Pro pohodlnější navigaci i přístup k pokročilým funkcím Databáze-her.cz doporučujeme povolit si ve svém prohlížeči JavaScript.

Komentáře

  • PC 90
Vypovídajících komentářů k nejnovějšímu Alienovi je tady celá řada. S názory typu: ‚nejlepší hra s Vetřelcem‘ se můžu jedině ztotožnit. Tohle je vážně úplně jiné než všichni ti Vetřelci a Predátoři, Koloniální mariňáci a kdoví, co ještě. Ve všech dosavadních hrách představoval Vetřelec pouze další zářez na pažbě. Zde představuje vražednou bestii, která jasně ukáže, kdo je na vrcholku potravního řetězce.

Vezmu to hezky popořadě…

Začalo to koupí hry (nesmějte se, to není obvyklý začátek), instalací, zjištěním, že navzdory splněným minimálním požadavkům to moje grafika nevydýchá a izolováním Isolace do šuplíku, odhadově na pár let. Co Vetřelec nechtěl, grafika se po půl roce vydala do věčných lovišť a nastal čas na trochu kvalitnější matroš. A tak bylo zaděláno na řádku víkendových probdělých nocí a hromádku potu, se kterou jsem od PC vždy odcházel.

Hlavní protagonistka je dcerka Ellen Ripleyové – Amanda. Ono, když se řekne sci-fi hrdina, dlouho budu přemýšlet, než mě někdo napadne. Když se řekne sci-fi hrdinka, je jasno hned. Myslím, že to není jen zásluha Vetřelce, že se stala Ripleyová takovým pojmem. Byla to i jedna z prvních hlavních ženských hrdinek, navíc kolem sebe neměla chlapa, co by ji vedl za ručičku, chránil ji a na závěr se s ní vyspal. Jsem opravdu rád, že Isolace sáhla po ženské hrdince a též je moc dobře, že se Amanda slušně pomamila. Vetřelec bez Ripleyové nebo někomu jí podobné, není pravý Vetřelec.

Hra začala a já se mohl projít po lehce přepracovaném Nostromu s názvem Torrens. První film jsem viděl krátce před hrou, takže ta atmosféra by se díky vzpomínkám, detailnímu provedení a filmové muzice dala nakrájet na nudličky a podávat s lahví červeného… no, já si vystačil s hrnkem kafe. Obrovským plusem je celkové pojetí, které věrně odpovídá představám Ridleyho Scotta o budoucnosti a naprosto přesně zapadá do Vetřelčího univerza. Žádná utramoderna, kterou si v daleké budoucnosti představujeme dnes, ale hranaté čudlíky, blikající světélka, CRT monitory a zdlouhavé načítání prográmků.

Amanda skončila odříznutá na stanici Sevastapol. Představily se herní mechanismy jako třeba sběr a výroba udělátek. Poctivě jsem prošmejdil každý kout, naplnil si kapsy předměty a s napětím vyhlížel Vetřelce. Víte, že se ukáže, očekáváte ho za každými dveřmi, za každým rohem a ono nic. Místo něj se objevili lidští nepřátelé, což mě překvapilo. Tím spíše, že nápřah a úder francouzákem předznamenával násilí schopnou hrdinku. Zprvu jsem nečekal, že nepřáteli budou i lidé, později androidi, že stanice bude žít, nebo spíše pozvolna umírat, ale stále bude dýchat a to nejen skrze partu hlavních postav a Vetřelce. Nedlouho na to přeci jen nastal první kontakt s lovcem. Infarktový moment, kdy s napětím očekáváte, kdy ten pitomý tranzit konečně přijede, je úžasný. Chtělo to pauzu, setření si potu z čela a další kávičku.

Záhy jsem s kámošem francouzákem stál proti hloučku pomatenců s revolvery. Jako vesmírný Rambo, nebo spíše Rambolina jsem potají vyřídil všechny a zjistil, že nemohu sebrat jejich zbraň ale náboje ano. Nemyslím, že by hráče mělo napadnout slovo bug, přestože tam žádný není. Tohle tvůrci jaksi nevychytali.

Ale vbrzku jsem revolver přeci jen našel a došlo k dalšímu kontaktu s Vetřelcem. Ten má ale dlouhý ocas! Hra rázem splnila, co slibovala, protože od této chvíle vše nabralo obrátky. Začalo studium Vetřelce. Říkal jsem si – mám za sebou Penumbru, Amnesii, Slendera, Outlast… je to jednoduché – zalezu do ventilační šachty, uteču mu, najdu bezpečnou zónu… Nejsem zase takový expert co se počtu projitých her týče, obzvláště ne těch novějších, ale nikdy jsem neviděl tak propracované chování nepřítele. Nemám na mysli vyloženě AI, nakonec o tom, co je AI a není AI se dá vézt diskuze. Myslím to obecně – zkrátka tenhle týpek je ta nejpromakanější a nejnebezpečnější nepřátelská entita ze všech her, které mám za sebou. Kolikrát mě překvapil například tím, že za mnou vlezl do šachty, tím, že se schovával nade mnou ve ventilačním otvoru anebo tím, že zaslechl, jak si ve skříňce hraju s… detektorem pohybu. Opravdu jsem nabyl jakéhosi dojmu, že studujeme jeden druhého. Bohužel Vetřelec nehrál fér. Tvůrci ho posouvali společně se mnou tak, aby mi neustále dýchal na záda. Je to trochu škoda, protože Vetřelce bylo všude plno a nějaký ten oddychový čas by jistě přišel vhod. Při procházení kliniky už to bylo dosti otravné a s představou toho, že se Vetřelce do konce hry nezbavím, se mi Isolace začínala přejídat.

Hra je plná terminálů s textovými soubory, sběratelských kartiček a jakýchsi miniher. Se všemi těmito věcmi se manipuluje v reálném čase a tak zatímco si pročítám maily, dýchá mi na krk Slinta. Ano, takhle jsem si Vetřelce pojmenoval, nakonec se mnou byl tak často, že si nějaké slušivé jméno zasloužil. Zmínil jsem minihry… ty jsou primitivní, ostatně vybrat správný symbol nebo nastavit stejná čísla zvládne i dítě. Ovšem to neustálé riziko přítomnosti Slinty mě nutilo plnit tyhle legrácky tak rychle, jak jen to šlo a co se nestalo – v hrátkách pro malé děti, jsem ve zbrklosti házel jednu chybu za druhou. Je třeba říct, že ukládání hry je možné jen na vyznačených telefonních terminálech aneb Volejte Vetřelci. Tohle zvyšuje napětí a nutí vás si počínat velmi opatrně, případně po každém dílčím úspěchu zahájit návrat k terminálu.

Když už hrátky se Slintou začínaly opravdu těžce otravovat, hru ozvláštnila mise za jinou postavu, jakýsi flashback na (ne)známé planetě. Opravdu zajímavé zpestření, které umožnilo si vydechnout.

Pak se ale Slinta vrátil a tuším, že to byla mise 10, ano určitě desítka, neboť tahle veledlouhá mise přinesla hned dvě velká překvapení. Za prvé plamenomet! Na flambovač se háže dost špíny, že prý dělá hru snadnou, že se vytratí napětí a pocit bezmoci… Svým způsobem na tom něco pravdy bude, ovšem je třeba si uvědomit tři věci
- Munice do plamenometu mizí zatraceně rychle
- Zpočátku hráč netuší, kolik je třeba, aby byl Vetřelec dostatečně osmahnutý a tak se může stát to, co mě – čili, že hráč vypotřebuje při prvním použití plamenometu půlku zásobníku, aby následně zjišťoval, že dle kuchařky se doporučuje Vetřelce jen zlehka osmahnout.
- Osmahnutý Vetřelec se vrací a to celkem rychle, takže pohrdat skříňkami a pyšně běhat po mapě moc dlouho nepůjde
To ale nemění nic na tom, že s plamenometem je všechno snazší. Scéna útěku před Vetřelcem už nemusí nutně předcházet tlačítku Load. A nevím, jak vy, ale já byl po minulých kontaktech s Vetřelcem zatraceně rád, že mám něco, čeho se bojí. Už bylo dost utíkání, pocitu bezmoci a zadržování dechu ve skříňkách. Amanda vystrčila rozžhavená drápky a jasně řekla Slintovi, že hra na kočku a myš skončila. Nemyslím si, že je nutné, aby byla hra neustále těžší a těžší. Především nesmí nudit a nesmí frustrovat a tyhle dvě věci plamenomet vyřešil.

Druhý styčný bod desáté mise bylo rozloučení se se Slintou. Cestovka Rip a spol. zajistila Slintovi poznávací zájezd do plynného obra. Kdybych cestou nemíjel dveře s poznámečkou – ‚potřebuješ iontový hořák‘, vyhlížel bych závěrečné titulky. Jenže poté, co Amanda udělala Slintovi pá pá, hra přešla do druhé etapy. Jo, klidně celých deset misí, tedy více než polovinu hry, označím za teprve první etapu, neboť hra doznala radikální proměny.

Až doposavad každá mise přinášela nová prostředí. Nyní započal z velké části návrat do starých známých míst + odemykání zavřených oblastí. Místo Slinty se do popředí dostali androidi a hra už nevyžadovala běh od skříňky ke skříňce. Už jsem se nebavil studováním Slinty, ale řešil jsem, kterak poslat šíleného androida do křemíkového nebe. Zastřelit brokovnicí? Fláknout zezadu do hlavy a potom zastřelit revolverem? Použít nedocenitelné EMPčko a tancující androidy rozsekat pomocí Kung-fu - styl francouzáku? Možností bylo dost a hra plynule přešla v dobrovolnou stealth střílečku. Konečně jsem měl možnost reálně vyzkoušet všechny ty bombičky a udělátka (byť opravdu užitečné jsou jen EMP, trubicová bomba a za dob Slinty ještě vábnička). Nemůžu říct, že by mě Slinta nějak chyběl, ba naopak, protože jsem mohl navštívit všechny ty oblasti, kterými jsem poděšeně pobíhal a konečně je zevrubně prozkoumat. Ta volnost a pocit toho, že androidi sice jsou nebezpeční, ale ne vyloženě smrtící, byla fajn!

Druhá etapa zabrala čtyři mise a končila něčím, co musel očekávat každý, kdo alespoň jednou viděl filmy. Měl jsem pocit, že už jsem si zvykl, že se nemůžu dostat do situace, ze které bych byl s nervy na dranc. Vetřelčí hnízdo, aneb Slintovi sirotci se však postarali o další infarktový úsek.

Započala třetí etapa hry a věci se vrátily do starých kolejí. Slinťátka na každém rohu a do toho tucty Facehuggerů. Zároveň jsem se mohl pyšnit kompletní výbavou a tak mě čekala ne zrovna zábavná část – zevrubný průchod celou stanicí a otevírání zamčených dveří. Říkám ne zrovna zábavná, ale jak se to vezme. Nebýt neustále naháněn Slinťátky, bylo by to v pohodě, jenže takhle jsem jen s obavami sledoval, jak se mi vyprazdňuje nádrž flambovače a to vše jen kvůli snaze najít všechny sběratelské předměty.

Vzdal jsem to, když byl flambovač na polovině nádrže a zatraceně dobře jsem udělal. Závěr totiž nepřinese jen pohodové mise, v nichž se uzavře příběh hlavních postav, ale především řádku hektických situací typu – já a Slinta junior hrajeme schovku v jediné místnosti. Útěk ze stanice si holt člověk musí zasloužit. Bohužel závěr se nevyhnul typickému Vetřeleckému klišé, které mi ale nikdy nesedlo. Nevadí mi, že příběh skončil vyvražděním všech krom hlavní hrdinky, nevadí mi, že vyvrcholením Amandina snažení o nalezení matky byla jedna pitomá páska, ale co mi opravdu vadí je fakt, že konec zůstal tradičně otevřený.

No… už je to nějak dlouhé i na mě. Co říci závěrem? Radši něco krátkého... Filmová zpracování her končí tradičně katastrofou. Herní zpracování filmů většinou taktéž, nicméně Isolace je obrovská výjimka, která dokazuje, že když je dobrý materiál, je snaha, jsou finance a láska k dílu, je možné stvořit hru, které si nezadá ani s filmovou legendou. Isolation není jen splněným snem fanoušků Vetřelce, je to také vzkaz. Je to vzkaz, v němž stojí: ‚Takhle se dělá hra na motivy filmu.‘

Pro: Atmosféra, věrohodné zpracování dle filmu, chování Vetřelce, Amanda, volnost pohybu, zvuky + hudba

Proti: Mizerná AI lidí, slabší závěr, zbraně po lidech nejdou sebrat (ale to je jen drobnost)

+17
  • PC 85
Z alieního univerza mi scházelo projít ještě tento titul, nejnovější aliení přírůstek - Isolation. Hlavní změnou oproti zaběhlým standardům série (myslím AVP) je nemožnost vetřelce zabít. Ano, opět je to částečně jakejsi převlečenej OUTLAST, lze pouze stealth způsobem pronikat prostorem, nejlépe bez zpozorování nepřítelem.

Hra se odehrává na vesmírné stanici Sevastopol. Audiovizuálně musím tento kovovej kolos pochválit. Je zde jasná snaha využít co nejvíc materiálu z předplacené předlohy (první film Alien) a tak nejenže uslyšíme nesmrtelný zlověstný témata od Jerryho Goldsmithse, ale i základna se tuze podobá interiérům legendární lodi Nostromo. Speciálně se povedly (ve filmu a zde jsou použity taky) zvuky výstražnejch sirén a poplachů.

Hlavní aktérka (Ripleyové dcera) se tak, obdobně jako její legendární matka, musí utkat s vetřelčím svinstvem a jak to někdy bejvá, i v tomhle případě jablko vskutku nepadlo daleko od stromu.

Gameplay se, jak už uvádím i výše, odvíjí od stealth taktiky, kde je třeba unikat před lidskými protivníky, robotickým osazenstvem stanice a samozřejmě před slizkým zástupcem z rodiny xenomorphů. Zatímco první jmenované lze skolit, černou svini se mi povedlo maximálně zahnat a ne na dlouho. Na můj vkus bylo nepřátel příliš. Minimálně lidi mohli držet spolu a ne v podstatě válčit mezi sebou bez většího důvodu.

Vůbec je divný, že přestože se na základně nachází nespočet velkorážních revolverů, brokovnic, plamenomety a další zbraně, lidi místo nějaké společné organizace a spolupráce raději operují v nesmyslných skupinkách 3-5 ozbrojenců, kteří tak nějak na vlastní pěst chrání nějakej nezajímavej prostor jakožto svý útočiště. Lidé se mezi sebou hojně zabíjejí, ale sejmout aliena nikdo není schopen, přestože víme dobře, co udělá aliení hlava, pokud se rozstřelí (Hicksovou) brokovnicí.

Pozitivní prvky:
Základna se povedla a byla radost objevovat její útroby.
Tempo hry (autorun OFF)
Minimální HUD
Příbeh, příjemnej aliení standard.
Ozvučení!

Negativa:
Xenomorph je nesmírně hlučnej, dost slepej a chová se jaksi nerealisticky, příliš random.
Lekačky + naskritptované okamžiky mě moc nevzaly.
Hackování je provedeno nezábavnou minihrou.
Větrací šachty se nikdy nevětví a nikdy v ní není vetřelec - Tady se karta obrací, ve větracích šatchách žije nyní Amanda. Vetřelec používá striktně svoje vlastní aliení šachty, aby se s hrdinkou hezky vyhnuli.
Pokus/pokus - jen tak podle mě lze projít jisté pasáže (typicky dlouhá chodba). Prostě je na hře, jestli vám respawne tu svini přímo za záda. Bez možnosti se skrýt. Možná tím hra dostává zvláštní nádech nejistoty, ale na druhou stranu, rád mám možnost udělat to "dobře" a nespoléhat na štěstí. Takhle člověk drží šipku kupředu a říká si vyjde to teď? Ne. Tak to zkusím znovu a stejně - a šup, jde to jako po másle, taktika nezměněna.

Specialita:
V jednom okažiku hry (pod mozkem APPOLO) jsem opravdu zažíval jakousi příjemnou trýzeň, vzpomněl jsem si na památný okamžiky hry AVP2, kde se odehrála situace podobná, jen trochu v jiném tempu. ÚNIK Z HNÍZDA. Best okamžik hry, díky za něj!

Summary:
Zajímavej přírůstek do rodiny. Konečně opět důstojná hra z alieního univerza. Sice nejlepší díl série AVP2 subjektivně stále nepřekonán, rozhodně těch několika večerů nelituju. Povedlo se to.

Amando, máma by na tebe byla pyšná!

85%

Pro: Aliení univerzum, Sevastopol, tempo hry, detaily, předloha, hororová tíseň.

Proti: Některé nelogické prvky (šachty), malá účinnost zbraní, divné chování xenomorpha.

+17
  • PC --
Dohráno...Hned na začátku napíšu, že recenzuji aktuální verzi hry, dva dny po té, co jsem dohrál a natočil coby lets play. Co bych hned na začátku vyzvedl, je perfektní vizuál navozující přesně atmosféru 80.kového scifi...Ten vás pošle přesně do filmových reálií ve skvělé grafice. Dalším atributem je naprosto perfektní soundtrack a celkové zvukové zpracování, za něž by se nestyděli ani chlapci a děvčata z Frictional games... Co mě velmi potěšilo, byla sympatická hlavní hrdinka, která mi umožnila celou eskapádu prožít s ní a stala za těch cca 30 hodin moji nejoblíbenější herní postavou vůbec. (Hodně jsme bloudili a chcípali)
Co musím dále vyzdvihnout je opravdu skvělý dabing všech postav...
Po pomalejším komorním rozjezdu, kdy se seznamujete jak to na stanici chodí, nastane nervydrasající peklo v podobě ultimátní nekompromisní bestie, ´před níž je jedinou obranou to, že vás nenajde....Ale ona si vás najde...budete umírat, hodně, opravdu hodně.... Někdy je to trochu frustrující, ale tvůrcům se podařilo vytvořit tzv Stockholmský syndrom zcela dokonale... Ono vás to umírání sere, ale přeci jen máte svým způsobem tu černou svini rádi a obdivujete její dokonalost a jinakost.... Gameplay se diametrálně mění z totálního ultrastealth na trošku akčnější poté, co dostanete do ruky celkem zajímavý zbraňový arzenál, včetně legendárního plamenometu... ten vám na chvilku dá pocit jistoty.... na chvilku, než zjistíte, že paliva je málo a čím víc ho používáte, tím menší respekt z něj má kosmický vládce Sevastopolu... Ano, Alien se učí dle vaší taktiky a čím víc ho budete dráždit ohněm, tím bude agresivnější a rychlejší v tom využít chvíle nepozornosti, aby vás zprovodil ze světa..
Kdybych teď svoje psaní ukončil dal bych směle 95% ....Bohužel na obou mých počítačích (Oboje win 7) se hra chovala podivně. Ovládání se zasekávalo, někdy se Amanda nemohla hýbat, někdy se sama rozběhla, sama vylezla ze skříňky. Občas nešla zapnout kruhová nabídka a musel jsem hru restartovat. Co ale byl kámen úrazu je celková nestabilita a pády a záseky hry cca 3x až 5x do hodiny.... To je věc, která dokáže jinak naprosto perfektní atmosféru během sekundy změnit v totální nasranost.... Jednou dvakrát za celou hru, beru...Ale takhle se z toho stal spíše boj o to, udržet hru v chodu a modlení, aby to opět nezbuchlo... Prvotní verze, která měla jen tři obtížnosti běhala naprosto v pohodě, a ani jeden z letsplayerů si neztěžoval... Současná verze je prostě z nějakého důvodu po updatu téměř nehratelná.... a srazí moje hodnocení k 50%.... Doufám, že seženu původní verzi a budu moci svoje hodnocení změnit, ale už to nebude mít ten wow efekt, protože vím co mě čeká.... Je strašná škoda, že blbý nepovedený update dokáže zničit takové dílo.... Pokud by vše fungovalo, byla by to zcela jistě nejlepší věc na pc, ktera z vetřelcova universa přišla...

Pro: Atmosféra, zvuk, grafika, filmové reálie, hrdinka, kterou nejde nemít rád. Hodně dobre AI

Proti: Neustálé chyby se zasekávajícím se ovládáním, neragujiící nebo naopak samovolně se pohybující postava, časté pády a záseky hry....

+16 +17 −1
  • PC 90
Horrory/strašidelné filmy i videohry moc nevyhledávám, protože jsem neuvěřitelný strašpytel, ale poslední dobou, aspoň co se týče videoher snažím přežít, zvyknout si na to, hraním těchto her, protože ty hry vypadají pro mě dost zajímavě, zvlášť když do toho přidáme sci-fi prvek. Film jsem viděl několikrát a až v poslední době jsem se v podstatě přestal bát. A A:I způsobil to, že jsem si film pustil znovu, ale netušil jsem, že se u ní budu zase bát jako poprvé, a mám trošku problém to dokoukat, protože atmosféra hry pro mě byla tak strašidelná, že jsem myslel, že to nedohraju a vyloženě jsem se musel do hraní tak trošku nutit a to jsem hrál na střední obtížnosti.

A když jsem měl od samotného vetřelce ve hře chvíli klid, tak mi zase hrůzu naháněli vraždící androidi. Celá ta hrůza se o něco snížila po tom, co jsem do ruky dostal plamenomet, ale ani s ním jsem se necítil dostatečně bezpečně, což mi vetřelec párkrát potvrdil. Každý krok, běh, vydání nechtěného zvuku může znamenat to, že skončíte jeho obětí.

Ono je to v podstatě pokračování prvního filmu, jen tentokrát s dcerou Rippleové Amandou, která dostane možnost zjistit, co se stalo s její matkou na základě záznamu, který se objevil na vesmírné stanici Sevastopol, kam se vydá a od první chvíle bojuje o svůj život. Atmosféra je prostě vynikající a spousta věcí, co se objevila ve filmu se objevila i tady. Škoda, že když se tady podařilo film převést do hry, se nedaří jiným hrám pak převést svou atmosféru příběh do her.
+15
  • PC 80
Hrajete jako mladá, krásná a navíc technicky nadaná Amanda Ripleyová, kterou pátrání po stopách její zmizelé maminky zavede až na neprosperující vesmírnou stanici, kterou pobíhá neznámé krvelačné monstrum. Vetřelec film i hra staví na jednoduché premise izolování hlavní hrdinky na vesmírné lodi spolu s velmi nepřátelsky naladěným mimozemským tvorem, takže dokonale navozuje stresující prostředí místa, z kterého není úniku.

Ve hře vám navíc hrozí i reálné riziko smrti vaší postavy vlastním přičiněním, takže ty momenty, kdy se na poslední chvíli zabuchujete do skříňky (co takhle s těmi dveřmi tak netřískat?), ani nedutáte pod stolem, rychle se snažíte překonfigurovat otevírání dveří nebo zoufale vyhlížíte žlutou skříňku pro uložení pozice, ať to proboha nemusíte absolvovat znovu, jsou velmi, velmi napjaté. Samozřejmě, že časem si zvyknete a dojde vám, že vetřelec dupe úplně stejně agresivně jako váš soused odshora, a také, že si vůči němu můžete dovolit mnohem víc, než by se zpočátku zdálo – třeba plížit se těsně za jeho ocáskem, nebo mu vběhnout přímo do náruče a fouknout na něj z plamenometu (hrát na nula smrtí se tu stejně nedá, alespoň jeden útok vetřelčího miminka vás prostě musí dostat).

Nicméně i přes to podcenění původně nepředstavitelně nebezpečného nepřítele vás hra zásobuje novými a novými misemi, je slušně dlouhá a udržuje si poměrně vysokou náročnost. Výbušniny mě používat nebaví, takže ty mi pořád zbývaly, ale ostatních zásob jsem měla vždycky jen tak tak. Pokud se pomýleně připletete do cesty zdánlivě neumlátitelným androidům, tak vám taky ze začátku dají dost zabrat. Zdevastovaná stanice Sevastopol se svým anachronistickým vybavením z 80. let skládá hold filmové předloze, navíc si na chvilku zahrajete i na kosmonauta a prohlédnete si vesmír, takže vás pak jen zamrzí, že Amanda přes všechnu svou fyzickou zdatnost není schopná vylézt na 30 cm vysoký rantlík a musí to celé obíhat až ke schůdkům nebo že před sebou jasně na zemi vidí revolver, ale může do něj jen kopnout, protože vzít si ho může až později. Příběh a ostatní postavy jsou celkem nudné a nevýrazné, osobně považuji za velké zklamání, že se nikomu nic nevyklubalo z břicha (snad v příštím díle), ale jako sci-fi horror survival je hra na jedničku.

Pro: atmosféra, délka, náročnost, systém ukládání

Proti: drobné otravnosti

+13
  • PC 60
Kvitujem snahu priniesť retro vzhľad a atmosféru 40 rokov starej filmovej série, ktorá však s odstupom času nezostárla zrovna najlepšie. Zelené funkcionalistické displeje pôsobili mierne úsmevne už v 90tich rokoch, keď som film videl prvý krát. Neviem, či to bol úmysel, ale UI a menu sú otrasné približne rovnako ako vypadajú vo filme. Vernosť originálu sa nezaprie ani v nelogických chodbách a dizajne miestností. Výčitky na UI bokom, čo je dôležitejšie je samozrejme atmosféra a hrateľnosť. Ak sa dá niečo pochváliť Scottovi RIdleymu, tak je to minimalistická úzkostlivá atmosféra, ktorá je v tejto hre dokonale prevtelená. Neviem však čím to je, ale skôr než strach pri hraní dominovala nervozita. Je to naozaj jedna z mála hier, pri ktorej som mal chuť rozbiť monitor a strach s tým nemal nič spoločné. Ak trpíte na GAD, doporučujem pri hraní zdvojnásobiť dávky Prozacu.
+13 +16 −3
  • PC 70
Bezesporu velmi působivá a graficky velmi pečlivá záležitost, stejně tak ale i velmi repetetivní a únavná chodička s neustále stejným mechanizmem hraní propojeným prakticky nulovým příběhem: 3/4 hry jdete někam, nahodíte páčkou generátor/vezmete předmět/nahackujete něco, a jdete tou samou cestou zpátky. To je vše. "Příběh" je úplně jedno - není v něm prakticky nic zajímavého, jen se v něm vystřidá spoustu libovolně zaměnitelných postav, aby tomuto minimalistickému mechanizmu dali špetku motivace ("teď musíš tam" blabla a "teď zase zpátky" blabla). Ale bál jsem se jak sviňa! ;)

Alien nejlépe reagoval na hluk (včetně motion trackeru), o něco hůř na vizuální kontakt a na lidský zápach vůbec (jinak by mě v těch prázdných místnostech vždycky objevil ;)) U facehuggera zase překvapilo, že po rozmáznutí heverem po něm zůstal jen krvavý (!!!) flek.

A pak ty zcela zbytečné WTF momenty, kdy si nemůžu od zabitejch lidí vzít bouchačku nebo mají u sebe jen jeden náboj...

V globále dobrá hra, která trochu klame tělem a z "nejhrozivějšího monstra ve vesmíru" dělá trochu blbce :)
+12
  • PC 100
Sedím nad klávesnicí, čumím na blikající kurzor a vůbec nevím kde a jak začít.. Začnu popořádku.

Vetřelecké filmové universum miluju, takže tato hra byla naprostou povinností. A nakonec se ukázalo, že doslova i splněným snem. Od první vteřiny až do té poslední včetně titulků a úžasné hudby k tomu.

Příběh:
Velmi vydařený a jsem rád, že si Alien: Isolation našel svou vlastní cestu vyprávění a děje. O původní scénář filmu Vetřelec se jen opírá a funguje to dokonale uvěřitelně. Zasazení Amandy, co by dcery Ripleyové, byl podle mě naprosto výborný tah. Ženský charakter tak vzdává hold původnímu filmu. Příběh nás zavedl do stanice Sevastopol, kterou je radost prozkoumávat. Od prvního probuzení z kryospánku až po závěrečné titulky mě příběh velmi bavil a užíval jsem si ho. Nehledě na úplný konec, který samozřejmě slibuje pokračování. :-)

Grafika + level design:
Přátelé tyhle dvě stránky hry prostě nemají konkurenci. Doslova jsem uchcával nad tunou vychytávek, detailů a efektů. Vypiplaný design absolutně všude kde se hráč ráčil schovat nebo zbaběle skrčit. Všechno to harampádí na stolech a napodlaze.Vypíchnu nejlepší momenty, které mě naprosto rozsekaly. Odraz ve vodě na podlaze - to jsem nikde neviděl, naprostý masakr. Odraz plamínku z plamenometu v šachtách, pod stoly, v chodbách. Oheň tavící strop. Vůbec celkoý efekt ohně, plamenů nebo výšlehů z plamenometu byl úžasný. Celkové osvětlení scény, hra světla a stínu, probleskování elektrických jisker nebo trosek, které plují na pozadí slunce. Opět totální masakr. Úchvatný byl pohled na slunce ke konci hry, kdy jsou vidět protuberance a korona.
Level Design je pefektně vytvořen dle původního filmu + další vychytávky jako Reaktor, různé stroje, továrna na androindy. Prostě HC sci-fi prostředí, které mi učarovalo na každém metru. Pokračovat bych mohl ještě dál, ale to nemá cenu.
Celkově prostě mazec a hluboce smekám před vývojáři.

Zvuk:
100% zvukový zážitek, který budu těžko hledat jinde. A atmosféra se díky tomu dá opravdu krájet, a to je bez debat. Opět smekám.

Gameplay:
Naprosto ladné kvalitní ovládání, perfektní návaznost animací s interakcí. Zbraňový arzenál je malý, ale naprosto v pořádku, protože tohle není střílečka. Absence HUDu dává hraní hloubku a naprostou filmovou uvěřitelnost. Dále je tu spousta situací, které mě opravdu odzbrojily. Vypíchnu první setkání s Vetřelcem, sledování přetížení jádra Reaktoru + neskutečné ozvučení, které se mnou opravdu třáslo ve vlnách. Dále Hnízdo. A v neposlední řadě mimozemský raketoplán, kde jsem opravdu neměl slov a hrál jsem doslova svůj sen. I výborné načasování, kdy už mě začínalo honění se s Vetřelcem trochu lézt krkem, tak Vetřelec mizí ze scény. Vystřídá ho trošku "pokojnější" část s Androidy a lidmi, aby pak mohl zase nastoupit v plné síle na finále.

Smrt:
Vetřelec mě dostal na chodbách. Dostal mě v šachtách. Dostal mě těsně než jsem stačil uložit hru. Dostal mě než jsem stačil nasadit skafandr. Dostal mě pod stolem. Dostal mě ve skříni. Dostal mě na schodišti. Dostal mě, než mi přijel výtah. Dostal mě v uzavřené místnosti - ze stropu. Dostal mě i ve ventilaci - ze stropu.
Smrt je tu všude a je to nedílná složka hry, se kterou se musí prostě počítat. Takže cestu jak přežít si musí každý najít sám.

Celkově:
Alien: Isolation je ukázka toho, když se hra dělá s tpělivostí, poctivostí, smyslem pro detail a hlavně s láskou. Původní (i nevydaná) hudba, hlasy Dallase nebo Ripleyové, úzká spolupráce s 20th Century Fox a tvůrci prvního Vetřelce. Neskutečná vizuální a zvuková stránka hry. Výborný scénář. To vše ve výsledku dalo vznik neskutečně povedené hře, která vě mě nechala opravdu hluboký herní zážitek. Jednoznačně hra roku 2014, ne-li vůbec nejlepší hra, kterou jsem doposud hrál.
Celkový odehraný čas Isolation: 27 hod.

P.S.: Modlím se za pokračování od stejného studia.

Pro: Viz výše

Proti: Amanda nevrhá vlastní stín, Vetřelec nezabíjí androidy.

+12 +15 −3
  • PC 100
Udělal jsem hraběte Kákulu při běhu na chodbě, hrabě jsem byl ve skříni, hrabě jsem byl i pod stolem, hrabě Kákula jsem byl v šachtě a když jsem hákoval terminál, tak jsem se pro změnu stal hrabětem Kákulou taky (parafráze začátku komentáře uživatele Ještěra).

Jak začít ? Třeba tím, že hru zatím nemám dohranou a nepřipadá mi, že se mi to někdy podaří. Nerad se totiž lekám, nemám rád sliz, nemám rád monstra a příšery a už vůbec nemám rád stísněné větrací šachty, pobyt ve skříni a nebo pocit obnaženosti pod stolem - přece jenom, člověk se v té skříni necítí tak "nahý" jako pod stolem. Ke svému pobytu na Sevastopolu přistupuju se vší vážností. Od prvního setkání s monstrem neběhám a nechodím jinak než v předklonu (tedy potichu), nedělám hluk a neprohlížím žádné temné kouty a nepouštím se směrama, kde vím, že není východ z dané lokality.

Okay, tak teďka trochu seriózně. V případě této hry nechci dávat žádné spoilery, ostatně já jsem v 11té kapitole, což by mělo bejt těsně za půlkou, co je dál nevím, co je za mnou nevím v podstatě taky, protože výše popsaným stylem jsem se dostal kde jsem a zážitek z průchodu byl tak strašnej, že ho prostě moje hlava vytěsnila. Pokud si budete optarně shánět informace o hře, tak narazíte na zajímavou proklamaci a sice: zemřete prý 1000x a vetřelec přestane bejt tak děsivej. Mám pro vás dobrou zprávu: pokud budete hrát hru jako já, pak 1000x rozhodně nezemřete. Pokud budete po lodi pobíhat a svítit si čelovkou a světlicema (jak kdyby to byla nějaká pitomá počítačová hra pro děti a ne tenhle hnusnej bordel se slizkým vražedným monstrem) a snažit se, aby jste sebrali co jde sebrat v každém levelu, pak možná budete umírat výše popsaným způsobem, já nevím. Pokud se budete plížit podél stěn od úkrytu k úkrytu jako srab, pokud budete před tím, než se odvážíte do další chodby sedět, čekat a poslouchat, pak se skutečně stane to, co popisují některé recenze. Vetřelec sice bude všudypřítomnej, ale vy se s ním budete opravdu potkávat jenom občas - tedy tím myslím, že ho skutečně na zlomek sekundy zahlédnete.

Hra je fakt nechuťácky strašidelná a zábavné na této hře je, že v ní nejsou klasické lekačky, ale hnusnej a stísněnej pocit od začátku třetí kapitoly, kterej vás neopustí ani na minutu. Zvuky a muzika je dokonalost, možná nejlepší ozvučení, co jsem kdy v jaké hře slyšel. Mám odehráno cca 15 hodin, postupuju asi dost pomalu a to od 3tí kapitoly nechodím nikam, kam nemusím. Pokud se mi podaří překonat místnost a nebo projít nějakou chodbou nebo pasáží, mám pocit, že bych to měl oslavit. Tohle všechno co popisuju je umocněno tím, že není potřeba (alespoň zatím se mi to tak zdá) znát jednotlivé levely, ale prostě stačí postupovat dopředu s určitým mixem strašlivé opatrnosti a respektu a zároveň být v určitých chvílích ukrutně rozhodnej a rychlej. Snad se mi podaří dostat se pryč.

První (a asi i poslední) walkthrough této hry si užívám jako málo co jiného. Smrtí jsem měl zatím jen pár a pokaždý v situaci, o které jsem dopředu tušil, že to špatně dopadne, akorát už mi ruply nervy a já, mumlajíc si pro sebe ``tak pojď si pro mě ty svině'', většinou vyrazil směr save a nebo terminál. Ostatně to co popisuju platilo spíš ze začátku, než jsem za své přijal špinavá pravidla hry. Takže se spíš teď dostávám do situace, že emergency phone (save point) je prostě přes celou místnost a nebo na místě, které se mi prostě nelíbí, tak ho vynechávám a neukládám. Ostatně co se tohodle týče - mám jisté podezření, že některé save pointy jsou prostě past - jsou totiž na tak vypíčeném (rozuměj exponovaném) místě, že po prvních 3 smrtích - kde ostatně naštěstí tu svini ani nevidíte, páč vás milosrdně sundá zezadu, vám prostě připadá jednodušší neukládat, pokud ten save point nemáte přímo v cestě. Ted jsem si dovolil jeden pseudo-spoiler.

Opravuju svoje původní hodnocení hry 90% na 100%. Je to kvůli tomu, že hra mi jednoznačně ukázala, že pokud člověk ve svém prvním walkthrough skutečně postupuje podle svého nejlepšího vědomí a svědomí a dá do toho veškerej skill a um, pak atmosféra hry je něco neopakovatelného. Každýho, kdo tuhle hru nehrál a má na to koule (a já je na to asi nemám, páč mám dost a teď na nějakou dobu končím, moje hladina stresu prostě přetekla) mohu ujistit, že není pravda co se o hře píše a nebudete umírat nijak často a z aliena se nestane rutina. Naopak, budete si jako já říkat "nebylo by špatné abych to dokončil, abych si mohl udělat to druhé walkthrough jako kovboj a tu mrchu si pořádně prohlédnout" .. Jsem v 11té kapitole ale tu bestii jsem zatím prakticky neviděl. I tak to jde. Ale bojím se čím dál víc. Bojím se, že jí uvidím.,

+12 +14 −2
  • PC 90
Jako psal ještěr, do poloviny herního gameplaye jsem to žral a hltal, schovával se, lekal se a jednou dokonce, když za mnou vetřelec vlezl do větrací šachty, tak jsem se lekl způsobem, že jsem odjel od monitoru a musel strhnout sluchátka :)) Samozřejmě jsem se tomu musel smát, ovšem hra pak pokračuje a je spíš k pláči.

Craftení fajn zpestření, ale většinou tu haldu granátů po kapsách člověk ani nevyužije. Věčné odemykání, sváření a hackování spíše otravuje. Nepřátelé poměrně tupí a roboti spíš jak zombie. Samotný vetřelec pak začne opravdu nudit (napadají mě pikantnější slova), když konkrétně zrovna Vás doprovází neustále na každém kroku...

Osobně miluji vše co se týče tématiky Alienu a Predátorů. Tvůrci udělali konečně něco, co lépe vystihuje samotný příběh i jeho atmosféru. Doufám jen, že pro další zpracování tohoto úžasného fenoménu si vezmou znovu to nejlepší a zapracují na tom nejhorším.

P.S.: Pro a Proti viz ještěr
+11
  • PC 95
Tahle hra je pro mě nejlepší horrorová hra vůbec a to nejenom že mám rád vetřelce jako film ale kvůli příběhu, odkazům na první dva díly a atmosféře. Jedním slovem úžasná hra.

Pro: grafika, příběh, atmosféra, napětí. inteligence vetřelce, optimalizace.

Proti: bugy.

+7 +14 −7