Air

Japonský kalendář #1 - Čtenářský koutek Toto byla interesantní novelová záležitost. A i když je to už nějaká doba, co jsem toto zvlášní dílo dočetl, stále mám v živě v paměti mnoho z Air.

Nejatraktivnějším prvkem Air musí být vykreslení atmosféry, jenž popsat do jednoho odstavce není zcela možné. Většina příběhu se odehrává v odlehlé přímořské vesničce uprostřed suchého léta. Díky kvalitní a vhodně vybrané paletě zvuků, hudby a artu novela velmi dobře navozuje pocit izolace a úmorného vedra, jenž jako by procházelo skrze monitor ke mě do bytu.

Příběh se dělí do tří částí. První jest nejobsáhlejší a zahrnuje tři mladé slečny a Yukitu, hlavního protagonistu této části. On jest v podstatě mladý poutník a loutkář bez halíře/yenu v kapse. Putuje od města k městu a hledá dívku, (přesněji divku v nebi, že by metafora?) jejímž vyhledáním vás před mnoha lety pověřila vaše mamka. Ok. Fajn. To zní na novelu od Key celkem rozumě a normálně. Ovšem Yukita je zvláštní poutník a loutkář a nyní nemám na mysli jeho mentální rozpoložení, nýbrž schopnost, kterou disponuje. On má od narození dar pohybovat věcmi svou myslí! Následovalo mé interní zvolání slavného ateistického slova "Ježiši". "Copak mistři virtuálního pera zKey neumí vytvořit normální story bez pseudo mystickýho patosu a zajímavého hrdinu bez toho, aby nevypadal jako exot?"

Tedy pokračuji dále. Hlavní hrdina ztrácí z nedostatku potravy vědomí a probouzí se na pláži. Mimochodem, tato epizoda se příhodně jmenuje Dream. V ten moment potkáváme první dívčinu. Zvláštní, lehce zaostalé, přesto celkem milé stvoření. Po chvíli poznáváme její matku a dále dvě zbylé slečny, jejich sourozence a přátele. Náhle mi došlo, že charakteristika postav nebude zapomenutelná a dabing jest tradičkně kvalitní, ikdyž pravda je, že si dabing hlavního hrdiny na úkor immersion povětšinou vypínám.

Vyberu si interaktivní možnosti, které jako již tradičně určí cestu/dívku po které se vydáte. Překvapivě jediná relevantní příběhová linka je jen s jednou holkou, ostatní dvě jsou jen jakýmisi vedlejšími příběhy, které na hlavní linku nijak nenavazují, skoda.

Druhá část s názvem summer se odehrává několik staletí před částí první. Zde jest hrdina voják Ryuya, kterého a jeho jednotku pověří pánové na vyšších místech k ochraně chrámu, kde sídlí okřídlená nóbl slečinka, Mikoto a její opatrovatelka/služka/strážkyně, Uraha.
Tato pasáž se mi osobně trefila do vkusu daleko více už díky tomu, že onen prazvláštní mystery/fantasy prvek tu nevyniká jako kněz ve vykřičeném domě. K tomu všemu je to napsané velice poutavě. Ideální poměr chytrého humoru a napětí, ale hlavně kontext k první a potenciálně poslední části příběhu.

Třetí a poslední část "Air" se může zdát jako zajímavá změna perspektivy pro část první. Ovšem jak "pravda" vyplouvá na povrch a příběhová linie pomalu ke konci se blížíc. Dostanete pořádnou facku. Závěr hry a vlastně i celá záhada, na jejichž bedrech příběh stojí je scenáristický "clusterfuck" Mohl bych napsat obsáhlou esej o tom, co všechno tu nedává smysl, jak velké příběhové černé díry se tu nacházejí a jak se to autoři ukrývají za oponu brutálního citového vydírání a vytvoření deus ex machina. O to dost jsem překvapen tím, jak tento bulšit na tolik lidí účinkuje. Ale ne. Tím si musíte projít sami aby jste pochopili....nebo spíše nepochopili. To ani nezminuji populárnější anime, které to celé vynáší do oblaků absurdna.

Air je pěkná, dobře čtivá, atmosférická knížka, ale ono šílené, děravé rozuzlení a neprovázanost linek ostatních dívek je....nechválihodné.