuštěný.
Za Predátora byla hra docela o pohodě, dokud tedy na scénu nepřišli ve třetí úrovni Vetřelci, ale i s těmi si náš rastafarián dokázal (víceméně) poradit. Je fajn vidět, jak je Predátor mnohem vyšší než lidé a na druhou stranu taky méně obratný než Vetřelec, takže ti mě při souboji zblízka často dokázali nepěkně pocuchat. Každopádně Predátor by nebyl Predátorem bez svých technologických vymožeností. Jejich převedení do herní podoby se povedlo opravdu znamenitě – různé druhy vidění, neviditelnost, vrhací disk, ramenní kanon… opravdu jsem měl pocit, že jsem TEN působivý badass, který si to na férovku rozdá i s Vetřelčí královnou či různými vetřelčími kyborgy. Bez těch bych se ve hře asi obešel.
No a Vetřelec je pěkně rychlý zmetek se schopností lézt po stěnách a po stropech, děsivé nepochopitelné a dokonalé monstrum a paradoxně mě hra za něj bavila nejméně. Mimo jiné i proto, že logicky bojuje pouze na blízko a že jsem s ním často velmi dlouze bloudil a hledal, kam to mám jít a co udělat.
Ještě tedy štěstí, že jsem hrál Classic verzi, ve které se dá ukládat (počet možných uložení závisí na zvolené obtížnosti). Nevím nevím, jestli by mě i dnes bavilo po každé smrti rozehrávat úroveň znovu. Počkat, vím to naprosto přesně, nebavilo.
Zároveň je to ale jedna z mála her, kde můžete ovládat nějaké „monstrum“. Takových her, pokud vím, zrovna moc není. Napadá mě jen I of the Dragon, Carrion, Maneater, Outpost 13, Giants: Citizen Kabuto…
Herní výva 2025 - Crash (SC)
John Mirra
H34D
Bosper
Han22
DEU
Všivák
vodkasesemtexem
Honzek
TRIAn29
Kosi..
Tolister
Psyx
TichyAgent
Smoky
Caelos
TehGoat
Malignus
xxxfucker
Heretic
ještěr
Hammer
Pro: ATMOSFÉRA !!!, hra za mariňáka umí nahnat strach, přenesení legendárních monster do PC podoby + lze za ně hrát
Proti: Trochu hektické, občas moc obtížné (možná jsem jen lama), v původní verzi se nedalo ukládat, občasná dezorientace (zejména s Vetřelcem)